Najpredávanejšie - Bestsellery - Biografie - Životopisy strana 24 z 500

Irvin D. Yalom celý svůj profesní život strávil zkoumáním života druhých lidí. Ve svých vzpomínkách obrací své terapeutické oko na sebe samého. Svůj příběh začíná jednou noční můrou: Je mu dvanáct a jede na kole podél domu, kde bydlí dívka s výrazným akné. Tak jako každé ráno na ni ve snaze se s ní skamarádit volá: Ahoj, Beďarko! Ale dívčin otec mu ve snu vysvětluje, že tenhle pozdrav dívku zraňuje. V Yalomovi se tehdy zrodila empatie. Tato kniha není pouhým popisem jednoho života. Yalom se v ní vrací ke svým klientům a ke knihám, které napsal. Důležité jsou ale hlavně vztahy, které prožil a prožívá. Mluví v ní o své ženě, s níž se seznámil díky tomu, že ho jeho kamarád vtáhl do okna domu, kde se konala party její rodiny, a s níž žije více než 65 let. Vrací se k různým cestám, které se svou ženou uskutečnil, ať už to byly líbánky, na kterých si půjčili starou Vespu a projeli Francii, nebo cesta na Bali, kterou oslavili, že jejich nejmladší dítě odešlo z domu. Reflektuje svůj život i svou práci, smutně mluví o rozpadu manželství svých dětí a o tom, jak s Marylin budovali svůj vztah a překonali různé krizové momenty. Jeho kniha je také vzpomínkami oboru. Zmiňuje v ní řadu významných psychologů, s nimiž se setkal a spolupracoval, a také své kolegy, od nichž se i dnes učí novým přístupům. Se čtenářem se loučí jako starý muž, který bere občasné výpadky paměti jako jistou výhodu. Knihy, na které pozapomněl, si může přečíst znovu. Irvin D. Yalom je emeritním profesorem psychiatrie na Stanfordově univerzitě. V Portále vyšly jeho knihy Lži na pohovce, Existenciální psychoterapie, Když Nietzsche plakal, Máma a smysl života, Chvála psychoterapie, Láska a její kat, Každý den o trochu blíž, Léčba Schopenhauerem, Problém Spinoza a Hovory k sobě. V časopise Psychologie dnes vyšla jeho povídka Volám policii.

Dej knihy Lenin v Zürichu začína pred vypuknutím prvej svetovej vojny a končí známym transportom cez Nemecko do Ruska v roku 1917. Alexander Solženicyn dlhé roky zbieral materiál nielen na Súostrovie Gulag, ale aj na románový cyklus Červené koleso, plánovaný ako cyklus dvadsiatich kníh, ktorého písaniu sa venoval počas rokov v americkom exile. Hoci v ňom videl svoje životné dielo, zostal nedokončený. Iba prvé dve knihy majú pritom románový charakter, zvyšné publikované časti sú skôr faktografickou kronikou. Autor chcel v každej z častí zachytiť dobové udalosti v tzv. uzloch, ich dej sa vždy koncentroval do niekoľkých kľúčových dní. V roku 1975 Solženicyn vydal časti týkajúce sa Lenina v osobitnej knihe s názvom Lenin v Zürichu. Lenina v nej vykreslil ako človeka posadnutého jedinou myšlienkou, rozpútať svetovú socialistickú revolúciu. Uznáva len vlastné názory, rozkolu vo svojej strane dáva prednosť pred kompromismi, a to aj za cenu vlastnej izolácie. Nepozná priateľstvo, s ľuďmi sa spája, len ak ich môže využiť pre svoju vec. Ak pre neho v danú chvíľu nie sú užitoční, odvrhne ich. Medzi využívaných priateľov patrí aj jeho milenka Inessa Armandová, na ktorej mu však prekáža príliš nezávislý spôsob myslenia, prednosť dáva Nadežde Krupskej, ktorá je poddajná a oddane sa o neho stará.

