Najpredávanejšie - Bestsellery - Biografie - Životopisy strana 56 z 433

Biografie velkého světového umělce Václava Hollara. Václav Hollar byl ve své době jedním z Čechů, kteří svým uměním oslnili svět. I po staletí žasneme nad dědictvím, které nám zanechal ve svých neuvěřitelně podrobných a realistických rytinách. Bohužel velkou část života strávil v zahraničí, a tak sice zachytil Londýn před velkým požárem v roce 1666, ale kromě několika raných plánů Prahy je většina motivů jeho díla jiná než česká. V každém případě jde o nepřehlédnutelnou osobnost dějin českého i světového výtvarného umění, ke které dodnes vzhlížejí celé generace moderních tvůrců.

Autorka v knize formou asi 50 medailonků vzpomíná na známé osobnosti, mezi nimiž jsou hlavně malíři, s kterými se v životě setkala. Jsou mezi nimi např. Josef Lada, Adolf Born, Radek Pilař, Cyril Bouda, Vladimír Komárek, Jan Patočka, Jiří Šalamoun, Kamil Lhoták, Jaroslav Seifert apod. Knihu doprovázejí dnes již unikátní fotografie a reprodukce ilustrací, které od většiny slavných malířů získala.

Dá sa vyhnúť tomu, aby som sa podobala svojej matke? Podľa psychológov sa ženy počas života menia na svoje matky, pretože s nimi boli najužšie späté, keď sa im formoval mozog, a matka teda predstavovala ich okno do vonkajšieho sveta. Táto kniha humorným spôsobom hovorí o nezvrátiteľnom vývoji všetkých žien (vrátane tých, ktoré sú „celý otec“) smerom k nadčasovému, a teda nesmrteľnému symbolu matky. Kedykoľvek teda na vás padne depresia z toho, že sa meníte na svoju mamu, neberte to ako prehru, ale ako víťazstvo. Plníte úlohu, ktorá už tisícky rokov vyplýva zo zákonov prírody – a utešujte sa škodoradostnou istotou, že to isté raz čaká aj vašu pubertálnu, búriacu sa (a vraj takú odlišnú) dcéru.

Zatčením při obchodní cestě do Teheránu v prosinci 1985 začal pro Rogera Coopera vyčerpávající duševní a tělesný zápas, který trval celkem pět let, tři měsíce a dvacet pět dní. Věznice Evin patří k nejobávanějším na světě: před revolucí ájatolláhů tam zemřely stovky vězňů a desítky tisíc během ní a po ní. Cooper byl obviněn ze špionáže a stal se vůbec prvním Britem, který tam byl vězněn. Jeho pozoruhodný a poutavý příběh, vyprávěný naprosto suše a věcně a s mimořádným smyslem pro ironii, líčí, jak člověk dokáže přežít roky soustavných výslechů a samovazby díky duchapřítomnosti a sebekázni.

Přestože se Jaro Slávik pohybuje v šoubyznysu již od svých jedenadvaceti let, kdy se stal výkonným ředitelem slovenské pobočky gramofonové firmy EMI, v Česku se proslavil až jako porotce pořadu Česko-Slovensko má talent. V jeho knize se dozvíte o jeho zahraniční kariéře, o spolupráci s českými i zahraničními umělci (Lucie Bílá, Elán, Ruslana, Shaggy, Arash, Basshunter, Red Hot Chilli Peppers a jiní) a naleznete zde i jeho vyhraněné názory na dnešní svět zábavy.

Román o Janu Palachovi zachycuje krátký, ale o to pohnutější úsek našich národních dějin - šest měsíců od srpna 1968 do ledna 1969. Lenka Procházková zvolila pro zpracování daného tématu románovou formu, avšak vychází z pečlivého studia reálných faktů a dostupných materiálů; o Janu Palachovi zpracovala už v roce 1988 dokumentární knihu, která vyšla v samizdatové edici Petlice.

