Najnovšie - História strana 19 z 39
zobraziť:
Pravá ruka K. H. Franka
Je pravdou, že K. H. Frank byl v letech 1939–1945 faktickým pánem Protektorátu Čechy a Morava. Po celou tu dobu usiloval nikoli neúspěšně o to, aby Hitlerem mu zadaná politická linie – udržet na svěřeném území co největší klid a zajistit chod zbrojní výroby – byla striktně dodržována, a to jak tvrdými represivními opatřeními, tak politikou „cukru“. Frank by však nedokázal svou roli plnit, kdyby neměl k ruce a za zády vysokého důstojníka SS dr. Roberta Giese jako svého osobního tajemníka a později šéfa ministerského úřadu. Gies, Heydrichův člověk, byl mocným mužem v pozadí, skutečnou „šedou eminencí“, označovanou též za Frankova „zlého ducha“. Jak pamětníci, tak historikové se shodují v tom, že na všech Frankových závažných činech a opatřeních se Gies podílel a stál rovněž za vznikem pro nacisty klíčových memorand, Frankem podepsaných, včetně toho, které se týkalo „konečného řešení české otázky“. Robert Gies byl nakonec lépe informován o dění v protektorátu než sám K. H. Frank a jeho reálná moc byla obrovská. Gies stál rovněž za tzv. úklidovými opatřeními prováděnými nacisty na konci války, dohlížel na ukrytí „štěchovického archivu“ a zcela nepochybně věděl, kam byly z Prahy odvezeny insignie Univerzity Karlovy a její archiv.
Po skončení války Robert Gies „zmizel“: po krátké internaci Američany se skrýval v západním Německu pod falešným jménem, aby po nějaké době zahájil svou další kariéru. Pokusy v 60. letech postavit Giese před soud jako válečného zločince vyzněly do prázdna.
Na sklade 1Ks
10,95 €
dostupné aj ako:
Akademik Josef Dobiáš (1888-1972)
Josef Dobiáš, univerzitní profesor a řádný člen Československé akademie věd, je v rodném Pelhřimově známý díky Dějinám královského města Pelhřimova a jeho okolí (monumentálnímu šestisvazkovému dílu, čítajícímu dohromady přes 4600 stran textu a vycházejícímu v letech 1927-1970), jež napsal z lásky k rodnému kraji. Zejména ve svém hlavním oboru starověkých dějinách dosáhl mezinárodního uznání. Předkládaná populárně pojatá publikace obsahuje základní fakta z Dobiášova životního příběhu a odborné činnosti, doplněná bohatou dokumentací. Nabízí pohled do historikova rodinného prostředí v Pelhřimově. Charakterizuje jeho studia, pedagogické působení a manželství. Podstatný prostor věnuje jak Dobiášově tvůrčí vědecké práci, tak jeho soukromému životu a zálibám, zejména cestování (Afrika, Asie) a sběratelství mincí. Doufáme, že jejím prostřednictvím vstoupí profesor Josef Dobiáš do širšího povědomí nejen jako vědec, který proslavil své rodiště v odborném světě a zaslouží si náš respekt, ale také jako člověk inspirativních zájmů.
Za 5 minut 12
Kniha je souborem vzpomínek pamětníků druhé světové války, výpisů z kronik a písemně sepsaných pamětí, doplňujících a upravujících knihu Čvančarovy deníky. Ne vše, co nám bylo předkládáno v době totalitního režimu bylo pravdivým svědectvím událostí roku 1945 a s odchodem posledních svědků bychom tomu věřili. Naštěstí se lidé nebáli psát a hovořit o těchto dějinných zvratech tak, jak je sami prožili ve svém dětství a mění tak náš pohled na dobu, kterou bychom nechtěli prožít. Válka se dotkla míst, kterým nevěnujeme pozornost, protože o nich nevíme a neuvědomujeme si, že šlapeme po místech které psaly naší historii. Snad po přečtení této knihy pochopíme, jak je důležité lidské vyprávění a naslouchání odkazům, které nám jsou předávány. Válečné dítě vnímalo smrt a krutost svým osobitým způsobem a vidělo to, co dospělý neviděl. Bylo tam, kam se jiný bál jít a slyšelo to, o čem se nesmělo hovořit. Díky jim tak můžeme spatřit válku v jiném rozměru a poopravit spisy kronikářů. Odchází nám ale příliš rychle na to, abychom se mohli vrátit a v našem psaní pokračovat.
