Knihy - Literárna veda, jazykoveda, slovníky - Literárna veda, jazykoveda strana 1 z 93
Literárna veda, jazykoveda 
Slovníky
zobraziť:
Být Homérem po Joyceovi
Pohled na román optikou jeho současnosti i historie
Má román v naší době ještě šanci? Dokáže si uhájit svůj status a hranice? Jak jeho hranice vymezit?
Knihu tvoří dvě části — ta první je souhrnným pohledem na román z hlediska jeho současného stavu, jakož i historie; ta druhá obsahuje volné poznámky z let 2003—2023, uspořádané do sedmi tematických oddílů.
Jiné texty, jiní autoři
V knize Jiné texty, jiní autoři. [Mezi]prostory současné literatury se autorský kolektiv zaměřil na proměny žánrů a přístupů k literární tvorbě v současné ruské, běloruské, německé i české literatuře. Lenka Odehnalová sleduje transformaci tradičního žánru (románové kroniky) v současné ruské literatuře na příkladu děl dostupných i v českém překladu (Jákobův žebřík Ljudmily Ulické, Zulejka otevírá oči Guzel Jachiny a Letec Jevgenije Vodolazkina). Naděžda Heinrichová se věnuje německému grafickému románu v 21. století, přibližuje jeho tematickou různorodost a poukazuje na propojení vizuality, biografie a autobiografie. Jana Kostincová nahlíží na aktivity umělce Romana Osminkina z pohledu posthumanismu, reflektuje kolektivní umělecko-aktivistické projekty skupiny Techno-Poetry, i Osminkinovo psaní autoetnografické. Jaroslav Sommer se zabývá texty Tony Lashden (zastupuje současnou běloruskou feministickou tvorbu), v nichž jsou zpracována témata spjatá s otázkami identity včetně zkušenosti emigrace, ale také domácího násilí, sebepoškozování a vztahu k vlastnímu tělu. Tereza Šmídová se soustředí na českou fanfiction, jež vznikla na motivy řady fantasy románů Harry Potter. Konkrétně se zaměřila na knihy Bless the Child, Garry Poker a Portrét pro Bradavice. Texty jsou srovnávány na základě syžetu, grafické stránky textu, přístupu k intermedialitě a interaktivitě, přičemž není opomíjena ani otázka autenticity.
Kvalitný Slang, 2. vydanie
Kvalitny? Slang je kniha, ktora? va?m umoz?ni? nahliadnut? do sveta moderne?ho slangu slovenske?ho jazyka. Odhali?me pred vami najnovs?ie trendy a spo?soby, ako sa dnes mladi? l?udia vyjadruju?. Zozna?mite sa s vy?znamami a pouz?i?vani?m viac ako 120 slov, ktore? ste moz?no doteraz nepoznali. Tiez? sa dozviete, ako slovna? za?soba mlady?ch l?udi? ovplyvn?uje jazyk a kultu?ru. Kniha je napi?sana? popula?rno-na?uc?ne, takz?e ju l?ahko prec?i?tatepochopi?te a zabavi?te.
Na sklade 1Ks
27,00 €
30,00 €
Čtení o Vladislavu Vančurovi
Antologie Čtení o Vladislavu Vančurovi s podtitulem Kritické rozepře (1923—1969) anebo „Pravda se zle oře“ je chronologicky uspořádaným výborem z kritických, polemických a bilančních článků, představujících spisovatelovu osobnost v jejích proměnách od experimentátora a revolucionáře formy po klasika moderní české prózy. Texty se soustředí na období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz utvářel, resp. kdy byl jeho kanonizovaný a do značné míry redukovaný obraz přehodnocován. Žánrově různorodé texty antologie zahrnují jednak dobové ohlasy, jež bezprostředně reagovaly na vydání některého z autorových děl, často s ambicí zachytit proměny i konstanty jeho osobité poetiky (J. Vodák, J. Hora, A. Novák, J. B. Čapek, F. X. Šalda, P. Fraenkl, P. Eisner, B. Fučík ad.), jednak literárněkritické portréty, studie a eseje, které již od druhé poloviny dvacátých let usilovaly Vančurovu autorskou osobnost začlenit do kontextu soudobé české literatury a autorovu tvorbu postihnout v jejích tematických a tvárných dominantách, v její stále otevřené celistvosti a komplexnosti (F. Götz, A. M. Píša, K. Sezima, B. Václavek, M. Rutte, F. Halas, A. Vyskočil, J. Mukařovský, T. Vodička). Upřednostněny jsou texty polemické, reflektující krajnosti autorova stylu a jazyka, jež vyvolávaly četné kritické kontroverze, přerůstající i v otevřené polemiky a rozepře, které se dotýkaly nejen čistě uměleckých otázek pojetí avantgardní modernosti, nýbrž i širších otázek světonázorových a politických (spor o Poslední soud či o Tři řeky). Antologie předkládá výběr reflexí autorovy tvorby od prvních povídkových knih až po články, dokládající znovuoživený zájem o jeho dílo od druhé poloviny padesátých let do konce let šedesátých (M. Kundera, J. Opelík, J. Brabec, J. Lopatka): v inspirativním ovzduší znovuobjevovaného vančurovského „vědomí souvislostí“ byl Vančura promýšlen jako živá hodnota, inspirativní odkaz jeho estetického projektu byl kon- frontován se soudobým stavem umělecké tvorby a její reflexe.