Prvá kniha samotárskeho vynálezcu najznámejšieho hlavolamu sveta - RUBIKOVEJ KOCKY. Ernő Rubik nás inšpiruje tým, čo sa naučil v živote o tvorbe, zvedavosti a objavovaní. ERNŐ RUBIK bol ešte dieťaťom, keď ho prvýkrát posadli hlavolamy všetkého druhu. "Hlavolamy," píše, "v nás odkrývajú dôležité vlastnosti: sústredenie, zvedavosť, zmysel pre hru, dychtivosť objaviť riešenie." Pre Rubika hlavolamy nie sú len hrou; sú prostriedkom na rozvoj tvorivosti. Povzbudzuje nás, aby sme prijali svoju vnútornú zvedavosť a hľadali hlavolamy, ktoré nás obklopujú v každodennom živote. "Ak ste odhodlaní, vyriešite ich," píše. Kocka, Rubikov vlastný hlavolam, ktorý už vyše štyridsať rokov riešia milióny ľudí na celom svete, sa stal jednou z najpredávanejších hračiek všetkých čias a považuje sa za globálny symbol inteligencie a vynaliezavosti. Rubik sa vo svojej knihe venuje nielen ceste, ktorá viedla k vymysleniu rovnomennej kocky, ale aj mnohým iným témam. Vysvetľuje, prečo je podľa neho dôležité zostať amatérom, za čo vždy sám seba považoval. Rozoberá problémy, ktoré pri vynaliezaní čohokoľvek nevyhnutne nastanú. Odhaľuje, aké to bolo, keď zažíval úžasný svetový úspech veci, ktorú vytvoril čisto pre svoju vlastnú zábavu. A ponúka svoj pohľad na to, čo to znamená byť skutočným tvorcom (nápoveda: môže ním byť ktokoľvek). Táto kniha, plná múdrosti ale aj pokory, poskytuje jedinečný pohľad na tvorivosť od človeka, ktorý má vynaliezanie v génoch.

Pokračovanie najpredávanejšej knihy Ježišu, ty sa postaraj Joanna Bątkiewicz-Brożek, autorka najpredávanejšej biografie Ježišu, ty sa postaraj, pokračuje vo svojej ceste po stopách výnimočného kňaza z Neapola. Odhaľuje testament a proroctvá, ktoré po sebe zanechal, a ukazuje jeho hrdinskú krížovú cestu. Prečo bol zosmiešňovaný a odmietnutý Cirkvou, ktorej zostal poslušný až do konca? Kto ho chcel zničiť a prečo urputne bojoval proti dielam mystika z Neapola? Ako videl páter Dolindo úlohu žien v Cirkvi? Čo hovorí v posolstve z posmrtného života a vo svojom duchovnom testamente? Tento strhujúci príbeh skromného kňaza z Neapola ohromne prekvapí nejedného čitateľa. „Drahý čitateľ, ak plánuješ siahnuť po tejto knihe, počítaj s tým, že prebdieš zopár nocí, odložíš niekoľko dôležitých vecí a nesplníš veľké množstvo vytýčených predsavzatí. Namiesto toho však spoznáš mnoho faktov a okolností zo života svätého neapolského kňaza; čítanie pohne tvojím srdcom, privedie ťa k zamysleniu, ale hlavne ti umožní na istý čas vdychovať nadprirodzeno. Joanna má talent na rozpráva nie, ale ešte väčší na vyhľadávanie miest a ľudí napohľad úplne nedostupných. Siaha po nových svedkoch, vyzdvihuje z ruín neznáme doku menty, otvára zatarasené dvere…“ prof. Robert Skrzypczak

Kniha Prečo zostať nažive rozpráva o tom, ako využiť náš pozemský čas. Najmä ak trpíte depresiami či úzkosťami a prichádzajú vám na um myšlienky o samovražde. V západnom svete je najvyššia miera samovražednosti vo vekovej kategórii do 35 rokov. Do tejto štatistiky zapadá aj Matt Haig, ktorý sa ešte ako dvadsiatnik ocitol na pokraji útesu s myšlienkou, že by mal skočiť. Kniha je rozprávním o tom, prečo to neurobil, ako sa dostal z problémov a ako sa naučil žiť s depresiou a úzkosťami. Je to prekvapujúco optimistické a miestami aj zábavné skúmanie toho, ako lepšie žiť, viac milovať, rozumieť knihám aj sebe a tešiť sa na ďalší deň.

