Najpredávanejšie - Bestsellery - Knihy - Osobnosti strana 14 z 35

Publikace pomocí dobových dokumentů a fotografií přibližuje životní osudy právníka, politika, politického vězně a exulanta JUDr. Bedřicha Hostičky. V roce 1950 byl souzen v procesu s JUDr. Miladou Horákovou a dalšími osobnostmi, který se uskutečnil na pokyn vedení Komunistické strany Československa. JUDr. Hostička byl do procesu zařazen jako člen Československé strany lidové a obviněn ze špionáže. Ve vězení strávil téměř čtrnáct let. This publication presents the life of the lawyer, politician, political prisoner and exile, Dr. Bedřich Hostička, with the help of contemporary documents and photographs. In 1950, he was sentenced in the showtrial with Dr. Milada Horáková and other personalities, which took place on the instructions of the leadership of the Communist Party of Czechoslovakia. Dr. Hostička was included in the trial as a member of the Czechoslovak People’s Party (Christian Democrats) and accused of espionage. He spent almost 14 years in prison.

Vyrůstala v centru stalinské Prahy. Jako malá rozsvěcovala s maminkou na Karlově mostě plynové lampy, prala ve Vltavě, chodila s bandaskou pro mléko. V osadě u babičky na Slovensku poznala staré romské tradice a rodovou pospolitost a zažila nezapomenutelnou atmosféru vypravěčských a hudebních sešlostí. Naučila se, že život má naplňovat hudba a tanec stejně jako pomoc druhým, ochota dělit se, pracovitost a hrdost na romské kořeny. Tento recept předávala neúnavně desítky let dál. Ikona romské kultury, bezmála osmdesátiletá Olga Fečová, žena s nezdolnou energií, představuje svůj život v knize, která na půdorysu individuálního osudu vypráví příběh Romů v československém prostoru. Postupně před čtenářem krystalizuje portrét silné osobnosti, jež je stálou a magnetizující autoritou pro celé generace Romů. „Spisovatelka Olga Fečová ve své fascinující kronice vede čtenáře do slovenských hor i do pražských činžáků. V jejím líčení ožívají docela obyčejní lidé i věhlasné osobností. A nezapře, že je z muzikantské rodiny: vypráví se stejnou bravurou, s jakou někdo dokáže rozeznít housle.“ --- Jáchym Topol „Paní Olga byla úžasná umělkyně, pedagožka a v neposlední řadě krásný člověk. Tato romská ikona nám všem byla vzorem a její kniha zůstane poselstvím pro další a další generace jak Romů, tak Neromů.“ --- Ida Kelarová „Úžasná kniha. Žádá se mi citovat Václava Havla: Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí. Byť se občas odehrává v temných kulisách. Olga Fečová je ovšem dokáže prosvětlit nadějí.“ --- Fedor Gál

50 světových ikon na plátnech předválečných kin Třetí pokračování úspěšné série filmových portrétů zavede čtenáře na místa, na nichž se v první polovině minulého století utvářely dějiny kinematografie za brány velkolepých hollywoodských studií i do prestižních evropských ateliérů v Berlíně, Římě nebo Paříži. Seznamte se s osobnostmi, jejichž průkopnická práce, nakažlivé nadšení a nadlidské tvůrčí vzepětí přispěly k nevídanému rozkvětu filmového umění. Alfred Hitchcock, Charlie Chaplin, Walt Disney a jeho myšák Mickey, Douglas Fairbanks, Mary Pickfordová, Jean Cocteau, Josephine Bakerová, Greta Garbo, Marlen Dietrichová a řada dalších Co jméno to legenda, co legenda, to pohnutý životní osud, který spletitostí mnohdy překonával kašírovaná dobrodružství před kamerou. Své místo v knize právem nalezli také úspěšní zástupci československé emigrace Hugo Haas a Jiří Voskovec, nebo nešťastná skandalistka Lída Baarová. Pro lepší orientaci doprovází každý portrét přehledné shrnutí základních životopisných údajů a seznam nejslavnějších filmových rolí. Osudy dalších 50 ikon provorepublikového i protektorátního filmu Alfred Hitchcock Anna Magnani Asta Nielsen Boris Karloff Buster Keaton Carole Lombardová Cary Grant Clara Bow Clark Gable Douglas Fairbanks Erich Wolfgang Korngold Errol Flynn Fred Astaire Gary Cooper Greta Garbo Gustav Frohlich Harold Lloyd Hedy Lamarr Henry Fonda Hugo Haas Humphrey Bogart Charlie Chaplin Jean Cocteau Jean Harlow Jean Marais Jiri Voskovec Josephine Bakerova Judy Garlandova Katharine Hepburnova Laurence Olivier Lida Baarova Louise Brooksova Luis Bunuel Mae Westová Marlene Dietrichova Mary Pickfordova Oliver Hardy Olivia De Havilland Paula Wessely Rita Hayworthová Roscoe Fatty Arbuckle Rudolph Valentino Sabu Shirley Templeova Simone Simonova Spencer Tracy Stan Laurel Vivien Legh Walt Disney

Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na Zemi”. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.

Kniha Pravdu říkat, pravdu žít, obsahuje deset životních příběhů lidí, kteří se zasloužili o naši svobodu, demokracii a občanskou společnost. Někteří vzpomínají i na spolupráci s prezidentem Václavem Havlem, od jehož úmrtí letos uplyne 10 let. Některé rozhovory vyšly ve zkrácené podobě v novinách, jiné jsou původní a dosud nepublikované. Kniha obsahuje množství unikátních dobových i aktuálních snímků z osobních alb, archivů institucí i od profesionálních fotografů. A kdo v knize poutavě vypráví o svém životě a svěřil nám svůj názor na stav společnosti? Generál nebes letecké eso František Peřina, jenž odešel do exilu bojovat proti nacistům, a který musel po roce 1948 utíkat podruhé, tentokrát před komunistickým režimem. Josena Napravilová, která se účastnila Květnového povstání v Praze a po válce po Evropě vyhledávala zavlečené děti, mezi nimi i ty z Lidic. Řeholnice sestra Akvinela Ludmila Loskotová z Kongregace Školských sester de Notre Dame, která po zrušení klášterů v 50. letech pracovala ve fabrikách, aby se pak následující desítky let věnovala postiženým, pro které pomohla v Praze vybudovat Domov sv. Rodiny, jež pak i jako ředitelka několik let vedla. Básník a mistr slova Karel Šiktanc, který po roce 1968 nesměl dvacet let publikovat, a který se nových knižních vydání na pultech dočkal až po roce 1989. Stejný osud zakázaného autora sdílel i skaut a politický vězeň Jiří Stránský, autor legendární knihy i seriálu Zdivočelé země. Letitý zákaz natáčení fillmů měl po roce 1968 i režisér Juraj Jakubisko, jehož snímky z druhé poloviny 60. let Kristovy roky, Zběhové a poutníci, Ptáčkové, sirotci a blázni nebo Na shledanou v pekle, přátelé, skončily v trezoru, a my je mohli vidět zase až po listopadu 1989. Bohatá činnost v exilu vyplněná zápasem za demokracii ve své vlasti a pomoc druhým exulantům i disidentům určovaly život letos devadesátiletému jadernému fyziku Františku Janouchovi nebo publicistovi Ivanu Medkovi, kteří se oba po roce 1989 vrátili sloužit zpět do svobodné vlasti na cestě k demokracii. Jeden proto, aby prostřednictvím založené Nadace Charty 77 pomohl vytvářet občanskou společnost, druhý, aby pokračoval ve službách státu jako kancléř prezidenta Václava Havla. Svým hrdinstvím a odvahou dodnes budí pozornost a obdiv mnoha lidí také Josef Mašín, syn popraveného válečného hrdiny generála Josefa Mašína a účastník II. i III. odboje, který se s bratrem Ctiradem a kamarádem Milanem Paumrem v 50. letech plných věznění, mučení a poprav doslova prostřílel ze zadrátovaného Československa na Západ, aby se mohl zapojit do boje proti komunistické totalitě. Nádech svobody, víry a optimismu nám pak zpoza železné opony moudře vléval několik desítek let v rozhlasových promluvách Radia Vatikán boskovický rodák, jezuita a kardinál Tomáš Špidlík, který zemřel před 11 lety a je pohřben na Velehradě. Kniha prostřednictvím rozhovorů mapuje pozoruhodné životní osudy, jež podstoupili lidé, kteří se v tehdejším Československu museli a uměli správně rozhodnout. Nenechme je, prosím, kvůli nezadržitelnému proudu času upadnout v zapomnění, ale znovu si je připomínejme, protože bez těchto a jim podobných lidí by naše země nebyla už přes třicet let svobodná.

