Karel Richter

Osud Alexandra Velikého fascinuje již po celá staletí a stal se tématem bezpočtu divadelních her či literárních děl. Karel Richter se při jeho líčení nespokojuje pouze s odbornou dějepisnou výpovědí o velikých a někdy téměř nadlidských činech mladého makedonského krále, který porážel své řecké, perské i indické odpůrce v bitvách, jejichž vítězné zakončení se zdálo nemožné. S hlubokým prožitkem historických faktů barvitě vykresluje Alexandra jako člověka neobyčejně schopného, vynikajícího silou, moudrostí i velkorysostí svých plánů na dobytí světa. Stejně tak jej dokáže vylíčit ve slabých chvilkách lidské nedokonalosti, nemoudrých rozhodnutí, pochybností, přehmatů i zavrženíhodných skutků. Hrdinou je velký starověký vojevůdce a vladař, ale zůstává člověkem ve vší úplnosti lidské podstaty, i když sám začínal s rostoucími úspěchy podléhat samolibému přesvědčení, že je bohem. Z tohoto omylu jej vyvedl až předčasný skon. Jeho skutky a říše, kterou vytvořil, jej však učinily nesmrtelným…

Karel Richter, spisovatel a rodák z Chlumce nad Cidlinou, ve své autobiografii přináší vzpomínky na radostné dětství ve východních Čechách, na bolestný život za německé okupace i na nastolení nových poměrů po komunistickém převratu v roce 1948. Líčí všední život vysokoškolského studenta v padesátých letech, vzpomíná na své učitele, první zaměstnání i kariéru vědeckého pracovníka v československé armádě. Právě díky své profesi měl možnost setkat se s množstvím bývalých legionářů, a především pak s příslušníky československé zahraniční armády za druhé světové války – generály Karlem Klapálkem, Vilémem Sacherem a dalšími. Velká pozornost je věnována událostem roku 1968, rozhovorům s Josefem Smrkovským a dalšími představiteli pražského jara, práci na pamětech prezidenta Ludvíka Svobody a zážitkům z doby, kdy autor pracoval coby osobní sekretář kosmonauta Vladimíra Remka… Autorovou ambicí není pouze vylíčit své vzpomínky a zkušenosti, ale předat svědectví o proměnách složité doby, o vzedmutí a opětovném potlačení svobodného ducha společnosti, a v neposlední řadě zprostředkovat dosud neznámé osobní vzpomínky význačných osobností, s nimiž se setkal.

Karel Richter, spisovatel a rodák z Chlumce nad Cidlinou, ve své autobiografii přináší vzpomínky na radostné dětství ve východních Čechách, na bolestný život za německé okupace i na nastolení nových poměrů po komunistickém převratu v roce 1948. Líčí všední život vysokoškolského studenta v padesátých letech, vzpomíná na své učitele, první zaměstnání i kariéru vědeckého pracovníka v československé armádě. Právě díky své profesi měl možnost setkat se s množstvím bývalých legionářů, a především pak s příslušníky československé zahraniční armády za druhé světové války – generály Karlem Klapálkem, Vilémem Sacherem a dalšími. Velká pozornost je věnována událostem roku 1968, rozhovorům s Josefem Smrkovským a dalšími představiteli pražského jara, práci na pamětech prezidenta Ludvíka Svobody a zážitkům z doby, kdy autor pracoval coby osobní sekretář kosmonauta Vladimíra Remka… Autorovou ambicí není pouze vylíčit své vzpomínky a zkušenosti, ale předat svědectví o proměnách složité doby, o vzedmutí a opětovném potlačení svobodného ducha společnosti, a v neposlední řadě zprostředkovat dosud neznámé osobní vzpomínky význačných osobností, s nimiž se setkal.

Knihu věnuji nejen živým hrdinům, ale také padlým příslušníkům 1. československého armádního sboru. Je to z hluboké úcty k nehynoucím tradicím, které vytvořili bojem na frontách Velké vlastenecké války. Nejedná se o fotokopii skutečnosti. Proto by bylo zbytečné ověřovat autentičnost osob a míst. Pakliže někomu použitá jména i názvy připomenou živé lidi a reálná místa, tak jde o podobnost zčásti úmyslnou a napůl náhodnou, jak si to žádaly svéprávné zákony románové tvorby.

