Najnovšie - Knihy - Divadlo - teória, história,... strana 1 z 40
zobraziť:
Teátermacher
Divadelný ústav vydal výnimočnú knihu Teátermacher – memoáre významného slovenského divadelného a televízneho režiséra, prekladateľa, divadelného teoretika a pedagóga Ľubomíra Vajdičku. Prostredníctvom svojich spomienok na detstvo, štúdiá na strednej a vysokej škole, na pôsobenie v amatérskom a profesionálnom divadle mapuje nielen vlastnú históriu, ale aj spoločenské, politické a kultúrne dejiny našej spoločnosti. Pútavo napísaná kniha je nielen pohľadom do zákulisia divadla, ale prináša aj režijno-dramaturgické analýzy hier a inscenácií a odkrýva zaujímavé súvislosti slovenského i svetového divadla a umenia vôbec. Ľubomír Vajdička nenápadne, ale presvedčivo dokazuje, aké potrebné je vzdelanie a vzdelávanie (sa), aké lákavé je dobrodružstvo myslenia, aké dôležité a strhujúce je poznávanie súvislostí.
Diogenes Kynik znovu naživu a Patriarcha Abraham
První část knihy přináší nový překlad Komenského školní hry z roku 1640 Diogenes Cynicus redivivus. Tento známý text čekal na nové přetlumočení celých 54 let; nový český převod bude jistě pro mnoho čtenářů lákavější než zestárlý překlad. Druhá část knihy nabízí čtenářům české přetlumočení Komenského v pořadí druhé hry Abrahamus Patriarcha. Z této Komenského práce byly dosud českým čtenářům k dispozici jen drobné ukázky. Oba překlady vycházejí s komentáři a úvodní studií.
České protektorátní drama
Antologie představí veřejnosti dvanáct pozoruhodných divadelních a pět rozhlasových her, které vznikly anebo byly uvedeny v období protektorátu a z nichž zhruba polovina není čtenářsky dostupná, či dokonce nikdy nebyla publikována. Cílem svazku je vytvořit představu o dobové původní dramatické tvorbě, což bude v knize podpořeno také úvodními odbornými studiemi o dramatické produkci a o divadelním a rozhlasovém prostředí za okupace.
Nová dráma / Metafora sveta. 20 rokov
Kniha vychádza v roku 2024 k jubileu tohto jedinečného festivalu. Podujatie, ktoré je prvým a na Slovensku dnes jediným festivalom zameraným na prezentáciu a podporu súčasnej slovenskej a zahraničnej drámy, každoročne od roku 2005 organizuje Divadelný ústav v Bratislave. Jubilejná publikácia zostavovateľky a riaditeľky festivalu Vladislavy Fekete dokumentuje a hodnotí prostredníctvom bohatého textového a obrazového materiálu vývoj, zlomové roky, významné udalosti, dramaturgické a programové inovácie, ocenené inscenácie atď. a podáva komplexný prehľad o patrónoch, účastníkoch a hosťoch festivalu. V ťažiskovej štúdii jej autorka, Vladislava Fekete, sleduje festival a jeho premeny v kontexte európskeho boomu nového písania, ale aj rozvoja festivalovej kultúry v posledných dvoch desaťročiach. Svoj text uzatvára slovami: „Prvotný impulz stimulácie a podpory uvádzania novej drámy, najmä tej slovenskej, sa v priebehu rokov naplnil. Organizátori si preto položili ďalšie neľahké ciele – zvýšiť povedomie slovenského divadla v zahraničí a rozšíriť cieľové skupiny festivalu, intenzívnejšie prepojiť dve kľúčové zainteresované strany – slovenských divadelníkov a divákov, ktorí majú vzťah k novému, originálnemu a menej známemu. Vznikla zaujímavá atmosféra dôvery a network, ktorý každoročne prijíma nových partnerov, identifikuje nové potenciálne programové línie a zachováva si pritom priazeň širokého spektra náročných divákov. Lebo kultúrne festivaly a podujatia sa čoraz viac stávajú priestormi diskurzu, ktorý umožňuje ľuďom vyjadriť svoje názory na širšie kultúrne, sociálne a politické otázky. Presne takýmto podujatím sa už dvadsať rokov snaží byť aj festival Nová dráma/New Drama.“
Proměny nonverbálního divadla
Nonverbální divadlo se stává stále přitažlivějším druhem dramatického umění. Kniha chce zachytit, kde se tu vzalo, jak se rozvíjí a jakých forem nabývá od roku 1989 do současnosti. Autorský tým složený ze tří generací tvůrců, pedagogů a teoretiků se pokusil vyznačit inspirace a východiska současné nonverbální tvorby. Vedle Adama Halaše do knihy přispěli Jan Hyvnar, Jana Návratová, Ladislava Petišková, Jana Pilátová, Marie Reslová, Jana Soprová, Hana Strejčková, Jaroslava Šiktancová a Eliška Vavříková. Mapují kořeny české pantomimy a pohybového divadla, reflektují současné nonverbální divadlo, jeho klíčové osobnosti a pedagogické trendy v oboru. Publikace je koncipována tak, aby byla srozumitelná odborné veřejnosti i zájemcům o nonverbální divadlo a zároveň sloužila jako opora pro studenty.