Toto je příběh Davida Placzka, nejstaršího syna židovských idealistických průkopníků v Palestině — německé matky a českého otce. David zde bohatým a jedinečným jazykem popisuje, jaký byl jeho každodenní život a jak přežil holokaust daleko od své vlasti a domova. Svou osobní historii prokládá dějinami světa, vzpomínkami, které obsahují jak dojmy z první ruky, tak historická fakta. Je to svědectví o dobru i zlu, o schopnosti lidstva tvořit, nebo děsivě ničit. Je to příběh, který ukazuje, jak i jednoduchá rozhodnutí, ať už ukvapená či racionální, nemilosrdně určují další běh lidského života. David dokončil psaní svých pamětí v roce 2004 v australském Melbourne. Před svou smrtí v září 2008 nás požádal, aby byl jeho popel rozptýlen v zátoce Port Phillip Bay, kudy do Austrálie vstoupil. Chtěl tím vyjádřit svůj vděk zemi, která se mu stala domovem. Zanechal po sobě pouze soubor se svým příběhem, kterému jsem se souhlasem rodiny jako Davidova milovaná neteř směla dát v roce 2016 knižní podobu. Česky nyní kniha vychází poprvé. S láskyplnou vzpomínkou ji věnujeme autorovi — Davidu Placzkovi.

Kniha Franta Oudes ponúka príbeh trnavského podnikateľa v období prvej ČSR, ktorý žil v Trnave a po sebe zanechal úžasné stopy od roku 1920 do roku 1934. Je to postava, ktorá sa nedá vymyslieť! Akýsi Jára Cimrman, no však skutočný. Obchodník s bicyklami, propagátor cyklistiky, lyžovania, turistiky, cestovateľ, reklamný mág a neuprosný kritik pomerov... Je to populárne a vtipne napísaná publikácia s vyše 200 fotografiami a dobovými reklamami a predstavuje Trnavu dvadsiatych a začiatku tridsiatych rokov 20. storočia. Vizuál knihy je v štýle publikácií Trnava – prechádzka v čase a Trnava a Trnavčania.

Pan doktor Šturma dopomohl spoustě dětem žít šťastný život v rodinném kruhu. Dodnes nás navštěvuje a zajímá se, jak se nám daří. Měli jsme opravdu velké štěstí, že vstoupil do našeho života. Jsme mu za to vděční. (manželé Metelkovi, rodiče Matýska) Jaroslav Šturma zasvětil svůj život dětské klinické psychologii. Za to, čeho dosáhl, vděčí mnoha okolnostem. Rozhodně ale nešlo o náhodu. V lidském životě náhoda neexistuje, vše je připraveno v plánu Režiséra nad námi. Když tento plán objevíte, buď ho přijmete, anebo odmítnete, říká o své životní a profesní dráze mezinárodně uznávaný dětský klinický psycholog. V knižním rozhovoru sledujeme jeho inspirativní životní příběh a pronikáme do podstaty a zákulisí nejen dětské psychologie. Vznikl tak působivý portrét muže, který se zasloužil o vyšší kvalitu života mnoha dětí a jejich rodin.

Kniha Dejiny plné ľudí prináša profily 100 + 2 osobností, ktorých odkaz zanechal v histórii 20. storočia nezmazateľnú stopu – od najvýznamnejších vedcov k najsmelším politikom a intelektuálom – a usporadúva ich podľa sily ich vplyvu. • Politici a vodcovia • Veda a technológia • Kultúra a umenie • Obchod a podnikanie • Spisovatelia a myslitelia Začítajte sa do medailónov osobností, ktorých činnosť a úspechy sú v kontexte obdobia. Informácie o ich jedinečnom prínose pre svet a ľudí zaujmú každého. Čitateľ sa zoznámi s prelomovými myšlienkami a dianím v odboroch, ktoré sú od seba vzdialené tak ako umenie od vedy alebo obchodu. Text dopĺňa vyše dvesto fotografií, ktoré oživujú témy a zachytávajú dôležité okamihy našich dejín.

