Knihy - Moderné dejiny strana 17 z 24

Kniha z pera britských historiků Kevina McDermotta a Jeremy Agnewa je fundovanou a zároveň čtivou monografií o dějinách Komunistické internacionály. Autoři svůj text založili nejen na studiu velkého množství východní i západní odborné literatury, ale také na vlastním výzkumu v moskevských archivech. Publikace podává přehled dějin mezinárodního komunismu v letech 1919-1943 z perspektivy jeho centrální organizace i jednotlivých národních sekcí. Namísto kategorických soudů se snaží v maximální šíři představit odborné diskuze, které se ke klíčovým otázkám historie Kominterny v historiografii vedou, a nabídnout tak množství podnětů k dalšímu promýšlení historického fenoménu komunismu. Dodnes se jedná o nejucelenější a nejmodernější syntézu dějin někdejší Třetí internacionály.

Kolektivní monografi e O protektorátu v sociokulturních souvislostech otevírá díky transdisciplinárnímu pojetí některé nové otázky, týkající se vztahu kultury a společnosti, jež vyvstaly v mimořádných podmínkách nacistické okupace. Jednotlivé studie se soustředí především na tři tematické okruhy: prvním je "rozpolcené umění", tedy sama povaha tehdejší existence české kultury (od kolaborující až po ilegální), druhým je zkoumání napětí mezi "patosem odporu a alibismem sebeobětování", tedy jisté dv ojkolejnosti dobové recepce kultury, třetím tématem je průzkum "ideologických filtrů zkoumání" protektorátu, odrážejících schémata vyloučení, stigmatizace či tabuizace podle dané ideologické orientace. Všechny kapitoly, zahrnující oblast historie méd ií, kinematografie, výtvarného umění, architektury, historiografie a literární historie, mají společné těžiště, jímž jsou konsekvence protektorátní reality jak pro tehdejší kulturní a společenský život a jeho pokračování v obdobích následujících, tak pro snahy o jeho pochopení a výklad.

Paměti Václava Holka nás zavádějí do severních Čech 19. století. Autor popisuje svůj život od prvních dětských krůčků do roku 1904, kdy odešel s rodinou do Saska. Holek napsal celkem tři díly svých pamětí, tento první díl vyšel v roce 1909. V 80. let ech je přeložil historik a signatář Charty 77 Miroslav Šumavský. Od té doby hledal rukopis marně svého vydavatele. Zatímco před rokem 1989 byly paměti nepřijatelné, nebot líčily pracující jako lidi z masa a kostí, po roce 1989 neměl nikdo zájem vydat paměti dělníka a navíc "socana". Paměti jsou velice cenným příspěvkem pro studium každodennosti dolních vrstev 19. století, dějin počátků sociální demokracie a česko-německých vztahů.

Zachované zápisky z pozostalosti manželov Márie Jančovej a Františka Hečka, ktoré si viedli od roku 1936 až do roku 1960, keď prozaik zomrel, majú denníkový charakter. V období do konca vojny je dominantnou témou najužší rodinný okruh, výchova a zdravie detí, najmä tragická choroba mladšieho syna. V záznamoch, ktoré nasledujú po roku 1948, sa už zrkadlí ambivalentné postavenie talentovaného a zároveň oficiálneho tvorcu, účastníka literárneho života, ale aj „verejného činiteľa“, človeka, ktorý sa v spisovateľskom „svete“ ocitol pomerne neskoro a ktorý sa s týmto prostredím nikdy celkom nezžil. Jeho komentáre sú zamerané najmä na literárny život 50. rokov. Hečkove denníky sú predovšetkým príbehom silného vzťahu dvoch ľudí a históriou ich rodinného mikrosveta, ale aj subjektívnym, vo svojej zaujatosti dodnes zaujímavým svedectvom o štvrťstoročí kultúrneho života na Slovensku.