Metafory, kterými žijeme
Základní dílo kognitivní lingvistiky způsobilo ve své době revoluci ve filosofii jazyka a přístupu k němu vůbec. Fundamentální premisy, na základě nichž byly jazyk a myšlení v jazyce teoreticky i prakticky zpracovávány a pojímány, byly tímto dílem narušeny a musely být přebudovány. Základní strukturou jazyka už nebylo slovo či propozice, ale metafora, která se dostala do popředí zájmu jazykovědců i filosofů. Metafora sama současně přestala být výsostnou doménou básnického světa a aktualizace jazykových forem a přesunula se v celé šíři do sféry běžné komunikace. Současně se ukázala podstatná role metafory také v nejazykových oborech: v teorii poznání, estetice, kulturní antropologii, sociologii, psychologii ad.
Metafora je podle autorů prvotním konceptem organizace světa, myšlení i sebe sama. Autoři vycházejí z nejběžnějších příkladů každodenních situací, v jejichž vnitřní struktuře nacházejí podobnosti s vytyčenými centrálními metaforami a ukazují jejich uspořádání. Na mnoha analytických příkladech dokazují formativní sílu metafory: její vliv v politice, válce, finančnictví, byznysu, kultuře, médiích. Způsob, jimiž svůj výklad podávají, je velmi jednoduchý, čistý, terminologicky nezatížený a přístupný. Toto revidované vydání je rozšířeno o rozsáhlý autorský doslov, v němž Lakoff a Johnson shrnují výsledek působení své knihy od 80. let, kritiku a rozšířené badatelské pole jejich teorie metafor a srovnávají svá východiska a závěry s opozičními koncepcemi a protichůdnými teoriemi.
Metafory, kterými žijeme vyšly poprvé r. 1980 a od té doby v dalších a dalších vydáních i v překladech do mnoha jazyků.
George P. Lakoff (*1941) je profesorem lingvistiky na University of California, Berkeley, CA, USA. Polem jeho zájmu jsou některé oblasti pojmové analýzy v rámci kognitivní lingvistiky. Zaobírá se povahou konceptuálních systémů (zejm. metaforických systémů pro koncepty času, události, příčiny, citů, morálky, egocentrických kategorií, politiky ad.) a jejich vyjadřováním v různých jazycích světa. V oblasti kognitivní sociální vědy se zabývá aplikacemi kognitivní sé-mantiky. S Markem Johnsonem zkoumá důsledky kognitivní vědy pro filozofii. S Jeromem Feldmanem se zabývá neurálními základy a reprezentacemi konceptuálních systémů. Nejnověji se věnuje i kognitivním metaforickým strukturám v matematice.
Mark L. Johnson (*1949) je profesorem filozofie na University of Oregon, Eugene, OR, USA. Hlavním okruhem jeho zájmu je filozofie jazyka, teorie metafory, tzv. vtělená filosofie a kognitivní věda a vzájemný vztah těchto disciplín. Další jeho doménou je filozofie umění, estetika a vztah hudby a významu. Předmětem jeho badatelského zájmu je také filozofie Immanuela Kanta, zejména jeho teorie morální a estetická. Čtvrtým okruhem je morální fi-lozofie v nejširším slova smyslu. Nadto se Johnson obírá i americkou filozofií, zejména pragmatismem, a nověji také kognitivní neurovědou.