Evžen Savojský
Evžen Savojský zůstává dodnes fenoménem, vojevůdcem, jehož kariéra je stále předmětem živého zájmu historiků i čtenářů. Dějiny jej opředly aureolou neporazitelného vojevůdce, schopného státníka či mecenáše umění. Autor na základě studia pramenů a odborné literatury představuje s uměleckou ambicí líčený soukromý život i profesní dráhu prince Evžena, obsáhle se věnuje jeho tažení proti Turkům, jež jej proslavilo po celé Evropě coby nadaného válečníka a které vyvrcholilo roku 1697 bitvou u Zenty, popisuje válku o španělské dědictví a četné boje s Francií Ludvíka XIV., a v neposlední řadě umožňuje také nahlédnout do mnohdy složitého světa tohoto barokního válečníka a politika.
dostupné aj ako:
Jan Žižka
Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po husitské tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již čtvrt století. Čtenář dostává do rukou druhou nejrozsáhlejší práci o Žižkovi, navazující na téměř devadesát let staré monumentální dílo Josefa Pekaře, jehož výsledky s využitím nejnovějších badatelských poznatků doplňuje, koriguje i překonává.
Velká Žižkova biografie z dílny respektovaného znalce husitské doby představuje nepřemoženého hejtmana v netradičním světle. Příběh nejslavnějšího českého vojevůdce se odehrává na pozadí barvitého dějinného panoramatu, jež pomáhá porozumět Žižkovu vnitřnímu světu a motivaci jeho činů. Husitský válečník vystupuje na stránkách knihy jako polní velitel, jehož fenomenální úspěchy vyrůstají nejen z geniálního strategického uvažování a jedinečné schopnosti zvolit překvapivá řešení, ale i z oddanosti jeho bojovníků a nesporného charismatu, které mu nemohou upřít ani jeho nepřátelé. Sám sebe přitom vnímá jako hluboce věřícího bojovníka, naplňujícího boží vůli vždy a všude. Již v průběhu svého života se stává ikonou stoupenců husitského programu a zároveň objektem nenávisti svých protivníků.
Je to skvělé dílo přemosťující všechny dosavadní nábožensko-ideologické, a proto nehistorické spory o Žižku. Myslím, že většina historiků husitství by přes všechny vzájemné odlišnosti vzdala knize Petra Čorneje poctu.
Otakar A. Funda
Jedná se o dílo mimořádně vysokého odborného standardu. Naše dějepisectví se v něm konečně dočkalo velké Žižkovy biografie, která je moderní, odborně dokonale fundovaná a zároveň čtenářsky velice vstřícná i vůči laickým zájemcům z řad široké veřejnosti.
Jaroslav Boubín
Jestliže se úkolu zpracovat moderní Žižkův životopis ujal Petr Čornej, pak nemohl být vybrán autor povolanější.
Zdeněk Vybíral
dostupné aj ako:
Učinit se modlitbou
Etty Hillesumová vyvolává od osmdesátých let, kdy byl vydán její deník, takový zájem a pozornost, že ji lze považovat za jednu z předních duchovních postav, jež oslovují dnešní hledače Boha.
Tato mladá holandská Židovka, která roku 1943 zemřela v Osvětimi, prošla v posledních třech letech svého jen devětadvacetiletého života uchvacující cestou. Byla to osobnost nadaná, živá, ba vášnivá, ale také plná chaosu, v němž se mnohdy ztrácela. S pomocí terapeuta se pustila do práce na sobě, díky níž sama, mimo jakoukoli konfesi, dospěla k setkání s Bohem a v dramatickém kontextu holokaustu i k uchování si vnitřní svobody a oddané službě svému lidu.
PIERRE FERRIERE je jezuitský kněz a historik. Více než dvacet let prožil v Africe. Nyní v Belgii a ve Francii vede semináře a duchovní cvičení na téma Ettyiny cesty svobody.