Všetko, čo som robil, robil som s výhľadom do budúcnosti, sústredil som sa na pokrok. To znamená, že minulosť nie je čosi, na čo príliš myslím. U mňa je to celkom prirodzené. Detaily mojich zápasov popísali iní ľudia kdekade oveľa lepšie; mňa zaujíma predovšetkým myšlienka futbalu. Kontinuálny pohľad dopredu znamená, že sa sústreďujem na to byť lepší vo všetkom, čo robím, a ak sa niekedy pozerám dozadu, tak aby som zistil, čo sa môžem naučiť z vlastných chýb. Tieto ponaučenia môže človek naberať v rôznych fázach svojho života, no až neskôr zistí, ako sú navzájom prepojené. Pretože vždy idem dopredu, nemôžem vidieť to, čo bolo, ako priamu líniu. Jadrom všetkého, čo som sa naučil ako hráč, sú predovšetkým štyri veci: dobrý trávnik, čisté šatne, hráči, ktorí si čistia kopačky a pevne napnuté bránkové siete. Všetko ostatné - zručnosti a rýchlosť, technika a góly - príde potom. To je filozofia, ktorá definuje moje vnímanie futbalu a života. Preniesol som to do všetkého, čo som robil, či už išlo o náš totálny futbal na ihrisku, o moju rodinu, alebo o Cruijffovu nadáciu - vždy to bolo o pokroku a neutíchajúcom úsilí sa zlepšovať. Futbal bol môj život od počiatku. Moji rodičia mali zeleninárstvo v Betondorpe, pár stoviek metrov od štadióna Ajaxu nazvaného podľa amsterdamskej štvrte De Meer, takže som to mal predurčené.

Druhý díl knihy přináší přehled světových osobností novověku, jejichž jména možná znáte ze školy, ale spoustu věcí o nich určitě ještě nevíte. Víte, že první americký prezident George Washington nebydlel ani jediný den v Bílém domě? Že T. A. Edison byl dvakrát ženatý a v Praze navštívil jedno slavné kino? Anglická královna Alžběta I. omezila „mlýnská kola“, vymyslela speciální lžíci a milovala hlávkový salát? Charles Darwin trpěl mořskou nemocí, stěžejní dílo psal přes dvacet let, a se sestřenkou Emou měl 10 dětí? Britská královna Viktorie svého budoucího manžela požádala sama o ruku, zavedla v zemi bílé svatební šaty i vánoční stromeček, a milovala jízdu vlakem? Karel May byl skvělým, čtenáři milovaným „lhářem“, a na svoji skutečnou cestu po světě se vydal až téměř v šedesáti letech, a to s bedekrem a cestovní kanceláří? Car Petr I. nenáviděl Kreml, nezaložil slavný Zimní palác a navštívil Čechy?

Kniha Krycie meno Bežec obsahuje množstvo doposiaľ nepublikovaných informácií zo zákulisia tajných služieb, slovenskej politiky a bratislavského podsvetia. Odhaľuje existenciu takzvanej paralelnej tajnej služby, neobvyklej organizácie spravodajských dôstojníkov, usilujúcich sa dokumentovať prešľapy oficiálnej SIS. Odpočúvanie centrál opozičných strán, horiace autá, výbuchy a záhadné zmiznutia ľudí. Aj taká bola nedávna história 90-tych rokov minulého storočia. Na jej pozadí sa odvíja autobiografický príbeh Petra Tótha, ktorý bol ako novinár pod drobnohľadom tajnej služby, neskôr sa stal jej príslušníkom a nakoniec aj riaditeľom kontrarozviedky SIS. Rozpráva o tom, ako našiel ukrývajúceho sa Oskara Fegyveresa, korunného svedka únosu prezidentovho syna, a ponúka zasvätený pohľad na vraždu jeho najlepšieho priateľa Róberta Remiáša. Autor sa nevyhýba ani kontroverzným udalostiam zo svojho života. Otvorene popisuje svoj kariérny vzostup, ale aj strmý pád. Bežec umožňuje bližšie spoznať jeho autora a ponúka nekonvenčné videnie sveta tajných služieb.

