Najnovšie - História strana 23 z 39
zobraziť:
Richard Sorge
The most formidable spy in history Ian FlemingA superb biography ... More than a hundred books have been written about him and this is undoubtedly the best Ben Macintyre
Richard Sorge was a man with two homelands. Born of a German father and a Russian mother in Baku in 1895, he moved in a world of shifting alliances and infinite possibility.
A member of the angry and deluded generation who found new, radical faiths after their experiences on the battlefields of the First World War, Sorge became a fanatical communist and the Soviet Union s most formidable spy. Like many great spies, Sorge was an effortless seducer, combining charm with ruthless manipulation. He did not have to go undercover to find out closely guarded state secrets his victims willingly shared them.
As a foreign correspondent, he infiltrated and influenced the highest echelons of German, Chinese and Japanese society in the years leading up to and including the Second World War. His intelligence regarding Operation Barbarossa and Japanese intentions not to invade Siberia in 1941 proved pivotal to the Soviet counteroffensive in the Battle of Moscow, which in turn determined the outcome of the war. Never before has Sorge s story been told from the Russian side as well as the German and Japanese.
Owen Matthews takes a sweeping historical perspective and draws on a wealth of declassified Soviet archives along with testimonies from those who knew and worked with Sorge to rescue the riveting story of the man described by Ian Fleming as the most formidable spy in history.
You, Me and Art - Artists in the 21st Century
As the art world shifts and expands, the position of everyone in its orbit--from viewers to critics and curators to artists themselves--is continuously reinvented and transformed. Though the artist remains at the center of the artistic universe, what it means to be an artist is in constant flux. Setting out to explore this condition, art advisor, collector and journalist Marta Gnyp conducted a series of interviews with artists and their interlocutors; You, Me and Art collects these conversations. Here, François Pinault speaks about his experiences and his vision of contemporary art as a collector; Anthony d'Offay reflects on artists and the postwar art system from the perspective of a gallerist; and Demetrio Paparoni reflects on the state of contemporary art in his role as an art historian, curator and critic. Artists such as Carl Andre, Michael Borremans, Mark Bradford, Damien Hirst, Robert Longo, Sarah Lucas, Danh Vo and more speak about what the work and life of an artist can look like now, testifying to the diversity and variability of that position. You, Me and Art: Artists in the 21st Century offers fresh insights into the artistic practices of our time, giving readers a glimpse of the extraordinary range of things an artist might do or think about, and how these concerns shape our contemporary art system.
Generál šel na smrt
Příběh za druhé světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od Stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili! Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Tři králové Morávek, Mašín a Balabán.
Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení se svým vrchním velitelem prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden ústupový boj se svým protivníkem K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl, že tam už je generálů dost. Teprve v den výměny protektora Heydrichem koncem září 1941 byl zatčen a německým tribunálem složeným z gestapáků odsouzen k smrti. Zemřel jako hrdina. Odmítl šátek přes oči a díval se upřeně na své vrahy.
dostupné aj ako:
Nikam jsem nepatřil
Vzpomínky Edwarda Saida politologa, historika, novináře a spisovatele (1. 11. 1935 Jeruzalém – 25. 9. 2003 New York) popisují dětství a mládí v mezitím zmizelém arabském světě. S autentickým pocitem osamělosti a vyřazenosti líčí, jak navštěvoval britské a americké školy v Káhiře, kde byl Edward, Arab narozený v palestinském Jeruzalému spolužáky vnímán jako cizinec, a nedokázal mezi ně zapadnout. Frustrace a vnitřní nejistota jsou Saidovy dominantní pocity, které ho provázejí nejen při pobytu v Jeruzalémě, Káhiře, New Yorku a palestinském Dhúru, ale i v značně uzavřené rodině. Tam vládne patriarchální otec a emocionálně nevyrovnaná matka a rodiče nevědomky ambivalentní vztahy uvnitř rodiny i mezi Edwardem a vnějším světem ještě umocňují. Saidovo povědomí vyloučenosti a nepatřičnosti má však svůj zdroj zejména v jinakosti, způsobené jeho příslušností k palestinskému etniku a v pocitu historické křivdy spáchané na Palestincích.