ISABELLE MEEUS-MICHIELSOVÁ je vedoucí dvou denních center pro handicapovanou mládež a dospělé. Dílo Etty Hillesumové důvěrně zná a šíří je přednáškami a semináři, zejména v belgickém Duchovním centru La Pairelle.
Gustav Adolf Procházka
Publikace je postavena na mnohaleté práci autora s archiváliemi různého druhu (korespondence, osobní vzpomínky, poznámky z deníků, zápisy z jednání) zasazených do širšího kontextu předzvěsti schizmatu, vzniku a vývoje Církve československé v první polovině 20. století. Monografie, která vhodně doplňuje a podstatně rozšiřuje dosavadní znalosti z dějin CČSH.
Gustav Adolf Procházka se narodil v roce 1872 v Kosmonosích u Mladé Boleslavi, v početné rodině dámského krejčího. Po absolvování klasického gymnázia v Mladé Boleslavi se rozhodl pro kněžskou dráhu a po studiu byl vysvěcen na kněze. Jako mladý kněz byl do značné míry ovlivněn myšlenkami katolického reformismu. I přes jeho stále se prohlubující pochybnosti o reformovatelnosti římskokatolické církve a pod dojmem jeho osobní životní situace, v níž jednu z rozhodujících rolí hrála žena, se osmačtyřicetiletý oblíbený a obětavý kněz rozhodl pro aktivní činnost mezi stoupenci radikálního křídla katolických modernistů. Byl to právě on, kdo se stal jednou z klíčových postav při zrodu nové Církve československé (husitské) 8. ledna 1920. GAP sloužil v nové církvi jako duchovní a vikář až do roku 1923, kdy byl jmenován biskupem východočeské diecéze. Po smrti otce zakladatele církve dr. Karla Farského se stal v roce 1928 jeho nástupcem v úřadu patriarchy. Během čtrnácti následujících let musel v čele církve překonávat řadu těžkostí. Od věroučné stabilizace církve, přes ekonomické těžkosti, až po stále zhoršující se politickou situaci mladé Československé republiky, jejíž krize se vyhrotila v roce 1938 mnichovským diktátem, okupací a vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Patriarcha GAP patří mezi největší osobnosti Církve československé husitské.
Korczak
Janusz Korczak (22.7. 1878 nebo 1879 – 10. 8. 1942), vl. jménem Henryk Goldszmit, byl polský spisovatel, pedagog, veřejný pracovník, povoláním lékař, vychovatel a průkopník moderních teorií v pedagogice. Uctíval dítě jako autonomní bytost a kladl důraz na vývoj jeho osobnosti. Založil a přes třicet let vedl sirotčince Sirotčí dům (1912-42) a Náš dům pro polské sirotky (1919-36) ve Varšavě, zdůrazňoval jejich společenskou aktivitu, což popisoval v mnoha svých esejích. Proslul nejen svými výchovnými postupy, které zpracoval a také publikoval (Jak milovat dítě), ale i svou literární tvorbou pro děti, romány (Děti ulice, 1901, a Dítě salonu, 1906) a pohádkovými příběhy (např. Král Matýsek První, čes. 1987), který byl i zfilmován).
Během nacistické okupace Polska prokázal neobyčejné hrdinství, ochraňoval své svěřence nejprve ve Varšavě, v židovském ghettu, posléze i na jejich poslední cestě ve vyhlazovacím táboře v Treblince, kde dobrovolně zahynul společně s nimi.
Značnou pozornost mu věnoval polský filmový režisér Andrzej Wajda, který o něm a jeho varšavských sirotcích natočil v r. 1990 film Korczak.
Kniha Joanny Olczak – Ronikierové nazvaná Korczak, s podtitulem Pokus o biografii, zachycuje dobové události ob první světové války až po tragické události té druhé. Věcně a šetrně pojednává o předválečných náladách v Polsku, zejména o antisemitismu. Rozsáhle popisuje dějiny polských Židů, kapitoly jsou protkávány i ukázkami z literární činnosti Janusze Korczaka, zejména z jeho Deníku v ghettu z května 1942. Tu a tam se objevují i vtipné židovské anekdoty.
dostupné aj ako:
Poválečné osudy šumavských rodáků
Poslední roky předcházející vypuknutí druhé světové války, sama válka i první měsíce po jejím skončení byly časem, kdy e svět obracel vzhůru nohama.