"C. G. Jung se na sklonku svého života uvolil na naléhání přátel k tomu, že se svou spolupracovnicí a sekretářkou Anielou Jaffé napíše svou duchovní autobiografii. Stanovil si jedinou podmínku: kniha bude moci vyjít až po jeho smrti. Jungovy Vzpomínky, sny, myšlenky líčí jeho nejosobnější prožitky, jež ho od nejútlejšího dětství osudově vedly k hlubokému zkoumání skutečnosti duše a staly se úhelnými kameny jeho rozsáhlého vědeckého díla. Stěží existuje lepší úvod do Jungova duchovního světa a jeho analytické psychologie, než je právě tato kniha, jež se stala bestsellerem a dočkala se desítek vydání i překladů. Anniela Jaffé (1903–1991) byla švýcarská psychoanalytička a dlouholetá spolupracovnice C. G. Junga. "

James Mace Ward vo svojom diele podáva komplexný obraz Jozefa Tisa, jednej z najrozporuplnejších postáv európskych dejín 20. storočia. Zaoberá sa jeho rokmi štúdia za kňaza rímskokatolíckej cirkvi, vstupom na politickú dráhu, angažovanosťou na úrovni československej politiky až po funkciu hlavy Slovenského štátu. Ward sa nevyhýba ani najkontroverznejším kapitolám Tisovho života - predovšetkým jeho vojnovému spojenectvu s nacistickým Nemeckom a zodpovednosti za vyvlastnenie, deportácie a napokon aj vraždenie slovenských židov. Zachytáva Tisa ako človeka presvedčeného o poslaní katolicizmu, vášnivého nacionalistu a chladne uvažujúceho politika, odhodlaného chrániť svoju reputáciu aj manévrovací priestor. Publikácia je prvým hĺbkovým rozborom života tejto rozporuplnej osobnosti z inej ako slovenskej perspektívy. Na rozdiel od predchádzajúcich životopiscov J. M. Ward uprednostnil chronologický prístup, ktorý priniesol mnohé prekvapenia.

Moc jsem přemýšlel o názvu tohoto povídání. Líbí se mi „Můj život letce“ – to je knížka, kterou mám doma, vyšla někdy za války a jejím autorem je Ernst Udet, jeden z nejúspěšnějších německých pilotů první světové války, avšak za nacismu generál nacistického letectva. Věřil Hitlerovi, ale v roce 1941 se zastřelil. Jeho psaní před nacismem je docela zajímavé, ale tak se moje povídání jmenovat nemůže. Hodně přemýšlím o tom, že jsem měl možnost létat i v komunistické totalitě. Strávil jsem na nebi přes 17000 hodin na 35 typech letadel. V rodině i s přáteli jsme komunistickou zvůli odsuzovali. Mnoho obyvatel Československa tiše odsuzovalo zločiny režimu, ale vykonávali svoje zaměstnání, což byla většina národa. Zdaleka ne všichni byli otevřenými bojovníky proti totalitě. Ano, byl jsem součástí většiny. Měl jsem opravdu velikánské štěstí, že se mi hlavně v létání hodně povedlo přes můj buržoazní původ. Od útlého mládí jsem snil o létání a do dnes jej po celý život miluji. Jsem ale přesvědčen, že kdyby nenastal nešťastný únor 1948, nebyl by letecký život naší generace horší. Mohu jen připomenout slova Jana Nerudy, která se na můj život opravdu hodí: já ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád. Toto není jenom povídání o létání. Musel jsem zmínit krásu mého rodiště a trochu historie mé rodiny i zaměstnání před nástupem k ČSA. Nemohu na to vše zapomenout. Byla to zvláštní doba. Tato kniha je krásné ohlédnutí velkého aviatika nejen na docela barvitý život českého pilota, ale přináší i příběhy několika generací v posledních sto letech. Kniha je i pozvánkou na zajímavá a krásná místa Čech. Nechybí ani vzpomínka na sportovní a vojenské letectví. Oslavou stoleté historie Československých a později Českých aerolinií jsou nezapomenutelné zážitky z doby před i po listopadu 1989.

Už pri jej narodení sa vyskytli problémy s identitou, pridelili jej totiž nesprávne rodné číslo. Mohlo za to možno jej vietnamské meno: Hoa Nguy?n Th?. Dnes ju všetci volajú Kvet. Narodila sa na Slovensku, má slovenské občianstvo, plnohodnotne tu žije, podieľa sa na veciach verejných, premýšľa po slovensky a svoju budúcnosť vidí v tejto krajine. Na papieri je Slovenka, ale celý život musí túto pozíciu obhajovať. Jej príbeh je príbehom mnohých dievčat, chlapcov, žien i mužov, ktorí na Slovensko prišli z rôznych dôvodov – ako ekonomickí migranti, vojnoví utečenci, kvôli rodine či štúdiu. Otvorene hovorí o živote v uzavretej komunite, o hľadaní identity medzi dvoma tak veľmi odlišnými kultúrami, o jedle a zvykoch, o rasizme aj priateľstve.

