Knihy - Biografie - ostatné strana 8 z 385

Pablo Escobar bol najväčším narkobarónom, akého nosila Zem. Do svojej smrti v roku 1993 patril k najbohatším obyvateľom planéty a ovládal osemdesiat percent globálneho obchodu s kokaínom. V roku 1965 sa kolumbijské špeciálne sily pod velením agenta Britskej tajnej služby MI6 vydali na záťah, aby z úkrytu vtedy ešte mladého bezvýznamného kriminálnika Pabla Escobara ukoristili peniaze. Akcia vyvrcholila prestrelkou, po ktorej zostalo mnoho mŕtvych. Escobarovi a niekoľkým jeho mužom sa podarilo uniknúť. Na mieste zostal jediný živý tvor, bábätko menom Roberto, Pablov nemanželský syn. Robertova matka zahynula na mieste. Podivuhodným riadením osudu sa agent MI6 nad dieťaťom zľutoval, vzal ho so sebou a neskôr si ho adoptoval. Z Pabla Escobara sa časom stal jeden z najväčších zločincov v dejinách a z Roberta tromf v rukách britských tajných služieb. Chlapec až do dospelosti netušil o svojej pravej totožnosti, hoci sa s Escobarom stretol. Je zrejmé, že Robertov adoptívny otec a britská vláda s týmto gangstrom tajne spolupracovali, aby mali pod kontrolou pranie špinavých peňazí a obchod s drogami. Pred smrťou odovzdal adoptívny otec Robertovi papier so zašifrovaným textom, ktorý podľa neho vedie k úkrytu s Escobarovými „stratenými miliónmi“. Vďaka tejto knihe sa šifra prvý raz dostáva na svetlo sveta. Z anglického originálu Son of Escobar: Fisrt Born (Ad Lib Publishers Ltd., Londýn 2020) preložil Peter Tkačenko. Ukážka z textu Mala vtedy len trinásť rokov, čiže jeden rok pod kolumbijskou hranicou legálneho pohlavného styku, ich spojenie však bolo znamením, že mladý Escobar už vtedy nezvykol vyčkávať na čokoľvek, po čom zatúžil. Mal za sebou nejednu menšiu krádež a dvojica čerstvých tínedžerov si zrejme veľmi nelámala hlavu nad tým, čo na ich styk hovorí zákon. Tak ako mnohé iné dievčatá v jej veku, aj María sa dala zviesť čarom tohto sebaistého staršieho chlapca. Človek si vie predstaviť jej šok, zmätok a pocity viny, ktoré sa jej zmocnili, keď o niekoľko týždňov zistila, že je tehotná. Narodenie nemanželského dieťaťa v takej silno nábožensky založenej krajine znamenalo uvrhnúť do hanby celú matkinu rodinu. O potrate nemohlo byť reči, ani keby bol legálny. Oveľa bežnejšie bolo poslať zmätenú tínedžerku, aby porodila niekde inde, a medzičasom vymyslieť plán, ako prijateľne vysvetliť narodenie dieťaťa. Pre Maríu to znamenalo pobyt vo vzdialenej dedinke v kopcoch západne od bogotského medzinárodného letiska. Cítila sa osamelá, ale po narodení syna sa nazdávala, že ju môže ohroziť len choroba alebo všetečné otázky miestnych zvedavých žien. Nikdy by jej nezišlo na um, že ju a chlapca môže ohroziť čosi také nepredstaviteľné ako útok agentov zahraničnej rozviedky.

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy. Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.

„Když žijete v New Yorku, je těžké rozpoznat, že jste na pokraji zhroucení. Projevy běžného života, úspěchu či ztráty soudnosti jsou tu téměř k nerozeznání.“ Touto větou začíná Mark Matousek svou neobyčejně upřímnou autobiografii z roku 1996. Vypráví, jak opustil uspěchaný život novináře (pracoval u pop-artisty Andyho Warhola v magazínu Interview) a vydal se na cestu dharmy, aby nalezl smysluplný život a duchovní moudrost. Kniha Sex, smrt, osvícení, kterou týdeník Publisher Weekly vyzdvihl jako „odvážnou, krásnou a dokonale výstižnou“, se stala mezinárodním bestsellerem a byla vydána v deseti zemích. Stejně jako Elizabeth Gilbertová v Eat, pray, love (Jíst, meditovat, milovat) či Paul Monette v Borrowed time. Matousek ve své poutavé autobiografii bere čtenáře na cestu za hledáním odpovědí na nejhlubší životní otázky. „Může člověk, kterého život neúprosně semlel, napsat autobiografii, aniž sklouzne k sebelítosti? Mark Matousek to dokázal. A co je ještě pozoruhodnější, napsal knihu o duchovním naplnění, a ani jednou to nevyznělo bláznivě… Muže tak odhodlaného nalézt ve svém obtížném životě hlubší smysl nemůžete než obdivovat… Próza, která zpívá… Matousek dochází k poznání zázraků života v příběhu, který dojme každého čtenáře.“