Kniha, kterou jste právě otevřeli, je sestavena ze vzpomínek německých obyvatel, kteří byli v letech 1945-1947 odsunuti ze Šumavy. Není to čtení nijak příjemné, ale je třeba přivítat počin autorky Marie Frankové, jež shromáždila písemné i slovní výpovědi dvaatřiceti žen a mužů, které a kteří většinou v dětském nebo velmi mladém věku ztratili domov, v němž jejich předci žili mnohdy po několik staletí. Jistě to pro ně muselo být velmi kruté a nelze se divit, že v tom i po více než půlstoletí vidí přinejmenším velkou křivdu.
Vzpomínky na opravdu krutou dobu ukazují i několik zajímavých věcí. Až na jednu výjimku se nikdo nezmiňuje o tom, že sudetští Němci se stali Hitlerovou „pátou kolonou“ a svou podporou územních nároků nacistického Německy napomohli k okleštění Československa. Nevidí či nechtějí vidět, že to byla chyba – pro ně vše špatné začíná až s koncem války. Co bylo před tím jako kdyby neexistovalo. Ale jak se všichni pamětníci shodují, ne všichni Češi navracející e či přicházející do pohraničí, byli zlí a krutí. Našlo e i nemálo těch, kteří se k sudetským Němcům chovali velmi slušně a snažili se jim pomoci. Tak to ale bývá vždy – i mezi sudetskými Němci byli fanatičtí stoupenci Hitlera stejně jako ti, kteří nacistické ideologii vzdorovali.
Je dobře, že český čtenář dostává možnost blíže poznat i „pohled druhé strany“. Co se stalo, nelze sice odestát, ale snažit se pochopit druhé je základním předpokladem k tomu, aby se oni snažili pochopit nás.
Na sklade 2Ks
9,90 €
17,00€
Pekelná knižnica
Fascinujúca a súčasne vtipná kniha o nepotlačiteľnej potrebe veľkých i malých diktátorov obšťastňovať svet písaným slovom.
Už od čias Rímskej ríše mali diktátori nutkanie písať knihy. Ale až v dvadsiatom storočí došlo priam k erupcii tejto diktátorskej obsesie. Titani tohto žánru ako napríklad Stalin, Hitler, Mussolini, Mao či Chomejní produkovali teoretické diela, duchovné manifesty, básnické zbierky, memoáre, ba občas aj poklesnuté romance ako na bežiacom páse. A nekonečná záplava diktátorskej makulatúry dodnes celkom neopadla.
Daniel Kalder v tejto brilantne a so sarkastickým nadhľadom napísanej knihe hľadá a nachádza odpovede na základné otázky tohto literárneho žánru: prečo a ako sa produkovanie písaného slova tohto typu, nazývaného z neznámych dôvodov literatúrou, stalo jedným z kľúčových pilierov diktátorských režimov? Čo odhaľujú tieto diela o diktátorovej duši? Ako môžu knihy a gramotnosť všeobecne, o ktorých pozitívnom vplyve nikto seriózny nepochybuje, spôsobovať toľko zla? Ako je možné, že sú knihy na škodu sveta?
Pekelná knižnica je knihou o knihách tých najkrvavejších diktátorov ľudskej histórie, presvedčených nielen o svojom historickom poslaní, ale aj o svojom talente a spisovateľskej genialite. Tieto knihy vychádzali v miliónových nákladoch, čítali ich povinne i dobrovoľne, povrchne i extaticky milióny ľudí. Drvivá väčšina z nich už nie je ničím iným, než dobovou kuriozitou a nemá ani hodnotu literárneho braku. O to pútavejšie je poprechádzať sa pod erudovaným autorovým vedením týmto literárnym panoptikom.
