Najpredávanejšie - Bestsellery - Knihy - Dejiny, teória umenia strana 10 z 45

F. T. M. jsou iniciály jména Filippa Tommase Marinettiho – umělce, jehož jméno většina z nás kdysi zaslechla ve škole, ale který nám patrně splývá s masou dalších etablovaných klasiků. Marinetti přitom nikdy klasikem nebyl, byl to buřič a bohém, který vyzval na souboj tradiční umění i společenské konvence své doby a stal se zakladatelem prvního avantgardního hnutí – futurismu. I o tom jsme četli nebo slyšeli vesměs ve spojení s hesly či frázemi jako rychlost, modernizace, agresivita, velebení války či fašismus. Autorka nabízí více než popis tohoto uměleckého hnutí, líčí fascinující příběh o tom, jak se prolínalo umění a politika v prvních desetiletích 20. století, poodkrývá neobyčejné osudy konkrétních osobností a představuje některá známá i turisty opomíjená místa s futurismem spjatá. Vedle zasvěceného historického výkladu tak kniha poslouží i jako užitečný „futuristický bedekr“, jenž lze přibalit do zavazadla při cestě do slunné Itálie. Doprovází ji bohatý obrazový materiál a je doplněna i o překlady zásadních futuristických manifestů, z nichž některé dosud nebyly do češtiny přeloženy.

Slavný francouzský historik umění Émile Mâle před několika desítkami let prohlásil, že s Ripovou Ikonologií v ruce lze vysvětlit drtivou většinu alegorií, jež zdobí paláce a kostely v Římě. Z Ripova vpravdě encyklopedického díla však v barokní době čerpali umělci po celé Evropě a s tím, jak se barokní tvorba šířila ze své kolébky, Říma, upevňovala se ikonologická tradice, pro niž Ikonologie znamenala zároveň slabikář i interpretační klíč. Inspiraci Ripovými alegoriemi najdeme v díle Matyáše B. Brauna (sochy Ctností a Neřestí v Kuksu či v duchcovském hospitálu) i dalších barokních umělců působících v Čechách a na Moravě (např. sochařské personifikace Dvanácti měsíců v zámecké zahradě v Lysé nad Labem Václava F. Adámka; alegorie Ctností a Vlastností Jakoba Trebelliho v Buchlovicích či Carpofora Tencally v Náměšti nad Oslavou; rytiny věnované životům poustevníků Raffaela Sadelera; sochy Múz v zahradě kroměřížského zámku atd.). Cesare Ripa, původem z Perugie, žil přibližně v letech 1560–1622 a většinu života strávil v Sieně ve službách kardinála Salviatiho. Své rozsáhlé dílo vydal poprvé a bez ilustrací roku 1593 v Římě. Další vydání z roku 1603 už obsahovalo dřevořezy údajně provedené podle předloh malíře známého pod jménem Cavalier d’Arpino. Tyto ilustrace jsou zařazeny i do českého vydání, jež vychází z italského výboru z roku 1992. Čtenářům z řad odborníků i široké veřejnosti se tak v jednom svazku nabízí poučný i poutavý přehled alegorizovaných ctností a neřestí, vášní a duševních hnutí, stejně jako např. světadílů, řek, měsíců, ročních dob a světových stran. Ripova Ikonologie může mimo jiné skutečně posloužit jako praktická pomůcka při putování za barokním uměním v duchu zmíněného Mâlova výroku.