Tomáš Baťa junior (1914 – 2008) byl jediným synem Marie a Tomáše Baťových. Jeho otec – spolu se svými sourozenci – založil v roce 1894 obuvnickou firmu, která se během let rozrostla v celosvětový koncern, rozšířila se do více než 36 oborů a zaměstnávala tisíce lidí. Tomáše Baťu juniora zasáhla otcova tragická smrt těsně před dovršením osmnácti let. Na převzetí tak velkého podniku byl ještě velmi mladý, a tak se vedení firmy ujal jeho nevlastní strýc Jan Antonín Baťa. Už ve svých čtyřiadvaceti letech však převzal projekt na výstavbu kanadského města Batawa, aniž by tehdy ještě tušil, že se bude jednat o budoucí útočiště pro celou firmu Baťa. Po roce 1945 přišla společnost Baťa o svou zlínskou matku, světové pobočky osiřely a bylo nutné začít znovu od začátku. Tomáši Baťovi juniorovi se podařilo opět sjednotit pobočky firmy, které byly rozesety po celém světě a hluboce poznamenány událostmi po druhé světové válce a následném znárodnění. Pod jeho vedením se firma stala největší obuvnickou společností na světě. V pátek 1. září 2023 uplynulo patnáct let od úmrtí této výjimečné osobnosti světového formátu. Tomík, jak se Tomáši Batˇovi juniorovi přezdívalo, se narodil v roce 1914 a takřka celý život kráčel ve šlépějích svého otce, což vyústilo ve skutečnost, že pod jeho vedením dosáhl koncern Batˇa historicky největšího rozmachu. Když se ale přesto zmíní jméno Batˇa, většině lidem se vybaví právě příběh jeho otce. Jistě nebylo jednoduché být synem největšího exportéra obuvi na světě. Celoživotně se potkával se srovnáváním a často dokonce i s tím, že si jej lidé zaměňovali. Důvod je logický a pochopitelný – život Tomáše Bati juniora se odehrával v zahraničí a to v době, kdy v naší zemi vládl komunismus a jméno Batˇa muselo být zapomenuto. V zahraničí byl však Tomáš Batˇa junior celosvětově známý podnikatel, a ačkoliv přijal kanadské občanství, vždy se hrdě hlásil k tomu, že je Čechoslovák. V naší nové publikace „Švec s posláním“ se seznámíte s jeho příběhem.

Snahou editora Vladimíra Godára bolo sústrediť do jednej publikácie premeny reflexie spätej s osobnosťou a tvorbou Mikuláša Moyzesa (1872 – 1944) v čo najväčšej šírke, pri príležitosti 150. výročia narodenia Mikuláša Moyzesa. Nezamýšľaným dôsledkom tejto snahy sa stali objektom publikácie aj samotné dejiny slovenskej hudobnej hermeneutiky, a to nielen vo vzťahu k Moyzesovmu dielu. Východisková pozícia Moyzesa – uhorského organistu, cirkevného hudobníka a skladateľa – sa postupne menila na pozíciu Moyzesa – slovenského pedagóga a skladateľa. Celok dopĺňajú dôležité informačné zoznamy.

Kniha zaznamenává osobní vzpomínky řídícího učitele Karla Hlaváčka, jeho ženy Hany a vnuka Borise na Hlaváčkovu odbojovou činnost během 2. světové války. Ve své škole ve Veselé u Rovenska pod Troskami vybudoval tajnou místnost, ve které skrýval osoby hledané gestapem. Mezi nimi také doc. Vladimíra Krajinu a manželku generála Václava Vlčka, který byl v té době u prezidenta Edvarda Beneše v Londýně. Vl. Krajina byl jedním z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje za druhé světové války. Karel Hlaváček také neohroženě pomáhal s úkrytem parašutistické skupiny Antimony, která měla navázat spojení mezi českým odbojem a Londýnem a spáchat atentát na K. H. Franka. Rovněž pomáhal parašutistům s jejich vysíláním do Londýna. Po zatčení gestapem zabránil Karel Hlaváček svým neohroženým osobním jednáním s K. H. Frankem likvidaci několika obcí v Českém ráji, které měl postihnout osud Lidic a Ležáků a zachránil tak před jistou smrtí více než 10 000 lidí. Do konce války byl Karel Hlaváček vězněn v koncentračním táboře Terezín, kde zůstal i několik dní po osvobození a spolu s herečkou Natašou Gollovou ošetřoval nemocné nakažené tyfem. Za jeho odbojovou a hrdinskou činnost ho komunistický režim potrestal: 25. února 1948 byl ráno v 5,30 novou totalitní tajnou policií zatčen a opět skončil ve vězení. Více se dočtete v samotné knize Životy druhých jsou víc než můj, která obsahuje kromě mnoha dokumentárních fotografií i výpověď vrchního strážmistra Jaroslava Kodeta, přímého svědka zatýkání skupiny Antimony.

