Knihy - Biografie - ostatné strana 7 z 385

Fact or fiction? An imaginative collection of statements about Vincent van Gogh that challenges what we think we know about the artist's much mythologized existence. Van Gogh is the most famous artist in the world, yet our understanding of his life is full of contradictions. Art historians, filmmakers, journalists, psychologists and conspiracy theorists have offered theories on his life and work, yet their views are often poles apart. Van Gogh has been described as a suffering genius, a madman, the embodiment of peace and compassion, a man of violence who was a danger to himself and others, a religious fanatic and a Marxist. Where does the truth lie and the myth begin? This book examines the continual rewriting of Van Gogh's story since the first publications on the artist appeared at the beginning of the twentieth century. Presenting a collage of succinct facts and 'counterfacts', the text is drawn from a wide field of sources: fellow artists, friends and family, doctors and psychoanalysts, actors and writers, theorists, crackpots and scholars. Conflicting statements go hand in hand with an unconventional curation of images, which include postcards of locations associated with the artist, photographs of a fraudster's legal trial, a children's toy, a bottle label and a rusty revolver. Turnbull presents a kaleidoscope of fact and fiction about the world's most discussed artist - sometimes funny, sometimes heartrending, always revealing - giving readers new insights into the artist, his work and his legacy. Van Gogh himself would be amazed not only to see what people have said about him, but also to grasp the global phenomenon that he has become. A must-have for art lovers and museumgoers, this book invites all readers familiar with Van Gogh to challenge long-accepted ideas about the man and his work.

I propose to open my mind as wide as possible to allow my readers the first ever glimpse at South Central from my side of the gun, street, fence and wall. After pumping eight blasts from a sawed-off shotgun at a group of rival gang members, twelve-year-old Kody Scott was initiated into the L.A. gang the Crips. He quickly matured into one of the most formidable Crip combat soldiers, earning the name 'Monster' for committing acts of brutality and violence that repulsed even his fellow gang members. When the inevitable jail term confined him to a maximum-security cell, a complete political and personal transformation followed: from Monster to Sanyika Shakur, Black nationalist, member of the New Afrikan Independence Movement and crusader against the causes of gangsterism. In a document that has been compared to The Autobiography of Malcolm X and Eldridge Cleaver's Soul on Ice, Shakur makes palpable the despair and decay of America's inner cities and gives eloquent voice to one aspect of the Black experience today.

Víte, co obnáší práce záchranářského kynologa? Jaké úkony následují po příjezdu na místo katastrofy, kde vidíte zbořené sutiny rodinných domů, auta v roztodivných pozicích a pozohýbané stromy? Petr Svoboda se s USAR týmem účastnil záchranných prací po výbuchu v Bejrútu a vyrazil na pomoc jižní Moravě, když na ní řádilo tornádo.

The real story of Nico is one of determination, self-destruction and belief in one's artistic vision, at any cost . . . You Are Beautiful and You Are Alone is an empowering reappraisal of an underappreciated icon. Drawing upon new interviews and rare archival material Bickerdike defies the sexist casting of Nico's life as the tragedy of a beautiful woman losing her youth and fame, and instead cements her legacy as one of the most vital artists of her generation.

Fantasztikus nők, döbbenetes, elképesztő sorsok. Hogyhogy eddig nem ismertük őket? Létezik, hogy senki sem írt regényt, verset, ódát, szatírát az életükről, tetteikről? Többségüket elnyelte a múlt süllyesztője; apjuk, férjük, fivérük árnyékában ritkán vettek róluk tudomást, akármilyen zseniálisak voltak is a maguk nemében, sőt, nem csak a maguk nemében. Szerencsénkre Maria Pettersson pótolta a hiányt, amikor megírta ezt a közel száz, hihetetlenül izgalmas női sorsot.