The most exciting rising stars in contemporary art - who's who and what's next - featuring 107 artists born since 1980, as chosen by a new generation of art experts and leaders This stunningly illustrated survey brings together more than 100 of the most innovative and interesting contemporary artists working across all media and spanning the globe. These are tomorrow's art superstars as chosen by the future leaders of the art world: the curators, writers, and academics with their fingers on the pulse of contemporary art and culture. Artists featured include: Lawrence Abu Hamdan; Farah Al Qasimi; Korakrit Arunanondchai; Firelei Baez; Meriem Bennani; Amoako Boafo; Danielle Brathwaite-Shirley; Jordan Casteel; Jesse Darling; Jade Fadojutimi; Louis Fratino; Lauren Halsey; Kudzanai-Violet Hwami; Joy Labinjo; Lina Lapelyte; Carolyn Lazard; Ad Minoliti; Tyler Mitchell; Toyin Ojih Odutola; Ima-Abasi Okon; Thao Nguyen Phan; Christina Quarles; Tschabalala Self; Paul Mpagi Sepuya; Shen Xin; Avery Singer; Martine Syms; Salman Toor; Zadie Xa The 100+ nominators originate from institutions including: Baltimore Museum of Art; Bellas Artes Projects (Manila); ESPAC (Mexico City); The Factory Contemporary Arts Centre (Ho Chi Minh City); KW Institute for Contemporary Art (Berlin); MoMA (New York); Museo de Arte Moderno (Medellin); Museums Victoria (Melbourne); RAW Material Company (Dakar); Sharjah Art Foundation; Studio Museum in Harlem (New York); Tai Kwun Contemporary (Hong Kong); Tate Modern (London); Whitechapel Gallery (London); Whitney Museum of American Art (New York); and X Museum (Beijing)

V ďalšej z inšpirujúcich publikácií edície Umelci a ich diela – Surrealisti - ponúka Tim Martin prehľad diel i stručnú charakteristiku umelca, navodzuje atmosféru doby i okolností, za ktorých vybrané diela vznikli. Prekrásny výber prác je obohatený odborným úvodom Dr. Mika O’Mahonyho. Ak dnes označíme udalosť alebo zážitok za „surreálny“, každý vie, čo máme na mysli. Slovo automaticky navodzuje predstavu čohosi tajomného a nádherného, pocit nesúvislosti a dezorientácie, nevysvetliteľnosti a neznáma. Predstavujeme si svety, v ktorých ryby plávajú po oblohea neživé objekty sa pred našimi očami menia na živé bytosti. No takéto predstavy, ktoré sú skôr v súlade so svetom snov a nočných môr než s každodenným životom, azda nepochádzajú až tak z našej predstavivosti, ale poznáme ich skôr z kresieb, malieb a sôch, ktoré vytvorila skupina umelcov pôsobiacich prevažne v období medzi dvoma vojnami.

Dvě knihy, jež vycházejí společně, se věnují odkazu uměleckého historika a teoretika umění Josefa Krásy (19331985), jedné z vůdčích osobností oboru v 60.80. letech 20. století. Více Krásy Jan Chlíbec Klára Benešovská (edd.) Kniha Více Krásy navazuje na akce z roku 2015, který byl vyhlášen v Ústavu dějin umění AV ČR Rokem Josefa Krásy: na výstavu "30 let bez Krásy" a na sympozium Více Krásy. Témata, na něž výstava upozornila, a příspěvky přednesené či ohlášené na sympoziu, se staly základem pro texty v tomto netradičním svazku, ilustrovaném bohatě archivními fotografiemi a Krásovými vlastními kresbami z jeho cestovních deníků. Texty v knize jsou seskupeny do tří samostatných bloků: Krása známý i neznámý Krása ve vzpomínkách a dokumentech Krása znovu objevovaný v současné medievistice. Autory textů jsou: Klára Benešovská, Beket Bukovinská, Lenka Bydžovská, Jan Dienstbier, Ivo Hlobil, Jan Chlíbec, Kateřina Kubínová, Lenka Panušková, Jaroslav Pešina, Pavel Spunar, Milada Studničková, Rostislav Švácha, Zuzana Všetečková, Petr Wittlich. Skok vysoký Josefa Krásy Tereza Johanidesová (ed. ) Kniha Skok vysoký, komplementární ke knize Více Krásy, s úvodem Krásův kánon od Petra Wittlicha, je věnována Krásovým textům teoretickým a historiografickým, které vybrala, uspořádala a edičně připravila Tereza Johanidesová. Texty jsou rozděleny do dvou oddílů: Doslovy pro nakladatelství Odeon a Nepublikované texty z pozůstalosti. Jejich zhodnocení v souvislostech jak Krásova odborného díla tak historie oboru dějin umění se ujala editorka v závěrečné stati, nazvané příznačně Krása mezi klasiky. Název knihy, který spolu s úvodní fotografií připomíná skvělou atletickou kondici mladého Josefa Krásy, je současně metaforou vysoké úrovně jeho vědeckého díla a lidských vlastností.