100 rokov Slovenského národného divadla 1920-2020
Dejiny Slovenského národného divadla sú zrkadlom kultúrnych dejín Slovenska.
Na doskách našej prvej profesionálnej scény sa počas sto rokov jej existencie striedali témy aj účinkujúci, ideológie i nadčasové umenie.
Tridsaťpäť odborníkov rôznych zameraní i generácií spojilo svoje sily, aby na pozadí spoločensko-politického kontextu predstavili dejiny národného divadla inak, ako býva zvykom. Z tritisíc premiér vybrali sto emblematických inscenácií činohry, opery i baletu a v troch zväzkoch zdokumentovali vývoj divadelného umenia, ale i dejiny našej spoločnosti.
Divadlo a etika
Divadlo a etika je titul odborné recenzované kolektivní monografie, jejímž cílem je prezentace původních příspěvků autorů z řad pedagogů, doktorandů i studentů všech kateder Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU). Smyslem celofakultní kolektivní monografie je zkoumat, jaká je etická role divadla v současném souběhu několika globálních krizí, jakým způsobem se v dnešním divadle realizují etické principy a etická dilemata, jaké etické výzvy představuje současné divadlo pro tvůrce i diváky (účastníky) a jaké podmínky dnes umožňují vnímat a realizovat divadlo jako prostor etické kultivace.
Loutka mezi divadlem, filmem a televizí
Obsáhlá kniha pojednává o vedené loutce v českém filmu a televizi. O prostředcích výtvarného divadelního a filmového jazyka v oblasti loutkové inscenace, seriálu, filmu s divadelními loutkami, zejména v Československé televizi, České televizi a Krátkém filmu mezi lety 1950–2020. Chronologicky po desetiletích sleduje, jak se scénografické pojetí i filmové tvarosloví inscenací a filmů s divadelními loutkami vyrovnávalo s dobovou zkušeností divadla a poetikou filmové loutkové animace. Za jakých okolností a s kterými autory vznikal a postupně se etabloval osobitý loutkářský výtvarný televizní a filmový jazyk. Analyzuje základní tendence, které posouvaly scénografické postupy k tvořivosti a fantazii – černé divadlo, ekranizaci, masky, herce vedle loutky a další, které ve své době značně rozšířily i sám pojem loutkového divadla. Obrazová publikace přinášející stovky archivních snímků slavných loutkových pořadů od Večerníčků až po filmy Jana Švankmajera vychází v nápaditém designu Petra Babáka a Lukáše Kijonky z grafického studia Laboratoř.
Publikace se zároveň pokouší vyplnit jisté vakuum historiografické a teoreticko-estetické literatury v oblasti televizní, filmové a jiné mediální loutkářské tvorby. Vychází především z důkladného průzkumu archivů a na základě faktografického materiálu představuje, pokud možno obsažný a zároveň komplexní přehled zásadních progresivních počinů v tomto oboru, který doplňují analytické a zobecňující teoretické závěry. Přináší pestrý obraz estetických názorů a tvůrčích koncepcí mnoha významných autorů ve vztahu k proměnám jak uměleckých stylů, tak i společenských systémů a je tak výsostnou poctou českému filmovému a divadelnímu loutkářství a jeho tvůrcům z období více jak půl století.