Dominik Vodička je tanečník, který získal titul Krále tanečního parketu ve StarDance, a zároveň držitel nejprestižnějšího českého divadelního ocenění Thálie. Jaká byla cesta, která ho k těmto úspěchům dovedla? Ponořte se společně s Dominikem do jeho vzpomínek, prožijte s ním soutěže, dřinu v tanečních sálech a na konzervatoři, ale i první lásky a zklamání. Nakoukněte do zákulisí divadel i soutěže StarDance. A zjistěte, že ačkoli tančit perfektně je velkou devízou, nejdůležitější je tančit s láskou.

The celebrated chef behind Momofuku and star of Netflix's Ugly Delicious gets uncomfortably real in his New York Times bestselling memoir. In 2004, Momofuku Noodle Bar opened in Manhattan's East Village. Its young chef-owner, David Chang, served ramen and pork buns to a mix of fellow restaurant cooks and confused diners whose idea of ramen was instant noodles in Styrofoam cups. Eat a Peach chronicles Chang's journey to becoming one of the most influential chefs of his generation. Laying bare his mistakes and feelings of otherness and inadequacy, Chang gives us a penetrating look at restaurant life...

Kinek adatik meg, hogy leüljön kedvenc írójával vagy előadójával beszélgetni? Az 5 szeretetnyelv szerzőjének közvetlen hangvételű visszaemlékezéseiből első kézből ismerhetjük meg a közkedvelt párterapeuta életének, lelkészi és tanácsadói pályájának meghatározó tapasztalatait - a vidéki kisiskolától a világ számos előadóterméig. Az Életem és a szeretetnyelvek című önéletrajzi könyvből megtudhatjuk, hogyan jutott el Gary Chapman a szeretetnyelvek felismeréséhez saját házasságának konfliktusai, illetve krízisben lévő párok meghallgatása és tanácsolása során.

Zátah na ďábla

„Amikor megszülettél, azt gondoltam, te fogod a régi és az új világot összekötni, te leszel a híd a sötét szakadék fölött. Még most is ebben a reményben gondolok rád. Tudom, hogy feladataid vannak, ne tedd tönkre magad..." A fenti sorokat Bolyai Farkas írja fiának, a szintén matematikus Bolyai Jánosnak. Az ifjabb Bolyai a regény címszereplője, a tizenkilencedik századi zseni, a matematika Mozartja, a zene Einsteinje, mert nemcsak a nemeuklideszi matematika megalkotása fűződik a nevéhez, hanem zeneelméleti munkáiban is korszakos felfedezéseket tett, melyeket a korabeli tudományos körök hitetlenkedve fogadtak. Miközben kibontakozik előttünk egy bonyolult apa–fiú kapcsolat, s tanúi lehetünk egy meg nem értett gondolkodó mindennapi tépelődéseinek, aközben a történet másik szálán épp az ő rendkívüli életét és kéziratos hagyatékát tanulmányozza napjainkban Láng Zsolt regényének író hőse, aki ösztöndíjasként egy svájci kolostorban tölti napjait. A történet fonalát 12 683 jegyzetpapír zűrzavaros kupaca vezeti – hol részesei vagyunk keletkezésüknek, hol kiderül róluk, hogy szerzőjük halála után évtizedeken keresztül gondatlanul hányódtak, bizonyos lapjai gyújtósként végezték, egyik-másikkal ablakot is pucoltak. Időben és térben váltakozó fejezetek között két férfi élete tárul fel előttünk, míg az egyik révbe ér, a másik „a reménytelenség lavináját húzta, vonta, robbantotta, idézte, rántotta magára".