Třetí díl učebnice zahrnuje vývoj umění v období let 1870-1914. Zachycuje tak nástup moderních uměleckých směrů a proudů počínaje impresionismem až po kubismus a futurismus. Součástí publikace je přehled vývoje umění Afriky a předkolumbovské Ameriky. Učebnice uzavírají chronologické tabulky, terminologický slovníček a jmenný rejstřík. Jedná se o čtvrté, přepracované vydání.

Jaký význam mají sbírky zaniklých českých stranických muzeí a proč se jimi i dnes zabývat? Neklademe si za cíl obsáhnout komplexní dějiny těchto institucí a jejich sbírek, ale spíše rozšířit společný diskurz o zaniklých ideologických muzeích. Jde o pohledy do současného myšlení o muzejních strategiích, kde se střetávají individuální tematické i metodologické přístupy jednotlivých autorů, a to ve dvou liniích. První, stěžejní část se zabývá tématem institucionální roviny muzea, stejně tak povahou, specifickou kvalitou, proměnou rolí a uplatněním jeho sbírkového, ideologií zatíženého, fundusu. Druhá část knihy náleží třem případovým studiím o využití muzejních sbírek. Jistě se všichni shodneme, že likvidace sbírek z bývalých stranických muzeí, coby hmatatelné stopy historické paměti, by byla chyba. Zaměřili jsme se na otázky, jak uchopit a jak vytěžit bohatství materiálové škály předmětů, fotografií, filmů, dokumentů, knih či archiválií těchto sbírek coby svědectví naší minulosti, odrážející se v přítomnosti i v perspektivě budoucnosti.

Tato publikace je výstupem projektu terénního výzkumu historických tkanin, uložených ve sbírkách brněnské diecéze. Úvodní statě se věnují jednak charakteristice zkoumaného materiálu a jeho zasazení do evropského kontextu, jednak obecné historii liturgického oděvu, jeho specifikům a jeho významu dříve i nyní. Katalogová část této knihy představuje průřez vzorovanými luxusními tkaninami z 17. a 18. století z farních sbírek brněnské diecéze. Prezentace jednotlivých rekonstrukcí vzoru tkanin, v kontextu s částečným technologickým popisem, nechává vyniknout proměnám textilního dekoru v návaznosti na technologii výroby. Ze 17. století se ve sbírkách dochovaly mimořádně cenné asijské a italské vzorované samety. Jádro dochovaných parament z 18. století tvoří zejména produkce z dílen francouzských a italských, dochovaly se však i látky z oblasti jihovýchodní Asie. Kniha je určena zejména historikům umění, restaurátorům a designérům, pro které může představovat cenný zdroj poučení a inspirace.