Viete, že skoro všetky knihy o M. R. Štefánikovi napísali muži? Ako je to možné? - veď ženy Štefánika milovali a obdivovali. Túto knihu napísala autorka,  žijúca v Štefánikovom rodnom kraji. S hlbokou láskou, obdivom a pochopením sa zahĺbila do jeho životných osudov. Pozrela sa na neho ženskými očami. Prečo je jeho život taký zaujímavý a inšpirujúci aj po toľkých rokoch? Čo bolo na Štefánikovi také očarujúce, že nás jeho osobnosť fascinuje ešte aj dnes? Postupne čitateľov zoznamuje so skromným prostredím, z ktorého budúci generál, letec, astronóm, cestovateľ a zakladateľ ČSR pochádzal, z jeho užšou i širšou rodinou. S hlbokou znalosťou hovorí o jeho neľahkom detstve, o veľmi skromných materiálnych podmienkach počas štúdií, ťažkých začiatkoch, ale aj o neuveriteľnej usilovnosti a obetavosti, ktoré nakoniec priniesli úspech. Aký bol vzťah Štefánika k ženám? Prečo ho ženy mali tak rady, pomáhali mu a milovali ho? Aké boli ženy, ktoré on miloval a ony opätovali jeho lásku? To všetko sa odohráva na pozadí jeho ďalekých ciest, expedícií, jeho životných zápasov a národnooslobodzovacieho úsilia, vojenskej kariéry, až po jeho tragický koniec. Ale ani potom to nekončí. Čo sa dialo po jeho smrti? Aký je jeho odkaz pre nás a pre dnešok?

Vladimíra Valentu (1923-2001) znají snad všichni filmoví diváci, a to nejen u nás. Jeho postava přednosty stanice z Ostře sledovaných vlaků Jiřího Menzela je nezapomenutelná už jenom svým zoufalým výrokem: A inspektorská zahrádka je v prdeli! Českého neherce Valentu poznávali filmoví diváci i v Kanadě, když tam po odchodu z vlasti v roce 1968 začínal jako umývač aut v servisu. Spisovatel Josef Škvorecký mu postavil pomník ve svém románu Příběh inženýra lidských duší v postavě burácivého muže-koule, razantního antikomunisty, jehož smích zní jako řetězová reakce ve skladišti nukleárních raket. Kolik se toho ale ví o Valentovi jako režisérovi, scenáristovi, dramaturgovi, producentovi, novináři, politickém vězni nebo exulantovi? Knižní vydání rozhovoru Jana Lukeše s Vladimírem Valentou přináší nejen odpovědi na tyto otázky, ale navíc přibližuje i Valentův celoživotní nadhled a frajerský odstup od sebe sama. OBSAH: Úvodem (2021) * I. Adept režie (19231949) * II. Politický vězeň (19491956) * III. Filmový scenárista (19561965) * IV. Herec (19651968) * V. Exulant (19681969) * VI. Vydavatel a producent (19691980) * VII. Novinář a penzista (19802001) * Jmenný rejstřík * Názvový rejstřík

Zuzana Bubílková a Jiří Krampol provázají svými životy plnými neskutečných příhod a setkávání s osobnostmi s vtipem a ironií sobě vlastní! Populární herec, moderátor i humorista a oblíbená satirička a glosátorka utvořili dvojici, která navazuje na zlatou éru zábavy, jakou představoval jejich společný parťák Miloslav Šimek.

Rozhovor s Franzem Kettem se věnuje především jeho pedagogickému myšlení, které má charakter celistvého vzdělávání zaměřeného k hledání a nalézání smyslu. Tento pedagogický směr vycházející z křesťanského pojetí člověka vznikl jako způsob práce zejména s předškolními dětmi, které měly problematické sociální zázemí. Dnes je to samostatný pedagogický systém, který má své specifické postupy, principy, metody práce a pomůcky a je vhodný pro všechny věkové skupiny. Existenciálně vstřícný postoj k životu, schopnost žít ve vztazích nebo radost z objevování světa a její místo ve vzdělávání jsou jen některé oblasti, které rozhovor otevírá. Kniha je určená zájemcům o pedagogiku Franze Ketta a především pak pedagogům předškolního vzdělávání. S užitkem si ji ale přečtou i rodiče mladších dětí.