dostupné aj ako:
Od Panenství k Divokému západu
Kniha přináší v intencích snahy po vyrovnání se s minulostí varování před možným opakováním života v totalitě na podkladě životního příběhu ženy, spisovatelky, novinářky, překladatelky, divadelní kritičky Marie Majerové, která se svou celoživotní literární prací a politickou činností podílela na zrovnoprávnění ženy a dítěte. Pocházela z proletářského prostředí, jež ji formovalo. Vždy toužila po "nejkrásnějším světě", jehož uskutečnění očekávala po dovršení socialistické revoluce. Na čas se rozešla s KSČ, ale vždy se zajímala o sociální problémy. Samostudiem, houževnatostí, pílí a svým šarmem se dokázala literárně i společensky prosadit; v době Masarykovy republiky získala nejvyšší literární ceny, roku 1947 titul národní umělkyně, komunističtí vládcové jí udělovali politické řády. Kniha seznamuje se spisovatelčiným vývojem od anarchismu, sociální demokracie, komunismu a avantgardy až ke stalinismu; přináší literárně politické informace od 19. století do roku 1967.
Rodinné album
Autorka knihy, Olga Housková (1919-2015) strávila život mezi knihami a fotografiemi, v prostředí kulturních osobností, k nimž patřili její rodiče Staša a Rudolf Jílovští.
Měla blízký vztah se svou sestrou dvojčetem a právě Staše Fleischmannové-Jílovské je tato kniha věnována k jejím stým narozeninám.
Obě sestry byly profesionální fotografky, v letech 1939-1949 vedly Fotoateliér OKO v pražském domě U Topičů. Za války v ateliéru pracovaly pro odboj. Olga Housková byla šestnáct let (1956-1972) fotografkou v Divadle na Vinohradech. Vzpomínky autorky mají formu epizod s jemnou pointou. Vzájemně se doplňují s mnohdy unikátními fotografiemi, vybranými ze čtyřiačtyřiceti alb z let 1919-2015, které dokládají význam fenoménu rodinného alba pro kulturní tradici.
Zachycují každodenní život i osobnosti jako Milena Jesenská a její dcera Honza Krejcarová, Ferdinand Peroutka a Eva Peroutková, Soňa Červená, Zdeňěk Bořek-Dohalský, Jiří Voskovec, Vítězslav Nezval, Jaromír Funke, Josef Florian, Josef Mařatka, Jan Herben, Ivan Herben, Arnošt Paderlík či Vlastimil Brodský. Připomínají také židovské přátele zahynuvší v koncentračních táborech. Kniha tvoří triptych se svazky Staša Fleischmannová: Vrstvami (Torst, 2014) a Olga Housková: Sny (Torst, 2015).
Věčný oheň
Edice pamětí Antonína Matuly (1885-1953) představuje osobnost úředníka působícího na ministerstvu školství a národní osvěty mezi lety 1919-1944. Paměti ilustrují nejen autorův soukromý život, ale zejména jeho veřejnou činnost kariéru středoškolského profesora na sklonku rakousko-uherské monarchie, spisovatele a autora odborných pedagogických prací, teoretika a zakladatele ruralismu a jednoho z hlavních organizátorů tzv. lidové výchovy. Matulův zájem o kulturní osvětu na venkově po roce 1918 vyústil v založení celorepublikové osvětové organizace Svobodné učení selské v rámci republikánské strany. Paměti rovněž poskytují autorovy reflexe složitého dění v letech tzv. druhé republiky, zejména v oblasti kulturní politiky, která spadala do jeho úřední gesce. Po nacistické okupaci se Matula až do vynuceného penzionování v roce 1944 jako jeden z mála českých úředníků v rámci ministerstva školství udržel ve vysoké pozici a ve vzpomínkách tak z vlastní perspektivy reflektuje interní poměry na ministerstvu i v protektorátní kulturní politice.