Kniha je symbolickým poděkováním autorům, kteří se v naději, že jejich záznamy mohou posloužit nejen rodinným příslušníkům, ale i dalším čtenářům, pustili v polovině 90. let do sepisování vzpomínek na své dětství ve Vídni. Publikace není vyčerpávající syntetickou rekonstrukcí života české vídeňské komunity. Spíše je třeba ji pojímat jako jakýsi symbolický výlet zpět v čase, ve vzpomínkách do míst, která již dávno v hmatatelném světě neexistují, nebo alespoň ne v podobě, jaká je zde předestřena. Nechceme popisovat Vídeň tak, jak ji zná běžný turista. Vídeň plnou památek, nádherných kostelů, paláců a muzeí. Budeme ji popisovat tak, jak v ní žili prostí lidé, naši pamětníci, jejich rodiče, příbuzní a známí. Bude se tak jednat o pomyslný imaginativní výlet – provoněný vídeňskou kávou a pečenými kaštany, důvěrně známou chutí gugelhupfu a leberkäsu, se zvuky cinkající tramvaje č. 48, která se na horním konci Panikengasse stáčela na Herbstrasse. Za průvodce nám poslouží třiadvacet pamětníků zmizelého světa specifické „české Vídně“, zvláštního mikrosvěta uprostřed velkoměsta. A právě do takovéhoto prostředí relativně uzavřené komunity se postupně rodily ony „děti křtěné Dunajem”, jež prožily v meziválečné Vídni své dětství, případně časy dospívání. Jde ovšem o vzpomínky vzniklé po mnoha desetiletích strávených mimo Vídeň. Mnohé je již zastřené, mnohé zapomenuté. Musíme proto zpovědi vídeňských Čechů vnímat jako obraz toho, jak si na českou Vídeň pamatují. Nikoli na město, jaké objektivně bylo, ale takové, jaké zůstalo v žitých vzpomínkách. Jde často o obrazy velmi specifické, možná trochu naivní, ale o to více bezprostřední, upřímné a hlavně lidské.

S překotnou autoterapeutickou mnohomluvností vypráví autor, podepsán iniciálami S.d.Ch., o svém rozervaném životním příběhu, své tvorbě v mnoha uměleckých odvětvích a svých neklidných vztazích s celým světem. K druhému vydání autor připsal následující text: Před deseti lety jsem si poznamenal: Dnes už mohu svou Studenou vlnu vydat. Přešla. Už jsem se vrátil ze strojovny zoufalství a nenávisti a už se tam nepotřebuji vracet. Studená vlna už není můj život, už je to pouhý příběh mé představy o něm, napsaný z hloubky poetické skepse jako naprostý plagiát mrtvého Rakušana To je úsměvné. Z dnešní perspektivy působí Studená vlna jako poetickým světlem prozářený dokument svobodných a přívětivých časů napsaný ve šťastné hodince a svázaný s mým životem poutem své průzračné autenticity. Doba rozhodně pokročila, říká Haškovo monstrum přítomné chvíle při obhlídce cely, a my mu můžeme porozumět pouze v ironickém smyslu, že svět současný není ničím jiným, než byl ten minulý. Vnímá-li ho dnes naše vědomí jako hrnec hrůz, na jehož nadskakující pokličce sedí menšina těch šťastnějších zatížených vinou, je namístě si připomenout, že tuto představu také stvořilo. Dojem pokroku, který při výkladu reality máme, způsobuje totiž všechno možné (možnosti losuje papoušek na střídačku s algoritmem), takže třeba i bezděčný komplot ze řetězu utržených médií a internetem pomatených hlav intelektuální a umělecké fronty, poplašených zbabělců zralých na prášky a blázinec. Tím chci říct, že Studená vlna může vyjít podruhé, neboť se její předpoklady musely naplnit. S.d.Ch., Čtyřkoly, 27.4. 2022