Eliška známá i neznámá
Tato brožurka má velmi výstižný název Eliška známá i neznámá a je sestavena ze svědectví spolusester, kněží a přátel. Inu, světec je opravdu známý i neznámý, vnímáme to, co je vidět na povrchu, ale mnohem větší poklad je skrytý uvnitř.
Cílem práce postulátorky je ukázat co nejvíce z pokladu života Služebnice Boží sestry Elišky, aby nás všechny její příklad táhl k osobní svatosti a plnému životu. Tomu napomáhají mnohá osobní svědectví lidí, kteří měli možnost poznat sestru Elišku zblízka. Kéž k tomu přispěje i tato knížečka.
Depeše do ztracené země
DEPEŠE do ZTRACENÉ ZEMĚ je opravdu o depeších. Přesněji řečeno, je to román o zprávách, které o sobě a o mnohém, co vidí kolem sebe, posílá domů Johannes Hofer odevšad, kam ho po Evropě zavěje jeho značně dramatický osud mezi lety 1910 až 1945.
Tato dominantní postava nadcházejícího bohatého děje pochází z německých Krušných hor. V německém prostředí se ostatně pohybuje po celý svůj relativně krátký život, a to ve značně širokém záběru od divokého Berlína počátku 30. let 20. století přes temnou éru nastupujícího nacismu, nejsevernější Čechy, polskou frontu druhé světové války a Němci obsazenou Paříž, až po uzavřený svět protektorátní Prahy. Hlavním jevištěm tohoto děje je ovšem Poohří a zejména Kadaň, kde Hofer prožije svá školní i studentská léta, mládí, a kam se také vrací v klíčových momentech svého příběhu i později.
Románový příběh však Hoferovou násilnou smrtí v Praze v květnu roku 1945 překvapivě nekončí, protože se jí naopak otevírá pointa děje i jeho filozofické poslání, promítané na poměrně rozsáhlé ploše od těsně poválečného divokého odsunu až po naše časy, kdy hledíme na peripetie předchozího dramatu již docela jinýma očima.
Korespondence II (1843-1844)
Dopisy Karla Havlíčka (18211856) odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života. O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. Druhý z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci z let 18431844, tedy z doby Havlíčkova vychovatelského působení v Rusku a poté z období národní agitace v Německém Brodě. Dopisy z Moskvy staví před čtenáře oblouk sklenutý od počátečního proruského nadšení až k pozdější hořké deziluzi; mimoto umožňují pozorovat zrod Havlíčka-publicisty autora Obrazů z Rus a satirického básníka. V korespondenci z druhé půle roku 1844 pak Karla Havlíčka sledujeme především jako organizátora českého ochotnického divadla. Z Havlíčkova okolí je v tomto svazku nejvýrazněji slyšet hlas Viléma Gablera, jehož listy jsou zde otištěny úplně poprvé, a to v překladu do češtiny a v poznámkovém aparátu i v německém a francouzském originále. Dobový kontext a historické souvislosti otištěných dopisů jsou představeny v úvodní studii, dopisy jsou doplněny věcnými vysvětlivkami, kalendáriem Havlíčkova života a obrazovou přílohou.
Státníci a zločinci XX. století
Život v každé době ovlivňují prozíraví i méně prozíraví státníci, politikáři, diktátoři a zločinci. Tito lidé vlastně vytvářejí dějiny. Třináctka osobností, Lenin, Stalin, Wilson, Hitler, Churchill, Mao Ce-tung, Chruščov, Gándhí, Kennedy, Teng Siao-pching, Jan Pavel II., Reagan a Gorbačov bezesporu formovala dramatické 20. století, jímž se prolíná příběh boje mezi demokracií a diktaturou. Autor svým pronikavým pohledem odkrývá jejich příběhy a zároveň bourá historické mýty a poukazuje na paradoxy dějin.