Cesty k „novej“ ruskej literatúre v slovenských prekladoch po roku 1989
Autorka v monografii chápe ruskú „novú“ literatúru širšie, a to preto, lebo sa ňou zaoberá vo vzťahu k slovenskému kultúrnemu kontextu. Pôjde teda o novú literatúru, novú obsahom i formou, práve v tomto kontexte, a to v troch podobách: 1. preklady nových diel autorov, ktorí sa už v slovenčine objavili – vo všetkých prípadoch to budú diela modernistov experimentátorov, priamych predchodcov alebo inšpirátorov postmodernej literatúry; 2. preklady prevažne postmoderných diel, ktoré sa buď dovtedy prekladať nesmeli (paralelná, postmoderná literatúra), alebo vznikli koncom 90. rokov a neskôr; 3. preklady, v ktorých prekladatelia použili nové, dovtedy nie bežné postupy a prístupy, a to v pozitívnom i negatívnom zmysle. Neskúma ich však zo sociologického hľadiska, nevenuje sa teda otázkam motivácie výberu textov na preklad či ich interpretácie, ale najmä práci prekladateľov s textom, ich prekladateľským metódam a postupom. Pri analýze prekladov uplatňuje dve základné kritériá: funkčnú ekvivalenciu originálu a prekladu v tom najširšom možnom zmysle a koncepčnosť prekladu.
Subjekt a paradigma básnického textu
Milčák vo svojej poslednej monografii načrtáva možnú typológiu hypostazovaného subjektu. Nejde mu však len o terminologické spresnenie pri narábaní s kategóriou subjektu, ale aj o hľadanie istého hierarchizujúceho systému. Autorova perspektíva vychádza z paradigmatickej opozície súčasnej lyriky, teda z istej tenzie medzi tým, čo sa v lyrike vníma ako tradičné a normatívne, a tým, čo vzniká v súčasnej básnickej produkcii zásluhou ozvláštňujúcich postupov a inovácií. Ůvahy vychádzajú z lektúry básnických textov Rudolfa Juroleka, Evy Luky, Teda Hughesa, Zbigniewa Herberta, Arpáda Tözséra, Ivana Štrpku, Valerija Kupku a iných autorov.
Forma a inšpirácia
Nizozemsko-nemecký kultúrny a literárny historik André Jolles (1874 – 1946) patrí k nedoceneným postavám európskych humanitných vied a literatúry. Hoci za svojho života vydal len niekoľko kníh, ktoré sa stretli s väčším ohlasom (Vyvolané tóny, 1916; Inšpirácia a forma, 1923 a Jednoduché formy, 1930), dlhodobo nimi predznamenal premýšľanie o európskych literatúrach ako aj zmeny vo vedách o kultúre, ktoré nastali koncom 20. storočia.
Ako „zázračné dieťa“, „kúzelník“ a „vzdelaný vagant“, no najmä ako predstaviteľ nizozemského modernizmu inšpiroval slávneho kultúrneho historika Johana Huizingu i zakladateľa modernej umenovednej ikonológie Abyho Warburga. Nedocenenosť Jollesa ako rozporuplnej osobnosti má svoje vedecko-historické i politicko-biografické dôvody, jeho myslenie sa však dodnes vyznačuje
originálnosťou a podnetnosťou.
dostupné aj ako:
Rytmy a gravitace
V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby? Anebo naopak právě tato specifičnost jeho uznání odkládá, pozdržuje nebo i trvaleji neguje, což v důsledku určuje, zda se ono dílo stane kanonickým, či antikanonickým?
V první části knihy nabízí autor několik teoretických studií, jež se pokoušejí postihnout možné obecné prvky stylu, jako jsou rytmus, rozpornost nebo „rozepře“, figurace, slovník atd. Využívá přitom metodologických opor z oblasti teorie řečových aktů a analytické filosofie (John Searle či Donald Davidson), neopragmatismu (Richard Rorty) nebo francouzského poststrukturalismu (Jean-François Lyotard). Ve druhé části pak v několika případových studiích zkoumá konkrétní poetiky autorů, a to jak těch, jejichž díla se stala kanonickými (Jaroslav Hašek či Milan Kundera), tak i těch, kteří dlouhodobě zůstávali mimo širší pozornost a jejichž poetiky byly definovány jako menšinové či okrajové, byť se jejich uznání v čase posouvalo (Ladislav Klíma, Jaroslav Durych či Karel Schulz).