Príbeh, ktorý si prežil pán Badura a spolu s pánom Součekom ho predstavili pre nás. Čo dodať ku Gabovi Zelenayovi? Veličina v moderátorstve. Buldog. Pomáhal nezištne deťom a postihnutým. Moderoval a komentoval. Rodina bola preňho nadovšetko. Čo všetkým vadilo na záver? Mečiar? Podľa jeho slov, to bol vtedy jediný politik, ktorý by bol dosiahol slovenskú samostatnosť. Prečo za ňu tak bojoval? Lebo raz, počas komentovania krasokorčuľovania mu jeden český komentátor povedal. "Len sa z toho Nepelu neposer..." A bolo to. Kto chce - pochopí, kto nie - čo už.

MUDr. Milena Černá (1942–2021) pracovala jako lékařka na kožní klinice v Praze, mezi její blízké přátele patřila Olga Havlová a řada dalších osobností z disentu, které mimo jiné ošetřovala v době normalizace a získala přezdívku „lékařka chartistů“. Po listopadové revoluci byla zvolena do zastupitelstva hlavního města Prahy, kde pracovala jako předsedkyně sociální komise. Vahou své osobnosti se zásadně zasloužila o oblast sociální, zdravotní, vzdělávací a podporu a ochranu lidských práv. Podílela se na založení Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, jehož úkolem je podporovat neziskové organizace v oblasti zdravotní a sociální, a ředitelkou této nadace byla dvacet let. Knižní bilanční rozhovor dokumentaristky Moniky Hodáčové Dobří lidé drží svět opisuje obdivuhodný životní oblouk Mileny Černé od dětství a studia přes pracovní kariéru až ke vzpomínkám na situace a osobnosti, které zásadně ovlivnily její život.

Někdo zná Tomáše Zimu jako lékaře, další si jej vybaví coby děkana 1. lékařské fakulty UK, snad nejznámější je jako úřadující rektor Univerzity Karlovy; někteří vyznavači golfu znají pro změnu Tomáše Zimu golfistu, svoje jméno má i v kulinářských kruzích. Ve skutečnosti je ovšem profesor Tomáš Zima pouze jeden muž - lékař, špičkový vědec, úspěšný manažer, vynikající organizátor a člověk mnoha různých koníčků a zájmů. Jaká byla jeho cesta k medicíně? Jak se řídí odborný ústav, lékařská fakulta a celá Univerzita Karlova? Jaké má naše nejstarší a největší vysoké učení jméno ve světě a jakou hraje současný rektor roli v integraci evropského školství? A k tomu všemu - jaký je Tomáš Zima v soukromí? Jak jej vidí jeho učitelé, kolegové, rodina a přátelé? Co všechno má rád a co ho štve? Co by rád změnil? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá kniha Lékař zdravého rozumu. Nemá ambici být bilančním pomníkem a vznikala téměř „v poklusu“; Tomáš Zima je totiž v pětapadesáti letech stále v pohybu, připraven i nadále ovlivňovat a glosovat dění nejen ve svém oboru, v medicíně, ale i ve společnosti, všude kolem nás, a posunovat věci efektivně kupředu.

Od prenatálního stádia po mladíka. Od dítěte pobíhajícího po zahradě s kamerou po... po větší dítě pobíhající ÚPLNĚ VŠUDE s kamerou. Odpovědi na nejednu otázku řemesla influencerského, nějaký Péťa a podrobný popis životního vývoje jedince, jenž byl patrně odjakživa předurčen tvořit obsah, který zvedne lidem náladu. Prostě Creep...

Gizi Fleischmannová (1892 – 1944) sa narodila v Bratislave v tradičnej židovskej rodine. Bola vedúcou predstaviteľkou ženskej sionistickej organizácie na Slovensku. V čase holokaustu viedla Pracovnú skupinu, ilegálnu odnož Ústredne Židov. Ako žena a sionistka riadila mužov zo všetkých prúdov židovského spektra. Organizovali pomoc na zastavenie deportácií a zmiernenie utrpenia. Uplácaním úradníkov zachránila tisíce Židov, sama však neunikla pozornosti štátnej bezpečnosti. Zahynula v jednom z posledných transportov do Osvienčimu.

Čtyřiadvacátý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Hem–Hi, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi (bez rozdílu etnického původu), jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.

Účastník studentské stávky z listopadu 1989 skrz vzpomínky na své dětství a mládí popisuje dobu reálného socialismu a její zánik. Kniha otevírá pohled do ontogenese jedince vychovávaného propagandou totalitního režimu, který dospívá k přesvědčení, že systém založený na lži se nakonec vnitřně zhroutí. Současně autor podrobuje kritice vývoj společnosti za posledních více než sto let, zdůvodňuje své konservativní postoje a varuje před moderními tendencemi, vedoucími k odklonu od hodnot, které pokládá za nadčasové. Cestu k řešení vidí v obnově monarchie.

