Najnovšie - História - ostatné strana 104 z 142

A falu- és a földközösség történetével a történetíráson túl a néprajz és a szociológia is foglalkozott. A kötet is e tudományágak integrált nézőpontjából vizsgálja ennek genezisét. A téma iránti érdeklődés a 19. és 20. század elején volt befolyással a szocialista tanokra. Ekkor az orosz területeken megfigyelhető "obscsinákat" ősi képződménynek tartották, amelyek a nyugati tudomány fókuszába is bekerültek, úgy kezelve ezeket, mint a letűnt "agrárkommunizmus" maradványai. Ezen a nyomon haladva a kor Európájában a történetírás művelői mindenütt ősközösségi faluképződményeket kerestek (pl. a germán Mark) a letűnt történeti időkben. A szélesebb körű kutatások azonban pont a várakozások ellenkezőjét bizonyították. Az új eredmények szerint a faluközösség kezdetei a kései római császárkor Gallia provinciájának villái környékén lelhetők fel, és ezt követően ennek kiteljesedése a Meroving és Karoling korszakok feudalizmusának idejére tehető. E falurendszer elterjedt a Rajna és Mosel folyamvidéken, továbbiakban Németalföldön, majd e területek demográfiai feltöltődése következtében a 12. századtól Közép-Kelet Európa területe felé nyomult a feudális "rendszerváltoztatással" karöltve. Ezt a kelet felé haladó migrációt - a települési folyamatok e fejezetét, epizódját - németül "Ostkolonizationnak" nevezi a történettudomány. Ennek kibontakozását vizsgálja e kötet Magyarország, Lengyelország, majd ennek egykori keleti perifériáin, a mai orosz területeket is figyelembe véve. Fő tanulsága: a föld- és faluközösség a feudalizmus katonai, monetáris és adóztatási rendszerének egyértelmű következménye, szemben az ősközösségi, őskommunisztikus elméletek hipotéziseivel, melyek még nemrég is kísértettek. Tagányi Zoltán 1940-ben született. Anyja dr. Tholt Judit, aki a Domanovszky Sándor által kezdeményezett és szerkesztett nagybirtokmonográfiák egyikének szerzője, amelyet Szekfű Gyula is véleményezett. A szerző egyetemi tanulmányait az ELTE-BTK néprajz-történelem-régészet szakán kezdte 1960-62 között, majd 1962-től 1968-ig népköztársasági ösztöndíjjal folytatta Lódz, Varsó és Poznan egyetemein, majd a poznani Adam Mickiewicz Egyetem történelem-filozófiai karán 1968-ban a néprajz magisztere címet nyerte el. 1968-1970 között a prof. Tálasi István ELTE-BTK Tárgyi Néprajzi Tanszékén tanított, majd 1970-től 2004-ig, nyugdíjazásig az MTA kötelékében dolgozott, előtt Wellmann Imre, majd Kulcsár Kálmán irányítása alatt. Kényszerszociologizálva 1983-1986 között város és településszociológiából kandidált, és így mint tudományos főmunkatárs az MTA Köztestületének tagja. A jelen kötetben a szerző azon kutatásait foglalja össze, melyek tematikája már az egyetem padjaiban is foglalkoztatta, és az iránta való érdeklődés egy életen át tartott.

Je jen málo měst, která si zaslouží být zařazena do edice o zmizelých místech více, než je tomu v případě Opavy. Vždyť bývalé hlavní město rakouského, resp. českého Slezska se stalo takřka synonymem destrukce způsobené dramatickým vyústěním druhé světové války na území naší republiky. Nebyla to ale jen válečná litice, která se natrvalo vepsala do tváře města. Tato kniha přináší zprávu o proměnách města Opavy doprovázenou unikátními archivními fotografiemi.

Christian Norberg-Schulz, světově proslulý norský historik a teoretik architektury, ve své nejznámější knize s úctyhodným fotografickým doprovodem poodhaluje podmínky a příčiny umístění, vzniku i podob měst na základě analýzy celého systému okolností, které staletý vývoj městského organismu provázejí. Nevyhýbá se přitom ani filozofickým a etickým otázkám, které jsou s městy jako lidskými sídlišti spjaty. Svá teoretická východiska dokazuje na analýze tří rozdílných měst: Říma, Prahy a Chartúmu. Zavádí klasifikaci krajin, architektury a měst – Řím je prototypem města klasického, Praha romantického a Chartúm kosmického. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků a stále vychází po celém světě. V češtině vyšla v roce 1994 a náklad je dávno beznadějně rozebrán.

