Najpredávanejšie - Bestsellery - Knihy - Divadlo - teória, história,... strana 4 z 40
Knižné bestsellery nesmú v našej ponuke rozhodne chýbať. Najpredávanejšie a najobľúbenejšie knihy slávnych spisovateľov vás vtiahnu do deja a ponúknu vám množstvo skvelých príbehov. Vyberte si žáner, ktorý je vám najbližší alebo darujte najnovšie knižné bestsellery ako darček svojim blízkym.
zobraziť:
Divadlo španělského zlatého věku
Monografie věnující se nejslavnějšímu období španělského divadla. V jednotlivých kapitolách jsou představeni autoři divadelních her renesance a baroka a stručně jejich inscenační praxe. Zvláštní kapitoly jsou věnovány životu a dílu Lope de Vegy a Calderóna de la Barky.
Hlavní důraz je kladen na umělecké i lidské působení jednotlivých autorů na jejich současnost a zpětně také duch doby odražený v jejich díle. Kniha je (kromě řady faktografických údajů) souborem interpretačních esejů. Autor tu na podkladě divadelních her a historických údajů přináší především vhled do ducha a morálky doby, snaží se ho uchopit a na jeho základě ovšem také zračit dobu naší.
Sestup ke kořenům
Publikace známého českého režiséra, dokumentaristy, publicisty, herce i scenáristy Břetislava Rychlíka umožňuje pomocí obrazů, analýz, reflexí a komentářů nahlédnout do průběhu vzniku i výsledných divadelních inscenací šesti textů realistického dramatu a literatury plus jednoho básnického dramatu. Ve výjimečném celobarevném grafickém zpracování Michala Stránského obsahuje kromě vlastního režisérova výkladu množství kostýmních i scénických návrhů, fotografií z inscenací, plakátů i stránek z divadelních programů, recenzí a ohlasů v tisku. Součást knihy tvoří DVD s televizním záznamem unikátní Rychlíkovy inscenace Gazdina roba v Národním divadle Brno.
Scénování a umění
V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového požadavek vyhrazený do té doby zejména umění stal čímsi všeobecně vyžadovaným. Aby také ne, vždyť stálý růst produkce nezbytně vyžaduje její permanentní inovaci i estetizaci a součástí trhu se stala také produkce zážitků! Je jasné, jaké důsledky na proměnu samotného pojmu i podobu umění může mít a má vznik a rozvoj kulturního průmyslu, obstarávajícího tyto komodifikované zážitky v rozsahu od televizní produkce po turismus. To činí problematiku vztahu scénování a umění zvlášť naléhavou. Tak bylo také důvodem pro napsání knihy Scénování a umění přesvědčení, že je důležité, ba nutné odlišit jistý druh tvorby druh, pro který snad můžeme vyhradit název i status umění od všeho ostatního, co se dnes pokládá za kreativní. V té souvislosti odlišuje autor také umělecké scénování od všeobecného scénování, které je pro dnešní svět příznačné.
Dvousetletá pustina
Publikace představuje první české přehledové dějiny dramatického žánru ve Spojených státech amerických od jeho úplných začátků v polovině 17. století do roku 1916. Nejvýznamnější směry a díla začleňuje do kontextu uměleckých, divadelních a společensko-politických změn, jež měly na konkrétní dobovou tvorbu přímý vliv.
Kniha je strukturována do dvou oddílů. První představuje přehledově výkladovou část členěnou podle dějinných etap vývoje staršího amerického dramatu, druhý oddíl sestává z překladů ukázek reprezentativních děl tohoto období. Čtenář tak má k dispozici nejen přehledové dějiny vývoje poněkud opomíjeného žánru, ale rovněž antologii, která prostřednictvím ukázkových textů tento vývoj dokumentuje.