Román jednoho z nejuznávanějších současných francouzských autorů. Jeho hlavní protagonista - válečný zajatec - ve Východním Prusku jako přízrak objíždí vesnice a verbuje malé chlapce pro německou vojenskou školu.

Hrdinka a autorka příběhu Byla jsem otrokyní Mende Nazer po dlouhém úsilí získala politický azyl a britský pas. Konečně je svobodná, přesto nesmírně trpí odloučením od svých blízkých. Podnikne velmi riskantní výpravu do Súdánu, aby se po mnoha letech s africkou rodinou znovu setkala. Jenže oblast není bezpečná a Mende je trnem v oku súdánské vládě, neboť se otevřeně angažuje v boji za dodržování lidských práv v Africe. Její touha dostat se domů je silnější než strach...

Kniha Milénium, Stieg a já popisuje životní příběh Stiega Larssona. Chcete vědět, co stojí v pozadí veleúspěšné trilogie Stiega Larssona? V zasvěceném pohledu jeho životní družky působí Milénium jako cosi mnohem víc než jen světoznámý bestseller. Je to alegorie nikdy neutuchajícího boje za morálku a spravedlnost — za hodnoty, o něž Stieg celý život usiloval. Eva Gabrielssonová nám prozradí, jak Milénium vzniklo. Ty knihy jsou pro ni symbolem celého jednoho života a jedné životní lásky. Ale vážou se k tomu i různé zlé okamžiky. Ten poslední je všeobecně známý: Eva se nikdy nestala Stiegovou zákonitou manželkou, a když zemřel, byla připravena o veškeré dědictví. Stále však bojuje za to, aby jí bylo přiznáno morální právo na Milénium i na soubor Larssonových politických textů.

Strastiplná pouť z válečné Koreje do Kalifornie Jako dcera Korejky a amerického vojáka byla vyvrženkyní nejen v nábožensky fanatické korejské společnosti, která hanbu její matky potrestala smrtí; ani americká společnost jí neposkytovala zázemí bez př edsudků. Americká novinářka korejského původu napsala knihu vzpomínek o trnité cestě, která ji zavedla z válkou zmítané Koreje až do jižní Kalifornie, kde dodnes žije a pracuje.

Memoáry významného muže vědeckého a kulturního života, který se proslavil jako vysokoškolský profesor, psycholog, sexuolog, filmový teoretik a spisovatel, jsou sepsány formou dialogu se „zpovědníkem“ Milošem Šindelářem. Ve vzpomínkách a sebereflexích rekapituluje svůj život bohatý na dobré i zlé události, přibližuje nám známé osobnosti a přátele a stává se výmluvným svědkem vývoje naší společnosti v druhé polovině dvacátého století. Nakonec nás zasvěcuje i do své poslední lásky: malování.

Vlastní životopis Ludmily Vaňkové začíná jako román o dětském ráji. Její otec byl ředitel několika finančních ústavů a později člen nejužšího vedení České národní banky. V jeho bohaté knihovně se záhy seznamovala s literaturou a historií a v jejích dětských snech nechybělo přání zachytit literárně celou českou historii. Rodina žila v harmonii, taťka pracovně vytížený si vždycky udělal čas na své dcery Blanku a Ludmilu. Mamka se starala o taťku, o rodinu, angažovala se v ženském hnutí, dobře se znala s Miladou Horákovou a její osobní zálibou byla hudba, hra na klavír. Obě dcery po ní zdědily hudební nadání, Blanka se profesionálně věnovala zpěvu a Ludmila, s matematickým talentem po otci, tíhla k divadlu a literatuře. Pak ale přišel pád do propasti, inferno, taťka byl za heydrichiády popraven, rodina zůstala bez živitele, matka s dcerami se musela vystěhovat z Prahy do Řevnic. Hodně jim tehdy pomáhal Oldřich Pecl, který byl v odboji stejně jako taťka a krutý osud na něj dopadl až v padesátých letech, kdy byl popraven v procesu s Miladou Horákovou. Po válce studovala Ludmila Vaňková na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, opět se setkala se zmizelou přítelkyní Hanou Proškovou, mezi studenty měla řadu zahraničních přátel, ale mohla se s nimi znovu vidět až po čtyřiceti letech. Rok 1948 pro ni znamenal vyloučení z vysoké školy a svůj doktorát dostala až po listopadu 89.