Romsics Ignác rendhagyó könyvében saját élettörténetén keresztül azt mutatja be, hogy egy Kalocsa melletti faluból, a régi paraszti világból milyen út vezetett az egyetemi tanárságig és az akadémiai tagságig. Nem szokványos önéletrajzot vagy visszaemlékezést írt, hanem olyan szociográfiai leírásokkal gazdagított éntörténetet, amely alulnézetből, egy szülőfalujából kiszakadt s az értelmiségivé válás egymásra épülő stációin felfelé törekvő fiatalember perspektívájából mutatja be az ötvenes évek "szűrt levegőjét" és a Kádár-korszak "fellazult világát" egészen az 1980-as évek közepéig. Ebben az értelemben a kötet egész generációjáról és arról a korról is szól, amelybe beleszületett. Az önéletrajz második kötete 2023-ban jelenik meg.

Pojem „letecké eso“ zná asi každý. Existovali však také mimořádní tankisté – jen jejich označování coby es bylo volnější, prosazovalo se postupně a záviselo na konkrétní armádě. Badatel a publicista Norbert Brzkovský vás provede světem tankových es – kniha přináší osm životopisů významných postav armád druhé světové války. Přestože se kariéry mužů jako Edmund Orlik, Otto Carius či Stěpan Vajda významně lišily, spojuje je právě mimořádnost jejich schopností.

Autor o knize říká: Můj život poznamenala nejen druhá světová válka, ale především léta padesátá, šedesátá, včetně roku 1968 a takzvaná normalizace, kdy jsem pracoval jako novinář. Neobyčejné zážitky z té doby i tří problematických manželství a po založení prvního filatelistického obchodu v Ostravě díky sametové revoluci jsem zaznamenal podle skutečných událostí ve svém vlastním životopise. V roce 1990, když se i ve sdělovacích prostředcích otevřely nové možnosti, uvažoval jsem o tom, že bych se dál věnoval novinářské práci, ale nakonec jsem se rozhodl ve svých 52 letech pro koníčka, kterým jsem se zabýval desítky let. Využil jsem zákona o soukromém podnikání a založil vlastní filatelistický obchod. Po novinařině šlo o moje druhé nejdelší zaměstnání, které jsem uzavřel až po 23 letech v roce 2013. Během práce u novin i v obchodě za pultem až do svých 75 let jsem nashromáždil řadu historických, zajímavých, veselých, ale i dost negativních událostí, které dokumentují především podivnou až absurdní morálku za socialismu a pár let v čase postkomunistickém. Mnohé poznatky z minulosti i nedávné doby potvrzují, že je mohla většinou předurčovat karma, zákon příčiny a následku, který je nejčastěji zmiňován v budhistickém a hinduistickém učení. Budha odrazuje od deseti nejškodlivějších činů. Obsáhlá vysvětlení nenabízím, ale když se zde najde alespoň jediná inspirace k tomu, jak jedinému ze zmíněných podobných problémů a anomálií či neštěstí předejít nebo je úspěšně vyřešit, tak už se to snad přečíst vyplatí.

Prekvapujúci, miestami až šokujúci autobiografický príbeh gymnazistky z malého slovenského mestečka, ktorá sa vyberie do Prahy študovať medicínu. Jej neskúsenosť a stretnutie s atraktívnym egocentrickým "riaditeľom zemegule" poriadne zamotá život nielen Viere, ale aj trom ratolestiam, ktoré sa jej stihnú narodiť do vytúženej promócie. V knihe nechýbajú ani zložité vzťahové situácie na tému rodičia a ich dospelé deti. Autorka v nej miestami možno až príliš realisticky popisuje tiež také citlivé témy, ako sú jej skúsenosti so sexualitou a alkoholizmom blízkeho človeka. Ale vo finále nakoniec takmer všetko dobre dopadne.