Dva slovenské osudy: Špitzer – Mach
Rozprávanie o osobných stretnutiach autora s dvoma výraznými postavami našej nedávnej histórie, ktoré zosobňujú dve protichodné podoby slovenského osudu. Špitzerov židovský osud poznal z rodiska, keďže vyrastal neďaleko pracovného tábora pre Židov v Novákoch. Po návrate Alexandra Macha z väzenia v roku 1968 s ním Špitzer viedol dialóg o jeho podiele na tragickom osude slovenských Židov počas Slovenského štátu. Navrhol Balážovi, vtedy poslucháčovi žurnalistiky, napísať diplomovú prácu o Machovej novinárskej tvorbe. Od ich prvého stretnutia v Univerzitnej knižnici v apríli 1969 až do ich prerušenia Štátnou bezpečnosťou v polovici sedemdesiatych rokov sa v knihe odvíja príbeh rozhovorov, v ktorých mal autor možnosť zoznámiť sa nielen s Machovou novinárskou tvorbou, jeho polemikami i priateľstvom s poprednými komunistickými intelektuálmi Novomeským a Clementisom, „z prvej ruky“ poznať a zaznamenať Machov pohľad na celú garnitúru slovenských i nemeckých politikov, osobitne na Tuku a Hitlera a byť svedkom jeho úvah, za akých okolností a za akú cenu vznikol a existoval Slovenský štát. Juraj Špitzer sa v čase vylúčenia z literatúry a zákazu publikovania vracal vo svojich textoch i rozhovoroch k svojej odbojárskej identite, k osudu židovskej partizánskej jednotky, ktorej bol prvým veliteľom a hľadal aj odpovede na otázku prečo nechcel byť Žid ani v povojnovej slovenskej spoločnosti.
Je to marný, je to marný, je to marný
Dialog Kamily Moučkové a Marty Kubišové o profesních kariérách, normalizaci, mlčení a vzdoru, Chartě 77 ,Václavu Havlovi, pražské kavárně, Miloši Zemanovi, naší minulosti i současnosti zachytili zkušení publicisté a pedagogové DAMU Vlastimil Ježek a Zdeněk A. Tichý.
Publikace vychází k třicátému výročí listopadu 1989, v jehož průběhu se obě statečné dámy vrátily na pódia i televizní obrazovky, odkud je komunistický režim po srpnové okupaci vystrnadil. Zapomněl na ně ale málokdo.
A Radical Romance
'Remarkable, moving, illuminating. A memoir of cauterising honesty. This is a book that deserves to be widely read' Spectator
Alison Light met the radical social historian, Raphael Samuel, in London in 1986. Twenty years her senior, Raphael was a charismatic figure on the British Left, utterly driven by his work and by a commitment to collective politics. Within a year they were married. Within ten, Raphael would be dead.
Theirs was an attraction of opposites - he from a Jewish Communist family with its roots in Russia and Eastern Europe, she from the English working class. In this chronicle of a passionate marriage, Alison Light peels back the layers of their time together, its intimacies and its estrangements.
She tells of moving into Raphael's cluttered 18th-century house in Spitalfields and into his equally full, unconventional life; of the whirlwind of change outside their door which brutally transformed London's old East End districts; of being widowed at 41, and finding inspiration in her friendship with Raphael's mother. Finally she reflects on the power of mourning and how it shapes a life. Through its frank and touching account of a marriage between two very different people, it celebrates the capacity we all have to share our lives and to change our selves.
'The greatest memoirs give us something more than scenes from a life - they offer all the complex shades and colours that we expect in fiction. A Radical Romance is more than just some summing-up: it is a work of art' Guardian
'Beautifully crafted...It casts a light on the lightness of love and the profound depression of loss. A truly gifted writer' The Herald
Cukrář vojákem
Do víru Velké války vstoupil Miloš Sum v létě 1915 v řadách olomouckého zeměbraneckého pěšího pluku č. 13 a o rok později padl do ruského zajetí. Hrabě Józef Potocki si jej jako vyučeného cukráře vybral do kuchyně svého sídla v Antoninách, ale v červenci 1917 Sum dobrovolně vstoupil do československého vojska. Byl zařazen k novému 7. čs. střeleckému pluku "Tatranskému", se kterým prodělal tvrdé boje s bolševiky v roce 1918. Jeho deník však zachycuje zejména roky 1919 a 1920, tedy ostrahu Transsibiřské magistrály a návrat domů přes Kanadu. Autor zachycuje tvrdý život na Sibiři, konflikty s vojenským i politickým vedením, stesk po domově, ale i život obyčejných Rusů a dalších národů Dálného východu. Miloš Sum byl kulturně činný, podílel se na vydávání ilustrovaného časopisu, v plukovním divadle vystupoval jako hlavní představitel ženských rolí a často a rád maloval. Téměř 150 jeho dobových kreseb tak deník doprovází.
dostupné aj ako:
Sólo Jiřího Letova
Důstojník prvorepublikového generálního štábu J. Letov se stal šéfem hospodářské správy protektorátních lágrů (Lety u Písku aj.), proto aby zlepšoval podmínky vězňů. Je to dostatečná obhajoba pro tuto kariéru?