Klára, Nikola, Radana, Katka - to byly členky populární skupiny Holki. Všem jejich fanouškům je určena tato kniha, která vznikla na základě Klářiných vzpomínek. Co přinesl život členkám kapely, která hned po svém vzniku nastoupila cestu vzhůru? Klára nejen prozradí, co Holki všechno společně zažily, jaká místa navštívily, ale i jaké radosti a zklamání je potkaly v soukromém životě.

Mladá Američanka, učitelka angličtiny, má závažný důvod pro svůj pobyt v Praze chce napsat biografii o Václavu Havlovi. Rozhovor s bývalým prezidentem je nezbytnou podmínkou pro vydání její knihy. Zdá se, že by jí v této záležitosti mohl pomoci jed en z jejích studentů, padesátiletý manažer prodeje z jednoho českého deníku. Oba se pustí s vervou do práce, čímž se postupně dostávají do vážných potíží nejen v zaměstnání, ale i v soukromí. O hlavních i vedlejších postavách se dozvíme řadu barvitýc h zajímavostí a k tomu, jakoby mimochodem, zajímavé souvislosti z nedávné historie a současné reality České republiky.

Kniha napsaná volně na motivy scénáře k stejnojmennému úspěšnému filmu.

Dosud poslední kniha Zelená mládí přináší autorovy vzpomínky na šedesátá léta. Robert Stone se zde vrací k poválečné éře, kulturní revoluci v 60. letech i ke svému přátelství s Kenem Keseym. Díky bohatým osobním prožitkůmm se Stoneovi podařilo vytvořit poutavý portrét významné části amerických dějin.

Patnáctiletá židovská dívka z Prahy si začala psát deník koncem listopadu 1939 a pokračovala až do prosince roku 1940. Před nástupem celé rodiny do transportu v roce 1942 se podařilo deník ukrýt u známých. Eva Rodenová přežila Osvětim i Bergen-Belsen a k