Osudné pouto
Kniha českého teatrologa Jaromíra Kazdy se zabývá privátním i profesním životem dvou významných hereček, matky Jiřiny Stránské a dcery Kláry Jernekové. Jiřina Stránská (19121999) ve svých nejlepších dobách působila v meziválečném avantgardním divadle E. F. Buriana D 3441. Členové Déčka museli umět zpívat a tančit, ovládnout hudebně stylizovanou sborovou recitaci, která se nevyhýbala ani jazzovým inspiracím a zvukomalbě. Po uzavření divadla gestapem roku 1941 přešla Stránská do Městských divadel pražských a provdala se za režiséra Karla Jerneka. Setrvala zde do roku 1949, kdy musela odejít z politických důvodů a kvůli intrikám. V letech 19601974 učila dramatickou výchovu na Lidové škole umění prostředkovala umělecký odkaz E. F. Buriana. Klára Jerneková (19452003) hrála na gymnáziu, v Divadle E. F. Buriana a v letech 19662000 byla členkou Národního divadla. Její herecký rejstřík byl široký. Svým osobitým stylem, uplatňujícím dívčí křehkost a citovou zranitelnost, ale i životní jiskru a smysl pro humor, ztvárnila desítky velkých charakterních rolí i menších postav. Především na divadle ztělesňovala role komické, tragické i dramatické, ale recitovala i v rozhlase, vystupovala ve filmech a televizních seriálech, věnovala se filmovému dabingu. Její dráha, zprvu oslnivá, pak tragická a dosud nevysvětlená předčasná smrt doplňují herecký dvojportrét.
Aby se Čechům ovary zachvěly
David Drábek (1970) dokonale naplňuje představu úspěšného divadelníka. Jako dramatik se řadí mezi nejvíce uváděné a překládané autory, jako režisér patří k tvůrcům s nepřehlédnutelnou imaginací. Vedle toho je respektovaným uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové. Z jeho 25 her se nejvíce prosadily tragikomické osudy tří mladých "synchronizovaných plavců" nazvané Akvabely, které byly inscenovány i v zahraničí, mediálně na sebe nejvíce upozornil rozhlasovou hrou Koule, inspirovanou osudy bývalé československé atletky Heleny Fibingerové. Přítomný soubor obsahuje dramata z let 2003-2011, která dala vzniknout ceněným inscenacím (Akvabely, Ještěři či Náměstí Bratří Mašínů), ale i hry méně známé (Žabikuch, Unisex, Chmýří), hry rozhlasové (Vykřičené domy a Koule) a hry nejnovější (Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen a Jedlíci čokolády). Předkládané texty ukazují, že výjimečnost díla čtyřnásobného držitele ceny Alfréda Radoka nespočívá pouze v teatrálně efektním zobrazení globalizované společnosti, ale také v širokých možnostech zakoušení jeho her, které sahají od inscenačního provedení až k tichému literárnímu čtení (pravděpodobně s hlasitým smíchem). Drábkovu knihu lze proto doporučit i čtenářům, kteří s divadelními hrami nemají zkušenosti. Uspořádání a doslov Lenka Jungmannová. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.
Laterna magika
V roce 2018 slaví 60. narozeniny Laterna magika. K této příležitosti vzniká tato výjimečná obrazová publikace. Laterna magika se v ní otevřela, pomalu a opatrně, médiu fotografie. Laterna magika se totiž nerada dává zaznamenávat, jako každé živé umění. Martin Beck se nejprve seznámil s Malým princem. Pokračoval nahlédnutím do duše hrdinů Podivuhodných cest Julese Verna. Jeho objektivem ožil a na až na dřeň zůstal odkryt příběh fotografa Eadwearda Muybridge, který vypráví inscenace Human Locomotion. Hravý a roztančený Cocktail 012 – The Best of nám dovolil zachytit v pohybu dynamiku a geometrii a nakonec Kouzelný cirkus, ikonická inscenace, ale spojuje generace, se vší radostí i smutkem, které život a velká přátelství přinášejí.
Na sklade 1Ks
17,81 €
18,75 €
Markéta Lazarová. Studie a dokumenty
Kolektivní monografie, jejímž tématem je proslulý film režiséra F. Vláčila Markéta Lazarová , poskytla prostor pro nové zhodnocení tohoto snímku z pohledu znalců z nejrůznějších oborů, kteří analyzovali jeho různé stránky - domácí a zahraniční recepce, film a literární předloha, film a dějiny, hudba a zvuk, střihová skladba, širokoúhlý formát, gender apod. Obsahuje také dokumentární část, která podle archivních pramenů mapuje produkční historii filmu nebo historii tzv. Královských obrazů a kde jsou publikovány dosud nezveřejněné rozhovory a obrazové materiály. Kniha je opatřena také souhrnnou bibliografií a filmografickými údaji.