Prvorepubliková armáda si vybrala a vzdělávala Jiřího Letova, aby ho mohla jako elitního vojáka nasadit ve vedoucích funkcích svých štábů. S tímto předurčením později převzal vedení hospodářské správy protektorátních lágrů a pak i dohled nad dalšími lágry v prvních poválečných letech. Dokázal i v těchto funkcích a na první pohled tak rozdílných režimech splnit požadavky a povinnosti podplukovníka generálního štábu? O tom je tato kniha.
Příklad Let jasně ukazuje, jak by se poměry v táborech za války utvářely, kdyby tyto nebyly mnou řádně vedeny, ale ponechány amatérskému vedení civilních úředníků, nebo dokonce nezodpovědných Němců. Každá vlastenecká organizace za války musela by usilovat o to, aby vedení táborů bylo v rukou spolehlivých českých lidí, protože zde bylo možno zachránit životy a zdraví desetitisíců Čechů. (Jiří Letov, 1. července 1945)
Kniha s podtitulem Život a činnost důstojníka generálního štábu a experta na lágry podle archivních dokumentů a jeho deníků představuje zapomenutou osobnost československé historie.
dostupné aj ako:
Plagued By Fire
'A MASTERFUL PORTRAIT OF THE FLAWED CREATOR OF FLAWLESS BUILDINGS' - SIMON JENKINS
From the award-winning and best-selling author of Hemingway's Boat - a ground-breaking biography that illuminates the life, mind and work of one of the icons of twentieth-century America.
Frank Lloyd Wright has long been known as both a supreme artist and an insufferable egotist who held in contempt almost everything aside from his own genius as an architect. But in this masterly work we discover a man dogged by traumas, racked by lies, and stifled by the myths he wove around himself: a man aware of the choices he made, and of their costs.
This is the Wright who was haunted by his father, about whom he told the greatest lie of his life. And this is the Wright of many other overlooked aspects of his story: his close, and perhaps romantic, relationship with friend and early mentor Cecil Corwin; the connection between the Tulsa Race Riot of 1921 and the murder of his mistress, her two children and four others at his beloved Wisconsin home by a servant gone mad; and the eerie, unmistakable role of fires in his eventful life.
Showing us Wright's facades along with their cracks, Hendrickson helps us form a deep and more human understanding of the man, and a fresh appreciation of his monumental artistic achievements. With prodigious research, unique vision and his ability to make sense of a life in ways at once unexpected, poetic and brilliant, he has given us the defining book on one of the greatest creative talents of twentieth-century America.
Biografie z kategórie história sa zameriavajú na opis a skúmanie životov významných historických osobností. Tieto knihy nám ponúkajú pohľad do života a príbehov jednotlivcov, ktorí zohrali dôležitú úlohu vo vývoji spoločnosti, politiky, vedy, umenia alebo iných oblastí.
V biografiách sa často rozoberajú naratívne aspekty životov jednotlivcov, od ich raného detstva a rodinného prostredia až po ich dospelosť a významné činy. Autori týchto kníh sa zaoberajú históriou a využívajú primárne a sekundárne zdroje, ako sú denníky, listy, rozhovory, oficiálne dokumenty a vedecké štúdie, aby rekonštruovali životné príbehy týchto osobností.
Historické životopisy nám umožňujú preniknúť do mysle a srdca týchto osobností a porozumieť ich motivácií, rozhodnutiam a vplyvu na svet okolo nich. Tieto knihy nám tiež poskytujú historický kontext a rámec, v ktorom tieto osobnosti pôsobili, a umožňujú nám vidieť, ako ich životné príbehy zapadajú do širších dejín.
