Karel Richter strana 3 z 4

Početný kolektiv historiků, publicistů a specialistů připravil unikátní encyklopedii, která v asi 600 medailóncích představí ty nejzajímavější návštěvníky českých zemích od nejstarších dob po německou okupaci Československa a připomene stopy či svědectví, jež tu zanechali. Text provází na 250 portrétních kreseb a rejstříky.

Některá fakta donedávna záměrně zatajovaná před naší veřejností v nejvyšším státním zájmu, se vytratila z obecného povědomí, takže dnes vyvolávají překvapení. Kdo ví, že J. V. Stalin připíjel 23. srpna 1939 na zdraví Adolfa Hitlera. Nebo že sovětské rádio Minsk vysílalo podle dohody signály pro orientaci německých bombardérů při náletech na Polsko? Že Rudá armáda vpadla 17. září 1939 Polsku do zad silou dvou frontů a že její jednotky pomáhaly wehrmachtu likvidovat některá polská ohniska odporu?

Historie sovětsko-finských válek je u nás málo známou či dokonce neznámou skutečností, a přitom se jedná o zajímavý a velice dramatický pohled nejen na osudy malého národa ve vztahu k velkému sousedovi – Rusku a posléze Sovětskému svazu, ale i k jiné velmoci – Německu. První ze tří válek začala již v roce 1918, kdy přes Leninovu proklamaci o právu Finska na nezávislost sovětská vláda podnítila ve Finsku občanskou válku a za intervence Rudé armády se snažila připoutat zemi k sobě. V roce 1939 následovala další fáze bojů, a to po požadavcích Sovětského svazu na odstoupení některých strategicky významných území. Následovala druhá, tzv. zimní válka, ve které byli Finové přes hrdinný odpor nakonec donuceni k uzavření míru a splnění Stalinových územních požadavků rozšířených o válečné reparace. Finsko poté přijalo nabízenou německou pomoc, aby nakonec využilo německo-sovětské války k vojenským akcím po boku wehrmachtu. Proběhlo tak třetí dějství sovětsko-finských válek, které svým způsobem navazovalo na dávnou historii rusko-finských válek. Za využití bohatého dokumentárního materiálu i vzpomínek a deníků tak před čtenářem defilují jak velké osobnosti, včetně Mannerheima, Stalina či Hitlera, politiků a generálů všech zúčastněných zemí, tak i prostí vojáci, lidé a jejich osudy v dobách míru a především války.

České země byly v důsledku svého pevného včlenění do habsburské monarchie nuceny sdílet s ní všechny její válečné strázně. Platí to i o prusko-rakouských válkách, jejichž dramatické děje se odehrávaly převážně na území Slezska, Moravy a Čech. Pruský král Friedrich II. zahájil vpádem do Slezska koncem roku 1740 tzv. „Slezské války“, jejichž výsledkem bylo odejmutí Kladska a Slezska z historického celku českých zemí. V tzv. „Sedmileté válce“, rozpoutané po necelém desetiletí míru, potvrdil svou územní loupež a ani v nepříliš dlouho trvající tzv. „Bramborové válce“ nedlouho po válce sedmileté nedosáhlo Rakousko navrácení ztracených území. Nedořešený spor o vedoucí postavení v Německu pak čekal na své rozuzlení téměř celé století. Rozhodla jej až válka, kterou Prusko rozpoutalo v roce 1866. Skončila drtivou porážkou Rakouska v jednom z nejdramatičtějších a nejkrvavějších vojenských střetů devatenáctého století – v bitvě u Hradce Králové – a po ní následným rychlým ústupem zdecimované rakouské armády. Byla to poslední z řady prusko-rakouských válek, či spíše poslední fáze jedné a téže dlouhodobé války o nadvládu v Německu, jejímž definitivním důsledkem bylo vybudování imperiální německé říše. Kniha nabízí v historických souvislostech nový úhel pohledu na všechny uvedené války.

Celá desetiletí byly zamlčovány zločiny, jimiž se Stalinův režim provinil vůči Polsku, Evropě i světu a zdiskreditoval svou vlastní zemi. Tyto zločiny dodnes zůstávají nepotrestány. Další svazek edice Magnet přináší vylíčení fakt o podepsání sovětsko-německého paktu, kterým Stalin dodatečně Hitlerovi schválil uchvácení Rakouska i českých zemí a umožnil mu útok na Polsko, k němuž se pak připojil, aby se s ním mohl podělit o dobyté území. Sovětský svaz tak vrazil bojující polské armádě dýku do zad vpádem vojsk a třebaže sovětská vláda lživě zdůvodňovala invazi snahou o záchranu životů a majetku obyvatelstva, její vojska rozsévala bezohledně zkázu. Přitom bylo přes 200 000 polských vojáků odvlečeno do zajateckých táborů, kde jich stovky zahynuly. Během spěšné proměny východního Polska v sovětskou západní Ukrajinu a Bělorusko byl zhruba milion polských obyvatel deportován do asijských pustin. Nejhrůznější zločin však byl spáchán masovým povražděním více než 15 000 polských důstojníků.