Celá desetiletí byly zamlčovány zločiny, jimiž se Stalinův režim provinil vůči Polsku, Evropě i světu, zdiskreditoval svou vlastní zemi. Tyto zločiny dodnes zůstávají nepotrestány. Kniha zkušeného autora literatury faktu přináší vylíčení fakt o podepsání sovětsko-německého paktu, kterým Stalin dodatečně Hitlerovi schválil uchvácení Rakouska i českých zemí a umožnil mu útok na Polsko, k němuž se pak připojil, aby se s ním mohl podělit o dobyté území. Sovětský svaz tak vrazil bojující polské armádě dýku do zad vpádem vojsk, a třebaže sovětská vláda lživě zdůvodňovala invazi snahou o záchranu životů a majetku obyvatelstva, její vojska bezohledně rozsévala zkázu. Přitom bylo přes 200 tisíc polských vojáků odvlečeno do zajateckých táborů, kde jich stovky zahynuly. Během spěšné proměny východního Polska v sovětskou západní Ukrajinu a Bělorusko byl zhruba milion polských obyvatel deportován do asijských pustin. Nejhrůznější zločin však byl spáchán masovým povražděním více než 15 tisíc polských důstojníků. Podrobnosti, jak tyto vraždy proběhly, a historii jejich odhalení v průběhu války i v poválečných letech najde čtenář na stránkách tohoto titulu.

Evžen Savojský zůstává dodnes fenoménem, vojevůdcem, jehož kariéra je stále předmětem živého zájmu historiků i čtenářů. Dějiny jej opředly aureolou neporazitelného vojevůdce, schopného státníka či mecenáše umění. Autor na základě studia pramenů a odborné literatury představuje s uměleckou ambicí líčený soukromý život i profesní dráhu prince Evžena, obsáhle se věnuje jeho tažení proti Turkům, jež jej proslavilo po celé Evropě coby nadaného válečníka a které vyvrcholilo roku 1697 bitvou u Zenty, popisuje válku o španělské dědictví a četné boje s Francií Ludvíka XIV., a v neposlední řadě umožňuje také nahlédnout do mnohdy složitého světa tohoto barokního válečníka a politika.

Vyprávění o válečných událostech, které plukovník Jiří Větvička prožil v letech 1939 až1943, začíná líčením přechodu hranic do Polska, pokračuje vojenskými zážitky v této zemi, pochodem do Sovětského svazu a končí vzpomínkami na Buzuluk, v němž byl v lednu roku 1942 utvořen 1. československý polní prapor. Plukovník Jiří Větvička byl jedním z tisíců vojáků československé zahraniční armády kteří se zbraní v ruce prošli nejtěžší frontou druhé světové války. Navíc byl jedním z prvních několika set dobrovolníků, kteří po riskantním útěku přes přísně střežené hranice Protektorátu Böhmen und Mähren toužebně čekali na válku, která jim umožní bojovat za svobodu své okupované vlasti, a kteří na polském území utvořili československý legion – první vojenskou jednotku budoucí československé národně osvobozenecké armády. Karel Richter v této knize tlumočí vyprávění plukovníka Jiřího Větvičky větu za větou s pocitem zadostiučinění, neboť první verze vzpomínek vydaných Naším vojskem v roce 1969 v podání právě Karla Richtera byla úředním příkazem stažena z knihkupeckých pultů a vyřazena z politických důvodů z knihoven.

V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218-202 př. n. l.) mezi ně mimo veškerou pochybnost patří. Byl vychován k lásce k vlasti a odhodlání za ni bojovat vší mocí. Poté co se ujal velení nad kartáginskou armádou v Hispánii, zahájil boj proti letitému soupeři Kartága - Římu. A rozhodl se vést jej na jeho vlastním území - v Itálii, do níž pronikl na tehdejší dobu nebývalým a slavným pochodem přes Pyreneje a Alpy. Dík svým mimořádným taktickým schopnostem dokázal několikrát porazit římské legie na hlavu - do historie se vepsaly zejména bitvy u Trebie, u Trasimenského jezera a ta nejslavnější u Cann. Tehdy vzniklo známé varování Hannibal ante portas - Hannibal před branami (Říma). Vleklé vojenské tažení však jeho armádu vyčerpávalo a nedostávalo se peněz na další válčení. Římané se mezitím vzchopili a do hry vstoupil vojevůdce Publius Cornelius Scipio. Ten Hannibala porazil v jeho kartáginské domovině u Zamy r. 202 př. n. l. Touto bitvou skončila druhá punská válka a Hannibalovy osudy uzavřela jeho sebevražda ze strachu, aby nepadl do rukou Římanů. Legenda o Hannibalovi však přežila i zničení Kartága a jeho činy zaujaly řadu historiků a prozaiků od starověku až do současnosti.