První dva útoky této nejznámější perutě RAF — na přehrady a kanál Dortmund–Emže — stály životy čtrnácti osádek! Poté se však ztráty dramaticky snížily. Jeden z vysokých důstojníků RAF kdysi charakterizoval 617. peruť jako nejefektivnější malou leteckou jednotku nasazenou Brity během války. Tohoto ohromného účinku dosáhla peruť jen za pouhé poslední dva roky konfliktu. Do značné míry nezávislou 617. peruť nasazovali proti bodovým cílům, jako byly kanály, sklady, viadukty, mosty nebo například německá bitevní loď Tirpitz. Nezáleželo na tom, jestli byly útoky podnikány v přízemním letu, středních či vysokých letových hladinách, výsledek byl pokaždé stejný — jen málo cílů zůstalo nedotčených. „Dambusterové“ taktéž měli k dispozici nejlepší velitele. Gibson, Cheshire, Tait i Fauquier byli všichni do nejvyšší míry obdarováni potřebnými vlastnostmi a současně těžili z přístupu velitele 5. skupiny, sira Ralpha Cochrana. Kniha využívá svědectví očitých svědků a oficiální dokumenty a uvádí na pravou míru mnohé omyly a legendy. Přichází s mnoha novými informacemi, včetně okolností zničení Tirpitze z pohledu německé strany. Zvláštní kapitola je věnována popisu válečného soudu zabývajícího se selháním luftwaffe při ochraně tohoto bitevního plavidla, čímž odpovídá na všechny doposud nevyjasněné otázky.

Také vám bylo někdy smutno při čtení učebnic našich dějin? Tak zkuste popustit svou fantazii prostřednictvím autorových úvah o udatných, odvážných, nepodplatitelných, šlechetných a talentovaných osobností, zanícených pro své přesvědčení, a jak uvidíte v této knize obdařených notnou dávkou štěstí válečného, diplomatického i osobního. Jak by mohlo České království vypadat a vyvíjet se a jak jinak by mohli naši předkové prožívat své každodenní starosti, nám autor nabízí v patnácti kapitolách. Dozvíte se, že Jan Hus byl doživotně internován v klášteře v Baltském moři, Jana Žižku oběsili v Českých Budějovicích, Karla IV. otrávili v severní Itálii, Jaroslav Hašek dostal Nobelovu cenu za literaturu a bitva na Bílé hoře se nekonala, Autor i nakladatelství jsou přesvědčeni, že tato kniha vám zpříjemni volné chvíle a že si i leccos zopakujete z našich národních dějin.

