Najpredávanejšie - Bestsellery - Biografie - Životopisy strana 436 z 500

Výpravná publikace věnovaná Franzi Kafkovi, jednomu z nejvýznamnějších prozaiků světové literatury 20. století. Kafkův život, práce, rodina a přátelé v kontextu s jeho dílem ve výjimečném provedení v dárkovém pouzdře a přílohou s archivními dokumenty. Kniha je stejnou měrou určena čtenářům Kafky, jakož i lidem, kteří se k seznámení s jeho texty teprve chystají. Franz Kafka, nejvýznamnější představitel pražské německé literatury, se stal pro mnoho lidí symbolem a nekonečným zdrojem inspirace. Pro méně připravené čtenáře je však stále prozaikem, jehož texty se čtou nesnadno a jejichž interpretace se zdá být obtížná. Kniha Zápas jménem psaní nebyla napsaná, aby přinášela pouze životopisné údaje o Kafkovi a jeho díle. Jedním z hlavních cílů, který od počátku sleduje, je dát čtenáři příležitost hlouběji proniknout do Kafkových textů a lépe jim porozumět na základě autorových životních reálií, které se v mnoha ohledech v jeho díle odrážejí. Publikace přináší rozsáhlé informace o jeho osobním i pracovním životě, přátelích, o rodinném zázemí a vztahu k ženám či o Kafkově osobním zdraví, které se napříč celou knihou prolínají s citacemi z Kafkových próz, deníků a jeho korespondence a přibližují čtenáři zásadním způsobem jejich vzájemný kontext. Vzniklo tak jakési propedeutikum, jež je určené každému, kdo se chce s Kafkovým dílem seznámit podrobněji a vnímat je v hlubších souvislostech. Obrazový doprovod tvoří stovky fotografií z Kafkova života, ukázky rukopisů, korespondence, autorovy kresby a unikátní dokumenty doplněné o reprodukce obálek a titulů prvních vydání knih Franze Kafky. K publikaci je navíc přiloženo pouzdro, jež obsahuje faksimile autentických materiálů, které se váží ke Kafkovu životu od jeho studií, přes život v úřadě až po ukázky jeho rukopisů a korespondenci sestře ze služebních i soukromých cest a dopisy rodině z několika sanatorií, kde kvůli plicnímu onemocnění pobýval na sklonku života. Nechybí ani jeho poslední, dvakrát nedokončený dopis, který symbolickým způsobem završil Kafkův literární život. Všechny důležité dokumenty jsou opatřeny překladem do českého jazyka.

Kniha Jana Buriana Přízrak v nákupním středisku a další příběhy z této jiné doby obsahuje sto sedm fejetonů, které vyšly v letech 2006 až 2008 v Deníku v rubrice nazvané Pražský chodec. Přesto se nevážou pouze k Praze - a ani výhradně k tomu, co se u nás právě v těch dvou letech seběhlo. Původně „pražský chodec" se totiž začal přemísťovat nejen v prostoru, ale i v čase! Proto můžeme sledovat jeho výlety ze současných Hradčan třeba do Moskvy nebo na Island, ale také do padesátých let, kdy Burian na Malé Straně vyrůstal, a nejen to - cestou kolem Hrzánského paláce, který právě kupuje mladý Petr Parléř, dojdeme s autorem na Loretánské náměstí, po němž v oblacích prachu odjíždí kněžna Drahomíra do své pohanské vlasti a propadne se i s koňmi do země, vzápětí s ním můžeme prožít poslední noc před podepsáním hypotéky nebo začít přemýšlet nad našimi zprávami vysílanými do budoucnosti...

Své paměti dopsal Ladislav Fuks koncem roku 1993, kdy odevzdal poslední dvě kapitoly redaktoru a příteli Jiřímu Tušlovi. V následujících měsících oba spolupracovali na konečné úpravě knihy. Po smrti Ladislava Fukse rozšířil Jiří Tušl paměti o svá „intermezza“ podle dohody, uzavřené již při vzniku rukopisu v roce 1992. Vzniklo tak pozoruhodné svědectví o velkém českém spisovateli. Kniha v současné podobě je rozšířeným a doplněným vydáním z roku 1995.