Na sklade 2Ks
14,49 €
Krátký život Jana Palacha
Francouzský pohled na zásadní osobnost moderních českých dějin
Vychází při příležitosti padesátého výročí tragického hrdinného činu Jana Palacha
Nemluvím česky a nejsem si jistý, jestli vím, co tady dělám, dnes, devětačtyřicet let po smrti Jana Palacha a dvaadvacet let poté, co jsem o něm poprvé slyšel. Bylo to skoro jako nějaká náhlá potřeba, jen o tom řeknu šéfovi a vezmu si týden dovolené. Je pondělí 15. ledna 2018, skoro 17 hodin. Přesně v této chvíli o devětačtyřicet let dříve má před sebou Jan čtyřiadvacet hodin, než bude přijat na středisko popálenin v Legerově ulici.
Je leden 1969, mladý student filozofické fakulty Jan Palach přichází k Václavskému náměstí připraven podstoupit tu největší oběť. Po jeho stopách se o téměř padesát let později vydává francouzský spisovatel Anthony Sitruk.
Ve své knize Krátký život Jana Palacha přináší osvěžující pohled na jednu ze zásadních postav moderních českých dějin, jejíž jméno dodnes silně rezonuje napříč českou společností. Nabízí pohled zvnějšku, s odstupem cizince. Detailně se zabývá vším, co se dělo před i po Palachově upálení a nevyhýbá se ani subjektivním soudům a domněnkám. Nejedná se konec konců o historickou studii. Spíše o nacházení vztahu mezi realitou a fikcí.
Hlavní motivací knihy je především pochopit Palachovo počínání a uvést ho do souvislostí. Sitruk nachází zajímavé přesahy a paralely. Srovnává Palachovu situaci k ve Francii známějšímu Mohamedu Bouazizimu, jenž se v roce 2010 upálil v Tunisku. Připomíná další případy: Rysszard Siwiec, Vasyl Makoukh, Sándor Bauer, Josef Hlavatý, Romas Kalanta, Oleksa Hirynk. Především se ale do Palacha snaží vcítit. Přemítá nad tím, jak by se sám zachoval na Palachově místě, a odpovědi zdaleka nejsou jednoznačné.
Anthony Sitruk (1975) je francouzský spisovatel a scenárista. V roce 2013 vydal svůj prozaický debut Pornstar. Krátký život Jana Palacha je jeho druhým románem.
dostupné aj ako:
Cestou ze sovětského koncentráku
Je to již naše šestá kniha, která představuje životní vzpomínky v sovětských žalářích a táborech nucených prací. Zajisté vás budou zajímat okolnosti, za jakých se doktor práv František Polák dostal do Sovětského svazu, jmenovitě do jeho táborů. Tato knížka vás chce obeznámit ve stručnosti s historií života, počínaje jeho odchodem z vlasti po nacistické okupaci. Dne 7. srpna 1939 přešel do Polska, aby se opětovně zúčastnil odboje, o jehož nevyhnutelnosti byl přesvědčen. Po příjezdu do Krakova vstoupil do tvořící se československé vojenské jednotky, jejímž velitelem byl tehdy podplukovník Ludvík Svoboda... ...byl tehdy často zván na poradu o těchto záležitostech československým konzulem v Krakově a přicházel do styku i s otázkami civilní československé emigrace...
...nemohl prostě mlčet, a tak proti nim vystoupil. Tím si přivodil nesmiřitelné nepřátelství československých komunistů, kteří jej udali všemocné NKVD. Na základě tohoto udání byl dne 3. listopadu 1939 zatčen na západní Ukrajině a společně s osmi jinými československými poddůstojníky a vojáky, rovněž udanými komunisty, odvezen do moskevského policejního vězení na Lubjance. Zde byl administrativním rozhodnutím NKVD odsouzen k osmi letům nucených prací v táborech jako nepřítel SSSR.