Dielo Richarda Bartoliniho zobrazuje jednu z najvýznamnejších udalostí, ktoré sa odohrali na začiatku novoveku a ktorej dôsledky siahali ďaleko do budúcnosti v rámci celej strednej Európy. V odbornej literatúre je známa ako Prvý viedenský kongres, pretože 22. júla 1515 sa vo Viedni konali dvojité zásnuby habsburských a jagelovských potomkov: princezná Anna Jagelovská, dcéra kráľa Vladislava II., sa zasnúbila s arcivojvodom Ferdinandom Habsburským a princezná Mária Habsburská s českým kráľom Ľudovítom II. Jagelovským. Početné dobové dokumenty približujú priebeh udalosti z rozličných uhlov pohľadu; spomedzi ich autorov treba uviesť predovšetkým priamych účastníkov kongresu Jána Kuspiniána, Eberharda Ferbera a Petra Tomického, pričom každý bol v službách inej zúčastnenej strany. Kuspinián pôsobil na cisárskom dvore a Tomický u poľského kráľa Žigmunda I. Z hľadiska literárne najhodnotnejšieho spracovania témy nepochybne prináleží najvyššie miesto Bartolinimu, keďže popísal okolnosti týkajúce sa kongresu najsúvislejšie a najdôkladnejšie, ale aj po poetickej stránke znamenite. Richard Bartolini (asi 1470 – 1529), básnik a kanonik v peruggijskom dóme, prešiel neskôr do služieb gurského biskupa ako sekretár a dvorný kaplán. Koncom života pôsobil ako učiteľ rétoriky a poetiky vo svojej vlasti, kde umrel roku 1529. Cisár Maximilián poveril gurského biskupa a kardinála svätej rímskej Cirkvi Matúša Langa, u ktorého Bartolini pracoval od roku 1514, aby úplne a nerušene zabezpečil rokovania týkajúce sa uvedeného kongresu, vrátane vyriešenia problémov, ktoré s tým súviseli. Osvedčený autor ponúka vo svojom diele Hodoeporicon opis cesty gurského biskupa Matúša Langa z Augsburgu do Viedne a odtiaľ do Bratislavy, a potom jeho odchod za cisárom do Innsbrucku a naspäť. Dokázal dôverne predstaviť prostredie cisárskeho dvora a nezabudol do svojho rozprávania vsunúť históriu, etnografiu i geografiu pekných miest i zaujímavých lokalít, ktorými prechádzali. Charakterizoval významné osobnosti a ich konanie, pravdivé rozprávanie aj vymyslené príbehy zaznamenával sine ira et studio nevyhýbajúc sa ich vtipnému komentovaniu. Usiloval sa všetko popísať nestranne a triezvym perom, aby nevykreslil z komára slona. Ako humanistický vzdelanec sa snažil dávať všetko do vzájomných súvislostí a ako básnik mal zase dar pútavo a živo vyjadriť svoje myšlienky. Udalosti podával dôsledne v časovom slede, ako sa uskutočnili, ale urobil v rozprávaní veľmi veľa odbočiek, aby také množstvo materiálu mohol umiestniť do troch kníh. V prvej knihe trojdielneho diela vykreslil cestu gurského kardinála na rokovania, ktoré až do záverečnej dohody prebiehali takmer štyri mesiace hlavne v Bratislave. Na Bratislavskom hrade podpísali prvé dve svadobné zmluvy 20. mája roku 1515 a tieto potvrdili vo Viedni v deň zásnub. Druhá kniha sa venuje popisovaniu významných cisársko-kráľovských a kniežacích udalostí: ceste gurského kardinála do Tirolska, stretnutiu cisára a troch kráľov pri Viedni a samotnej zásnubnej slávnosti. Posledná kniha obsahuje Bartoliniho slávnostný prejav, ktorý mal vo Viedni, a nakoniec opis hostiny i hier usporiadaných pri tejto príležitosti na počesť snúbencov. Na obsahovo mimoriadne bohaté Bartoliniho dielo treba nazerať ako na historický prameň, lebo bartolinovské Hodoeporicon, ktoré má pre nás osobitnú hodnotu, sa dotýka dejín uhorských, rakúskych a severo-východných európskych štátov na prahu novoveku. Je to obdobie začiatku formovania novodobých národov i štátov, obdobie plné nepokoja a neistôt. S osobitnou silou a akcentom sa snažili presadiť na politickej scéne významné a silné rody, ale dostávali sa do pohybu i nižšie vrstvy obyvateľstva s novými nárokmi; v tom čase sa riešili dozvuky nepokojov po Dóžovom povstaní v Uhorsku roku 1514, ktoré s mimoriadnou krutosťou vzplanulo a aj bolo potlačené. Cisár Maximilián zasa viedol vojnu s francúzskym kráľom i s Benátkami a riešil opätovné rebélie u Karnov, avšak ako najväčšia hrozba nad celou Európou viselo turecké nebezpečenstvo. Otázka nebezpečenstva zo strany nepriateľov kresťanstva bola nástojčivá a popredné osobnosti stále viacej upozorňovali na potrebu neodkladne ju riešiť.

Autor knihy Kralupy nad Vltavou z edice Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko se zaměřil především na příběh obyvatel tohoto středočeského města. Kromě odborného zasvěcení do dějin a architektonických proměn.