Publikace je závěrečnou částí stejnojmenného pětiletého badatelského projektu UMPRUM, realizovaného pedagogy, absolventy a doktorskými studenty oboru teorie a dějin umění. Výzkum sleduje architekturu a politiku v jejich vzájemných, oboustranných vztazích. Pohlíží na architekturu nejen jako na pasivní prostředek národní a státní reprezentace, nýbrž stejně tak jako na aktivní složku, která spoluutváří společenskou a politickou sféru. Současná Česká republika je malý stát s deseti miliony obyvatel, zřetelně geograficky vymezený - zejména ve své západní části - prostorem české kotliny obklopené hraničními pohořími. Zdá se, že i politicky je dnes jasně ukotvenou součástí střední Evropy. Novodobá historie tohoto území je však velmi spletitá. Česká politika se za posledních 150 let utvářela v prostředí rozmanitých státních útvarů. Prošla tak mnoha zásadními zvraty, které měnily její prostorový rámec i státní zřízení. Po celé dlouhé 19. století až do roku 1918 byly české země součástí rakouského císařství, později rakousko-uherské monarchie. Po skončení první světové války pak daly spolu se Slovenskem a územím Podkarpatské Rusi na dnešní Ukrajině vznik samostatnému Československu, tzv. první republice. Během druhé světové války se z ní stalo torzo protektorátu Čechy a Morava, fakticky anektovaného německou třetí říší. Po roce 1945 byla obnovena Československá republika, která se po komunistickém puči roku 1948 na dlouhá desetiletí uzavřela do tzv. východního bloku zemí dirigovaných Sovětským svazem. Rok 1968 byl vyvrcholením krátkého ideologického uvolnění, ukončeného násilnou invazí sovětských vojsk. Zároveň definitivně zrušil ideu tzv. československého národa a změnil státní zřízení na federaci České a Slovenské socialistické republiky. Po sametové revoluci roku 1989 se navrátily demokratické poměry. Následně se však v roce 1993 stát rozpadl na dvě samostatné republiky, Českou a Slovenskou, které se v roce 2004 opět integrovaly do většího celku, Evropské unie. Kontinuita dějin české politiky v 19.–21. století se tak rozpadá na několik relativně samostatných období, z nichž jsou zde vybrány čtyři hlavní, s nejdelším trváním. Těmi byl frázován i celý výzkumný projekt, který se snažil sledovat roli, jakou ve vztahu k politické sféře hraje architektura. Pokoušel se ve všech obdobích zkoumat, jak architektura, urbanismus a obecně vystavěné prostředí vyjadřovaly pokaždé jiné nastavení dobové politiky. Každou ze čtyř sekcí zastřešuje úvodní motto – emblematický dobový citát - představující hlavní politickou ideu daného období. Dlouhé 19. století je především érou emancipace českého národa („Síla a budoucnost jest národu národnost“), meziválečná epocha dobou budování samostatného státu („Duch, který pracuje“), léta 1945–1989 pak věkem ideálů a vizí lepších zítřků („Budoucnost je skryta v přítomnosti“) a konečně období po roce 1989 časem obnovy demokracie („Ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí“). Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II). Autorský tým: Klára Brůhová, Dita Dvořáková, Kristýna Fabiánová, Elena Fialková, Jan Galeta, Marcela Hanáčková, Anna Hejmová, Vendula Hnídková, Michaela Janečková, Karolina Jirkalová, Lenka Kerdová, Petr Klíma, Vojtěch Märc, Terezie Nekvindová, Eva Novotná, Veronika Rollová, Cyril Říha, Jindřich Vybíral. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková.

An examination of the innovative portrayals of industry and leisure created by five avant-garde artists working at Asnieres in the late nineteenth century. From 1881 to 1890, Vincent van Gogh, Georges Seurat, Paul Signac, Emile Bernard, and Charles Angrand chose Asni?res, a suburb of Paris, as a site of artistic experimentation. Located on the Seine, Asni?res became a popular destination for Parisians thanks to aquatic sports and festivals starting in the 1850s, facilitated by the arrival of new train stations and bridges earlier in the century. This convenient new transportation system had beckoned Parisians to more distant destinations like Argenteuil and Bougival, resulting in the river scenes depicted by Impressionists like Monet and Renoir. At the same time, the idyllic landscape of Asni?res increasingly contrasted with the factories appearing on the opposite side of the river. Homing in on the tensions between leisure and work, the avant-garde artists at Asni?res sought to capture the feeling of this starkly modern landscape by developing innovative motifs, styles, and techniques that pushed their work in new directions. Offering an unprecedented in-depth look at the work produced by the artists at Asni?res, this handsomely illustrated volume includes scholarly essays on each of the artists as well as a map detailing the locations where the artists painted.