Autobiografické vyprávění o manželství a rozvodu českého otce a španělské matky v poměrech nefunkční justice, veřejné správy a diplomacie. Diskriminace mužů u evropských opatrovnických soudů přivedla autora na životní křižovatku. Vyměnil výhodnou práci v diplomacii za život s pětiletým synem na Kavkazu a tím spustil policejně-justiční represi. Jak zacházejí s muži instituce státu, který se zaklíná rovností pohlaví? Jak těžko se vybírá mezi vězením a emigrací? Jak se žije bez zpráv o uneseném dítěti a později pod hrozbou mezinárodního zatykače? Tomáš Jadlovský (*1976) je překladatel, publicista a bývalý český diplomat. Pochází z Mariánských Lázní, kde žil až do odchodu na vysokou školu. Vystudoval rusistiku a anglistiku. Odborně se věnuje překladatelství frazeologie a idiomatiky. Jako diplomat působil v Bělorusku a na Slovensku. Od roku 2014 je na španělskou objednávku pronásledován Interpolem a Europolem za tzv. únos vlastního dítěte. Žije v Jerevanu.

Čas od času potkáte člověka, jehož životní osudy jsou tak kuriózní, že se to zdá na jednoho muže až neuvěřitelné. Jan Kutina prožil podstatnou část svého mládí v předlistopadovém Československu, pak odjel za svou láskou a za dobrodružstvím, které má v genech, do Spojených států amerických, aby se před několika lety vrátil zpět do Prahy. Jeho vášní bylo všechno, co patří k životu. Ženy, rychlá auta, chuť riskovat, touha poznávat nové věci, vyzkoušet všechno, co se dá. Na své životní cestě také potkal spoustu zajímavých lidí a pasáže knihy, ve kterých popisuje svůj život za oceánem jsou často stejně neuvěřitelné, jako dobrodružství, která prožíval u nás doma.

Závěrečný díl trilogie navazuje na úspěšné tituly Generace Beatles aneb Rok stárnoucího rockera a Generace Beatles 2 aneb Cestou do krematoria. Čtenáře opět pobaví koláž satirických komentářů, osobitých postřehů, vzpomínek na různé osobnosti kulturní scény, bilancování vlastní umělecké tvorby a deníkových záznamů. Součástí knihy jsou fotografie z cest po Mongolsku a reprodukce Ringových obrazů. Jak praví sám autor, „jsou to obsažné magazíny – divadlo života, zrcadlo doby a společnosti, ve které žiji. Proto generace Beatles, největší kulturní událost minulého století, do níž díkybohu patřím!“

In The Memory Librarian music, fashion, film and futurist icon Janelle Monae returns to the Afrofuturistic world of her critically acclaimed album, Dirty Computer, to explore how different threads of liberation - queerness, race, gender plurality, love - become tangled in a totalitarian landscape... and to discover costs of unravelling them. Whoever controls our memories controls the future. Janelle Monae and an incredible array of talented collaborating creators have written a collection of tales comprising the bold vision and powerful themes that have made Monae such a compelling and celebrated storyteller. Dirty Computer introduced a world in which thoughts - as a means of self-conception - could be controlled or erased by a select few. And whether human, A.I., or other, your life and sentience was dictated by those who'd convinced themselves they had the right to decide your fate. That was until Jane 57821 decided to remember and break free. Expanding from that mythos, these stories fully explore what it's like to live in such a totalitarian existence... and what it takes to get out of it. Building off the traditions of speculative writers such as Octavia Butler, Ted Chiang, Becky Chambers, and Nnedi Okorafor-and filled with the artistic genius and powerful themes that have made Monae a worldwide icon in the first place - The Memory Librarian serves readers tales grounded in the human trials of identity expression, technology, and love, but also reaching through to the worlds of memory and time within, and the stakes and power that exists there.