Tzv. karpatsko-dukelskou operaci mnozí účastníci označovali za zbytečná lidská jatka. Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta nejen o "apokalypse v Karpatech", ale i o jejích širších souvislostech. Díky názorové svobodě a zpřístupnění mnohých nejutajovanějších archivních dokumentů se autorovi podařilo vrátit této významné kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Ukazuje nejen obětavost a neokázalé hrdinství bojovníků, ale odhaluje i zákulisí diplomacie, intrik, zbabělostí i zrad, rozporuplného velení... Na dílo volně navazuje dvoudílný titul Dobývání domova (Osvobození Československa bez cenzury a legend).

Již v prvních měsících po útoku na Sovětský svaz v létě 1941 nabízeli postupujícím německým jednotkám spolupráci jednotlivci i skupiny obyvatel SSSR. Kozáci postižení nucenou kolektivizací vítali Němce jako své osvoboditele podobně jako příslušníci neruských národností. Proti vůli nacistických nejvyšších kruhů tvořili velitelé wehrmachtu z ruských zajatců pomocné oddíly. Chyběla však osobnost, která by dokázala soustředit armádu, bojující po boku Němců proti bolševickému režimu v Rusku. Tuto roli převzal generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov (1900-1946), zajatý na volchovské frontě v červenci 1942. Donedávna úspěšný velitel Rudé armády, objížděl zajatecké tábory. Hledal i nacházel vojáky ochotné vstoupit do Ruské osvobozenecké armády. "Vlasovci" spolu s Himmlerovými zbraněmi SS bojovali na jaře 1945 ve ztracené válce. Stejně jako jejich velitel se dopustili osudového omylu, když nenašli cestu k protihitlerovským mocnostem, které usilovaly o vítězství demokracie. Sehráli dosti významnou roli v bojích Pražského povstání, ale v té chvíli již bylo pozdě... Pro velení Rudé armády i pro představitele politického vedení sovětského státu (ale i ve vnímání většiny sovětských obyvatel) na příslušnících Ruské osvobozenecké armády zůstala pachuť zrady.

Poslední výstřely druhé světové války dozněly na evropských a zanedlouho i na asijských bojištích před šestašedesáti lety, v roce 1945. Lidé na celém světě vydechli úlevou. Skončila do té doby největší a nejkrvavější válka, která stáhla do svého niči vého soukolí téměř dvě miliardy lidí a stála lidstvo 50 milionů mrtvých a 35 milionů raněných a zmrzačených. Zvlášť bolestnou součástí této války je utrpení a smrt bezbranných obyvatel obcí a měst, které se v jeho rámci staly oběťmi nacistických barb arů a vrahů. Patří k nim i sedm českých obcí - Lidice, Ležáky, Český Malín, Ploština, Prlov, Zákřov, Javoříčko. Za každým z těchto názvů se skrývá vzrušující válečný příběh, bolestné osudy desítek a stovek lidí, mužů, žen i dětí. Odehrály se v průběh u války za různých okolností a každý z nich i všechny v souhrnu, jak následovaly po sobě jeden za druhým, jsou pro nás nepomíjivou výzvou, abychom si v bezpečí a pohodlí mírových časů uvědomovali cenu obětování životů prostých lidí a abychom těmto pa dlým hrdinům prokazovali nepomíjivou vděčnost tím, že na ně nezapomínáme. To je důvod, proč se skupina zkušených autorů literatury faktu, Roman Cílek, Karel Richter a Přemysl Veverka, inspirována trvale platným odkazem hrdinných obcí, ujala vytvoření souborného uměleckodokumentárního literárního obrazu závažných odbojových událostí s nimi spjatých. Autoři znovu prozkoumali známá historická fakta z nadhledu současnosti a doplnili je novými poznatky, jež umožnily prohloubit dramatičnost a výstižno st jejich zobrazení.

Hrdinové Čechoslovenska, tak zní výstižný titul této unikátní knihy. Dva zkušení autoři literatury faktu zde ve velkém historickém oblouku přinášejí strhující obraz, plný dramatických situací a vypjatých lidských osudů.