České země byly v důsledku svého pevného včlenění do habsburské monarchie nuceny sdílet s ní všechny její válečné strázně. Platí to i o prusko-rakouských válkách, jejichž dramatické děje se odehrávaly převážně na území Slezska, Moravy a Čech. Pruský král Friedrich II. zahájil vpádem do Slezska koncem roku 1740 tzv. Slezské války, jejichž výsledkem bylo odejmutí Kladska a Slezska z historického celku českých zemí. Za Sedmileté války, rozpoutané po necelém desetiletí míru, potvrdil svou územní loupež a ani v následné nepříliš dlouho trvající Bramborové válce nedosáhlo Rakousko navrácení ztracených území. Nedořešený spor o vedoucí postavení v Německu pak čekal na své rozuzlení téměř celé století. Rozhodla jej až válka, kterou Prusko rozpoutalo v roce 1866. Skončila drtivou porážkou Rakouska v jednom z nejdramatičtějších a nejkrvavějších vojenských střetů devatenáctého století v bitvě u Hradce Králové a po ní následným rychlým ústupem zdecimované rakouské armády. Byla to poslední z řady prusko-rakouských válek, či spíše poslední fáze jedné a téže dlouhodobé války o nadvládu v Německu, jejímž definitivním důsledkem bylo vybudování imperiální německé říše.

Složité a krvavé dějiny Ruska od konce 19. století vyústily v převzetí moci bolševiky. Ti opanovali Rusko pod ideovým vedením V. I. Lenina za finanční a diplomatické podpory německého císařství, které pak dosáhlo svého cíle. Podepsáním hanebného brestlitevského míru Rusko oslabilo Dohodové mocnosti, ale očekávaný mír nenastal... Ani bolševismem nakažení Čechoslováci se nevyhnuli nesnázím. Ukazuje to osud Vladimíra Petrase, vyslaného Kominternou zajišťovat její řídící vliv při organizování komunistické strany v Československu, která se měla podílet na rozpoutání bolševické revoluce. V rámci převratných událostí v Rusku vznikaly a utvářely se československá legie, jejichž bojová cesta končí příchodem do republiky, jejímuž vzniku výrazně napomohly.

Z vyprávění o dramatech druhé světové války jako by se vytrácel její tragický začátek, a sice přepadení Polska jednotkami wehrmachtu, zoufalý boj pěšáků a jezdců s drtivou přesilou tanků a letadel, ale zejména fakt, že na východní hranici krvácejícího Polska číhala vojska Rudé armády, aby mu vrazila dýku do zad překvapivým útokem. Spojenecká Francie a Velká Británie nečinně přihlížely. Byl to podivný začátek války Autor v publikaci analyzuje její příčiny, které sahají daleko zpět až do roku 1918, kdy bylo Polsko po porážce Centrálních mocností v první světové válce obnoveno jako jednolitý stát. Do vínku mu byla bohužel dána nevraživost západního i východního souseda, která nakonec na podzim roku 1939 vyvrcholila zákeřnou likvidací polské nezávislosti.

Každé velké drama má své finále, své osudové vyvrcholení. Nebylo tomu jinak ani se závěrem druhé světové války na evropské půdě. Odpočítáme-li od data německé kapitulace (8. květen 1945) sto dnů nazpět, ocitneme se na přelomu ledna a února 1945. Byl to čas, kdy si hitlerovci mohli připomínat dvanácté výročí nástupu k moci. Slibovali tehdy mocnou tisíciletou říši. Nyní už z ní zbývaly jen trosky, ale stále se toho ještě mnoho dělo, především umíraly na frontách i v zázemí statisíce lidí. Posledních sto dnů války je v tomto unikátním knižním projektu zmapováno fakty, analýzami, každodenními zajímavostmi z protektorátu i zahraničí, svědectvími přímých účastníků a silnými lidskými příběhy.