Zkratkou NT, tedy neurotypik, označují někteří lékaři osoby, v jejichž chování se nevyskytují autistické symptomy. Mnohem známější je však užití zkratky N. T. v žurnalistice, kdy ji vydavatelé novin používali jako označení pro neověřené informace. Termín pocházel z latinského non testatur, tedy neověřeno. Fonetická podoba zkratky N. T. připomíná německé slovo die Ente, česky kachna. Příběhy o vzniku a osudech slavných uměleckých děl, úvahy o skutečné genezi námětů, zákulisních tajemstvích i o tom, co někteří výtvarníci ukryli do svých pláten, zajímají nejen profesory symbolologie, kunsthistoriky, ale přitahují i běžné čtenáře. Nová kniha hudebníka, malíře a spisovatele Vlastimila Třešňáka, nazvaná výstižně eNTé, nabízí pětadvacet pohledů do zákulisí populární hudby dvacátého století. Poodhaluje i mnohé z umně zašifrovaných poselství Třešňákových obrazů, které divák na první pohled nemusí poznat. Galerii vybraných obrazů doplňuje ukázka tzv. dodělaného umění z cyklu Nouzových přistání komiks Story of Jack Anybod a závěrečná přehlídka jedenadvaceti pláten, která na své poodhalení teprve čekají. OBSAH: Beatles + Kiss * Sir Robert Baden-Powell a Eman Sally Prkno * Elvis Presley, Beatles a FBI (Fever!) * William Harley, Arthur Davidson a Jarda Štercl (Hommage a Ilči, Hatátitla a Fichtl) * Hardy, Lloyd, Chaplin, Keaton a Laurel * Adolph Rickenbacker, Leonidas Fender a Binny Lán * Thomas Alva Edison vs. Nikola Tesla (Fonograf vs. Sonet duo) * Zahraj to znovu, Same (Casablanca) * Alles hat ein Ende, nur die Wurst hat zwei * Na shledanou, krokodýle * Hang on to your scalps! * Franz Kafka a Albert Einstein * Niccolo Paganini a malá doba ledová (Caprices) * Alois Alzheimer, James Parkinson a 440 herzů * Andy Warhol a Fräulein Päffgen (Dracula a Cinderella) * Fred Astaire, George Gershwin a psací stroj * Ludwig van Beethoven a Johann Mälzel * Pink Floyd, Stephen Hawking a paní Müllerová (Black Hole Paradox) * Louis Satchmo Armstrong a Voyager * Felix Hoffmann, baronka de Koenigswarterová a Zrzek Konigsberg * Richard Wagner a Ludvík II. Bavorský * Reinhold Messner, Yetti a jódlující brzdař * Vy trdlo, zapsal jste mi číslo tendru! * Alexander Barker, baron de Bris a Martin Böttcher * Antonín Dvořák, Doctor Hoffman a Modrý Mauritius * Story of Jack Anybod (Enrico Töth) * V příštím díle eNTé uvidíte mimo jiné

Kniha poprvé představuje na základě rozsáhlého archivního studia a diskurzivní analýzy textů dějiny akademického oboru dějiny a teorie umění v nynějším Česku od konce druhé světové války do počátku normalizace. Specifikum oboru rozkročeného mezi vědou a uměním určuje konkrétní chronologické mezníky i výzkumnou metodu, jež si všímá jak diskurzivní roviny, tak i praxe. Dějiny umění jsou sledovány trojím způsobem: jako biografie významných osobností, jako institucionální dějiny vysokoškolských a muzejních oborových pracovišť a jako dějiny idejí či diskurzů. Pozornost se věnuje specifickým tématům, jako jsou genderový systém oboru, vztah k zahraničí a k německým vyhnancům, vztah k aktuálnímu umění atd. Kniha poskytuje plastický obraz jedné humanitní disciplíny v dynamickém historickém období zahrnujícím třetí republiku a vyrovnávání s válečnými lety, nástup diktatury KSČ a roky stalinismu, poststalinské období a dobu pražského jara. Zároveň je obecnějším příspěvkem ke kulturním dějinám této doby. Grafika Jan Čumlivski. Kniha vychází s podporou Grantové agentury ČR.

Kniha je nejrozsáhlejším Duchampovým mluvený komentářem, jehož kouzlo spočívá v jednoduchosti, s jakou svůj komplexní přístup k práci, životu a umění tlumočí. S citáty z této knihy se setkáme jak v učebnici pro základní školu, uvádějící děti do problematiky moderního umění, tak v komplikovaných textech o filozofii umění, estetice a dějinách umění dvacátého století. Duchampovy postoje nabízejí zcela nový pohled na dějiny zobrazování, funkci umění a jsou nutnou četbou pro ty, kdo si chtějí vytvořit názor na bouřlivý vývoj umění ve 20. a 21. století. Přelomový význam Duchampova díla zpochybňujícího vývoj umělecké reprezentace, začíná být v širším kontextu uznáván až díky umělcům a teoretikům konceptuálního umění, minimalistického umění a popartu na počátku šedesátých let. V nemalé míře k tomuto přesunu těžiště od sítnicového k mozkovému, jež bylo pro druhou polovinu 20. století příznačné, přispěla tato kniha. Kromě rozmluv kniha obsahuje předmluvy Pierra Cabanna ke třem historickým vydáním z let 1966, 1976 a 1995. Spíše než Duchampovy práce se tyto předmluvy relevantně dotýkají přijetí rozmluv a zprostředkovávají nám dobové reakce, jež vyvolaly.