V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218-202 př. n. l.) mezi ně mimo veškerou pochybnost patří. Byl vychován k lásce k vlasti a odhodlání za ni bojovat vší mocí. Poté co se ujal velení nad kartáginskou armádou v Hispánii, zahájil boj proti letitému soupeři Kartága - Římu. A rozhodl se vést jej na jeho vlastním území - v Itálii, do níž pronikl na tehdejší dobu nebývalým a slavným pochodem přes Pyreneje a Alpy. Dík svým mimořádným taktickým schopnostem dokázal několikrát porazit římské legie na hlavu - do historie se vepsaly zejména bitvy u Trebie, u Trasimenského jezera a ta nejslavnější u Cann. Tehdy vzniklo známé varování Hannibal ante portas - Hannibal před branami (Říma). Vleklé vojenské tažení však jeho armádu vyčerpávalo a nedostávalo se peněz na další válčení. Římané se mezitím vzchopili a do hry vstoupil vojevůdce Publius Cornelius Scipio. Ten Hannibala porazil v jeho kartáginské domovině u Zamy r. 202 př. n. l. Touto bitvou skončila druhá punská válka a Hannibalovy osudy uzavřela jeho sebevražda ze strachu, aby nepadl do rukou Římanů. Legenda o Hannibalovi však přežila i zničení Kartága a jeho činy zaujaly řadu historiků a prozaiků od starověku až do současnosti.

Tato kniha, ztvárněná stylem umělecké literatury faktu, je románově barvitým portrétem jedné z velkých postav českého a československého národně osvobozeneckého boje za druhé světové války - kapitána in memoriam Otakara Jaroše, legendárního velitele heroické československé obrany ukrajinské vesnice Sokolovo v březnu 1943. V poutavém vyprávění shrnuje dostupná životopisná fakta o tomto chrabrém vlasteneckém bojovníkovi, ztělesňujícím hrdou tradici boje českého a slovenského národa za svobodu a nezávislost. Fakta očištěná od někdejších ideopolitických příkras a deformací a pravdivě doplněná řadou málo známých i zcela neznámých epizod z jeho předválečného i válečného života, založených na svědectví Jarošových současníků, jeho maminky, bratra, přátel i spolubojovníků z 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. Napínavě vylíčené události celého průběhu boje o Sokolovo dávají čtenáři poznat obdivuhodné vlastnosti tohoto bezmezně obětavého vlastence, vynikajícího sportovce, zdatného vojáka a důstojníka, tvrdého, ale zároveň citlivého, spravedlivého velitele i s jeho osobními citovými a milostnými prožitky, které jsou součástí jeho lidského profilu. Kniha je emotivně působivým literárním svědectvím o dramatickém dění, kterým procházel celý československý stát a všichni jeho obyvatelé j v napjaté době mnichovské krize a rozbití Česko-slovenské republiky s následnou německou okupací českých zemí. Je zasvěceným pohledem do složitého údobí utváření domácího i zahraničního odboje, zejména zrodu a vývoje československého vojenského odboje v SSSR včetně bojového křtu 1. čs. praporu v obraně na řece Mže. Líčení historických událostí je doplněno fakty, která byla v době totality uzavřena v nepřístupných archivech a povinně utajována anebo která byla objevena za demokratických poměrů novými, ideologickopolitickými příkazy neomezeným výzkumem.

Historie sovětsko-finských válek je u nás málo známou či dokonce neznámou skutečností, a přitom se jedná o zajímavý a velice dramatický pohled nejen na osudy malého národa ve vztahu k velkému sousedovi – Rusku a posléze Sovětskému svazu, ale i k jiné velmoci – Německu. První ze tří válek začala již v roce 1918, kdy přes Leninovu proklamaci o právu Finska na nezávislost sovětská vláda podnítila ve Finsku občanskou válku a za intervence Rudé armády se snažila připoutat zemi k sobě. V roce 1939 následovala další fáze bojů, a to po požadavcích Sovětského svazu na odstoupení některých strategicky významných území. Následovala druhá, tzv. zimní válka, ve které byli Finové přes hrdinný odpor nakonec donuceni k uzavření míru a splnění Stalinových územních požadavků rozšířených o válečné reparace. Finsko poté přijalo nabízenou německou pomoc, aby nakonec využilo německo-sovětské války k vojenským akcím po boku wehrmachtu. Proběhlo tak třetí dějství sovětsko-finských válek, které svým způsobem navazovalo na dávnou historii rusko-finských válek. Za využití bohatého dokumentárního materiálu, vzpomínek a deníků před čtenářem defilují Mannerheim, Stalin či Hitlera, politici, generálové i prostí vojáci, lidé a jejich osudy v dobách míru a především války. Kniha vychází v druhém vydání, doplněném a rozšířeném.