Půlstoletí s Cimrmanem, 2. vydání
Unikátní knížka, která vychází při příležitosti padesáti let Divadla Járy Cimrmana, přibližuje obrazem i textem neznámou tvář nejslavnějšího českého divadelního souboru. Zdeněk Svěrák bilancuje jeho historii formou soukromého dopisu Ladislavu Smoljakovi a každý člen divadla přidal svou nejživější vzpomínku. Čtenář se tak dozví, jak se přihodilo, že se Petr Brukner narodil ve dvou městech současně, čeho nejhoršího se dopustil Miloň Čepelka a jaký je největší herecký problém Miroslava Táborského. Pro fanoušky Járy Cimrmana bude překvapením, že souborem prošla řada známých osobností, jako Jiří Menzel, Jiří Stivín nebo Jaroslav Uhlíř, a že v tomto zdánlivě ryze mužském divadle nechybějí ani ženy. Nepřeberné množství fotografií zachycuje herce v jejich výrazných rolích, ale většinou je objektiv namířen do zákulisí, a odkrývá tak dění, které zůstává publiku utajeno.
Na sklade 1Ks
19,29 €
20,30 €
Vyvětráváme
Kniha autorského týmu, vedeného prof. Janem Vedralem, dramatikem, šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech a vysokoškolským pedagogem, nabízí – i razancí prominentních autorů formátu Vladimíra Justa, Radmily Hrdinové, Lenky Jungmannové, Vladimíra Procházky ad. – velmi detailní a otevřený pohled na proměnu přední pražské scény po srpnu 1968, na divadelní etapu v mimořádně ztížených podmínkách až do listopadových událostí v roce 1989.
Vedle šéfů, režisérů a dramatiků pro množství fotodokumentace před námi zároveň defiluje i tehdejší nebývale silná herecká garnitura: Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová, Jiřina Jirásková, Daniela Kolářová, Hana Maciuchová, Jana Štěpánková, Dagmar Veškrnová, Gabriela Vránová, Josef Bláha, Vlastimil Brodský, Otakar Brousek, Radoslav Brzobohatý, Petr Haničinec, Jaromír Hanzlík, Oldřich Kaiser, Miloš Kopecký, Jan Potměšil, Ilja Prachař, Viktor Preiss, Ilja Racek, Karel Roden, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský, Svatopluk Skopal, Martin Stropnický, Tomáš Töpfer a mnozí další.
Fifty + čtyři
Druhý soubor divadelních her úspěšného dramatika, scenáristy a režiséra Petra Zelenky (1967). Obsahuje hry Job Interviews (2014), Elegance molekuly (2018), Beckham (2020), Da Vinci (2021) a Fifty (2022). Autorkou doslovu a bibliografie je teatroložka Lenka Jungmannová.
Dramaturgy and Research in Devised Theatre
The book deals with the research process and the role of the dramaturg in original non-interpretive theatre and consists of two parts. The Interviews chapter focuses on the creative process with an emphasis on the method of "devising" (collective authoring). In it, Synne Behrndt combines interviews with artists and theoretical perspectives to gather arguments for the claim that devising and performance are themselves research, and discusses the role of the dramaturg in this process.
Sodja Zupanc Lotker’s text describes theatre projects ranging from contemporary dance to drama to site-specific, audio projects, performative perfumes and performance auctions. These often begin with a theme, a question or an experience. He sees dramaturgy in this process as a dynamic process in which the project emerges to the audience. The performance is a kind of projection screen, offered to the audience for collaborative reflection, endless, constantly bringing new stimuli, new experiences. Dramaturgy is then the network of stimuli from which this thinking emerges.
Kniha se zabývá výzkumným procesem a rolí dramaturga v autorském neinterpretačním divadle a sestává ze dvou částí. Kapitola Rozhovory se zaměřuje na tvůrčí proces s důrazem na metodu „devising“ (kolektivní autorské tvorby). Synne Behrndt v ní propojuje rozhovory s umělci a teoretické pohledy, aby shromáždila argumenty k tvrzení, že devising a performance samy o sobě jsou výzkumem, a zabývá se rolí dramaturga v tomto procesu.
Text Sodji Zupanc Lotker popisuje divadelní projekty v šíři od současného tance přes činohru až po site specific, audio projekty, performativní parfémy či aukce představení. Ty často započínají tématem, otázkou nebo zkušeností. Dramaturgii v tomto procesu chápe jako dynamický proces, v němž se projekt vyjevuje publiku. Performance je jakési projekční plátno, nabídnuté divákům ke společnému uvažování, nekonečné, neustále přinášející nové podněty, nové zkušenosti. Dramaturgie je pak síť podnětů, z nichž toto přemýšlení vzniká.