„Pane Gorbačove, zbořte tu zeď!“ Slavné zvolání prezidenta Ronalda Reagana při návštěvě Berlína v roce 1987 bývá citováno jako hlas polnice, ohlašující konec studené války. Spojené státy zvítězily, praví se v této verzi výkladu historie, protože Ronald Reagan neochvějně čelil Sovětskému svazu: americká neústupnost srazila říši zla na kolena. Novinář Michael Meyer, který tam tehdy byl v roli vedoucího redakce Newsweeku, s tímto pohledem nesouhlasí. V obzvlášť poutavém vyprávění o revolucích v Evropě roku 1989 dokládá, že americká neústupnost byla jen jedním z faktorů, jež vyvolaly změny, které otřásly světem. Autor dokázal spojit živoucí záznam o vzestupu polské Solidarity, kradmé otevírání maďarských hranic, sametovou revoluci v Praze a pád nechvalně známé zdi v Berlíně. A dodává, že nejdůležitější události proběhly skrytě, díky činům, jichž se uprostřed bitvy odvážili nebojácní jednotlivci jako dramatik a spisovatel Václav Havel v Praze; dělník z doků u Baltu Lech Walęsa; tichý a nezdolný reformátor, premiér z Budapešti Miklós Németh; a muž, který si sám uvědomil, že říše je ztracená a rozhodl se, odvážně a moudře, nechat ji zaniknout v míru – nejvyšší sovětský představitel Michail Gorbačov. Vedle vědomých zásahů těchto osobností sehrála svou roli i celá řada náhod a lidských chyb, k nimž dochází vždy, když se události horempádem řítí vpřed. Meyer ty závratné dny zobrazuje v celé jejich dramatičnosti i nepředvídatelnosti. Nejenže nabízí napínavou kroniku nejdůležitějších dní závěru dvacátého století, ale zásadním způsobem přehodnocuje politické mýty a nepochopení dějin. Rok, který změnil svět ovlivní náš pohled na minulost i chápání světa do budoucna

Navazuje na Cestu demokracie III a shrnuje časopisecky publikované Masarykovy články, rozhovory s novináři, i veřejné projevy a poselství v letech 1929–1937. Spisy TGM sv. 36, ed. Vojtěch Fejlek.

Publikace mapující před 30 lety plošně demolovanou čtvrť města Česká Třebová, a to z hlediska urbanistického, sociologického, vodní otázky, živností a podniků, i nejznámějších občanů tohoto kdysi největšího předměstí. Trávník ve své původní podobě přestal existovat již dříve, počátkem 60. let 20. stol., kdy po odstranění řady domků na jejich území došlo k výstavbě dnešního Nového náměstí.

Na českém knižním trhu dosud ojedinělá publikace provází dějinami pošty, nejstaršího komunikačního prostředku lidské civilizace, od starověkých poselských systémů až po současnost. Kniha, bohatě vybavená často jedinečnými reprodukcemi dobové grafiky, map a fotografií, popisuje cestu pošty dějinami jako dobrodružný a mnohotvárný příběh na pozadí politických a kulturních událostí a v souvislosti s vývojem vědy a techniky. Pošta také stála u počátku pravidelné dopravy osob, stejně jako u praktického uplatnění epochálních vynálezů telegrafu a telefonu. Nechybějí ani pohledy do temných kapitol poštovnictví, jakými byly cenzura či porušování listovního tajemství, neboť pošta byla nejen prostředkem všední mezilidské komunikace, ale i nástrojem zajišťujícím spojení mocných s mocnými. Kniha se jistě stane vítaným společníkem nejen pro všechny zájemce o historii vědy a techniky, ale také pro řadu sběratelů, a to nejen poštovních známek.

V denníku Slovenská Republika vychádzal seriál o histórii slovenského národa Vykopaná pravda, ktorý sa stretol u čitateľov s mimoriadnym ohlasom. Čitatelia svoj záujem prejavovali v mnohých listoch, telefonátoch, besedách, či pri osobných rozhovoroch . Aj toto bolo dôvodom pre knižné vydanie seriálu. Autori sú si vedomí toho, že kniha nebude hotovou učebnicou dejepisu a slovenčiny, sú však presvedčení, že bude osožnou a vzácnou pomocníčkou našim pedagógom, a študentom spríjemní štúdium a priblíži našu dávnu minulosť.

Kniha známého autora knih s naučně historickou tematikou představuje čtenáři slavné i neslavné osudy mnoha významných osobností rodu Habsburků, který Českým zemím vládl více než tři století. Kniha obsahuje i kapitolu věnovanou osobě posledního rakouského císaře a také českého krále, byť nekorunovaného, Karla I.