Nezajímají mě moc formy. Vlastně ano, ale vždy až v druhém kroku. Zajímají mě vztahy a konkrétní fyzické pobývání na zemi. Nejsem proto člověk jednoznačné estetiky. Heterogenity by se člověk neměl bát, jde o to se s ní naučit žít. Josef Pleskot Architekt Josef Pleskot (* 1952) je i širší veřejnosti známý celou řadou staveb jako jsou například Průchod valem Prašného mostu na Pražském Hradě, ČSOB banka v Radlicích, rekonstrukce Pivovaru a úprava Zámeckého návrší v Litomyšli, rekonverze industriálního areálu v Dolních Vítkovicích v Ostravě nebo lávka pro pěší v Písku. Josef Pleskot se od roku 1989 také často zapojuje do různých veřejných debat, je zván do médií a dotazován v rozhovorech. Architektura je pro něho věc veřejná, upozorňuje, že v popředí by neměla být jen estetika, ale právě nastavení společenských vztahů. Obsáhlý výbor rozhovorů s Josefem Pleskotem z let 1989-2019 dává nahlédnout do vývoje myšlení výrazného českého architekta a zároveň otevírá širší pohled do dějin české architektury po roce 1989. Se všemi tématy, která se v rozhovorech objevují a postupně rozvíjejí kontext stavění, vztah stavby a městského prostoru, veřejný prostor, prolínání domu a přírody, paměť místa a krajiny, smysl památkové péče, schopnost současné architektury adekvátně dotvářet a rozvíjet historické dědictví jsme se museli po pádu komunistického režimu nově vypořádat. Zásadním tématem Josefa Pleskota je sociální a společenská role architektury a z ní vyplývající zodpovědnost architekta nejen za své dílo, ale i za celek vztahů a souvztažností v němž je uchopeno. Bez velké nadsázky lze napsat, že Josef Pleskot je jakousi krystalizační postavou české architektonické debaty. Její obraz i odraz zachycuje kniha rozhovorů.

Mimořádně silný, mnoho let utajovaný příběh Hany Kleinové z terezínského ghetta. Pohnutý osud své maminky vypátral až po desítkách let její syn Frank Frištenský. Potomek slavného zápasnického rodu, který žil mnoho let ve Spojených státech, si po smrti maminky uvědomoval, že v jejím životě zůstává bílé místo, o němž nikdy nemluvila. Jako čtrnáctiletá Hana Kleinová přijela i se svou rodinou do terezínského ghetta, odkud se po válce vrátila jako sirotek. Jak se jí na místě strachu a smrti podařilo přežít? Co tam zažila? A proč o tom svým dětem odmítala vyprávět? A tak začal Frank po osudu maminky pátrat. Několik let sbíral podklady v Česku, USA i Izraeli. Podařilo se mu objevit ženy, které jeho mámu z Terezína znaly, nebo s ní dokonce bydlely na jednom pokoj. Ze vzpomínek přeživších a z nalezených dokumentů pak poskládal ucelený obraz matčina života v ghettu, včetně nejhlubších tajemství.

Dělnický aktivista, později interbrigadista ve Španělsku a naposledy protinacistický odbojář Jaroslav Klecan (1914?1943) byl až donedávna považován za toho, který zradil. Napsal to o něm Julius Fučík v Reportáži, psané na oprátce. Spisovatel Marek Toman a historik David Majtenyi toto obecně přijaté odsouzení vyvracejí. Spojili své síly i rozdílné přístupy a vytvořili věrohodný, lidský portrét člověka, jehož můžeme bez nadsázky řadit k hrdinům. Pozoruhodným svědectvím o Klecanově povaze, přesvědčení i přirozeném rozhledu a intelektuálním nadání jsou objevené dopisy jeho španělské lásce Paquitě, které jí psal z francouzských koncentráků v letech 1939?1941. Jaroslavu Klecanovi se téměř osmdesát let po odsouzení a smrti v berlínské věznici Plötzensee konečně dostává pravdivého obrazu. Patřil ke statečným Čechům, kteří se nebáli vzdorovat nespravedlnostem a násilí.