Najnovšie - Poézia - Česká poézia strana 1 z 56
Slovenská poézia 
Česká poézia 
Svetová poézia 
Poézia - antológie
zobraziť:
Uprostřed konce
Libor Prudký je znám jako sociolog. Teprve v pozdním věku se začal věnovat poesii, sbírka Uprostřed konce, v pořadí třetí, je dílo vyzrálé a neobvyklé. Konečnost života, účtování, vnímání Boží přítomnosti a blízkosti smrti jsou témata, která nejenže nerezonují v soudobé české poesii ale byla vytlačena i z běžného života.
Křídla sebepoznání
Sbírka 85 básní nabízí lyrické, epické i romantické texty i historické motivy. Objevuje se zde příběh Ulriky von Levetzow, Enid Blyton i císařovny Sissi. Setkáte se s nešťastnou Ayše, odsouzenou vražedkyní i proměnou autorky v hraběnku. Nechybí ani autorčiny úvahy o snech, jaru, nepochopení okolím a ztrátě blízkého. Na pestré paletě témat si určitě najdete to své.
dostupné aj ako:
Bít o slam
Jeden z nejstarších žijících českých slamerů se vrací tam, kde vždy byl nejdoma: na scénu, na stránku, do slova. Člobrdan, vlastním jménem Jan Jícha, přináší sbírku, která je provokací, diagnózou i vyznáním lásky k jazyku zároveň. S břitkým humorem a ostrostí, jíž se nelze vyhnout, rozpitvává svět, v němž diktaturu pojebariátu nevystřídal řád ani rozum, nýbrž kapitán Korporán, botoxy a asociální sítě. Jícha je básník, který nesedí tiše. Stojí na jevišti a ptá se nahlas, zda má vůbec smysl bít o slam, když prostor kolem nás hlučí prázdnotou. Sbírka BÍT O SLAM je plná básní (které se čtou jako monology a hrají se jako představení), prokládaných relaxativními pauzami, jež jsou čímkoli, jen ne klidné. Od třídních schůzek přes evropské parlamentace až po zhasínající duše – Jícha nezůstává nic dlužen ani tématu, ani čtenáři, ani sobě. Tenhle muž psal, ještě než to bylo trendy, a píše dál, i když trendy dávno odešly jinam. Přijměte pozvání do světa, kde slovo ještě něco znamená – i když se o to musíte pořádně poprat.
Vesmír není dominatrix
Poezie mikulovsko-brněnské básnířky Eli Hondl (nar. 1995) je světem protikladů. Její obraznost dokáže být lyrická a odkouzleně křehká, ale i naštvaně kritická a syrová. Na jedné straně tu „ze dna vraků prorůstají jako choroše / tlamy bílých běluh / písně tumorů samoty“, abychom se jen o chvíli později stali svědky mlčení i výkřiků, jež mají kořeny v hněvu stejně jako v sexu. Jednotlivými básněmi ve sbírce se pak jako jednotící linka táhne tělesnost; ta reflektuje jak tělo vlastní, tak i tělo společenské. A nakonec je tak do dvojí role postaven i jazyk samotný — prostředek, jak zúčtovat sama se sebou: „ideologický jazyk polykej pomalu / vyklovaná rána hnisá božskou / ale třetí oko máš příliš jasné“.
Viktor
Básnická kniha Viktor je v jistém slova smyslu sebevražedná – Kamil Bouška v ní plnou vahou svého autorského já masakruje obraz básníka jako empatické niterné bytosti a ušlechtilého komentátora světa. Potvrzuje tím příslušnost k cechu básníků prokletých. Viktor jako by se zrodil mezi stránkami Bouškovy všeobjímající trilogie Dokumenty a představoval jediný myslitelný způsob, jak na ni navázat. Je, a zároveň není jejím protipólem. Bouškova vášnivá, a přitom promyšlená básnická polemika se světem i se sebou samým pokračuje, riskantně, jakýmikoliv prostředky, do krajnosti.
Pevnost kořenů
Sbírka Pevnost kořenů přináší básně prostoupené tichem krajiny, hloubkou víry i naléhavostí současného světa. Autorka Marie Dolistová ve verších citlivě zachycuje proměny přírody, lidského nitra i času, který plyne mezi zrozením a odchodem. Motivy lesa, putování a světla se zde prolínají s otázkami smyslu, utrpení i naděje. Vedle meditativních a duchovně laděných básní se ve sbírce objevují i silné reflexe aktuálních událostí a bolestí světa, které kontrastují s tichou krásou haiku a obrazností přírodních scenérií. Pevnost kořenů je knihou o hledání pevného bodu v nejistém světě – o návratu k podstatě, k víře, k tichu, které dokáže nést i v časech zkoušek.