Zachované zápisky z pozostalosti manželov Márie Jančovej a Františka Hečka, ktoré si viedli od roku 1936 až do roku 1960, keď prozaik zomrel, majú denníkový charakter. V období do konca vojny je dominantnou témou najužší rodinný okruh, výchova a zdravie detí, najmä tragická choroba mladšieho syna. V záznamoch, ktoré nasledujú po roku 1948, sa už zrkadlí ambivalentné postavenie talentovaného a zároveň oficiálneho tvorcu, účastníka literárneho života, ale aj „verejného činiteľa“, človeka, ktorý sa v spisovateľskom „svete“ ocitol pomerne neskoro a ktorý sa s týmto prostredím nikdy celkom nezžil. Jeho komentáre sú zamerané najmä na literárny život 50. rokov. Hečkove denníky sú predovšetkým príbehom silného vzťahu dvoch ľudí a históriou ich rodinného mikrosveta, ale aj subjektívnym, vo svojej zaujatosti dodnes zaujímavým svedectvom o štvrťstoročí kultúrneho života na Slovensku.

Dosud neznámé svědecké dokumenty o pogromech v Německu v listopadu 1938! Napsali je v letech 1938-1940 němečtí Židé, jimž se podařilo uprchnout před nacistickým terorem do USA. Svou bezprostředností a autentičností jde o jedinečné zprávy, jež vypovíd ají o hrozivé a strachem naplněné atmosféře, která poznamenala všední dny Židů v třetí říši v oněch listopadových dnech.

Monografie podává komplexní obraz kosovské otázky v průběhu 20. století. Přibližuje, jakým způsobem se oblast Kosova a Metochie dostala do svazku nejprve srbského a poté jugoslávského státu, hodnotí vývoj území a etnických vztahů v něm v době trvání královské Jugoslávie a všímá si osudů Kosova a jejího obyvatelstva během druhé světové války. Nechybí ani přesahy hlouběji do historie. Těžiště práce tvoří zevrubné zkoumání vývoje kosovské autonomie a vztahů mezi etniky v ní žijících v rámci komunis tické Jugoslávie.

Kniha Za císaře pána věnovaná pátrací službě vykonávané na našem území četnickým sborem se tentokrát vrací do ranného období existence četnictva, do doby monarchie. Přináší pojednání o zločinech k jejichž objasňování byly mimo jiné používány právě se rodící metody a prostředky, které jsou dnes běžně využívány v kriminalistice. Kniha je psána formou literatury faktu a doplněna obrazovými přílohami. Celá kniha je mimořádně vytištěna na křídovém papíru.

Kniha Za císaře pána věnovaná pátrací službě vykonávané na našem území četnickým sborem se tentokrát vrací do ranného období existence četnictva, do doby monarchie. Přináší pojednání o zločinech k jejichž objasňování byly mimo jiné používány právě se rodící metody a prostředky, které jsou dnes běžně využívány v kriminalistice. Kniha je psána formou literatury faktu a doplněna obrazovými přílohami. Celá kniha je mimořádně vytištěna na křídovém papíru.