Čítať divadlo
Anne Ubersfeld patrila k zakladajúcim osobnostiam modernej francúzskej teatrológie. Podieľala sa na vybudovaní prvej špecializovanej katedry Études théâltrales, situovanej na Université Sorbonne Nouvelle – Paris 3. Etablovala priekopnícku teoretickú disciplínu, vyznávajúcu komplexnosť pohľadu na predmet výskumu a interdisciplinaritu. Francúzska vedecká obec si pre ňu osvojila pomenovanie semiológia, anglofónny svet prijal názov semiotika.
Predložená publikácia Lire le théâtre (Čítať divadlo), pozostávajúca z troch dielov I. Čítať divadlo, II. Škola diváka (L´école du spectateur) a III. Divadelný dialóg (Le dialogue de théâtre), predstavuje vo svetovom meradle avantgardnú prácu. Sumarizuje dovtedajší vývoj výskumu semiológie, ale najmä posúva myslenie jednotlivých teoretikov k adekvátnejším záverom. Preto ju domáca i zahraničná kritika hneď prijala ako pedagogický fundament a čitateľsky prístupné zasvätenie milovníkov divadla do intelektuálne rovnocennej reflexie ambicióznych artefaktov.
Čítať divadlo sa považuje za klasický teoretický text, nevyhnutnú súčasť pedagogického portfólia a podnet pre súčasné uvažovanie o divadle.
Zrušené! Pre pandémiu nehráme
Kniha Zrušené! Pre pandémiu nehráme dokumentuje vynútenú pandemickú prestávku v slovenských divadlách. Zachytáva spôsoby, akými sa divadlá v čase lockdownu dostávali k divákovi a prináša aj svedectvá divadelníkov a divadelníčok z prvej protikovidovej línie, ktorí ako dobrovoľníci pomáhali v nemocniciach či testovacích strediskách.
Keď pandémia ustúpila, vytesnili sme túto nepríjemnú skúsenosť s vedomím, že sa môže kedykoľvek vrátiť. Sme historicky/hystericky poučení, ale azda nie aj zmenení a naučení…
Autori textov: Maria Ristani, Matúš Bieščad, Katarína Kövesdi Cvečková, Miroslava Košťálová, Veronika Kolejáková,
Darina Kárová, Dušan Poliščák, Monika Michnová, Uršuľa Turčanová, Miroslava Kovářová, Katarína Figula, Michaela Paštéková, Michal Németh, Iveta Škripková, Miriam Kičiňová, Martin Kusenda, Andrea Sabová a Marián Viskup, Lucia Faltinová, Saša Sarvašová
Let´s baROCK!
Kniha Let’s baROCK! je zábavnou alternativou k akademickým encyklopediím dějin barokního divadla. Publikace je založena na stejném principu jako celá tvorba Geisslerů: propojuje hravě staré s novým tak, aby to čtenáře bavilo. Kniha upozorní na klíčové osobnosti, teatrologické i společenské mezníky či díla barokního období, současně se každý čtenář stává badatelem. Práce s kresbami a odkazy všeho druhu vede k zamyšlení o barokním umění dnes, o jeho vnímání, poselství a nadčasových hodnotách.
Režisér a herecký soubor: Případ K. H. Hilara
Dlouho postrádaná monografie o největším a současně jakoby nejkontroverznějším českém divadelním režisérovi Karlu Hugo Hilarovi (1885–1935) vychází z nejžhavější problematiky jeho šéfování ve Vinohradském divadle a v činohře Národního divadla: Byl diktátor? Nebo své herce opravdu inspiroval a vybudoval nejlepší činoherní soubor, který tvořil základ činohry Národního divadla ještě v 60. letech minulého století? Příběh jeho života a díla, tvořících výjimečnou jednotu, dovoluje nahlédnout tam, kde se tvoří předpoklady pro to, co pak obecenstvo vidí na jevišti: do složitých vztahů divadelního zákulisí, divadla a kritiky a samozřejmě divadla a doby, která nebyla jednoduchá. Tak předkládaná kniha nabízí i důležitý pohled na kulturní poměry první Československé republiky, která za Hilarova života vznikla a skončila tři roky po jeho smrti.