Propuštěn byl 5. prosiince 1947. V září 1948 emigroval do západního Německa, kde seznámil světovou veřejnost se sovětskými tábory nucené práce. V dubnu 1951 se odstěhoval do USA. V roce 1953 žaloval SSSR a jeho satelity za nucenou práci.
Na karnevalu dějin
Jméno Leonida Pljušče (19392015), významného disidenta sovětské éry, je spojováno zejména s oběťmi politicky motivovaného zneužívání psychiatrie.
Kniha Na karnevalu dějin vznikla na podnět pařížského nakladatelství Seuil, které se na L. Pljušče obrátilo s prosbou, aby pojednal o sobě a svém odporu vůči sovětskému režimu. Paměti autor sepsal v ruštině bezprostředně po svém odchodu do emigrace roku 1976. V knize L. Pljušč zaznamenal své dosavadní životní etapy: dětství a mládí, pedagogickou činnost, práci v akademickém ústavu, zájem o parapsychologii, telepatii, teorii her, dále odchod do podzemí, rozvíjení aktivit v samizdatu, pronásledování politickou policií, internaci v psychiatrické léčebně a odchod za hranice.
K okolnostem vzniku své vzpomínkové knihy v jednom rozhovoru uvedl: Pokud jste četli mou knihu Na karnevalu dějin, jistě jste si všimli toho, že kapitola o psychušce je nejkratší. Neměl jsem vnitřní sílu psát, vždyť jsem knihu začal hned pro propuštění z psychiatrického vězení. Pljuščova kniha zpřítomňuje pohled na svět formovaný v sovětské éře: pevné, předem dané vzorce chování a myšlení, stereotypy, vedoucí k vytvoření unifikovaného sovětského člověka. Současně vykresluje charakter a meze rádoby liberálního Chruščovova období i Brežněvovu vládu.
Nucené držení nepohodlných občanů v psychiatrických zařízeních autor chápal jako jeden z podstatných znaků totalitarismu: Vždyť je tak jednoduché prohlásit ty, co jinak smýšlejí, za psychicky nemocné. Důležitost boje za lidská práva shrnul Leonid Pljušč těmito slovy: Každé hnutí ať už národnostní, náboženské, sociální či jiné mělo své dějiny, své příčiny, své zvláštnosti. Avšak v procesu svého rozvoje nutně dospívalo ke společnému jmenovateli k obraně lidských práv, neboť si uvědomilo, že bez dodržování všeobecného práva na svobodu slova, tisku, shromažďování, spolků nemůže dosáhnout svého dílčího cíle.
Kniha je svědectvím ještě jednoho boje zápasu Taťjany Žitnikovové-Pljuščové za záchranu svého manžela. Příloha, jež je nedílnou součástí knihy, sestává z koláže obsahující její dopisy a stížnosti, jež adresovala řadě institucí, odpovědi na ně a její dodatečně psané komentáře.
Chtěli jen žít
Co spojuje během 2. světové války osud mladého pražského Žida Erna a dívky z Podkarpatské Rusi Ani? Touha žít, přežít tu strašnou dobu se vztyčenou hlavou, ale také jejich charakterové vlastnosti jako odvaha, spravedlnost, pravdivost. Útěk přes Dunaj do Palestiny, horký písek u Tobruku pod anglickým velením, sníh a mráz, bláto a hrozné bitvy v Karpatech to jsou Ernovy zkušenosti. Život na Podkarpatské Rusi, odvaha Ani odjet do Brna ve 12 letech jako schovanka, únik z německého lágru, zapojení v Rudé armádě a později v československém armádním sboru, to vše zažije Aňa. Také jejich lásky, které rozdělila válka, osobní život a vztahy plné zvratů.