Československý východní odboj bez cenzury a legend: Karpatsko-dukelská operace Tzv. karpatsko-dukelskou operaci mnozí účastníci označovali za zbytečná lidská jatka. V bojové sestavě sovětských vojsk se této operace zúčastnily i jednotky šestnáctitisícového 1. čs. armádního sboru v SSSR, které v průběhu urputných bojů vstoupily 6. října 1944 Dukelským průsmykem na území vlasti. Tato kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta nejen o „apokalypse v Karpatech“, ale i o jejích širších souvislostech. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této významné kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Ukazuje nejen obětavost a neokázalé hrdinství bojovníků, ale odhaluje i zákulisí diplomacie, intrik, rozporuplného vedení… To, co komunistický režim vždy účelově měnil a cenzuroval, nyní vidíme ve světle seriózního průsečíku mnoha svědectví. Autor do sugestivního obrazu formou literatury faktu zapojil výpovědi desítek pamětníků včetně jejich poválečných, často velmi pohnutých osudů. Knize předchází dílo Přes krvavé řeky, ztvárňující čs. východní odboj od jeho vzniku po Duklu.

Chystáme se vyprávět vzrušující příběh jednoho z největších hrdinů československé zahraniční armády?-?příběh plukovníka a posléze generálmajora v.?v.?Sergeje Petrase. Nelze přitom pomlčet o jeho otci Vladislavu Petrasovi. Jde o dva neoddělitelně spojené dramatické lidské osudy, v nichž se zrcadlí celá nevýslovná obtíž a nepřehledná složitost poměrů, v kterých se za cenu krvavých obětí rodil československý stát, s nímž byli oba jako rodilí Češi bytostně spjati.

Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této kapitole dějin Čechů a Slováků, zkreslené později komunistickou cenzurou či různými legendami, historickou pravdivost. Publikace popisuje období, kdy se na Východě začínal utvářet náš odboj, a končí v předvečer Slovenského národního povstání. Můžeme se tak dozvědět o tom, jak se formovala československá jednotka, jak se ji vláda Sovětského svazu snažila využít pro své politické cíle nebo jak komunistická strana usilovala o získání rozhodujícího vlivu nad ní. Některé informace, jež kniha přináší, nejsou čtenářům příliš známé (dozvíte se např. o bližších okolnostech obvinění Ludvíka Svobody ze špionáže a jeho postavení před válečný soud anebo o snahách SSSR uzavřít mír s Německem). Kniha je velmi čtivá a je doslova nabita faktografickými informacemi, doplněnými svědectvím účastníků bojů (prostých vojáků i jejich velitelů), vyprávěními obyvatel ukrajinských vesniček, vzpomínkami osobností, úryvky z dopisů, tehdejšího tisku, z projevů politiků…

Čs. východní odboj bez cenzury a legend Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této kapitole dějin Čechů a Slováků, zkreslené později komunistickou cenzurou či různými legendami, historickou pravdivost. Publikace popisuje období, kdy se na Východě začínal formovat náš odboj, a končí v předvečer Slovenského národního povstání. Můžeme se tak dozvědět o tom, jak se formovala československá jednotka, jak se ji vláda Sovětského svazu snažila využít pro své politické cíle nebo jak komunistická strana usilovala o získání rozhodujícího vlivu nad ní. Některé informace, jež kniha přináší, nejsou čtenářům příliš známé (dozvíte se např. o bližších okolnostech obvinění Ludvíka Svobody ze špionáže a jeho postavení před válečný soud anebo o snahách SSSR uzavřít mír s Německem). Kniha je velmi čtivá a je doslova nabita faktografickými informacemi, doplněnými svědectvím účastníků bojů (prostých vojáků i jejich velitelů), vyprávěními obyvatel ukrajinských vesniček, vzpomínkami osobností, úryvky z dopisů, tehdejšího tisku, z projevů politiků… Vychází v aktualizovaném a rozšířeném vydání.