Čtvrteční ráno, 24. únor 2022. Svět se náhle změnil a už nikdy nebude jako dřív. Najednou jsme se probudili do počátku konce všeho, co se do té doby zdálo být samozřejmé. Putin a jeho Rusko zaútočili na nezávislou, demokratickou a prozápadní Ukrajinu. Začala opravdová válka a s ní nalezl svět svého nového globálního hrdinu. Má jméno VOLODYMYR ZELENSKYJ a je třetím rokem prezidentem hrdé a Rusy ničené země. Dříve známý herec, komik, producent, kterého na Ukrajině v té době brali spíše jako komedianta, se převtělil do zcela jiné role. Mnoho jsme o něm – stejně jako o velké zemi na východě – nevěděli. Měl za sebou účinkování v televizních soutěžích včetně ukrajinské obdoby StarDance, kterou mimochodem vyhrál (!), rovněž v deseti ruských filmech. Většinu z nich produkoval a také byl jejich protagonistou. Největší slávu mu přinesl seriál Sluha národa, kde ztvárnil středoškolského učitele, který svým virálním videem na síti kritizuje ukrajinské poměry. Zelenskyj získává takovou popularitu, že se nakonec stane prezidentem Ukrajiny a současně miláčkem svého národa. Až neskutečné, že prezidentské volby v roce 2019 vyhrává, a to s obrovskou převahou! My tento fakt nijak výrazně nevnímali, protože jsme znali příběhy herců a umělců, kteří stanuli v čele státu jako premiéři nebo prezidenti, vzpomeňme Václava Havla nebo třeba Ronalda Reagana, který stál – se svým ruským protějškem Michailem Gorbačovem - za demontáží studené války a sovětského impéria. Volodymyrovi kritici se nechali slyšet, že zvolení populárního umělce není pro Ukrajinu nejlepší řešení. A nebylo divu, vždyť co převratného čekat od hvězdy šoubyznysu. Jenomže Zelenskyj svět pořádně překvapí odvahou i schopnostmi moderního a progresivního státníka. Od počátku nastolí kurz návratu Ukrajiny do Evropy, tedy do Evropské unie, a také do NATO. Dobře ví proč. Rusko, jakýsi obří mrak nad Ukrajinou, nikdy nespí. Tohle se Vladimíru Putinovi, prezidentu, či spíše novodobému carovi Ruska, vůbec nelíbilo, navíc ze ztráty Ukrajiny, jakési obilnice světa a země přírodního bohatství, bývalého federálního pokladu, skutečně nespal. Že v roce 2014 ovládl Krym, mu nestačí, chce si podmanit i pětačtyřicetimilionovou Ukrajinu. Od počátku okupace se Volodymyr ukazuje jako hrdina svého národa a lídr svobodného světa, protože každý den svými projevy na síti dodává morální podporu především svým lidem, jejichž města a vesnice byly bombardovány a ničeny, i svým vojákům, kteří tak statečně a odhodlaně bránili svou vlast. Zůstal, i když mu Američané hned v prvních dnech nabízeli exil. „Boj se odehrává tady. Potřebuju munici, ne odvoz.“ A zůstává stále, a to ve své nové životní roli. Stojí na čele obrany své vlasti. „Dobré ráno všem,“ řekl na Twitteru dva dny po napadení. „Nevěřte falešným zprávám. Jsem tady. Nesložíme zbraně. Budeme bránit naši zemi. Naše zbraně jsou naše síla. Tohle je naše půda. Naše země. Naše děti. Všechny je ochráníme.“ A svým odhodláním bránit zemi všemi možnými prostředky, každodenní podporou obyčejných lidí, kteří před válkou v milionech utíkali, i upevňováním morálky vlastních vojáků tak trochu hodil rukavici západním spojencům, kteří byli zpočátku poněkud „vlažní.“ Dokázal je však silou svého přesvědčení a argumenty bez příkras přimět k podpoře své ničené země, a to v takové míře, která nemá obdoby. „Pokud nám dnes nepomůžete, válka zítra zaklepe na vaše vlastní dveře.“ Ano, na Ukrajině se nebojuje jen za její nezávislost a svobodu, ale také za svodobu a demokracii nás všech. Za náš svět. I proto tato kniha, která předkládá nejen příběh Volodymyra Zelenského jako hrdinného muže, ale je také knihou velkých válečných příběhů.

Druhá manželka krále Václava IV., pocházející z rodu bavorských Wittelsbachů, je hlavní postavou nové knihy historičky Boženy Kopičkové. Ta po Elišce Přemyslovně vřazuje do edice Velké postavy českých dějin už druhou z českých královen středověku. Žofie se v jejím podání představuje jako výrazná osobnost, zřejmě obdařená fyzickým půvabem, ale také přemýšlivá a citlivá. Autorka bourá zažité stereotypy o nešťastném manželství labilního českého krále Václava a jeho druhé ženy a dokazuje naopak, že jejich vztah byl, alespoň po jistou dobu, velmi pevný i šťastný. V turbulencích doby neodvratně směřující k propuknutí husitské revoluce se česká královna Žofie musela vyrovnávat s dramatickými událostmi, jako bylo například uvěznění jejího královského manžela, ale i s duchovními podněty reformního husitského směru. Podpora, kterou královna Žofie věrně poskytovala ranému husitství včetně jeho hlavního představitele, našla odraz i v Husových listech z Kostnice. Po smrti krále Václava IV. v roce 1419 byly další osudy královny-vdovy Žofie neradostné: odebrala se se švagrem, císařem Zikmundem, do exilu v Bratislavě, kde v nuzných podmínkách, nedůstojných středověkých královen-vdov, strávila zbytek života. Znovunalezená katolická zbožnost, ale i osobní hořkost a smutek se odrážely v černé barvě jejího oblečení, které nosila až do konce svých dní.