Severní pól je jako stůl, na němž se každodenně prostírá nový, sice pomačkaný, ale vždy sněhobílý ubrus. Proud času dávno odnesl stopy těch, kdo se jako první napili z kalichu poznání v onom neviditelném, ale magicky přitažlivém bodě, kolem něhož se otáčí náš svět. Tato kniha je pokusem zjistit, čí stopy to vlastně byly, kdy a odkud přicházely a jaká dramata je provázela. Neboť legendy a skutečnost nechodí vždy ruku v ruce.

Duchovní otec televizních Četnických humoresek popisuje formou literatury faktu kriminální případy spáchané doslova od Aše až po Jasinu a řešené československým četnictvem, které se staly základem námětu úspěšného televizního seriálu. Kniha zároveň obsahuje řadu reálií o četnickém sboru a jím vykonávané pátrací službě, z nichž bylo při zpracování námětu vycházeno a je doplněna řadou dobových obrazových příloh.

Régóta foglalkoztatja az embereket az a kérdéskör, hogy valóban léteznek-e boszorkányok, és ha igen, milyen tulajdonágaik vannak, illetve miként lehet őket felismerni. A kíváncsiság irántuk leginkább azzal magyarázható, hogy a boszorkányság nagy talányt jelentett mindazok számára, akik valamilyen kézzelfogható magyarázatot kerestek rá. A boszorkányok ugyanis azok közé a misztikus lények közé tartoznak, akiknek a létezésébe vetett hit szinte az egész világon elterjedt. Ennek bizonyítékaként máig számtalan legenda, mese és babona él velük kapcsolatban. De vajon kik is ők? Erre keresi a választ a kötet.

Prehľad umeleckého smeru, ktorý poznačil moderné umenie 20. storočia... In six chapters - The Brücke Group of Artists, Northern German Expressionism, The Blaue Reiter, Rhenish Expressionism, The City and Expressionism in Vienna - this publication deals with a specifically German artistic revolution, a phenomenon that has quite accurately been described as "the most significant German contribution to 20th century European art". Beside a number of famous names - Beckmann, Heckel, Kandinsky, Ki rchner, Kokoschka, Macke, Marc, Mueller, Nolde, Schiele and Schmidt-Rottluff - the author also introduces several lesser-known artists, such as Campendonk, Felixmüller, Meidner, Morgner, Münter and von Werefkin, with some representative works.

A népek és nemzetek erkölcsi és szellemi tulajdonsága szorosan összefügg azzal, hogy kit választanak vezetőiknek, azaz kikre bízzák az országuk sorsát és saját életüket is meghatározó döntéseket. A könyvben a történelmi Magyarországnak - a 19#20. század kormányfőin kívül - a legfőbb és legreprezentatívabb személyiségei kerülnek bemutatásra, s az életrajzokon keresztül a Tisztelt Olvasó megismerkedhet mind Magyarország, mind Erdély történetének nagy részével. A magyar királyok és az erdélyi uralkodók - kevés kivétellel - nem voltak szentek. Emberek voltak, és az ember nem tökéletes. Ám a magyarság szerencséjére kevés királyunk és fejedelmünk volt, aki az ország törvényeit és érdekeit semmibe véve csak a saját önös szempontjai szerint uralkodott. Legyünk büszkék rájuk, ismerjük meg őket, hiszen mindig tanulhatunk a "nagy" emberek tetteiből.

Leningrád 1941 és 1944 közötti ostroma a világtörténelem egyik eposzba illő fejezete. A város lakói három éven keresztül állták a német hadsereg ostromát, és állhatatosságukkal végzetes akadályt gördítettek az egész Európa feletti uralomra törő Hitler ambiciózus tervei elé. A világháború eme epizódjában több német és orosz katona és polgári személy vett részt, mint bármely korábbi ostromműveletben. Folyamatosan ágyúzták, bombázták, éheztették az oroszokat, hogy meggyengítsék a védelmet és megtörjék a lakosság morálját. A Leningrád ostroma a tömeges hősiesség és a tragédia története; a szovjetek megszállott igyekezettel próbálták biztosítani a város ellátását, miközben a németek mindent megtettek azért, hogy eltöröljék a föld színéről a települést. Az ostrom előrehaladtával a mind nagyobb méreteket öltő nélkülözés ezerszám végzett a civilekkel: csak 1941 karácsonyának napján közel 4000 leningrádi halt éhen. Ez a mű lenyűgöző beszámoló a II. világháború egyik legdöntőbb epizódjáról.