Příběh rodiny Fantlových a Treichlingerových, Sarajevo v 1878, boje v italských Alpách během 1.světové války, touha po obyčejném životě, který se zastavil v 1939. Následuje Terezín, hromadné hroby v Rize, koncentrační tábor v Stutthofu a vyhlazení celé rodiny v Osvětimi.
Cesta k osvobozené Praze je dlouhá a trnitá. Erno a Aňa přežili. Ale co teď? Budou moci normálně žít se svými vzpomínkami? To je otázka....
Ve službách zemědělského školství a zákonodárství na Moravě
Zpočátku vše nasvědčovalo tomu, že F. Bilovský (1876-1956), rodák z Držovic u Prostějova, který vystudoval v Praze právní nauky na české univerzitě (kde ho ovlivnil Albín Bráf), bude po celý život pracovat jako řadový soudce občansko-správních agend na severní Moravě. Ačkoliv měl plnou kvalifikaci, po necelých sedmi letech v roce 1906 soudcovské působení opustil a stal se konceptním úředníkem moravského zemského výboru v Brně s tím, že v této službě nakonec dosáhl titulu vrchního zemského rady. Jako podřízený a blízký spolupracovník Jana Vaci a hlavně Kuneše Sonntaga, zemských poslanců na program agrární strany a přísedících tohoto výboru, se staral především o české zemědělské školství, výzkum i dílčí otázky související se zákonodárnou činností. V době první světové války organizoval a vedl Zemský úřad pro zprostředkovávání práce v Brně (instituci, jíž až dosud nebyla věnována zasloužená pozornost), po válce se podílel na přestavbě velkorysého zemského zemědělského výzkumu, a když zemský výbor trvale opustil, nezamířil mezi právníky pražského Nejvyššího správního soudu, nýbrž po tři desítky let učil na nově vybudované Vysoké škole zemědělské (dnešní Mendelově univerzitě) v Brně, o jejíž vznik se zásadně přičinil K. Sonntag. Tam byl jmenován suplentem, honorovaným docentem a řádným profesorem právních nauk a zemědělské politiky (1922), řediteloval malému ústavu, byl zvolen jedenkrát rektorem i děkanem obou odborů učení a obstarával právní agendu obou velkých školních statků (Žabčice a Adamov-Křtiny). Jako známý představitel soudobé agrárně-politické vědy se uplatnil v období do počátku destruktivního procesu nastolenému únorem 1948. Zanechal publikace, které mají i dnes význam pro ty, kdo se budou zabývat historií zemědělství a družstevnictví. Monografie, jež je prvním zpracováním životních osudů Bilovského a která vychází z četných a dosud nevyužitých archivních pramenů, je doplněna několika textovými přílohami, jež se vztahují především k jeho všestranné činnosti.
Menekülésem Erdélyből - Élményeim a nyugat-magyarországi szabadságharcból
Menekülésem Erdélyből - Élményeim a nyugat-magyarországi szabadságharcból leírása
Nemzeti hőseink egyike, Maderspach Viktor a trianoni tragédia után is hű marad szülőföldjéhez, és kényszerűen román állampolgárrá válva próbál élni birtokán. Nem hagyják. Világháborús szereplése, a Székely Hadosztályban véghezvitt tettei miatt ugyanis nagy vad a román titkosrendőrség számára. A sorozatos zaklatások és provokációk rövidesen cselekvésre kényszerítik: 1921 májusában a szó szoros értelmében kénytelen kitörni a családi fészekből, s birtokáról fegyveres harc után megszökve, a havasokon át az őt üldöző zászlóaljnyi katona elől Csonka-Magyarország felé veszi az irányt...
Kalandos és hihetetlenül izgalmas eseményekben gazdag útjáról szól a Menekülésem Erdélyből című írása.
Magyarországra érkezése után azonnal bekapcsolódik a fegyveres küzdelembe Nyugat-Magyarországért. Egykori különítményeseinek maradékával és új társakkal ismét harcba száll. 1921 augusztusában már ott van a Sopron környéki felszabadító harcokban, szeptemberben részese az osztrák csendőrséget megfutamító Rongyos Gárda győzelemének. Szeptember végéig a Nagymartoni V. Felkelő ,,hadsereg" parancsnoka, majd Sopronban az Ostenburg-zászlóalj tisztje...