Před více než padesáti lety jsem přišel do Švédska z tehdejšího Československa. Budu vám vyprávět vzrušující, zábavný a pravdivý příběh o tom, jak se jeden obyčejný Čech úspěšně integroval do prostředí nové země. Tuto knihu jsem napsal zejména s ohledem na dnešní sociální problémy spojené s integrací přistěhovalců ve Švédsku. Chci ukázat, jak by integrace přistěhovalců měla vypadat, aby se z nich stali řádní noví občané. Chci také vyprávět o tom, že Čech se ve světě nikdy neztratí. Ale nezačalo to tak, jak jsem si maloval…: „Všechno bylo tak černé jak noc, nedá se to ani popsat. Žádné peníze, ukradené auto (i s řidičským průkazem), čili pryč všechno, co jsem vydělal za celé léto. Daleko od švédského velvyslanectví, bez práce, kterou jsem opustil, bez bydliště a zima na krku! Tomu říkám zoufalství!!! No, ale přesto nebudu skákat do řeky nebo se věšet. Například bych se mohl koneckonců vrátit do Československa. „Ale – odtud až potud!“ řekl jsem si. Musím najít náhradní plán…“

Netradiční životopis Pavla Koppa, elektroinženýra, fotografa, pedagoga, úředníka, obchodníka a diplomata, rytíře Řádu hvězdy Itálie, který byl dlouholetým přítelem herce Miroslava Horníčka. Společně vydali populární knihu Chvilky s Itálií, o zemi, z níž pocházejí autorovi předkové a kde on sám prožil celkem osm let jako obchodník a diplomat. Během svého dlouhého života se setkal s mnoho dalšími zajímavými osobnostmi, jako byli např. papež Jan Pavel II., prezident Václav Havel, Jan Werich, Josef Sudek, Eliška Junková, František Nepil, Karel Gott, Anna Fárová, Pavel Smetáček, Olbram Zoubek nebo František Xaver Halas. Byl také svědkem řady přelomových událostí v našich nedávných dějinách, od osvobození rodné Plzně americkou armádou, přes komunistický převrat v roce 1948, vstup „spřátelených“ vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a sametovou revoluci v roce 1989 až po rozdělení Československa v letech 1992/1993, kdy osobně jako diplomat dělil se svým slovenským kolegou československou ambasádu v Římě. Kniha byla vydána na jaře 2021 u příležitosti autorových osmdesátin, má 510 stran a 115 černobílých i barevných fotografií. Předmluvu ke knize napsal autorův přítel, historik František Xaver Halas, náš dlouholetý velvyslanec ve Vatikánu. Pavel Kopp vypráví s lehkým nadhledem o svých vzdálených italských předcích, zlatokopech, kteří přišli kdysi na Šumavu a kterým tak vděčí i za své příjmení, o svém raném mládí v Plzni, kde koncem války přežil s rodinou těžké bombardování, o své rodině, o svém celoživotním koníčku – fotografování, o kariéře diplomata v milované Itálii a o svých bohatých životních zkušenostech. V samostatné části popisuje podrobněji osobní setkání s význačnými osobnostmi, jako byl Václav Havel, kterého měl možnost osobně doprovázet při jeho oficiální návštěvě v Itálii a Vatikánu, s kardinálem Dominikem Dukou, při prezentaci rodinné kroniky Koppů, protože maminka pana kardinála pocházela ze stejného šumavského městečka, jako autorův otec, a hlavně pak své třicetileté přátelství s Miroslavem Horníčkem. Jejich společná kniha umožnila P. Koppovi vstup do diplomatického světa, a když se ji pak podařilo vydat i v italštině, pozval autor manžele Horníčkovi do Říma, na křest knihy spolu se slavnou italskou herečkou Giulietou Masina, manželkou Federica Felliniho. Nezapomenutelná byla i setkání s fotografem Josefem Sudkem, který dal autorovi mnoho cenných rad, jak má vypadat kvalitní fotografie a umožnil mu později rozvinout jeho fotografickou tvorbu tak, že vyústila v řadu publikací a množství výstav jak doma, tak v i Itálii. Měl také možnost portrétovat naši světoznámou automobilovou závodnici paní Elišku Junkovou a načerpat něco z její vitality a životní moudrosti. Paměti pokračují rodinnými „povídkami“ podanými v humorném duchu a vybranými deníky z mnoha cest po celém světě (Jižní Afrika, USA, Norsko, Japonsko). Kniha končí happyendem, při kterém udělil italský velvyslanec v Praze F.S. Nisio v r. 2021 Pavlu Koppovi italské státní vyznamenání rytíře Řádu hvězdy Itálie za celoživotní zásluhy o rozvoj spolupráce a přátelství mezi Itálií a Českou republikou.