Abeceda lásky
Miloň Čepelka říká o novém vydání své básnické sbírky: „Abecedu lásky jsem napsal v minulém století na přelomu tíživých roků sedmdesátých a osmdesátých, protože mi bohatá hravost češtiny vracela víru v lepší časy. Když mě na stará kolena občas znovu přepadá skepse, těším se nadějí, že snad ta prostá čtyřverší můžou někomu stejně posloužit i dnes. To bych byl namouduši rád.“
dostupné aj ako:
Tvůj dotek mi utek...
Poezie jako zbraň proti relapsu. Autorka vyhrává boj s poruchou osobnosti i vlastní hlavou – a chce vás mít u toho.
Musela opustit milovanou osobu, aby neztratila samu sebe. Zůstalo jen zoufalství a osamění. Relaps si zakázala. A tak psala, psala, psala, až se z ničivé prázdnoty zcela vypsala. A poprvé v životě našla lásku sama v sobě. Syrový otisk cesty od truchlení, samoty a závislosti k osvobozující síle. Svoboda, co stojí za každou slzu. Pro všechny, kteří potřebují vědět, že v tom nejsou sami.
dostupné aj ako:
Moře času
Stačí pár dní a z úplňku je nov,
svítí jen oči kocourů a sov.
Ženám se náhle nedostává slov
a začíná nám éra katastrof.
S dnešním stavem světa se Jiří Žáček vyrovnává s nadhledem. Odkládá růžové brýle a vidí obraz světa, který nepotěší, a přesto v něm objevuje krásu, radost a naději. Éra katastrof je proti humoru a zdravému rozumu bezmocná.
Manitoba
Třetí sbírka Davida Vody (nar. 1976), básníka a historika umění, je jako spirála, která se napíná, smršťuje, roste. Jeho poezie pulzuje od hmotného k duchovnímu a zpět. Lze jí propadnout jako papírovým dnem. Vidět ji v barevných kostkách poskládaných na holé zemi. Slyšet ji v altu hortenzií. Dotýkat se jí, když kráčíš po dně vrásky kolem milovaných úst. David Voda ve své Manitobě tvoří vše nové. Z nápisů tužkou po bílé stěně, z ladění zvonů, bzukotu pump, bobulí pámelníku, ze světla, v němž žijeme. Manitoba je v řeči kmene Krí místo, kde se prérie úží, aby duch prošel uchem jehly. Mezi životem a smrtí je trhlina, předkové přicházejí, aby pojedli z našich talířů, a mizejí syti našimi úlitbami. Kosmem zní jazyk jako chůze, láme bochníky sněhu, drtí skořápky popelavých vajec. Do úžiny ducha lze vstoupit odkudkoli, jen položit klepadla na své spánky.
Bytí je troufalé
Sbírka Bytí je troufalé je jemnou oslavou života a všeho, co nám přináší. Básně vyprávějí o spojení člověka s přírodou, o odvaze být součástí světa a o křehkosti, která se toho dotýká. Jsou prostoupeny emocemi, láskou k životu a hledají lehkost v těžkých chvílích. Autorka nechává promlouvat svět kolem sebe v jeho nejobyčejnějších i nejkouzelnějších podobách — od šepotu větru ve vrbách až po nekonečný proud řeky. Stačí se zastavit a nechat se unášet čistou melodií.
Klíče od ráje
Básnická sbírka Klíče od ráje je v pravém slova smyslu rukodělným dílem. Autor, který si říká Fousáč a českým čtenářům je již znám ze sbírky Sedmikráska, tentokrát předkládá knihu zcela výjimečné podoby – každá báseň i ilustrace jsou psány a kresleny vlastní rukou. Do knihy se dostaly jako skeny originálních rukopisů, takže čtenář drží v ruce něco, co stojí na pomezí literatury a výtvarného umění.
Básně samotné jsou poetické, lehce mystické a dotýkají se nejhlubšího nitra podvědomí. Zachycují nejčistší okamžiky přítomnosti a nacházejí krásu v každodenních činnostech a samotném plynutí života. Fousáč, hudebník hrající na harmoniku a ukulele, přenáší do svých textů stejnou citlivost a bezprostřednost, jakou zná z živé hudby.
Klíče od ráje nejsou jen básnická sbírka – jsou to originální artefakty zachycené na papíře.
Předměstí nebe
Předměstí nebe je sbírka poezie zakořeněná v krajině, těle a paměti. Básně Marty Kocvrlichové vyrůstají z konkrétních situací, ticha všedního dne i z hlubších vrstev prožívání, v nichž se osobní zkušenost přirozeně prolíná s mýtem, přírodou a duchovními motivy.