Kdo čistil Saddámu Husajnovi cestu k moci? Proč pokračovaly sankce OSN i po iráckém stažení z Kuvajtu v roce 1991? Kdo poskytl Iráku zakázané zbraně, kterými bylo zdůvodňováno pokračování embarga OSN? Byla to náhoda, že se Česká republika jako první země světa zapojila do amerických plánů na "osvobození" Iráku a že jako první evropská kontinentální země vyslala svoje vojáky k irácké hranici? Skutečně hrozil irácký útok americkému rádiu v Praze a skutečně Irák ohrožoval mezinárodní bezpečnost? Kd o vymyslel spojení Iráku s islámskými teroristy? Jak to, že v Iráku nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení? Proč se Irák po "osvobození" stal nejnebezpečnějším místem na světě a proč Praha degradovala z privilegovaného hospodářského partnera Iráku na přehlíženého outsidera? Kdo zavlekl do Iráku infekci Al-Káidy, mor občanské války a bezprecedentní korupci? Na tyto a řadu dalších otázek hledají odpovědi dva autoři, kteří mají s moderním Irákem mezi českými publicisty bezesporu největší osobní z kušenost. Miroslav Belica prožil v Iráku v době sankcí OSN jako vedoucí zastupitelského úřadu České republiky přes čtyři roky a jeho syn Tomáš jako student ještě o dva roky více. Oba dva měli štěstí, že znalost arabštiny a dalších světových jazyků ji m umožnila stýkat se s širokým a velmi různorodým spektrem lidí: s Iráčany ze všech společenských vrstev, s rodinami diplomatů ze Západu i Východu, s pracovníky agencií OSN, s našimi experty i se zahraničními novináři. Vedle zdrojů světového tisku a specializovaných webů široce pracovali s databázemi mezinárodních organizací, prostudovali deseti tisíce stran dokumentů Rady bezpečnosti a dalších orgánů a agencií OSN týkajících se Iráku. Na vlastní kůži poznali Irák, jaký je, mohli porovnávat real itu s propagandou Saddámova režimu stejně jako s mediálním managementem a reálpolitikou druhé strany. Získali citlivost na falešné tóny a zkreslování, alergii na manipulace a lži "padni komu padni". Někdy s pobavením, jindy s rozhořčením sledovali, j ak kolem irácké horké kaše tancovala pod cizí taktovkou podstatná část českého establishmentu a jak se s tím vypořádávala rozhodující média. Tehdejší hlavní aktéři by dnes možná dali přednost všeobecnému zapomnění. Aby se tak nestalo, aby písky zapom nění nezavály souvislosti dramatu, který se tak draze obešel miliónům Iráčanů, ale nejenom jim, rozhodli se autoři napsat knihu o tom, jak se Česká republika a čeští rodáci podíleli na osudových událostech, které se odehrávaly na území bývalé Mezopot ámie v posledních dvou desetiletích. Rozhodujícím kritériem, kterým se při sestavení této retrospektivy řídili, byla věrnost faktům. A pokud fakta zasazená do kontextu mezinárodního práva nevyznívají lichotivě pro některé české aktéry, není to vina a utorů. PhDr. Miroslav Belica (1952) Arabista. Problematikou Blízkého východu se zabývá čtyři desetiletí. V zemích tohoto regionu prožil v řadě diplomatických funkcí téměř patnáct let, v letech 1996-2001 působil jako vedoucí zastupitelského úřadu ČR v Iráku. Až do roku 2004 pracoval na MZV jako zástupce ředitele odboru OSN a odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. Tomáš Belica (1981) Novinář. V letech 2000 - 2003 studoval na filosofické fakultě Bagdádské univerzity, katedře angličtiny a francouzštiny. Pracoval u francouzské mediální společnosti Avedya a dva roky v politickém oddělení deníku Blesk. V současnosti je redaktorem deníku Metro.

Máničky, vlasatci, androšové a postoj československého komunistického režimu vůči nim je hlavním tématem nového čísla revue Paměť a dějiny. Majáles v roce 1965, dohled StB nad Allenem Ginsbergem, násilná stříhání dlouhých vlasů, jimž padl za oběť i h erec Petr Čepek, první kapela českého undergroundu, slavní Hells Devils, a další témata z Československa 60. let. Dále rozhovor s Františkem Stárkem "Čuňasem" a u příležitosti jejích sedmdesátin také se Zdenou Tominovou. A v neposlední řadě i připom enutí života nedávno zesnulého Oto Mádra v biografické studii a ve fotografiích z archivu bývalé StB. Poučné čtení na léto, to je nové číslo Paměti a dějin!