Vypredané
17,81 €
18,75 €
Dramaturg
Tato kniha je druhým svazkem souboru představujícího autorskou, dramaturgickou, teoretickou a pedagogickou tvorbu Jana Vedrala. Navazuje na svazek DramaTIK. Je výborem dramaturgických esejí, studií a statí, jimiž autor doprovázel od osmdesátých let dvacátého století svou dramaturgickou, autorskou a pedagogickou praxi. Autor vychází z přesvědčení, že vedle praktické dramaturgie je součástí profese dramaturga také teoretická činnost, spjatá zejména s možnostmi a vývojem dramatu, scény a společenských kontextů divadelní tvorby. Tato teoretická dramaturgie není v přísném slova smyslu činností vědeckou, je totiž vždy vztažena a poměřována konkrétní scénickou praxí a je zpravidla také vyvolána jejími potřebami a nároky. To, do jaké míry jsou české divadlo a jeho dramaturgie spojené se společenským vývojem, analyzuje Jan Vedral na proměnách českého divadla a společnosti za období uplynulých čtyřiceti let.
Zpětné zakreslení cesty
Zásah policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 se odehrál přímo pod okny Národního divadla, které se tak - pokolikáté už v dějinách! - symbolicky stalo očitým svědkem počátku společenských změn v celé zemi. Kniha Zpětné zakreslení cesty, v níž vyprávíme příběh Činohry Národního divadla od konce roku 1989 až do roku 2015, sleduje, jak se společenské události promítaly do divadelního organismu a jevištního díla. Dynamická doba zahrnovala proces otevření hranic, majetkové restituce, znovuotevření otázky vztahu Čechů a Němců, privatizace, vyrovnání s totalitami, rehabilitace umlčených umělců, návraty z emigrace, rozdělení Československa, finanční krize, politické aféry a pády vlád, vstup do Evropské unie. Politické dění v zemi bylo provázeno debatou o smyslu a významu Národního divadla v proudu globálních změn. Působení tří polistopadových šéfů Činohry ND, Ivana Rajmonta, Josefa Kovalčuka a Michala Dočekala, je příběhem hledání odpovědí na otázku "čím je národu Národní divadlo" tak, jak se vyvíjela během 25 let svobodné společnosti. Činohra ovšem proměňuje i styl, poetiku, nástroje a prostředky uměleckého výrazu. Sledujeme nástup nových herců a režisérů a hledání tvaru, který by spojil do inscenačního celku výrazné projevy osobností s rozličným dosavadním zázemím. Režiséři, kteří přišli z divadel, jež byla doposud s publikem ve spikleneckém vztahu, hledají způsob, jak oslovit diváky oficiální scény; s tímto procesem úzce souvisí i úsilí o vznik současných dramatických textů. Průběžným hlasem, který zní za uměleckým usilováním, je hlas kritiky, v němž zaznívají jak splněná i zklamaná očekávání publika, tak i promyšlené interpretace inscenací. Kritický vícehlas je ale také hlasem médií a společenských nálad.
Příběh dvaceti pěti let Činohry Národního divadla je vyprávěním o pronikání nových témat a stylů do tvůrčího prostředí divadla, které je zavázáno vlasteneckou tradicí a povinností být přístupné všem. Žádné jiné divadlo v zemi takový závazek nenese, ale žádné jiné také k jeho splnění nemá takové podmínky jako Národní divadlo v Praze. Zpětné zakreslování cesty bez přesně zaměřených souřadnic je činností dobrodružnou, napínavou a zábavnou, nepřetržitě provázenou zamyšlením nad tím, jakou cestu urazila Činohra ND za 25 let v celkovém obraze české společnosti a jejího Národního divadla. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a za přispění Mecenášského klubu Národního divadla.
Nedivadlo Ivana Vyskočila
Kniha mapuje aktivity Nedivadla (1963–1990), které patřilo k nejpodstatnějším a nejosobitějším scénám Československa po druhé světové válce. Založil je „otec české ne/divadelní alternativy“ Ivan Vyskočil (1929) poté, co v Redutě provozoval s Jiřím Suchým legendární text-appealy, a poté, co spoluzaložil a vedl Divadlo Na zábradlí.