Az ezredfordulót követő években hosszú, bár kissé rendszertelen levelezésbe bonyolódtam Borgóval (György Csabával), az 1950-ben Marosvásárhelyen született, 1986 óta Magyarországon élő és dolgozó festőművésszel. A kezdetben Százhalombattán, majd az észak-magyarországi régióban (Szirmabesenyő-Miskolc-Eger térségében) tevékenykedő sokoldalú alkotóval először az 1980-as évek második felében Szentendrén találkoztam, majd több önálló kiállításának megnyitásán működhettem közre, és számos dolgozatot, kiállítás­ismertetőt, katalógusbevezetőt írtam munkásságáról. Borgó hosszú, kézzel lejegyzett, a hétköznapi történések leírása mellett szürreális látomásokat is ecsetelő, nehezen követhető levélküldeményei­re az új évezred első esztendeinek művészeti eseményeit és jelenségeit dokumentáló, személyes élményeimet rögzítő - közös szenvedélyünkre, a magyar kosárlabdasport aktuális eseményeire is figyelő -, szubjektív árnyaltságú válaszokkal reflektáltam. A 2001 és 2012 között írt Borgó-leveleimet azzal a meggyőződéssel és szándékkal adom közre - változatlan formában, csupán a legkisebb stilisztikai korrekciókkal megszerkesztetten -, hogy ezáltal a jelenkori magyar művészet összképét néhány fontos jellemzővel, mindeddig ismeretlen vonással és vonatkozással gyarapíthatom. W.

Italsky? kulturni? historik a teoretik Carlo Ginzburg proslul zejme?na svy?mi „mikrohistoricky?mi“ studiemi – texty zame?r?eny?mi na kaz?dodenni?, loka?lni? a individua?lni? uda?losti, osoby c?i komunity, v jejichz? pr?i?be?zi?ch za?roven? prosvi?taji? obecne?js?i? proble?my dane? doby. V této studii pr?edstavuje na?stup epistemologicke?ho modelu na konci devatena?cte?ho stoleti?, zaloz?ene?ho na c?teni? zda?nlive? nepodstatny?ch, nepatrny?ch detailu? coby symptomu? ne?jake? komplexne?js?i?, pr?i?mo nepr?i?stupne? skutec?nosti. Přístup osvětluje na třech vzájemně souvisejících případech: technice atribucí uměleckých děl Giovanniho Morelliho, psychoanalytické metodě Sigmunda Freuda a detektivních postupech Sherlocka Holmese. Všichni tři byli původním vzděláním lékaři. Právě z medicíny přenesli do svých jednotlivých oborů základní princip svých metod, model lékařské sémiotiky, který nemoci nerozeznatelné přímým pozorováním diagnostikuje na základě povrchních symptomů v kontextu každého jednotlivého případu. Totéž se dle Ginzburga týká i věd o člověku, jež z modelu lékařské sémiotiky vycházejí (včetně historiografie, jak ji sám chápe a praktikuje).

Předložená kniha se snaží tuzemskému čtenáři v základních konturách a na hlavních uzlových bodech představit myšlení čelního finského teoretika médií Jussiho Parikky. Parikka je proponentem tzv. „archeologie médií“, která problematizuje tradiční chápání dějin médií, technologického vývoje a jeho vztahu ke společnosti či binární opozici mezi člověkem a strojem. Archeologie médií (a geologie médií rovněž) začíná být ve světovém kontextu konstituována jako samostatný univerzitní obor a vědecko-výzkumný přístup. I proto se zdá být nutné věnovat jednomu z jejích hlavních zástupců samostatnou, byť jakkoliv stručnou, česky psanou monografii, která je doplněna překladem jedné z Parikkových studií a rozhovorem s ním.