Šest procházek literárními lesy
V letech 1992 a 1993 Umberta Eca pozvali na Harvardovu univerzitu na šest přednášek o literární teorii. Čekal-li tehdy některý student suchopárný výklad, pamatuje si své překvapení pravděpodobně dodnes. Beletristický text je v Ecově podání lesem, v němž může čtenář rozjímat, nebo se ztratit, chodit po prochozených cestách, nebo si vyšlapat svou vlastní. Eco vyzývá čtenáře, aby se znovu zamysleli nad tím, jak čtou a co od nich text očekává. Na nesčetných příkladech od Tří mušketýrů přes romány o Jamesi Bondovi až po současné detektivky (či porno) ilustruje literární techniky, kterými texty dosahují svých cílů, roli, kterou v nich hraje čas, či míru, do jaké fikce parazituje na realitě a naopak. Vzhledem ke své nadčasovosti má Šest procházek literárními lesy čtenáři dozajista co říct i po třiceti letech.
V nakladatelství Argo vychází soubor v novém překladu.
Kráľ, ktorý zomrel, aby sa narodil
Predkladaná vedecká monografia skúma možnosti výkladu rôznych symbolických rovín tradičných rozprávok na príklade konkrétnej ľudovej rozprávky, ktorej invariant bol zapísaný aj v Slovenských povestiach (eds. Pavol Dobšinský a August Horislav Škultéty, 1858). Okrem samotného výkladu sa venuje aj otázkam ako napríklad, aký je rozdiel medzi rozprávkou a mýtom, aký je rozdiel medzi skutočnosťou a realitou rozprávky alebo ako môže vplývať rozprávka na jej čitateľa.
Na sklade 2Ks
20,90 €
22,00 €
Česká interpunkce v evropských dějinách
Interpunkce je v naší písemné kultuře něčím samozřejmým. Její používání ale není zcela jednoduché. Existují interpunkční pravidla, která lze chápat jako specifickou formu jazykové analýzy: pracuje se s jazykovými kategoriemi jako text a věta, ale ve hře jsou i jevy jako hlavní a vedlejší věty, souřadnost… Pravidla a teorie, o které se opírají, se v čase i prostoru různí. Tato kniha popisuje dějiny a vývoj české teorie interpunkce v evropském kontextu od 16. století do dnešních dnů. Dominantním východiskem je antická nauka pěstovaná v rámci rétoriky a tradovaná v latinské vzdělanosti středověku, reflektovány jsou také vlivy jiných jazykových kultur, vliv latinské kultury raného novověku a zejména pak německé jazykové kultury v 18. a 19. století. Procházíme tedy zásady psaní teček, čárek, virgulí, středníků, dvojteček a dalších značek od první gramatiky češtiny až po poslední Pravidla českého pravopisu a jejich výklady se zřetelem k souvislostem dobové vzdělanosti a kultury. Zvláštní pozornost je věnována vývoji pojmových a terminologických základů, především tradičnímu rétorickému konceptu periody, který byl postupně nahrazen moderním konceptem věty. Kniha je příspěvek k dějinám lingvistiky, ale také k dějinám kultury. Interpunkce je tu konkrétním příkladem transferu vědomostí a forem mezi evropskými kulturami.
Čas, postavy, román
Pojmy čas (vyprávění), postava a román neumožňují intelektuálnímu čtenáři ani badateli rychlé a efektní polapení. Rodí se totiž ze složité syntézy — sdílená zkušenost s lidmi, časem a narací se zde vetkává do pojmového myšlení a řeči, celému procesu přitom vládne jen svobodný zákon literatury. Monografie Čas, postavy, román podniká do prostoru této syntézy jedinečnou výpravu. Využívá při tom hermeneutické modely převzaté z Ricśurova Času a vyprávění, ale též výsledky kognitivní naratologie. Výsledkem je neotřelé nasvícení (možností) románové teorie a interpretace.
dostupné aj ako:
Premeny III
Alexander Halvoník (1945) študoval na FFUK v Bratislave francúzštinu a slovenčinu. Po skončení štúdia pôsobil na viacerých postoch v oblasti kultúry, naposledy ako riaditeľ Literárneho informačného centra. Recenzie, literárne materiály a preklady uverejňuje v literárnych časopisoch a iných periodikách. Knižne debutoval autorským prerozprávaním, Rozprávok z tisíc a jednej noci (1944).