Autorka pracuje s úsporným jazykem, krátkými básněmi, mikrobásněmi a fragmenty, z nichž se z drobných detailů skládají výrazné, často meditativní obrazy. Krajina, rodinný život, ženská zkušenost, rituál i stínové stránky bytí zde nejsou tématy k výkladu, ale prostory k prožití.
Sbírka nabízí soustředěné čtení pro ty, kdo hledají poezii jako způsob vnímání světa.
Řeka odnáší stíny stromů
Řeka odnáší stíny stromů je sbírkou tiché, všímavé poezie, která vyrůstá z každodenního okouzlení krajinou a městskou periférií. Filip Hrazdil v krátkých, přesných básních, volně inspirovaných poetikou haiku, zachycuje pomíjivost okamžiků, ročních dob i lidské blízkosti. Minimalistický jazyk a zdrženlivá obraznost dávají vyniknout tomu, co obvykle zůstává nepovšimnuto – tichu, paměti a křehké přítomnosti.
Máj / Kytice
Kniha obsahuje dvě vrcholná česká básnická díla devatenáctého století: romantismem ovlivněnou skladbu Máj Karla Hynka Máchy a sbírku balad Karla Jaromíra Erbena Kytice.
Poslední letní květ
Sbírka básní o první lásce, která nikdy docela nevybledne. O setkáních, jež v srdci znovu rozhoří staré city. O vzpomínkách, co hřejí i pálí zároveň. Protože na první lásku se nezapomíná…
Sbírka básní o první lásce, která nikdy úplně nevyhasne. O vzpomínkách, co pálí jako staré dopisy v plamenech, i o naději, že osud možná přece jen sepíše nový konec. Každý verš je jako šepot minulosti – někdy něžný, jindy bolestný, ale vždycky upřímný. Pokud jste někdy milovali tak, že vám to změnilo život, tahle kniha je přesně pro vás.
dostupné aj ako:
Hlas pro opuštěné duše
Otisk dívky bloudící mlhou vlastních myšlenek. Verše, útržky a příběhy o bolesti, kráse i o tom, co zůstává, když všechno kolem zmizí. O tom, když se rozpouštíme v melancholii jako déšť v kalužích. Z ticha zrozená podaná ruka. Připomínka, že i když bloudíte, nejste sami.
Nespatřené myšlenky
Nespatřené myšlenky jsou tichým křikem duše, která touží být vyslyšena. Otevírají prostor těm, kdo se cítili sami nebo neviditelní uprostřed světa. Každý zápis je zrcadlem – někdy krutým, jindy laskavým.
Pro ty, kdo se hledají. A pro ty, kdo se konečně rozhodli cítit.
dostupné aj ako:
Tančírna
Sbírka básní.
ČESKÁ CESTA
v které zemi že to dřímá
kdepak je to v kterých místech
v kterých myslích dlaně spíná
k blábolu až dře to v pístech
tahle cesta je tak nová
kdo by myslel na sokola
vlastní čechům vlasto snová
co tě žere co tě klová
smrádek žvástů chladné klíma
rýma v zemi je tím vinna
že hloupost až dře to v pístech
trousí bacil po všech místech
tévé nova yoyo príma
virus cintů ten v nás dřímá
v hubě bacil spíš jen slina
něco mi to připomíná
Táto kategória je venovaná básnickému umeniu v českom jazyku a ponúka vám jedinečnú príležitosť objaviť bohatstvo a rozmanitosť českej literatúry. Nájdete tu básnické diela od slávnych českých klasikov až po súčasných autorov, ktoré vás prenesú do sveta krásy, vášne a hlbokých emócií českého jazyka.
Česká poézia je významnou súčasťou kultúrneho dedičstva Českej republiky. Táto kategória ponúka básnické diela od slávnych klasikov, ako Karel Hynek Mácha, Jaroslav Seifert, František Halas, a ďalších, až po súčasných autorov, ktorí pokračujú v básnickom umení a oslovujú modernú generáciu. Nájdete tu básne plné hlbokých myšlienok, lásky, smútku, radosti a obrazov, ktoré vás vtiahnu do sveta citov a fantázie.
Pri prehľadávaní tejto kategórie narazíte na básnické zbierky rôznych štýlov a tematiky, od romantických básní o prírode a láske k Česku, cez introspektívne diela o ľudských citoch a existenciálnych otázkach, až po spoločensky angažované básne, ktoré reflektujú súčasné udalosti a problémy.
