Karel Richter strana 4 z 4

Vězeň Stěpan Vajda si už odbyl více než dva roky v táboře nucených prací. Chvílemi se mu ani nechce věřit, že to všechno vydržel. Ještě mu zbývá rok, vlastně už ani ne celý. Hřebíkem si do pryčny vyrývá čárku za každý den, a když jich napočítá sedm, přeškrtne je vodorovným vrypem. Každý vryp je jeden promarněný týden života.

Zpřístupnění nejutajovanějších komunistických archivů umožnilo autorům doplnit údaje o pozadí politické vraždy jednoho z nejčestnějších československých vlastenců a vojenských odborníků. Hluboký záběr autorů nás formou literatury faktu sugestivně zavádí do zákulisí diplomacie, zpravodajských her i politických intrik.

Karel Richter, spisovatel a rodák z Chlumce nad Cidlinou, ve své autobiografii přináší vzpomínky na radostné dětství ve východních Čechách, na bolestný život za německé okupace i na nastolení nových poměrů po komunistickém převratu v roce 1948. Líčí všední život vysokoškolského studenta v padesátých letech, vzpomíná na své učitele, první zaměstnání i kariéru vědeckého pracovníka v československé armádě. Právě díky své profesi měl možnost setkat se s množstvím bývalých legionářů, a především pak s příslušníky československé zahraniční armády za druhé světové války – generály Karlem Klapálkem, Vilémem Sacherem a dalšími. Velká pozornost je věnována událostem roku 1968, rozhovorům s Josefem Smrkovským a dalšími představiteli pražského jara, práci na pamětech prezidenta Ludvíka Svobody a zážitkům z doby, kdy autor pracoval coby osobní sekretář kosmonauta Vladimíra Remka… Autorovou ambicí není pouze vylíčit své vzpomínky a zkušenosti, ale předat svědectví o proměnách složité doby, o vzedmutí a opětovném potlačení svobodného ducha společnosti, a v neposlední řadě zprostředkovat dosud neznámé osobní vzpomínky význačných osobností, s nimiž se setkal.

Československý východní odboj bez cenzury a legend: Karpatsko-dukelská operace Tzv. karpatsko-dukelskou operaci mnozí účastníci označovali za zbytečná lidská jatka. V bojové sestavě sovětských vojsk se této operace zúčastnily i jednotky šestnáctitisícového 1. čs. armádního sboru v SSSR, které v průběhu urputných bojů vstoupily 6. října 1944 Dukelským průsmykem na území vlasti. Tato kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta nejen o „apokalypse v Karpatech“, ale i o jejích širších souvislostech. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této významné kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Ukazuje nejen obětavost a neokázalé hrdinství bojovníků, ale odhaluje i zákulisí diplomacie, intrik, rozporuplného vedení… To, co komunistický režim vždy účelově měnil a cenzuroval, nyní vidíme ve světle seriózního průsečíku mnoha svědectví. Autor do sugestivního obrazu formou literatury faktu zapojil výpovědi desítek pamětníků včetně jejich poválečných, často velmi pohnutých osudů. Knize předchází dílo Přes krvavé řeky, ztvárňující čs. východní odboj od jeho vzniku po Duklu.

Každé velké drama má své finále, své osudové vyvrcholení. Nebylo tomu jinak ani se závěrem druhé světové války na evropské půdě. Odpočítáme-li od data německé kapitulace (8. květen 1945) sto dnů nazpět, ocitneme se na přelomu ledna a února 1945. Byl to čas, kdy si hitlerovci mohli připomínat dvanácté výročí nástupu k moci. Slibovali tehdy mocnou „tisíciletou říši“. Nyní už z ní zbývaly jen trosky, ale stále se toho ještě mnoho dělo, především umíraly na frontách i v zázemí statisíce lidí. Posledních sto dnů války je v tomto unikátním knižním projektu zmapováno fakty, analýzami, každodenními zajímavostmi z protektorátu i zahraničí, svědectvími přímých účastníků a silnými lidskými příběhy.

Již v prvních měsících po útoku na Sovětský svaz v létě 1941 nabízeli postupujícím německým jednotkám spolupráci jednotlivci i skupiny obyvatel SSSR. Jako své osvoboditele vítali Němce zejména příslušníci neruských národností, ale i sami Rusové. Chyběla však osobnost, která by dokázala soustředit armádu, bojující po boku Němců proti bolševickému režimu v Rusku. Tuto roli převzal generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov (1900–1946), zajatý na volchovské frontě v červenci 1942. Donedávna úspěšný velitel Rudé armády objížděl zajatecké tábory a hledal i nacházel vojáky ochotné vstoupit do Ruské osvobozenecké armády.„Vlasovci“ spolu s Himmlerovými Waffen-SS bojovali na jaře 1945 ve ztracené válce. Stejně jako jejich velitel se dopustili osudového omylu, když nenašli cestu k protihitlerovským mocnostem, které usilovaly o vítězství demokracie. Sehráli dosti významnou roli v bojích Pražského povstání, ale v té chvíli již bylo pozdě… Pro velení Rudé armády i pro představitele politického vedení sovětského státu (ale i ve vnímání většiny krajanů) na příslušnících Ruské osvobozenecké armády zůstala pachuť zrady.4. vydání.