Československo bylo osvobozeno. Lidé opojeni nevýslovnou radostí zasypávali sovětská auta a tanky kyticemi rozkvetlých šeříků, zdravili je jásotem, až zaléhaly uši, a objímali se s rudoarmějci, svými osvoboditeli, nadšeni jejich slovanskou dobrosrdečností. V euforii, která se podobala lehké opilosti, si málokdo z rozradovaných a štěstím omámených lidí povšiml, že toto osvobození má stejně jako krásná růže, nepříjemně pichlavé trny. Teprve poznenáhlu bude vycházet najevo, že není zadarmo. Bude nás všechny stát svobodu a nezávislost. Procitnutí nás naplno zasáhne jako infarkt až za třiadvacet let, 21. srpna 1968, v den, kdy do českých a slovenských měst znovu vjedou sovětské tanky a auta plná po zuby ozbrojených vojáků. To už nikoho ani nenapadne, aby je vítal květinami. Ačkoliv Klement Gottwald v květnu 1942 při návštěvě Buzuluku v projevu k vojákům československého praporu prohlašoval, že nejprve je třeba se v široké národní frontě všech antifašistických Čechů a Slováků svorně přičinit, aby Hitler byl poražen, a pak lid doma ve vlasti rozhodne o uspořádání poměrů v osvobozené republice, skutečnost byla jiná. O uspořádání poměrů v poválečném Československu bylo předem rozhodnuto v březnu 1945 v Moskvě. A nebyl to bohužel český a slovenský lid, kdo měl v té záležitosti rozhodující slovo. Rozvrat ústavnosti a právního řádu směřoval postupně k ráznému nahrazení parlamentní demokracie, byť silně omezené, komunistickou diktaturou proletariátu, která prokáže, že neumí být ničím jiným než policejním státem, ovládaným skupinkou uzurpátorů moci, jako je tomu v každé jiné diktatuře kdekoliv na světě. Navíc ještě státem nesvéprávným, připřaženým k poslušnému stádečku, které vleče velmocenskou káru sovětských carů. To poznání bude pro český a slovenský lid bolestné, až procitne ze svého snu o svobodě, který od května roku 1945 ještě nadlouho nepřestal být snem. Národ však nakonec rozlomí své okovy a vryje si nesmazatelně do své historické paměti zkušenost, která byla těžkou zkouškou jeho životaschopnosti a morálního zdraví. Zkouškou, v níž obstál, i když nikoli beze ztrát.

Čs. východní odboj bez cenzury a legend Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této kapitole dějin Čechů a Slováků, zkreslené později komunistickou cenzurou či různými legendami, historickou pravdivost. Publikace popisuje období, kdy se na Východě začínal formovat náš odboj, a končí v předvečer Slovenského národního povstání. Můžeme se tak dozvědět o tom, jak se formovala československá jednotka, jak se ji vláda Sovětského svazu snažila využít pro své politické cíle nebo jak komunistická strana usilovala o získání rozhodujícího vlivu nad ní. Některé informace, jež kniha přináší, nejsou čtenářům příliš známé (dozvíte se např. o bližších okolnostech obvinění Ludvíka Svobody ze špionáže a jeho postavení před válečný soud anebo o snahách SSSR uzavřít mír s Německem). Kniha je velmi čtivá a je doslova nabita faktografickými informacemi, doplněnými svědectvím účastníků bojů (prostých vojáků i jejich velitelů), vyprávěními obyvatel ukrajinských vesniček, vzpomínkami osobností, úryvky z dopisů, tehdejšího tisku, z projevů politiků… Vychází v aktualizovaném a rozšířeném vydání.

Československý východní odboj bez cenzury a legend: Karpatsko-dukelská operace Tzv. karpatsko-dukelskou operaci mnozí účastníci označovali za zbytečná lidská jatka. V bojové sestavě sovětských vojsk se této operace zúčastnily i jednotky šestnáctitisícového 1. čs. armádního sboru v SSSR, které v průběhu urputných bojů vstoupily 6. října 1944 Dukelským průsmykem na území vlasti. Tato kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta nejen o „apokalypse v Karpatech“, ale i o jejích širších souvislostech. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této významné kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Ukazuje nejen obětavost a neokázalé hrdinství bojovníků, ale odhaluje i zákulisí diplomacie, intrik, rozporuplného vedení… To, co komunistický režim vždy účelově měnil a cenzuroval, nyní vidíme ve světle seriózního průsečíku mnoha svědectví. Autor do sugestivního obrazu formou literatury faktu zapojil výpovědi desítek pamětníků včetně jejich poválečných, často velmi pohnutých osudů. Knize předchází dílo Přes krvavé řeky, ztvárňující čs. východní odboj od jeho vzniku po Duklu.