Jó pár évtizede már, hogy a kamaszlány Gyarmati Andrea, a magyar úszósport legnagyobb ígérete, kétszeres Európa-bajnok az 1972-es müncheni olimpián az egész ország reménykedése ellenére pár nyomorult tizedmásodperc miatt nem lett aranyérmes olimpiai bajnok. Azt hiszem, ekkor zárta őt szívébe az ország, és azóta sem engedte el. Főleg azért, mert Andrea megmutatta az életnek, hogy nemcsak a győzelmek tehetnek győztessé valakit. Ilyenkor szokott megszólalni a kórus: "könnyű neki ilyen családi háttérrel!" Igen, Andrea nem akármilyen családból származik, édesapja Gyarmati Dezső, édesanyja Székely Éva, volt férje Hesz Mihály mind-mind aranyérmeket tehettek a vitrinbe, közöttük kellett bizonyítania. És ő nem a medencében talált magára: doktor néni lett, gyerekorvos, aki már az első páciensei gyerekeit, ahogy ő fogalmaz, a fogadott unokáit is kezeli. Aztán írni kezdett, nagy sikereket aratva. Vajon mi ez, ha nem győzelem? Legújabb könyvében, a Szeretetmorzsákban egész élete szeretetteljes, szomorú, humoros, érzelmes, megható pillanatairól olvashatunk.

What an extraordinary journey it has been for Meghan Markle. In this fully revised and updated biography, Andrew Morton navigates the at times baffling twists and turns of a royal saga that has both engaged and enraged those inside and outside the palace walls. It has taken just three short years for Meghan and Harry to be transformed from golden couple to royal outsiders living in a sprawling mansion in Montecito in California and cutting multi-million-dollar deals with media moguls. From the frothy fun and laughter of her wedding day to darker days and the isolation, loneliness and prejudice she experienced, amplified by what the couple considered to be the sexism and racism of the mass media. Add to that the high and lows of motherhood -the joy of the births of her two beautiful children and the sadness of a miscarriage late into her second pregnancy - it has been nothing less than an emotional rollercoaster. Morton draws on exclusive interviews with those closest to Meghan to uncover the story of her life, from her fractious childhood growing up in the Valley in LA, through her previous marriage and divorce, her struggles in Hollywood, her work as a humanitarian ambassador, her life as the Duchess of Sussex - and the seemingly bottomless rift that has developed between the Sussexes and the House of Windsor.

Jmenuji se Natálie a jsem autistka. „To neříkej!“ říkají mi někdy lidé zděšeně. „To se nehodí.“ Jiní reagují překvapeně: „Vždyť mluvíš.“ „Vždyť chápeš vtipy!“ Občas přijde i rozhodné: „Podle mě žádný autismus nemáš.“ Člověk musí mít trochu nadhled. Proto se většinou zasměju a odkážu lidi na svůj blog, na kterém o těchto věcech píši. Začala jsem je zaznamenávat už celkem dávno; vše začalo, když mi bylo kolem dvaceti. Tenkrát jsem zjistila, že se mě autismus týká. Pojďte se podívat, jak přemýšlí autista...

Bol sám s Arnoldom Schwarzeneggerom na lodi uprostred rieky, ocitol sa s Michaelom Jacksonom na koncertnom pódiu a s Karlom Gottom v striptízovom klube. Zažil prestrelku ako v akčnom filme, súkromný koncert v aute hviezdej Tiny Turner a Lucii Bílou vyniesol na pódium v náručí. Toto všetko sú skutočné príbehy Romana Antona, bodyguarda z búrlivých 90. rokov - jeho spomienky na roky, keď bol ochotný riskovať vlastný život, aby ochránil slávnych ľudí. Ako žijú a ako sa správajú slávne hviezdy, keď sú mimo dohľadu kamier? Kedy musel Roman naozaj chrániť svojich klientov vlastným telom? A ako súvisí Molotovov koktail s globálnou hospodárskou krízou? Súčasťou knihy je poukaz na bezplatný vstup do Múzea Arnolda Schwarzeneggera, ktoré je oficiálnym partnerom knihy Zpověď Bodyguarda.