Svoj prozaický talent prezentoval v novele Svrbenie krvi (1996) a zbierke poviedok a noviel Generačníci (2021), mapujúcej citové a intelektuálne rozpory, ľudí po roku 1989 a v poprevratovom období. Jeho koncízne vtipné, ironické a štýlovo prepracované prózy odkrývajú boľavé miesta spoločnosti. Je autorom novely pre mládež Mátoha, neboj sa (2014). Literárnokritické články a eseje publikoval v knihách Premeny I (2004) a Premeny II (2014). Je spoluautor Dejín slovenskej literatúry (2009). Z francúzštiny preložil okolo 40 knižných titulov.. Je nositeľom viacerých ocenení vrátane Ceny ministra kultúry.
,,Neviem, kedy presne Alexander Halvoník publikoval svoj prvý literárno-kritický text, ale viem, že na poli literárnej kritiky pôsobí okolo päť desaťročí. Patrí k našim najaktívnejším kritikom, pričom ťažiskom jeho činnosti je poctivá recenzistika. V Halvoníkovom zornom poli sa ocitali nielen aktuálne vydávané knihy našej národnej spisby, ale aj inonárodné dielo preložené do slovenčiny. Halvoník sa sústreďuje na prózu, poézii sa venuje ojedinele. Jeho prístup k dielam sa vyznačuje pozorným čítaním, dokonalou znalosťou kontextov, precíznou a presvedčivou argumentáciou, a to v prípade kladného i záporného hodnotenia. Autor je erudovaný znalec, odborník par excellence, pravdaže, využíva literárnovednú terminológiu, ale aj výstižné obrazné vyjadrenia, no zbytočne sa v nich neutápa, takže veľkým kladom je. Že jeho texty sa dobre čítajú.“
Kik vagytok ti? - Kötelező magyar irodalom - Újraélesztő könyv
Irodalomtörténet? Az is. Izgalmas oknyomozás, hogy valójában kik voltak ezek a valahai alkotók? Az is. Életútfeltárás, életműelemzés? Az is. Kor- és kórrajz? Az is. De legfőképp igazi Háy-próza. Tele humorral, gondolattal, a valahai életművek teljesen újszerű megközelítésével. Olyan könnyedén lép át más korok világába, olyan természetesen beszél a valahai alkotókról, hogy észre se vesszük, hány év választ el tőlük, s lelkesen vetjük bele magunkat ebbe a világba, aminek hősei a tankönyvekből jól ismert, sokszor unalmasnak vagy épp érdektelennek tartott alakok.
"Író vagyok, nem akartam más írókat szobornak látni, nem akartam szobrok közt élni. Ki akartam szabadítani őket ebből a fogságból, mert a vaspáncél csak a középkori lovagoknak áll jól, az íróknak nem. Azt akartam, hogy legyenek újra érinthetők, közvetlenek és megszólíthatók. Hogy olyanok legyenek, mint a barátaink, a rokonaink, az osztálytársaink. Hogy embernek látszódjanak, nagyszerűeknek és esendőeknek, olyanoknak, akikre lehet haragudni, és olyanoknak, akiket lehet szeretni. Hogy minden olvasó érezze, ők még mindig hozzánk beszélnek, és rólunk beszélnek, a mi sorsunkhoz szólnak hozzá. Elevenséget akartam, mert az irodalom nem múzeumi tárgy. Ott van az életünkben, ha akarjuk, hogy ott legyen." (Háy János)
A Kik vagytok ti? mint írói vállalkozás is példátlan. Hatalmas mű, óriási, sokéves munka. S az eredmény egy olyan könyv, ami Szerb Antal óta először mer újszerűen és jól olvasható stílusban a magyar irodalom alkotóihoz nyúlni.
Jazyky domorodé Ameriky
Vydejte se s námi do světa domorodých Američanů a prozkoumejte jejich bohatou kulturu a jazyky. Objevte jedinou ucelenou publikaci o jazycích a kultuře domorodých Američanů, která je na českém trhu k dispozici. Kniha nabízí podrobný přehled jazyků původních obyvatel amerického kontinentu. Čtenáři se mohou těšit na ukázky slovní zásoby a detailní lingvistický popis vybraných jazyků. Poutavé fotografie jsou pečlivě vybrány tak, aby dokreslovaly informace v textu a zpestřily obsah. Kniha obsahuje mapy a schémata jazykových rodin a fýl, které vám poskytnou přehled o rozmanitosti těchto jazyků. Najdete zde také klasifikaci indiánských jazyků, podrobné rejstříky a seznam použitých jazykovědných termínů.