Evžen Savojský zůstává dodnes fenoménem, vojevůdcem, jehož kariéra je stále předmětem živého zájmu historiků i čtenářů. Dějiny jej opředly aureolou neporazitelného vojevůdce, schopného státníka či mecenáše umění. Autor na základě studia pramenů a odborné literatury představuje s uměleckou ambicí líčený soukromý život i profesní dráhu prince Evžena, obsáhle se věnuje jeho tažení proti Turkům, jež jej proslavilo po celé Evropě coby nadaného válečníka a které vyvrcholilo roku 1697 bitvou u Zenty, popisuje válku o španělské dědictví a četné boje s Francií Ludvíka XIV., a v neposlední řadě umožňuje také nahlédnout do mnohdy složitého světa tohoto barokního válečníka a politika.

Autor na základě studia pramenů a odborné literatury představuje s uměleckou ambicí líčený osud jednoho z nejmocnějších mužů, které kdy svět spatřil. Tento zprvu nenápadný mladík, o němž se mnozí rivalové domnívali, že jej dokáží rychle vystrnadit z politické scény, prokázal nejen pozoruhodnou houževnatost, ale také moudrost, rozvahu a schopnost řídit mocnou římskou říši, která za jeho vlády nebývale vzkvétala a těšila se dlouhému období míru a prosperity. Augustus symbolizuje epochu římských dějin, kdy se ze skomírající a rozvrácené římské republiky zrodila nová forma vlády – císařství. Dědic Caesarovy moci a jeho odkazu se musel vypořádat nejen se sokem Markem Antoniem a jeho milenkou Kleopatrou, ale též s vleklými problémy říše, osobního života a nástrahami, které na něj číhaly na samých hranicích impéria.

Celá desetiletí byly zamlčovány zločiny, jimiž se Stalinův režim provinil vůči Polsku, Evropě i světu, zdiskreditoval svou vlastní zemi. Tyto zločiny dodnes zůstávají nepotrestány. Kniha zkušeného autora literatury faktu přináší vylíčení fakt o podepsání sovětsko-německého paktu, kterým Stalin dodatečně Hitlerovi schválil uchvácení Rakouska i českých zemí a umožnil mu útok na Polsko, k němuž se pak připojil, aby se s ním mohl podělit o dobyté území. Sovětský svaz tak vrazil bojující polské armádě dýku do zad vpádem vojsk, a třebaže sovětská vláda lživě zdůvodňovala invazi snahou o záchranu životů a majetku obyvatelstva, její vojska bezohledně rozsévala zkázu. Přitom bylo přes 200 tisíc polských vojáků odvlečeno do zajateckých táborů, kde jich stovky zahynuly. Během spěšné proměny východního Polska v sovětskou západní Ukrajinu a Bělorusko byl zhruba milion polských obyvatel deportován do asijských pustin. Nejhrůznější zločin však byl spáchán masovým povražděním více než 15 tisíc polských důstojníků. Podrobnosti, jak tyto vraždy proběhly, a historii jejich odhalení v průběhu války i v poválečných letech najde čtenář na stránkách tohoto titulu.

Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této kapitole dějin Čechů a Slováků, zkreslené později komunistickou cenzurou či různými legendami, historickou pravdivost. Publikace popisuje období, kdy se na Východě začínal utvářet náš odboj, a končí v předvečer Slovenského národního povstání. Můžeme se tak dozvědět o tom, jak se formovala československá jednotka, jak se ji vláda Sovětského svazu snažila využít pro své politické cíle nebo jak komunistická strana usilovala o získání rozhodujícího vlivu nad ní. Některé informace, jež kniha přináší, nejsou čtenářům příliš známé (dozvíte se např. o bližších okolnostech obvinění Ludvíka Svobody ze špionáže a jeho postavení před válečný soud anebo o snahách SSSR uzavřít mír s Německem). Kniha je velmi čtivá a je doslova nabita faktografickými informacemi, doplněnými svědectvím účastníků bojů (prostých vojáků i jejich velitelů), vyprávěními obyvatel ukrajinských vesniček, vzpomínkami osobností, úryvky z dopisů, tehdejšího tisku, z projevů politiků…

Historie sovětsko-finských válek je u nás málo známou či dokonce neznámou skutečností, a přitom se jedná o zajímavý a velice dramatický pohled nejen na osudy malého národa ve vztahu k velkému sousedovi – Rusku a posléze Sovětskému svazu, ale i k jiné velmoci – Německu. První ze tří válek začala již v roce 1918, kdy přes Leninovu proklamaci o právu Finska na nezávislost sovětská vláda podnítila ve Finsku občanskou válku a za intervence Rudé armády se snažila připoutat zemi k sobě. V roce 1939 následovala další fáze bojů, a to po požadavcích Sovětského svazu na odstoupení některých strategicky významných území. Následovala druhá, tzv. zimní válka, ve které byli Finové přes hrdinný odpor nakonec donuceni k uzavření míru a splnění Stalinových územních požadavků rozšířených o válečné reparace. Finsko poté přijalo nabízenou německou pomoc, aby nakonec využilo německo-sovětské války k vojenským akcím po boku wehrmachtu. Proběhlo tak třetí dějství sovětsko-finských válek, které svým způsobem navazovalo na dávnou historii rusko-finských válek. Za využití bohatého dokumentárního materiálu i vzpomínek a deníků tak před čtenářem defilují jak velké osobnosti, včetně Mannerheima, Stalina či Hitlera, politiků a generálů všech zúčastněných zemí, tak i prostí vojáci, lidé a jejich osudy v dobách míru a především války.