Toyen je dodnes jednou z nejznámějších a nejuznávanějších avantgardních umělkyň na světě. Biografie této svobodomyslné malířky a výrazné osobnosti meziválečné umělecké avantgardy, která sama o sobě šířila mnoho mýtů, odkrývá dosud neznámá fakta a zachycuje historii mnoha obrazů. Spisovatelka a filmová režisérka Andrea Sedláčková prošla desítky archivů, policejních záznamů a dosud nepublikovaných deníků, aby objevila skutečnou Toyen. Strhujícím způsobem líčí její milostný život a dění mezi českými a francouzskými surrealisty a levicovými intelektuály. Dopřává nám setkání s Vítězslavem Nezvalem, Karlem Teigem, Jindřichem Heislerem, André Bretonem, Benjaminem Péretem, Paulem Eluardem a samozřejmě s Jindřichem Štyrským. Půvabné líčí pražské a pařížské galerie, kavárny, kabarety a nevěstince i atmosféru míst, kde malířka a její souputníci pobývali a tvořili. Současně nás seznamuje s historií mnoha Toyeniných obrazů. Text doprovází přes dvě stě reprodukcí a dokumentárních černobílých i barevných fotografií.

V roku 1802 našli archeológovia v rímskych katakombách neznámy hrob s pozostatkami asi trinásťročného dievčaťa. Na troch tehlách uzatvárajúcich hrob boli vyryté symboly, ktoré spolu so zvyškami hlinenej ampulky so stopami krvi svedčili o jeho násilnej smrti. Časom bola neznáma mučeníčka identifikovaná a dnes ju mnoho ľudí pozná ako svätú Filoménu aj na základe mimoriadnych znamení a úcta a obdiv k nej stále rastie. Knihu Svätá Filoména - divotvorkyňa napísal dominikánsky kňaz Paul O´Sullivan ešte začiatkom 20. storočia. Možno v nej preto badať výrazné znaky ľudovej zbožnosti a uctievania svätých vtedajších čias. Svätú Filoménu si veľmi ctili viacerí pápeži, osobitne Gregor XVI., ktorý v roku 1835 ustanovil 10. august ako deň liturgickej spomienky na túto sväticu. A svätý Ján Mária Vianney jej príhovoru pripisoval všetky zázraky a obrátenia, ktoré sa udiali v čase jeho pôsobenia v Arse. Aj slovenskí čitatelia majú možnosť spoznať svätú Filoménu - divotvorkyňu a načerpať z prameňa jej nadprirodzenej pomoci.

Winston Churchill se stal premiérem v nejtěžší chvíli, v květnový den roku 1940, kdy hitlerovci vtrhli do Nizozemska, Belgie a Lucemburska, kdy se už schylovalo k zoufalé evakuaci spojeneckých jednotek z Dunkerku a kdy zbývalo jen několik týdnů do potupné kapitulace Francie. Blížilo se období ničivých náletů Luftwaffe, které připravily o život desetitisíce britských civilistů… Churchill stál před gigantickým úkolem – stmelit národ k energickému odporu proti německému běsnění a přesvědčit americkou veřejnost, že Británie je pro Ameriku cenným a odhodlaným spojencem, kterého stojí za to ve válce účinně podpořit. Mezi rodinou a dějinami – i tak by se dala charakterizovat tato neobyčejná kniha. Přestože o britském válečném premiérovi už existuje bohatá literatura, autorovi se podařilo najít nový úhel pohledu na Churchilla jako na bytost z masa a kostí a z nejtěsnější blízkosti zachytit jeho rozhodování, každodenní jednání i svérázné zvyklosti. Stáváme se účastníky napínavých válečných zvratů a politických manévrů, přitom pronikáme i do intimního prostředí Churchillovy rodiny a prožíváme s ní válku: s Winstonovou největší oporou manželkou Clementine, s mladší dcerou Mary, která by tak ráda unikla ochranitelským snahám rodičů a sama se víc zapojila do válečného úsilí, s problémovým synem Randolphem i s jeho krásnou, ale nepříliš šťastnou mladou manželkou Pamelou. Nejtěžší válečné měsíce prožijeme i s klíčovými členy válečného kabinetu a obětavého personálu. Ocitneme se v sídle britských premiérů na Downing Street, ale také ve venkovském zámečku Chequers, anebo v Ditchley, útočišti pro dny nejtvrdšího bombardování. Kniha přináší plastický obraz života Britů v době německých leteckých útoků, představí nám dva důležité muže, které do Londýna vyslal prezident Roosevelt, a zavede nás také mezi nacistické pohlaváry Hermanna Göringa, Josepha Goebbelse či Rudolfa Hesse. Knihu zhltneme jedním dechem, jako by šlo o napínavou beletrii, přitom žádný výrok v uvozovkách, dokonce ani jediná zmínka o projevených emocích osob nejsou smyšlené – autor totiž vycházel z deníkových záznamů, archivních zdrojů i utajovaných dokumentů, z nichž mnohé byly uvolněny zcela nedávno.