Malá, ale odbojná a nezávislá Černá Hora, jež se vyznačovala v Evropě ojedinělým kmenovým uspořádáním společnosti a patriarchálním způsobem života, v 19. století fascinovala celou řadu českých spisovatelů, malířů, novinářů, vědců i prvních turistů, kteří tehdy začínali objevovat Balkánský poloostrov. Černohorci byli v českých zemích po celá desetiletí s nadšením oslavováni jako nárůdek slovanských junáků, odolávající v nepřístupných horách nad Jaderským mořem statečně turecké nadvládě. Romantický obraz Černohorců hrál významnou roli v dobové slovanské ideologii, přispíval k vytváření českých postojů vůči "orientální" islámské civilizaci a nepřímo odhaloval také notorickou představu o nedostatku některých "černohorských" hodnot v české společnosti, zejména hrdinství a bojovnosti. Autor sleduje obrazy Černé Hory a Černohorců od prvních zmínek v českém vlasteneckém tisku ve 30. letech 19. století až po obnovu černohorské samostatnosti roku 2006 a zcela současné reflexe tohoto státu v turistických průvodcích a internetových cestopisech. Obrazy Černé Hory a Černohorců pojímá nejen jako fascinující svědectví o svérázné balkánské zemi a jejích proměnách v průběhu 19. a 20. století, nýbrž také jako dosud nedostatečně prozkoumaný materiál, který vrhá světlo na samotnou českou společnost, její dominantní hodnoty a představy o světě.

Rudolf Beran byl dlouholetý předseda agrární strany a předseda několikaměsíční pomnichovské česko-slovenské vlády, patří mezi nejtragičtější postavy našich moderních dějin. Rozsáhlá biografie historika Jaroslava Rokoského přitom nabízí víc než jen životopis politika – Beranův život je zároveň příběhem politické strany, s níž Rudolf Beran doslova spojil svůj osud. Jaroslav Rokoský sleduje počátky agrárního politického hnutí v době před 1. světovou válkou, popisuje pozoruhodně efektivní strukturu této strany, která následně v období první čs. republiky získala rozhodující vliv v novém státě – a s ní i Rudolf Beran, prototyp stranického politika. Jádrem knihy jsou však kapitoly věnované pomnichovskému období – druhé republice a okupaci, a také období třetí republiky (1945–1948), kdy Beranův doposud poklidný život nabral zcela jiný směr. V dramatické zkratce to vystihuje motto knihy – dvakrát, za velmi podobných okolností, jen v jiném vládnoucím režimu, hrozil Rudolfu Beranovi trest smrti: v roce 1942 ho nakonec nacistický režim odsoudil „jen“ k 10 letům vězení, o pět let později soud osvobozené republiky již k letům dvaceti. Kniha přibližuje skrze osud hlavního protagonisty krizové okamžiky našich moderních dějin a otevírá mnohé „třinácté komnaty“, na něž bychom při pohledu zpět často rádi zapomínali. Kniha je vydávána společně s Ústavem pro studium totalitních režimů.

V populárně naučné knize renomovaného autora tohoto žánru, dlouholetého spolupracovníka MF Dnes, Karla Pacnera, jsou popsány klíčové události, které ve světových dějinách minulého století znamenaly výrazné změny: od vzniku chorobné ideologie komunismu, přes totalitní režimy a celosvětové konflikty až po pád železné opony. Každá ze čtrnácti kapitol je doplněna o stručné vysvětlení pojmů, které se k danému období vážou, v publikaci nechybí ani obsáhlý jmenný rejstřík. Dvacáté století bylo patrně nejkrutější v celé historii lidstva. Ovšem pohled na moderní dějiny nás zároveň přivádí k otázce: jaké dobré či špatné dědictví přinese toto století našim potomkům, obyvatelům století jednadvacátého?

Pod společným označením Zmizelé Čechy / Zmizelá Morava a Slezsko připravuje nakladatelství Paseka svazky z různých oblastí Čech a Moravy ve snaze připomenout zaniklou tvář měst, ale i celých regionů České republiky, přičemž výběr lokalit a obrazové dokumentace probíhá nejen s ohledem na jejich historický či umělecký význam, ale rovněž se zřetelem na sílu genia loci, na jehož utváření se podílely dnes již nedochované výtvory lidských rukou. Jednotlivé tituly edice přinášejí zejména unikátní archivní snímky zaniklých objektů, doplněné stručnou historií města či regionu.