Inspirace slovy
Soubor odborných statí a dalších příspěvků věnovaných Petru Nejedlému, přednímu diachronnímu bohemistovi a dlouholetému vědeckému pracovníkovi oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, u příležitosti jeho 70. narozenin. Příspěvky tuzemských i zahraničních autorů reflektují jubilantovy široké, nejen odborné zájmy, zahrnující problematiku lingvistického zkoumaní starších fází češtiny, zejména slovní zásoby, s přesahy do historie, slavistiky, etymologie nebo klasické filologie. Bez povšimnutí však nezůstala ani oblast pedagogická, která se u jubilanta neomezuje jen na působení ve vzdělávacích institucích, ale promítla se také do jeho činnosti související s organizací Olympiády v českém jazyce. Součástí sborníku je též kompletní bibliografický soupis Nejedlého prací.
Neviditelné řemeslo
Nejtěžší redakce mého života. Bestseller, který nikdo nečekal. Co se dá naučit od autorů, kteří neumějí psát. Na co si dává pozor editor sto let starých komiksů.
Nakladatelství je úžasná a zábavná dílna, ve které se rodí jedny z nejkrásnějších a nejdůležitějších věcí na světě. Ovšem abyste v něm obstáli, nestačí mít literární rozhled a naučit se gramatiku. Musíte si osvojit nakladatelské myšlení. Tato kniha je pomyslnou TEDx konferencí spojenou s FuckUp Night redakčního světa. Dozvíte se, jak milovníci poezie vybudovali jeden z nejvýznamnějších vydavatelských domů. Co je třeba podniknout, abyste na literární nebe vystřelili hvězdu. Jak se staví úspěšná ediční řada a jak se neztratit v překladu. A stojí za to přizvat si k psacímu stolu umělou inteligenci?
Kniha nápadů, zkušeností a postřehů nabízí exkurzi do zákulisí nakladatelství knihomolům, studentům či knihkupcům. Zkrátka všem, kteří žijí knihami.
Soubor, který uspořádal dlouholetý šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček, nabízí pohled do tvůrčí dílny řady profesionálů nakladatelského a redakčního světa: Miroslava Balaštíka (Host), Viktora Bezdíčka (Paseka), Petry Diestlerové (Euromedia), Joachima Dvořáka (Labyrint), Lenky Jandákové (Kher), Jindřicha Jůzla (Odeon), Michala Kašpárka (Český rozhlas), Františka Kotlety (Epocha), Petra Onufera (Argo), Zuzany Válkové (Seznam) a dalších. Knihu doprovází ilustrace Lukáše Fibricha.
Soutěžní rétorika
Renesance tradičně argumentačního pojetí rétoriky, kterou ve 20. století v podobě neorétoriky nabídli mj. Ch. Perelman a S. Toulmin, znovuotevřela cestu k jejímu funkčnímu uplatnění ve vzdělávání. V podobě soutěžního debatování dostala agonální rétorika sofistů moderní háv, uchovala si však své tradiční poslání: rozvoj dovedností a znalostí v oblastech kritického myšlení a argumentace, vyhledávání a hodnocení informací a komunikačních kompetencí. Dnešní soutěže v debatování přidaly nutnost prohlubování znalostí o světě okolo nás a týmovou spolupráci.
V kategórii literárna veda a jazykoveda môžete načrieť do hĺbky literárnych diel a tajomstiev jazyka. Pre tých, ktorí majú vášeň pre slová, písmo a komunikáciu, ponúkame širokú škálu diel od popredných odborníkov, ktorí analyzujú literatúru, skúmajú jazykové štruktúry a ponúkajú pohľady na evolúciu a variabilitu jazyka.
V tejto kategórii nájdete všetko od literárnych kritík, analýz poézie, prózy a drámy, až po podrobné štúdie o lingvistike, fonetike a sociolingvistike. Priblížte sa k umeniu písania a skúmajte fascinujúce vzťahy medzi jazykom a kultúrou, jazykom a myslením.
Táto kategória je ideálna pre študentov, učiteľov, výskumníkov a všetkých milovníkov literatúry a jazyka.