Ako sa z Freuda stal FREUD je príbeh mladého Sigmunda a jeho životného osudu, ktorý ho priviedol k titulu otec psychoanalýzy. Adam Phillips, popredný odborník venujúci sa Freudovmu životu, sa zameral na doteraz nezdokumentovaný život mladého chlapca vyrastajúceho v moravskom mestečku Příbor až po kariéru úspešného akademika a lekára. Freud bol najstarším, a protežovaným, synom židovských prisťahovalcov z východnej Európy. Phillips naznačuje, že psychoanalýza, ktorú Freud vymyslel, je odrazom psychológie imigranta. Psychoanalýza bola Freudov spôsob, ako sa vyrovnával s osudom Židov v Európe na konci 19. a začiatku 20. storočia. Bolo to obdobie paradoxov na jednej strane nebývalej slobody, na druhej rýchlo rastúceho útlaku. ,,Inteligentná a umne napísaná kniha.,, Steven Marcus, The New York Times ,,Skôr životopisná esej než komplexná biografia, keďže končí, keď mal Freud 50 rokov. Je to krásna, zrozumiteľná a veľmi poučná kniha.,, Helen Meany, Irish Times ,,Adam Phillips je jeden z najzanietenejších autorov píšucich o psychoanalýze... Jeho vlastný obdiv ku kráse a sile psychoanalýzy výborne poslúžil jemu aj čitateľom.,, Vivian Gornick, New York Times Book Review