Pod společným označením Zmizelé Čechy / Zmizelá Morava a Slezsko připravuje nakladatelství Paseka svazky z různých oblastí Čech a Moravy ve snaze připomenout zaniklou tvář měst, ale i celých regionů České republiky, přičemž výběr lokalit a obrazové dokumentace probíhá nejen s ohledem na jejich historický či umělecký význam, ale rovněž se zřetelem na sílu genia loci, na jehož utváření se podílely dnes již nedochované výtvory lidských rukou. Jednotlivé tituly edice přinášejí zejména unikátní archivní snímky zaniklých objektů, doplněné stručnou historií města či regionu.

Druhý největší kontinent světa je skutečnou a dosud neobjevenou pokladnicí historie. Neuvěřitelná pestrost prostředí, nejrůznějších druhů krajiny a domovské fauny není tím jediným, čím nás Afrika může přitáhnout. Ve skutečnosti je toto všechno překonáno dechberoucím bohatstvím lokálních kultur, jazyků a národů. Tato pestrost se pochopitelně musela dynamicky odrazit na historických událostech, které kontinent zasáhly v posledních dvou staletích. Během této doby se dramaticky měnily politické, ekonomické a náboženské systémy – na konci tohoto procesu je moderní Afrika naprosto odlišná od Afriky z dob počátku kolonialismu. Kniha nás tímto bouřlivým obdobím dvou posledních staletí provádí se zaujetím a v celé šíři. Autor Richard Reid se nebojí provokativních myšlenek a pestře nám popíše historii kontinentu od dob obchodu s otroky, přes vzestup islámu, až po boj za nezávislost a následující vývoj. Čtenář pochopí, jak africky bohatá diverzita ovlivňuje celou historii a přináší střídající se vlny totálního zoufalství a krutosti s vlnami naděje. Všechno do sebe zapadne: krvavá genocida ve Rwandě oproti nejrychleji rostoucí ekonomice světa v Botswaně, byrokratická rutina voleb v Ghaně oproti šílenému režimu v Zimbabwe. Autor citlivě vnímá rozdíly mezi jednotlivými Afričany a jejich kulturami. Kniha nám rovněž poskytne výhled na nejisté obrysy africké budoucnosti.

Publikace Archieho Browna podává hutný přehled vývoje politického hnutí, jež se tragickým způsobem podílelo na utváření dějin 20. století. Od analýzy zrodu myšlenky komunismu se autor dostává k ruské revoluci a k prvním rokům bolševického zřízení v Sovětském svazu. Brown zaznamenává Trockého předpověď vzniku diktátorského režimu. Stalinova policie pak skutečně jen v letech 1937–38 pozavírala téměř 1,7 milionu lidí a nejméně 818 000 jich popravila. Čtenář se dozví často fascinující podrobnosti o nástupu komunistických režimů v dalších zemích, a to nejen evropských. Zachycen je jejich další vývoj a nechybí samozřejmě ani kapitola věnovaná Pražskému jaru. Závěrečná část knihy se podrobně zabývá koncem sovětského systému, jak byl připravován za zavřenými dveřmi Kremlu, a následným zhroucením komunistické vlády v mnoha vazalských státech i nezamýšlenými důsledky tohoto vývoje, například sjednocením Německa. Z hluboké analýzy příčin pádu komunismu vyvstává otázka: Co z ideologie komunismu přežívá dodnes?

Autor si klade za cíl na základě primárních pramenů a dalších zdrojů popsat a zhodnotit vývoj Visegrádské skupiny na pozadí vnitropolitického vývoje členských zemí. Práce sumarizuje aktivity V4 především z hlediska praktické realizace zahraniční politiky, přináší ale také reflexi dosavadní spolupráce a alternativy budoucích aktivit V4 zejména ve strukturách EU, v oblasti energetické bezpečnosti, zahraničních zájmů regionu apod. Spolu s relevantními dokumenty na přiloženém CD tak bude užitečnou studijní pomůckou nejen pro studenty.