Nedivadlo se profilovalo jako scéna, kde se důsledně rozvíjelo narativní divadlo a kde ky´ženy´m modelem bylo divadlo ve stavu zrodu, divadlo vznikající z autentického setkání, divadlo jako společná dílna a laboratoř a zejména divadlo jako otevřená dramatická hra (zjednodušeně: improvizace). Ivan Vyskočil se tak stal unikátním česky´m představitelem světové divadelní alternativy (druhá divadelní reforma), s tou vy´sadou, že v jeho chudém divadle převažovala veselá chudoba, přesněji ludičnost a absurdita, nad ctnou askezí. Pravidelnými spolupracovníky Nedivadla byli Pavel Bošek, Leoš Suchařípa, Josef Podaný, Josef Škvorecký ad., později Přemysl Rut, Vlasta Špicnerová, Barbora Hocková či Otakar Roubínek.
Kniha je hlavním a přímým zdrojem poznání Nedivadla. Obsahuje především sedm her Ivana Vyskočila: Poslední den, Meziřeči, Křtiny v Hbřbvích aneb Blbá hra, Proč Karolína volala dru Baxovi? (Evokace), HAPRDÁNS neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce, Cesta do Úbic (divadelní + rozhlasová verze). A dále studie, recenze, rozhovory, polemiky, vzpomínky, bibliografii, summary. První vydání (1996) připravil Přemysl Rut, druhé doplnil Michal Čunderle. Oproti prvnímu vydání je rozšířeno o dvě hry, dvě studie a desítky fotografií. Graficky upravili Otakar Karlas a Jan Zich. 480 stran tištěného textu, 88 stran fotografií.
Proměny nonverbálního divadla
Nonverbální divadlo se stává stále přitažlivějším druhem dramatického umění. Kniha chce zachytit, kde se tu vzalo, jak se rozvíjí a jakých forem nabývá od roku 1989 do současnosti. Autorský tým složený ze tří generací tvůrců, pedagogů a teoretiků se pokusil vyznačit inspirace a východiska současné nonverbální tvorby. Vedle Adama Halaše do knihy přispěli Jan Hyvnar, Jana Návratová, Ladislava Petišková, Jana Pilátová, Marie Reslová, Jana Soprová, Hana Strejčková, Jaroslava Šiktancová a Eliška Vavříková. Mapují kořeny české pantomimy a pohybového divadla, reflektují současné nonverbální divadlo, jeho klíčové osobnosti a pedagogické trendy v oboru. Publikace je koncipována tak, aby byla srozumitelná odborné veřejnosti i zájemcům o nonverbální divadlo a zároveň sloužila jako opora pro studenty.
Dějiny loutkového divadla v Evropě
Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která v originále poprvé vyšla už před více než 150 lety (v roce 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývajících se dějinami evropského loutkového divadla. Magninova útlá knížka je dodnes respektovaným pramenem poznání v této oblasti zejména pro svou šíři záběru a shromáždění dosud nepublikovaných literárních pramenů i odkazů na muzejní sbírky. Co však běžného čtenáře na Magninově díle především zaujme, je zřetelné okouzlení loutkami vůbec, včetně estetických i etických požadavků na jejich tvorbu. Nové vydání tohoto překladu přináší původně dvoudílnou publikaci v jednom svazku. První díl obsahuje pohled na loutky ve starověku a středověku, samostatné kapitoly jsou věnovány loutkám v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Francii. Na tuto část navazuje druhý díl s přehledem loutkového divadla v Anglii a tzv. severských zemích, čímž autor míní země na sever od Alp.
Cine Teatro Saura
Název knihy Cine Teatro Saura je variací pojmu cineteatro, vztahujícího se k prostorům, v nichž mohli být diváci dříve vystaveni jak filmovému, tak divadelnímu prožitku. Filmy Carlose Saury jsou takovým prostorem. Putování filmovým dílem opírající se o fenomenologické principy je vedeno snahou zprostředkovat nezvyklé a svým způsobem i riskantní metody narace, jež mohou být cestou k jinému vnímání vnitřního i vnějšího světa a vztahování se k němu. Carlos Saura nalezl mnoho rozmanitých způsobů, jak pracovat s pamětí a časem a jejich subjektivním vnímáním, jak proniknout k metamorfózám minulosti v přítomnosti. Ve svém díle propojil filmové, divadelní a dokumentární polohy s maximální přirozeností a důvěrou v autorskou svobodu, jež není povinována ctít zavedené kategorie. Jeho více než šedesátiletá filmová tvorba je nahlížena v kontextu politických a sociálních proměn a rovněž optikou dalších kreativních vrstev Saurovy košaté osobnosti. Důraz je kladen nejen na důmyslné prolínání různých tvůrčích metod uchopení skutečnosti, ale také na zkušenost s diktaturou, kterou prošla jak španělská, tak i česká společnost, jíž je text určen. Pokud sebereme odvahu k obdobně svobodnému přitakání subjektivitě a přijmeme paměť jako prostor mnoha časů a představ, jímž je třeba procházet, možná se o sobě dozvíme víc než prostřednictvím příběhů posedlých objektivitou a strukturami, v nichž se nelze ztratit. A právě proto v nich lze tak málo podstatného nalézt. Chceme-li pochopit oheň, nestačí analyzovat popel, je třeba znovu zažehnout plamen.