Kniha je beletrizovaným vylíčením dramatických událostí zrodu makedonského království, jehož mocenský vzestup dovršil král Filip II. Makedonský svými výboji do sousedních knížectví a nakonec i ovládnutím Řecka, jež sjednotil v rámci Korintského spolku k plánovanému tažení proti Persii. Těsně před odchodem do války byl však při svatbě své dcery Kleopatry zavražděn příslušníkem své tělesné stráže. Kdo stál za tímto atentátem není dodnes spolehlivě objasněno. Podezírána byla i zavržená královna Olympia, matka Alexandra, následníka trůnu, kterého Filip počal zatlačovat do pozadí, a sám Alexandr, jemuž Filipova smrt otevřela cestu k moci. Autor neváhá klást otázky, které vedou čtenáře k zamyšlení nad záhadami vylíčených dějů. Kniha pak, opřena o historiografická vylíčení Alexandrových tažení a vítězných bitev, zobrazuje jeho cestu k ovládnutí celé perské říše a sleduje jeho vzrušující osudy až k okamžikům náhlého, velice záhadného onemocnění při hostině před vyražením na dobyvatelské tažení do Arábie. Onemocnění, které po několika dnech skončí smrtí geniálního dobyvatele a vládce největší tehdejší říše světa.

Karel Richter, spisovatel a rodák z Chlumce nad Cidlinou, ve své autobiografii přináší vzpomínky na radostné dětství ve východních Čechách, na bolestný život za německé okupace i na nastolení nových poměrů po komunistickém převratu v roce 1948. Líčí všední život vysokoškolského studenta v padesátých letech, vzpomíná na své učitele, první zaměstnání i kariéru vědeckého pracovníka v československé armádě. Právě díky své profesi měl možnost setkat se s množstvím bývalých legionářů, a především pak s příslušníky československé zahraniční armády za druhé světové války – generály Karlem Klapálkem, Vilémem Sacherem a dalšími. Velká pozornost je věnována událostem roku 1968, rozhovorům s Josefem Smrkovským a dalšími představiteli pražského jara, práci na pamětech prezidenta Ludvíka Svobody a zážitkům z doby, kdy autor pracoval coby osobní sekretář kosmonauta Vladimíra Remka… Autorovou ambicí není pouze vylíčit své vzpomínky a zkušenosti, ale předat svědectví o proměnách složité doby, o vzedmutí a opětovném potlačení svobodného ducha společnosti, a v neposlední řadě zprostředkovat dosud neznámé osobní vzpomínky význačných osobností, s nimiž se setkal.

Z vyprávění o dramatech druhé světové války jakoby se vytrácel její tragický začátek: Zákeřné přepadení Polska jednotkami wehrmachtu, zoufalý boj pěšáků a jezdců s drtivou přesilou tanků a letadel, ale hlavně dlouho utajovaný fakt, že na východní hranici krvácejícího Polska číhala vojska Rudé armády, aby mu v příhodném okamžiku vrazila dýku překvapivého útoku do zad. Spojenecká Francie a Velká Británie nečinně přihlížely. Byl to podivný začátek války. Jeho příčiny však sahají daleko zpět až do roku 1918, kdy bylo Polsko po porážce centrálních mocností v první. světové válce obnoveno jako jednolitý nezávislý stát. Do vínku mu byla bohužel dána nevraživost západního i východního souseda. Polsko bylo v září 1939 spojenými silami obou totalitních velmocí sraženo do prachu válečné porážky a počtvrté ve svých dějinách podrobeno likvidační parcelaci.

Některá fakta donedávna záměrně zatajovaná před naší veřejností v nejvyšším státním zájmu, se vytratila z obecného povědomí, takže dnes vyvolávají překvapení. Kdo ví, že J. V. Stalin připíjel 23. srpna 1939 na zdraví Adolfa Hitlera. Nebo že sovětské rádio Minsk vysílalo podle dohody signály pro orientaci německých bombardérů při náletech na Polsko? Že Rudá armáda vpadla 17. září 1939 Polsku do zad silou dvou frontů a že její jednotky pomáhaly wehrmachtu likvidovat některá polská ohniska odporu?

Zpřístupnění nejutajovanějších komunistických archivů umožnilo autorům doplnit údaje o pozadí politické vraždy jednoho z nejčestnějších československých vlastenců a vojenských odborníků. Hluboký záběr autorů nás formou literatury faktu sugestivně zavádí do zákulisí diplomacie, zpravodajských her i politických intrik.