Élményeiről, tapasztalatairól szól Élményeim a nyugat magyarországi szabadságharcból című, korábban napilapban, sorozatban megjelent írása
Komenský mu říkal synu
Kniha Komenský mu říkal synu vypráví o Petru Figulovi Jablonském, který žil v době plné politických zvratů, nejistot a osobních ztrát. Jeho životní nasměrování do značné míry určovalo, že patřil k nejužšímu okruhu lidí kolem Jana Amose Komenského, jenž ho vychoval ve vlastní rodině a byl mu učitelem i kolegou. Nakonec se jejich už tak propletené životní příběhy spojily svatbou Petra s Komenského dcerou Bětuškou. Těší nás, že v myslích čtenářů může opět ožít vztah dvou významných českých osobností, Petra Figula Jablonského a Jana Amose Komenského. Jejich víra, naděje a láska kontrastuje s jedním z nejobtížnějších období nejen naší národní historie, ale i celé Evropy
Čím je kniha jedinečná:
Příběh je zrekonstruovaný na základě dobových dokumentů.
Některé z textů jsou poprvé přeloženy do českého jazyka.
Více než třetinu knihy tvoří obrazová část (materiály z českých i zahraničních sbírek, dobové dekorativní prvky).
Text je srozumitelný i běžnému čtenáři.
Vzpomínky anarchistky
Anna Garasjovová (1902-1994) zažila cara, obě revoluce roku 1917, bolševickou éru i rozpad Sovětského svazu. Jako anarchistka prošla vězením i vyhnanstvím. Pracovala jako zdravotní sestra, ale i jako rytec v tiskárně map. V 60. letech se seznámila s Alexandrem Solženicynem a pomáhala mu zpracovávat a ukrývat materiály pro Souostroví GULAG.
Pro zvídavého čtenáře i pro historika nejsou nejzajímavější vzpomínky významných postav politické nebo společenské scény, jejichž pozornost nutně poutají události jejich profesionálního života, ale vzpomínky lidí málo známých nebo zcela neznámých, protože ti se nenechávají unést vlastními úspěchy a kariérou, a tak mají možnost pozorněji sledovat lidi a události kolem sebe. Právě v jejich zápiscích, denících a vzpomínkách se uplynulá doba ukáže do všech podrobností, plná maličkostí, ale také myšlenek a nadějí tehdy žijících lidí. K takovým vzácným svědectvím patří vzpomínky Anny Garasjovové, díky kterým lze ruský život v uplynulém 20. století spatřit v novém světle, říká v úvodu ke knize její editor.
Príbeh učiteľa
Publikácia predstavuje činnosť jedného z mnohých učiteľov, ktorí v kontexte doby svojou prácou kreovali školstvo na Slovensku. Jozef Sivák je zaujímavou postavou kultúrneho i politického života prvej polovice minulého storočia. Zastával viaceré významné miesta v školstve a politickom živote počas existencie predvojnového Československa (1918 1939) a vo vojnovej Slovenskej republike (1939 1945). Počas celej pracovnej kariéry mu najbližším zostal rezort školstva. Na poste učiteľa, inšpektora a ministra školstva a národnej osvety dokázal skĺbiť profesionálne zameranie pedagóga a politika aj v turbulentných historických udalostiach. Publikácia otvára otázky a dáva odpovede na vzájomné prepojenie diania v školstve s individuálnymi postojmi Jozefa Siváka v súvislosti s politickým dianím v spoločnosti v rokoch 1918 1944.