Fifty + čtyři
Druhý soubor divadelních her úspěšného dramatika, scenáristy a režiséra Petra Zelenky (1967). Obsahuje hry Job Interviews (2014), Elegance molekuly (2018), Beckham (2020), Da Vinci (2021) a Fifty (2022). Autorkou doslovu a bibliografie je teatroložka Lenka Jungmannová.
České loutkářství
Publikace České loutkářství – Tradice a kontinuita je výsledkem dvouletého týmového výzkumu (2021–2022), jehož hlavní inspirací se stal zápis českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO v roce 2016. Ke zkoumání české loutkářské tradice a jejích fascinujících a dodnes inspirativních proměn se připojily dvě desítky osobností z tuzemského loutkářského světa, jak teoretici a historici, tak také divadelní praktici, amatéři i profesionálové. autoři textů: Marek Bečka; Kateřina Dolenská; Simona Chalupová; Miloslav Klíma; Andrea Králová; Markéta Králová; Jakub Maksymov; Nina Maláková; Jan Novák; Luděk Richter; Lenka Šaldová; Veronika Švecová; Zdeněk A. Tichý; Pavel Vašíček; Zuzana Vojtíšková; Elena Volpi; Adéla Vondráková.
Balet nás baví
20 nejznámějších světových baletů. Završení úspěšné trilogie, která dostala řadu ocenění včetně Ceny ministra školství. Podle knihy Opera nás baví běží na ČT stejnojmenný vzdělávací pořad pro děti. Překvapivě pestrá a bohatá kniha před vašimi zraky rozehraje a roztančí známá i některá méně známá, avšak významná baletní díla. Labutí jezero, Louskáček, Popelka, Giselle, Copélie a další. Každý titul provází informace o skladateli hudby, vysvětlující hesla, výslovnosti baletních termínů, ale také malovaný baletní manuál (baletní figury). Na knize spolupracovali přední osobnosti naší baletní scény a ilustracemi ji opět doplnil zejména v zahraničí uznávaný malíř a výtvarník Jiří Votruba.
Činoherní Ústí - Ve znamení kovadliny
Toto je připomínka padesáti let existence Činoherního studia v Ústí nad Labem. Scéna vznikla ve vypjaté normalizační době na troskách politickou mocí zrušeného Kladivadla. Činoherní studio se brzy prosadilo jako neobycejně živé divadlo s osobitou dramaturgií a schopností přitahovat zejména mladé publikum. Originální dramaturgii, režijní a herecký styl si divadlo udrželo i po pádu komunistického režimu. Životní etapy „Činoheráku“ přibližují čtenárům nejen texty mapující vývoj, ale také rozhovory s tvůrci a pamětníky, nebo vzpomínkově laděné příspěvky a výpovědi.
Nový domov Jany Giovanni Bellofato anebo Syflárna po pětačtyřiceti letech
Karel Haloun (1951) je výtvarník, grafický designér, publicista, editor, kurátor, nehrající člen kapel Jasná páka a Hudba Praha a docent UMPRUM. Tato kniha navazuje na předchozí soubor jeho ironických her a hříček Hrana hry (2019) a už podruhé ho představuje jako originálního undergroundového dramatika. Groteskní komedie Nový domov Jany Giovanni Bellofato je sequelem Syflárny, ve kterém se po pětačtyřiceti letech možná proměňuje původní zloba a pragmatičnost hlavní hrdinky v relativní smířlivost, ale okolní svět je bez ohledu na režimy, zdá se, pořád stejně cynický. Doslov napsal Michal Čunderle.