Költészet és ritualitás a kortárs magyar színházban
A színpadra állított alkotások és a társadalmi interakciók már nem értelmezhetők hagyományos esztétikai, dramaturgiai, műfajelméleti, illetve szociológiai, pszichológiai, antropológiai fogalmakkal.
Nem hagyható figyelmen kívül, hogy a létrehozandó előadás kisebb vagy nagyobb emlékezetközösségnek szól, s nem ragadható meg sem a klasszikus reprezentációelméletek, sem az avantgárd, neoavantgárd, sem a posztmodern művészetelméletek modelljeivel.
Az 1960-as évek közepétől megjelent a "szakrális színház" fogalma, ami - Hankovszky Tamás szerint - "hidat ver a múlt megszentelt pillanatai és a jelen között" és a "rituális színház", amely - P. Müller Péter szavaival - a szentmise jegyeivel idézi fel a történetet.
Prontvai Vera könyvtanulmányában Pilinszky színházeszményének továbbélését és folyamatos újrateremtését realizálja. Vidnyánszky Attila rendezéseiből a Krisztus-ábrázolásokat értelmezi, Visky András színpadi játékaiban pedig az azok révén megvalósuló központi metafora térbeállítását és ennek liturgikus működését vizsgálja. Mindketten kísérletet tesznek a poétikus és rituális vonásokat hordozó színház jellemzőinek elmélyítésére. (Sipos Lajos)
Mi, magyarok a színpadon - 51 fantasztikus színészlegenda élete
Latinovits, Ruttkai, Törőcsik, Sinkovits, Garas, Psota... sokáig sorolhatnánk a huszadik századi magyar színjátszás felejthetetlen alakjait. Könnyedén fel tudjuk idézni csodálatos alakításaikat, még mindig fülünkbe cseng a hangjuk.
De kik voltak ők valójában a színfalakon kívül? Mit éltek meg ezek a tehetséggel és érzékenységgel megáldott emberek mielőtt felgördült volna a függöny? Mennyit tettek hozzá a személyes kudarcok, örömök, bánatok a művészi teljesítményükhöz?
Sal Endre, a népszerű Mi, magyarok könyvek szerzője ezúttal a színművész mögött rejlő emberre irányítja olvasói figyelmét. Az esendő, olykor hibázó, küzdő, szeretetre, elismerésre éhes hétköznapi emberre, aki a tapasztalataiból és az őt ért hatásokból olyan kimagasló művészi teljesítményt tudott felépíteni, ami generációk számára nyújtott és nyújt a mai napig maradandó élményt.
Huszti Péter
"Sráckoromban pilóta voltam álmaimban, és hajóskapitány, masiniszta, orvos és karmester. De álmaimat messze felülmúlta a valóság. Ha egyáltalán valóságnak lehet tekinteni színészéletemet, hogy elhittem, és elhitettem, hogy én vagyok Lajos király és Jago, Peer Gynt és Cyrano, Higgins professzor és Szervét Mihály, és én vagyok Hamlet, a színészek óhajtott, rettegett dán királyfija Helsingor várában, és Tevje, a tejesember Anatevkában...
Meg a többi sárból, napsugárból összegyúrt figura. Játszótársaim közül is azokat csodáltam, akik bátran felvállalták az életben és a szerepeikben is, hogy nem vagyunk tökéletesek. Tévedünk, tévelygünk, bűnözünk. Aztán megbánjuk, újrakezdjük - hogy sárból, napsugárból, hogy emberből vagyunk."
(Huszti Péter)
Huszti Péter Kossuth-díjas és Nemzet Művésze címmel kitüntetett színművész generációjának egyik legismertebb tagja. Legendás színházi- és filmszerepekben nyújtott emlékezetes alakításai mellett jelentős rendezői és oktatói munkássága is. Az utókor nagy szerencséje, hogy szemben pályatársai többségével, szenvedélyesen dokumentálta életeseményeit, saját szavaival "szerepnovellákban" örökítette meg találkozásait a drámairodalom olyan nagyságaival, mint Shakespeare, Csehov, Ibsen.
Gajdó Tamás színháztörténész monográfiája a sokszínű és sokrétű életpálya állomásain kalauzolja végig az olvasót színikritikákkal, Huszti Péter visszaemlékezéseivel, száznál is több, sokszor dokumentumértékű képpel, fotóval.