Masaryk a náboženství
Uváděná monografie prof. M. Dokulila Masaryk a náboženství přináší na 211 stranách obdivuhodné bohatství myšlenek. Jeho přístup k Masarykovu dílu je naprosto originální, což je dáno tím, že je vybaven mimořádnými vědomostmi filozofickými, sociologickými, historickými, politologickými, teologickými a literárněvědnými. Nechce Masaryka pouze interpretovat, nýbrž hovoří o tom, čím T.G.M. oslovil jeho a čím by měl oslovit současnou společnost. Od historického základu dovádí své úvahy vždy až do současnosti a s velkou naléhavostí vyslovuje své apely na současníky.
Kniha vznikala dvacet let, ale není tříští úvah, tvoří logický celek. Má předmluvu, sedm kapitol a závěr, vše pro čtenáře čtivé, ale zároveň náročné. Kapitoly jsou strukturovány do mnoha sugestivních otázek, na něž nabízejí odpovědi.
Monografie má tak nadstandardní kvality, že by měla být čtena nejen odbornou, ale i širokou veřejností. Jde totiž o přesvědčivý doklad, že T. G. Masaryk vůbec není jen historickou legendou, nýbrž zdrojem mnohostranné inspirace morální obzvláště pro dnešní českou společnost.
Na sklade 1Ks
22,50 €
dostupné aj ako:
Nedávno tu byli
Knížka nabízí 32 portrétů osobností Brna, rodáků či příchozích, kterým se město stalo místem trvalého pobytu a srdeční záležitostí. Stali se brněnskými patrioty, každý z nich se zapsal do dění, dnes již historie Brna. Většina se narodila ve dvacátých letech minulého století, v šedesátých letech byli zpravidla již obecně známi, měli za sebou kus díla, u mnohých jejich práce a tvorba kulminovaly. Do života všech různým způsobem zasáhly události roku 1968 a následné období normalizace.
Portréty se opírají o rozhovory uveřejňované v letech 2003 až 2009 v tehdejší Literární příloze časopisu KAM. Autor se s každou z osobností vícekrát setkal, jejich slova zachycoval na zvukový záznam. Přepis všech rozhovorů před zveřejněním byl autorizován. Knižní vydání je jen drobně stylisticky upraveno, opatřeno potřebnými věcnými informacemi a chronologickými daty, případně doplněno postřehy či glosami autora. Třicet dva z osobností, především z okruhu kultury a umění, ale i několik z jiných oblastí vyprávějí samy o tom, co považovaly ve svém životě za klíčové a podstatné.
Významnou roli sehrává i město, v němž žily a pracovaly. Těch 32 je jen částí z významných osobností jedné generace, připomíná autor a píše: Už mezi námi nejsou. Všech si vážím, s některými jsem se osobně sblížil, s několika spřátelil a chybí mi. Třicátou třetí je paní Milena Flodrová, historička a znalkyně Brna která nadále neúnavně dává své znalosti a síly ve prospěch svého města. Její úvodní slovo je též převzato též z někdejšího rozhovoru v KAMu.
Biografie z kategórie história sa zameriavajú na opis a skúmanie životov významných historických osobností. Tieto knihy nám ponúkajú pohľad do života a príbehov jednotlivcov, ktorí zohrali dôležitú úlohu vo vývoji spoločnosti, politiky, vedy, umenia alebo iných oblastí.
V biografiách sa často rozoberajú naratívne aspekty životov jednotlivcov, od ich raného detstva a rodinného prostredia až po ich dospelosť a významné činy. Autori týchto kníh sa zaoberajú históriou a využívajú primárne a sekundárne zdroje, ako sú denníky, listy, rozhovory, oficiálne dokumenty a vedecké štúdie, aby rekonštruovali životné príbehy týchto osobností.
Historické životopisy nám umožňujú preniknúť do mysle a srdca týchto osobností a porozumieť ich motivácií, rozhodnutiam a vplyvu na svet okolo nich. Tieto knihy nám tiež poskytujú historický kontext a rámec, v ktorom tieto osobnosti pôsobili, a umožňujú nám vidieť, ako ich životné príbehy zapadajú do širších dejín.