Egy kisújszállási lány története, aki a Kádár-kori Magyarországról az emberiség sorsát alakító tudósok élvonalába került Karikó Katalin szerény körülmények között, vályogházban nőtt fel, olyan szülők gyermekeként, akik igyekeztek mindent megadni neki, hogy megvalósíthassa álmait. Mert a kislány eszmélésétől fogva csodálta az őt körülvevő varázslatos élővilágot, és szerette volna megismerni, amennyire csak lehetséges. Először Magyarországon, majd Amerikában lett kutató. Sohasem az elvárásoknak próbált megfelelni; konokul végezte kísérleteit, mert hitt abban, hogy kutatásai egyszer majd hozzájárulnak súlyos betegségek gyógyításához. A bürokrácia hatalmaskodóival szemben hosszú éveken át folytatott küzdelem után végül eljött az ő ideje. A Covid elleni leghatékonyabb vakcina gyors előállítása az ő fantasztikus munkája nélkül nem lett volna lehetséges. Eredményei egy az emberiség sorsát meghatározó másik kutatást, a rákbetegségek kialakulásának és terjedésének feltárását is új szintre emelhetik. Önéletrajza nemcsak tudományos pályafutásáról szól: benne van az ellentmondásos kádári évek Magyarországa, ahol a szegény családból származó, tehetséges gyerekek mégiscsak lehetőséget kaptak, hogy egyetemet végezzenek. Katalin kénytelen-kelletlen követte néhány magyar származású, világhírű tudós útját: pályáját ő is Amerikában teljesítette be... A könyvben benne van a magánélet minden nehézsége és szépsége is. A férj, Béla, aki mindvégig támogatta, bátorította Katalint, és lányuk, Zsuzsi, aki kétszeres olimpiai bajnok lett evezésben, amerikai színekben. Karikó Katalin könyve tudósoknak és fiatal kutatóknak kötelező olvasmány. De ez a mesébe illő történet alighanem mindenki számára tanulságos, hiszen arról szól, hogyan lett egy magyar lányból számos kiváló egyetem díszdoktora, szinte minden jelentős természettudományos díj kitüntetettje, a világ 100 legbefolyásosabb emberének egyike (a Time felmérése alapján), az Év Nője (a Glamour magazin szerint) ... Karikó Katalin egy újabb magyar, akit ma már az egész világ ismer, elismer és tisztel. "Karikó Katalin története inspiráló erővel hat. Mindenkinek el kell olvasnia, aki valaha is kételkedett abban, hogy a tudomány, az innováció és az eltökéltség meg tudja változtatni a világot." Bill Gates "Karikó Katalin figyelemre méltó élettörténete (amely egyébként nem messze indult onnan, ahol én a gyerekkoromat töltöttem) arra biztat minket, hogy ne hátráljunk meg akkor sem, ha komoly nehézségekbe ütközünk. Állhatatosságra bátorít, arra, hogy vigyük végig azokat a fontos elképzeléseinket, amelyek megváltoztathatják a világot." Stefan Hell, kémiai Nobel-díjas - 2014 "A gyerekkoromat egy helyen töltöttem, Kisújszálláson: ezt a környezetet jól ismertem. Talán még természetesnek is vettem: a sok színes virággal hímzett díszpárnákat a kanapén, a fényszöget, amelyben kora reggel a függönyszemeken át árad be a napfény. A masszív, kopottas asztalt, amely mellett több ezerszer étkeztem, és éveken át a házi feladatot írtam. Apukám mély és meleg énekhangját, amikor reggelenként a házi munkát végzi. Anyukám paprikásának jellegzetes illatát, hagyma, paprika és tejföl olyan arányban, amit csak ő tud, azt az illatot, amely olyan egyedi, mint egy ujjlenyomat. Ez az élet, gondolom. Az én életem ilyen. Aztán egy nap összepakolok. Már korábban is volt, hogy elmentem otthonról, de a mai nap más. Ez az elmenetel nem egy hétre szól, de még csak nem is egy nyárra. Ez valami egészen új: egy új élet kezdete. Ezt megértettem, még ha nem is tudtam még, hogy mit jelent."