Kniha se věnuje činnosti dvou mystifikátorů — Michalu Marešovi a Gustavu Janouchovi — kterým se podařilo svými objevnými výmysly spojenými s osobností Franze Kafky zamotat hlavu kafkovských badatelů a proniknout do důvěřivé a každé nové informace lačné kafkologie. Mareš se stal tvůrce legendy o "rudém" Kafkovi, účastníku anarchistických schůzí a přáteli pražské bohémy kolem Haška. Janouch, literárně nadanější, měl ještě mnohem ctižádostivější cíl: Vytvořil knihu rozhovorů s Kafkou, které oklamaly část odborníků a byly dlouho — a někdy jsou dodnes — považovány za autentickou součást Kafkovy tvorby. Oby tito čeští mystifikátoři byli lidé dobrodružných životů. Jejich výtvorům nelze upřít jednu společnou vlastnost, obratnost a barvitost podání, zkrátka čtivost.

Monografia Ján Langoš. Od samizdatov a VPN k dokumentom ŠtB a ÚPN, ktorú napísal historik Patrik Dubovský, prináša mozaiku aktivít Jána Langoša od 80. rokov minulého storočia, keď sa angažoval v nonkonformných skupinách najmä pri tvorbe kultúrno-občianskych samizdatov a v Hnutí za občiansku slobodu. Autor predstavuje Jána Langoša ako neľahostajného človeka a občana s vyhraneným kritickým postojom k pálčivým spoločenským a morálnym témam, ako boli devastácia životného prostredia, antisemitizmus, chartistické hnutie či aktivity neoficiálnej cirkvi. Nad týmito, ale aj nad ďalšími témami sa Ján Langoš veľmi otvorene zamýšľal v samizdatovej tvorbe, ako i v neformálnych diskusiách. Občianske aktivity a myšlienky Jána Langoša kontinuálne našli uplatnenie v hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN) a po zmene režimu najmä pri vyrovnávaní sa s reprezentantmi komunistickej moci, nomenklatúrou KSČ a jej represívnou zložkou ako Štátna bezpečnosť a jej tajní spolupracovníci. Langošova ochota zapojiť sa do reforiem spoločnosti sa prejavila jeho prácou vo Federálnom zhromaždení, vo VPN ako politickej strane a tiež po voľbách v roku 1990 v náročnej funkcii federálneho ministra vnútra. Na poste federálneho ministra sa Ján Langoš podstatne zaslúžil o očistu ministerstva vnútra od príslušníkov ŠtB a komunistických kádrov a presadil lustračný zákon. Po rozdelení ČSFR Ján Langoš s priateľmi založil Stálu konferenciu občianskeho inštitútu, stál sa poslancom Národnej rady SR a podieľal sa najmä na presadení zákona o slobodnom prístupe k informáciám. Zároveň sa stál predsedom Demokratickej strany (DS), ktorá v rámci Slovenskej demokratickej koalície (SDK) v roku 1998 vytvorila novú politickú garnitúru. Vyvrcholením aktivít Jána Langoša bola inštitucionalizovanie jeho dlhoročného plánu – vytvoriť právny a spoločenský základ na vyrovnanie sa s oboma totalitami našich dejín. V tomto duchu kniha zaznamenáva dramatický čas, keď sa Jánovi Langošovi v lete 2002 podarilo v NR SR presadiť zákon o pamäti národa a o zriadení Ústavu pamäti národa (ÚPN). Po prvých rokov fungovania ÚPN sa táto pamäťová inštitúcia stabilizovala a rozvinula svoje poslanie, no Ján Langoš v júni 2006 tragicky zomiera. Uzatvoril sa tak oblúk od zápasu s režimom ŠtB a KSČ až po etablovanie ÚPN a sprístupnenie dokumentov obávanej ŠtB verejnosti.

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy. Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.

Rozšířená a nově i celobarevná životopisná kniha. Helena Vondráčková, držitelka mnoha domácích i mezinárodních ocenění a stálice naší populární scény, slaví v letošním roce významné životní jubileum. Není vhodnější příležitosti ohlédnout se za celou životní a profesní drahou zpěvačky, která má na svém kontě více než 80 sólových alb, ale také téměř dvacet filmových, televizních a muzikálových rolí. Její vzpomínky na dětství, rodinu, první krůčky v showbyznysu, pracovní i osobní partnerství a celou hvězdnou kariéru přinášejí i nové, překvapivé momenty. Zasvěceně je doplňuje Helenina sestra Zdena. Knížka je doprovozena velkým množstvím dokumentárních fotografií.