Umenie nechýbalo v žiadnej spoločnosti počas celej histórie našej planéty. Zobrazovanie a výzdoba, rozprávanie alebo hudba sú pre človeka rovnako prirodzené ako stavanie hniezd pre vtákov. Formy umenia sa však v rôznych časoch a na rôznych miestach pod vplyvom rozdielnych sociálnych a kultúrnych podmienok výrazne líšili. Čo bolo pôvodným cieľom umeleckých diel a ako ich máme chápať dnes? Prečo v niektorých obdobiach umenie rozkvitalo a v niektorých nie? Prečo sú niektoré umelecké diela také významné? Príbeh svetového umenia sa začína prehľadnou historickou tabuľkou, ktorá uvádza umenie do kontextu sociálneho a kultúrneho vývoja vo svete pred vznikom štátov. Chronologické usporiadanie knihy mapuje vývoj umenia podľa jednotlivých období a hnutí. Starostlivý výber myšlienok a prác najvýznamnejších umelcov ukazuje, ako jeden ovplyvňoval druhého a čo sa vo svojich dielach snažili dosiahnuť. Podrobné kultúrne a individuálne časové prehľady objasňujú historický kontext. Jednotlivé umelecké diela s typickými znakmi každého obdobia alebo hnutia sú podrobne analyzované a vysvetlené, aby čitateľ bol sám schopný interpretovať ich plný zmysel a význam. Môžete obdivovať zložité mogulské miniatúry, poznať význam japonských tlačí, pochopiť, čo sa skrýva za teóriami farieb, ktoré inšpirovali Seuratovo slávne dielo La Grande Jatte, a zistiť prečo Picassove Les Demoiselles d'Avignon vo svojich časoch úplne šokovali verejnosť. Od najstarších pravekých sošiek a jaskynných malieb človek cítil potrebu reagovať na tvorivé podnety. V dnešnom čase je naliehavá túžba kresliť, maľovať, tlačiť a tesať silnejšia než kedykoľvek predtým, pretože nám umožňuje uvedomiť si, kto sme a ako žijeme. Ak máte radi umenie a túžite preniknúť hlbšie do jeho tajov, neváhajte si prečítať Príbeh svetového umenia.

A kötet az 1991 és 1994 tavasza közt született Esterházy-írásokat tartalmazza, mindazt, ami nem regény és nincs Kertész Imrének ajánlva. A szerző némiképpen önkényesen csoportosította a szövegeket, meghagyva egyben és időrendben az Élet és Irodalom-beli „kékharisnyákat”, melyek így talán a (velünk) múló időt is mutatják. Az önismétléseket se nagyon gyomlálta ki, mutassák csak, hogy így dolgozik: rakosgat.

Na první pohled se pojem umění zdá být víceméně jasný. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy ho máme vysvětlit a popsat někomu dalšímu. Mnozí z nás pak nejspíš dospějí k závěru, že umění jako abstraktní entituči lidskou činnost vyčerpávajícím způsobem definovat nelze. Tato „nedokonalost“ lidského poznání znesnadňuje již samotné pátrání po původu, příčinách i samotném jeho smyslu nejen v dávné minulosti. Život na planetě Zemi se po miliardy let vyvíjel pod taktovkou přírodních zákonů. Před dvěma či třemi sty tisíci lety se však přihodilo něco zvláštního, co tato planeta do té doby nezaznamenala. Objevil se člověk Homo sapiens, jehož mysl byla obdařena dosud nepoznanou neurologickou kvalitou, zcela novým typem vědomí, které charakterizuje nebývalá inteligence a také naprosto nový fenomén, totiž lidská kultura a její výsostný produkt umění. Od tohoto okamžiku se život na Zemi začal vyvíjet ve zcela nových souvislostech, kterým nejsme schopni plně porozumět ani dnes. Naprostá většina vypravěčů umění začíná líčit jeho příběh v mladším paleolitu, v temnotě franko-kantabrijských jeskyní, či pod skalními převisy v Austrálii. A není divu, malby na stěnách jeskyně Chauvet, Altamira, Lascaux stejně jako pod skalním převisem Nawarla Gabarnmang v australské buši jsou jednoduše fantastické, dechberoucí, ohromující! Avšak navzdory skutečnosti, že člověk je tvor výsostně kulturní, zůstalo mu jeho biologické dědictví zachováno v plné míře. Existuje tedy nějaký vztah mezi uměním a biologickými zákonitostmi, obecně řečeno kulturou a naturou? A pokud ano, jakou roli při evoluci umění sehrála právě biologie?