S Enzom Ferrarim som sa súkromne stretol len raz – koncom leta roku 1975. Bol som v Maranelle s Philom Hillom, skvelým americkým pretekárom, ktorý v roku 1961 vyhral majstrovstvá sveta pre Ferrari po tragických pretekoch v Monze, kde jeho hlavný rival a tímový kolega, gróf Wolfgang von Trips, zahynul pri poondiatej havárii. Hill, citlivý a hĺbavý človek, opustil tím Ferrari o rok neskôr uprostred hlasných výčitiek. Bol preč už trinásť rokov, keď sme spolu prišli do mesta pracovať na dokumentárnom filme. Hilla bez varovania zavolali do Ferrariho tmavej kancelárie s modrými stenami. Prečo pozvali aj mňa, mi dodnes uniká. Bol som americký novinár, ktorý nemal formálne väzby na Hilla, ani na továreň Ferrari, preto sa mi moja prítomnosť zdala celkom zbytočná. Enzo Ferrari bol impozantnejší človek, než som očakával. Meral viac ako 180 centimetrov, bol teda o pol hlavy vyšší než Hill, ktorý bol, ako mnohí skúsení pretekári, štíhly a takmer krehký. Jeho hostiteľ, ktorý mal vtedy sedemdesiatsedem rokov, sa pohyboval s nápadnou ľahkosťou úspešného Taliana, mal výraznú bradu vystrčenú dopredu, vystretú hruď, roztiahnuté paže a veľké ruky načiahnuté až po nebo, keď nám kýval pri príchode. Jeho dozadu vyčesané biele vlasy, panovačný orlí nos a fádny oblek predstavovali dobre známe obchodné značky a neprekvapili ma. Slnečné okuliare, ktoré čoraz bežnejšie nosil na verejných vystúpeniach a ktoré mu dodávali zlovestnú osobnosť starnúceho kápa, vtedy nemal, čo len odhaľovalo jeho rozžiarený, strhujúci pohľad. Zaskočil ma však jeho jemný a zvučný hlas. Očakával som zvučný, silný, vzletný a dominantný hlas, alebo možno dokonca mrmlanie podobné Brandovi, spopularizované v nedávno premietanom Krstnom otcovi. Skrátka hocičo okrem zamatových tónov, ktoré sa rozliehali v tichej miestnosti. Ferrariho burácajúce záchvaty hnevu boli legendárne, ale v ten deň – deň nastolenia mieru – pôsobil umiernene a tak trochu utlmene. Popredný americký motoristický novinár Brock Yates vo svojej inšpiratívnej biografii ikony automobilového pretekania v 20. storočí, Enza Ferrariho, pristupuje s neskrývaným odhodlaním kvetnato, ale čo najvernejšie vykresliť tohto velikána motoršportu. Enzo Ferrari pod Yatesovým psychologickým mikroskopom odhaľuje svoje intímne miesta, ktorým sa najmä talianska tlač celé desaťročia obrovským oblúkom vyhýbala. Ferrari, ktorý rád okolo seba vytváral nepreniknuteľnú auru tajomnosti a neváhal ju marketingovo využívať, zostáva demaskovaný so všetkými svojimi ľudskými prednosťami, ale aj slabosťami. Yates neváha vyzdvihnúť nezmazateľné úspechy Starého pána, ako ho na sklonku života všetci volali, ale aj poodhaliť súkromné peripetie a rozbor osobnosti, ktorá svojou železnou vôľou dokázala to, čo len málokto v tomto športovom odvetví. Životný osud Enza Ferrariho, ktorý ešte ako mladík prišiel o otca aj brata, sa odvíjal na pozadí dramatických historických udalostí dvoch svetových vojen, úsvitu automobilového pretekania a vinul sa ako prastará Via Apia Apeninským polostrovom v povojnovom období. Za ten čas sa z neznámej Scuderie Ferrari stala rešpektovaná a komerčne mimoriadne úspešná značka a z jej majiteľa sivá eminencia celého motoršportu. Je priam pozoruhodné, že Ferrari dosiahol status národnej ikony, „rímskeho prokonzula“ so všetkými svojimi „spiatočníckymi“ názormi na moderné technológie, lebo aj napriek tomu sa jeho autá svojimi výkonmi a nesporne príťažlivou eleganciou držia na špici automobilových pretekov už viac ako 70 rokov. Netreba pritom zabúdať, že vďaka nezlomnej vôli samotného Ferrariho sa tak deje nepretržite a v mimoriadne silnom konkurenčnom prostredí. Mnohé, ak nie všetky značky s výnimkou Ferrari čas od času (a niektoré aj natrvalo) vypadli z kolotoča Veľkých cien. Nie však Ferrari. V tom sú táto značka a jej zakladateľ navždy zapísané v dejinách motoršportu a automobilového priemyslu. Z oboch sa stali legendy so všetkými pozitívami aj negatívami. A práve Yatesovi sa podarilo vyváženým spôsobom, cez vrcholy a strmé pády,

Elizabeth Taylor, a filmtörténelem hőskorának ikonikus színésznője, akinek nemcsak a tehetsége, hanem elbűvölő személyisége és szenvedélyes szerelmi élete is lenyűgözte a világot. Elizabeth számára a sors már igen korán kijelöli az utat: hollywoodi filmsztár lesz belőle. Ambiciózus édesanyja meghallgatásról meghallgatásra hurcolja a kislányt, amíg a Lassie hazatér sikerét követően az MGM filmstúdió szerződést nem ajánl neki. Attól fogva Elizabeth szinte kizárólag forgatásokon éli az életét. A fiatal lány tehetetlenül sodródik a világsiker felé, mindennapjait, imázsát és döntéseit egytől egyig a szülei, valamint a stúdiók határozzák meg: fotózásokat, interjúkat, sőt randikat szerveznek neki. A túlzott szülői irányítástól szenvedő Elizabeth a szerelemben keresi a kiteljesedést és a szabadságot, de korán csalódnia kell, hiszen tizennyolc évesen kötött első házassága fél év után kudarcba fullad. A válást követően újabb szenvedélyes, egyben viszontagságos kapcsolatok következnek: az évek során hét férfihoz megy feleségül, egyikükhöz kétszer is. Bár a személyes boldogság soha nem érkezett könnyen számára, Elizabeth Taylor művészete és jótékonysága éppen azért olyan őszinte és nagyszerű, mert ugyanúgy alkotott, ahogyan élt: szabadon és öntörvényűen.