"Csak egyetlen embert nyúznak meg elevenen ebben a könyvben, és az én leszek. Nem szadizmusból vagy mazochizmusból teszem, hanem narcizmusból" - jelenti ki Salvador Dalí e könyv egyik fejezetében, és hinnünk kell neki, mert a XX. század egyik meghatározó művésze e zavarba ejtően őszinte önéletrajzi művének szinte minden lapján lényének és művészetének egyediségét és fontosságát hangsúlyozza. A szürrealizmust nem is annyira betetőző, mint inkább bevégző, illetve meghaladó Dalí maga is úgy látta, hogy két legfőbb tulajdonsága - őrültsége és zsenialitása - egy tőről fakad, ezért gondolta azt, hogy muszáj "mindennap kicsivel őrültebbnek lennie", zsenialitását - és szerénységét - pedig legjobban az a kijelentése érzékelteti, mely szerint egyetlen képe többet ér, mint Picasso egész életműve. Ha ezzel nem is ért egyet mindenki, az vitathatatlan, hogy a festészeten és szobrászaton kívül filmezéssel, ékszerkészítéssel, irodalommal - ráadásul paranoia-kritikával is - foglalkozó Dalí nemcsak a képzőművészetet, hanem az önreklámozás művészetét is forradalmasította.

Now a major motion picture starring Brie Larson, Naomi Watts and Woody Harrelson. This is a startling memoir of a successful journalist's journey from the deserted and dusty mining towns of the American Southwest, to an antique filled apartment on Park Avenue. Jeanette Walls narrates her nomadic and adventurous childhood with her dreaming, 'brilliant' but alcoholic parents. At the age of seventeen she escapes on a Greyhound bus to New York with her older sister; her younger siblings follow later. After pursuing the education and civilisation her parents sought to escape, Jeanette eventually succeeds in her quest for the 'mundane, middle class existence' she had always craved. In her apartment, overlooked by 'a portrait of someone else's ancestor' she recounts poignant remembered images of star watching with her father, juxtaposed with recollections of irregular meals, accidents and police-car chases and reveals her complex feelings of shame, guilt, pity and pride toward her parents.

Monografia významného slovenského výtvarníka.

Sorolj fel tíz tudóst, aki nő volt! És Marie Curie-t most nem dobhatod be… Az megvan, hogy az első számítógépes algoritmust Byron lánya, Ada Lovelace alkotta meg? Vagy hogy Telkes Mária nem a két szép szeméről kapta a Napkirálynő becenevet?Mennyit tudsz Coco Chanel kihívásokkal teli életéről? Wollstonecraft, Earhart, Hopper – ismerősen csengő nevek? A való élet szerencsére nem egy kvízműsor – de azért nem árt, ha tájékozottak vagyunk. Az elmúlt száz évben sok dolog megváltozott: közeledni kezdtek egymáshoz a nők és férfiak jogai, számos helyen kialakult az egyenlőségre törekvő szemlélet, de nem szabad elfelejtenünk, milyen hosszú és göröngyös utat jártak be a történelem nőalakjai – ahogyan azt sem: van még hova fejlődnünk. A szerzőpáros időt és energiát nem kímélve kutatta fel a történelem olyan nőalakjait, akiket senki sem ültethetett a sarokba… Könyvük egyszerre inspiráció, ismeretterjesztő kézikönyv és tanácsadókötet.Nagy szerencsénkre a szerzők a humort sem spórolták ki a történetekből, így remek társaság lehet borús napjainkra is.

Kritické návraty ke kultuře padesátých a šedesátých let s aktuálními reflexemi.

Vzpomínky na Rudolfa Margolia staršího nejsou jen životopisem jednoho z prominentních členů KSČ, kterého mateřská strana odstranila ve vykonstruovaném procesu. Jsou i dějinami Margoliusovy rodiny a kronikou dějinných událostí, které rodinu ovlivňovaly. Nabízejí osobní pohled na absurdní drama politických procesů i na to, jak se komunistická moc podepsala na každodenním životě Čechů.