Pablo Escobar bol najväčším narkobarónom, akého nosila Zem. Do svojej smrti v roku 1993 patril k najbohatším obyvateľom planéty a ovládal osemdesiat percent globálneho obchodu s kokaínom. V roku 1965 sa kolumbijské špeciálne sily pod velením agenta Britskej tajnej služby MI6 vydali na záťah, aby z úkrytu vtedy ešte mladého bezvýznamného kriminálnika Pabla Escobara ukoristili peniaze. Akcia vyvrcholila prestrelkou, po ktorej zostalo mnoho mŕtvych. Escobarovi a niekoľkým jeho mužom sa podarilo uniknúť. Na mieste zostal jediný živý tvor, bábätko menom Roberto, Pablov nemanželský syn. Robertova matka zahynula na mieste. Podivuhodným riadením osudu sa agent MI6 nad dieťaťom zľutoval, vzal ho so sebou a neskôr si ho adoptoval. Z Pabla Escobara sa časom stal jeden z najväčších zločincov v dejinách a z Roberta tromf v rukách britských tajných služieb. Chlapec až do dospelosti netušil o svojej pravej totožnosti, hoci sa s Escobarom stretol. Je zrejmé, že Robertov adoptívny otec a britská vláda s týmto gangstrom tajne spolupracovali, aby mali pod kontrolou pranie špinavých peňazí a obchod s drogami. Pred smrťou odovzdal adoptívny otec Robertovi papier so zašifrovaným textom, ktorý podľa neho vedie k úkrytu s Escobarovými „stratenými miliónmi“. Vďaka tejto knihe sa šifra prvý raz dostáva na svetlo sveta. Z anglického originálu Son of Escobar: Fisrt Born (Ad Lib Publishers Ltd., Londýn 2020) preložil Peter Tkačenko. Ukážka z textu Mala vtedy len trinásť rokov, čiže jeden rok pod kolumbijskou hranicou legálneho pohlavného styku, ich spojenie však bolo znamením, že mladý Escobar už vtedy nezvykol vyčkávať na čokoľvek, po čom zatúžil. Mal za sebou nejednu menšiu krádež a dvojica čerstvých tínedžerov si zrejme veľmi nelámala hlavu nad tým, čo na ich styk hovorí zákon. Tak ako mnohé iné dievčatá v jej veku, aj María sa dala zviesť čarom tohto sebaistého staršieho chlapca. Človek si vie predstaviť jej šok, zmätok a pocity viny, ktoré sa jej zmocnili, keď o niekoľko týždňov zistila, že je tehotná. Narodenie nemanželského dieťaťa v takej silno nábožensky založenej krajine znamenalo uvrhnúť do hanby celú matkinu rodinu. O potrate nemohlo byť reči, ani keby bol legálny. Oveľa bežnejšie bolo poslať zmätenú tínedžerku, aby porodila niekde inde, a medzičasom vymyslieť plán, ako prijateľne vysvetliť narodenie dieťaťa. Pre Maríu to znamenalo pobyt vo vzdialenej dedinke v kopcoch západne od bogotského medzinárodného letiska. Cítila sa osamelá, ale po narodení syna sa nazdávala, že ju môže ohroziť len choroba alebo všetečné otázky miestnych zvedavých žien. Nikdy by jej nezišlo na um, že ju a chlapca môže ohroziť čosi také nepredstaviteľné ako útok agentov zahraničnej rozviedky.

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy. Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.