Yann Andréa sa narodil v roku 1952. Bol doživotným spoločníkom jednej z najvýznamnejších francúzskych spisovateliek Marguerity Durasovej. V knihe denníkovou formou podrobne opisuje ťažké obdobie svetoznámej spisovateľky, ktorá tesne pred sedemdesiatk ou bola nútená podstúpiť protialkoholickú liečbu. Autor zachytáva dramatický zápas slávnej osobnosti s blížiacou sa smrťou, jej lakonické životné postrehy, za ktorými sa schováva bezradnosť, a často bizarné výpovede. Jeho ďalšie knihy sú taktiež veno vané tejto spisovateľke.

O príbehoch, ako je tento, sa nerozpráva. Ani sa o nich nepíše. Je to preto, lebo hrdinovia netušia, že k sebe patria, sú súčasťou jedného životného celku a tvoria jeden príbeh. Žijú oddelené životy a často sa vôbec nepoznajú. Nevedia, že niektorí z nich sú ako dážď, vytrvalí a zdolávajúci každú prekážku, iní sú pevní ako skala, ďalší sa ťahajú za slnkom ako konáre a tí, čo tvoria doma zázemie, sú ich korene. Niektorí sa zo života tešia a tancujú ako mihotajúce sa listy vo vánku, druhí o život bojujú, potom ho chránia, vyživujú, a keď sa priblíži jeho koniec, otvoria náruč a mŕtvy život s pokorou znova prijmú do svojho srdca ako pôda. Sú takí rozdielni, a napriek tomu tvoria jeden celok – strom. Piatok dvanásteho je príbeh plný života a humoru s prekvapivým koncom. Odohráva sa na súčasnom Slovensku, kde žijú rôzne, navzájom cudzie dvojice a každá rieši svoj problém týkajúci sa lásky, manželstva, detí, kariéry, neistej budúcnosti. Ich životné cesty sa pretnú, keď ich zasiahne nečakaná udalosť. Posilní iba toho, kto koná úprimne a vie, že k šťastiu patrí aj odpúšťanie. Príbeh o ľuďoch potrestaných vlastnou povahou, ktorá im bráni rozvinúť talent pre život, a o ľuďoch, ktorí sa rozhodnú žiť napriek tomu, aké im život rozdal karty.

Na základě faktů a s bohatým obrazovým doprovodem je tu vyprávěn příběh Johna Lennona, jedné z nejvlivnějších osobností v hudebním průmyslu ve 20. století, od mládí v Liverpoolu přes raketový vzestup Beatles až po sólovou kariéru a tragické zavraždění v roce 1980 v New Yorku. Objasňuje se tu pozadí práce s hudebníky, např. s Paulem McCartneym nebo Eltonem Johnem, i osobní život po boku umělkyně Yoko Ono. Poslední kapitola se zabývá událostmi po zpěvákově smrti; kniha je doplněna přehledem alb, ocenění a umístění v hitparádách.

Elvis by byl první, kdo by se smál šílenému božskému statutu, kterému se těšil po smrti, ale zajisté by se ztotožnil s lidskou potřebou, z níž takové uctívání vychází. Sám takovou potřebu měl. Zpíval a pohyboval se s energií a půvabem, který očarovával. Jeho povahu však charakterizovala i překvapující pasivita, vrozený nedostatek ctižádosti, jehož vinou po prvních bouřlivých letech úspěchu ustrnul.

Smutně veselý román pro ženy, které chtějí lépe porozumět svým mužům, a pro muže, kteří chtějí lépe porozumět svým ženám. Hrdinka románu má svůj život pevně v rukou - jiné ruce totiž k dispozici nemá. Musí pečovat o nemocného manžela, vychovávat dospívající dceru, pomáhat dvěma dospělým synům, naslouchat pošetilé mamince a hlavně péct štrúdl, neboť právě ten je pro její rodinu už skoro dvacet let hlavním a jediným zdrojem obživy. A jednoho dne se ten dosud dobře fungující stroj zasekne, lidé a věci přestanou dělat, co mají, a začnou dělat to, co by naopak vůbec dělat neměli. Manžel přestává mluvit, maminka se chce vdávat, syn se nechce, ale zřejmě bude rozvádět a velbloud z jihočeské firmy dokonce začne kousat...