Najnovšie - Knihy strana 31 z 500

Traktor Leonard žije na vidieku a pomáha na poliach rodine usilovných farmárov. Jedného dňa si všimne, že mnohí farmári pestujú aj iné plodiny. Vyberie sa teda na Dni polí a prinesie si odtiaľ semená nových rastlín. Zaseje ich na odľahlé pole, o ktoré sa potom tajne stará so svojimi priateľmi. Čo z toho vzíde? Presvedčí svojho farmára, že z času na čas treba odvážne vyskúšať aj niečo nové?

Vydajte sa s Vaianou za novými dobrodružstvami! Sprevádzajte Heiheia na jeho odvážnom putovaní, naučte sa plávať s Puom, preskúmajte ostrov Motunui – a ešte oveľa viac. Týchto osem príbehov je ako stvorených na čítanie deťom. Každý trvá päť minút, čo je ideálna dĺžka či už pred spaním, alebo kedykoľvek inokedy!

Rodičovstvo sa často javí ako ťažký boj a moderné technológie v životoch detí ho vôbec neuľahčujú. Nárast závislosti od sociálnych médií a kríza duševného zdravia u detí a tínedžerov rodičov motivuje hľadať spôsob, ako svoje ratolesti viesť k zdravému a vyváženému vzťahu k nim. Desaťročia štúdia vplyvu technológií na zdravie a osobné skúsenosti autorky vyústili do 10 praktických pravidiel na výchovu nezávislých a všestranne rozvinutých detí, ktoré vám pomôžu zvládnuť výzvy rodičovstva v 21. storočí.

Dita mala svoj život pod kontrolou. Milovala poriadok, jasné pravidlá a svet, v ktorom má všetko svoje miesto. Lenže potom prišla nehoda, ktorá jej v priebehu niekoľkých sekúnd vzala istotu, bezpečie aj predstavu o budúcnosti. Keď sa po dlhých týždňoch zotavovania pokúša znovu postaviť na vlastné nohy, do jej života vstupuje muž, na ktorého nedokáže prestať myslieť. Hasič Jakub bol pri nej v najhoršej chvíli jej života. A zdá sa, že osud ešte nepovedal posledné slovo. Obaja si nesú vlastné zranenia, vlastné pochybnosti aj vlastné tajomstvá. No niektoré stretnutia menia život viac než nehody a niektoré city prichádzajú práve vtedy, keď ich najmenej čakáme. Ukážka: PROLÓG Ešteže bolo leto. Teploty sa stabilne držali okolo tridsiatky a na to, aby bol človek oblečený, stačilo pár kúskov textilu. To jediné som si uvedomovala dokonale. Že je horúco a nech sa už stalo čokoľvek, lepšie je to pod slnečnými lúčmi ako pod vločkami snehu a v mraze. Hoci to trvalo už niekoľko minút a mne v skutočnosti nebolo zima, drkotalo ma. Vraj zo šoku. Dlhé sekundy som lovila v pamäti. Z akého šoku? Čo sa stalo? Veď som len išla z nákupov domov. Bezpečne som prešla cez Zbojskú. Ako vždy tam parkovali desiatky áut. Niekto sa išiel najesť, niekto len vystrieť si nohy a iný si vyšliapal krátku trasu k rozhľadni na kopci oproti. Nemala som rada ten úsek od Michalovej – Polhory k Tisovcu. Príliš veľa serpentín, žiaden signál na mobile. Pre prípad núdze to nebolo dobré. Vždy som mala slabý žalúdok a ako spolujazdec som si to akurát tak zakaždým odtrpela. Tentoraz som však bola v aute sama, šoférovala som svoju Kiu Soul, ročník 2013. Mala už čo-to za sebou. No milovala som to auto. Jeho krásnu béžovú farbu a príjemný interiér. Nikdy som nebola divoký šofér. Pravidlá v živote som mala rada a tie v cestnej premávke som dodržiavala s posvätnou úctou. Vždy som bola extrémne zodpovedný vodič. Keď som bezpečne prešla Tisovcom, vedela som, že do Muráňa je to len pár kilometrov a potom už pôjdem takmer rovinkou až do Revúcej. Vždy ma premohol pocit bezpečia, keď som míňala Muránsku Dlhú Lúku a v horizonte som videla obrysy mesta. Ako taký maják vyčnievali dva trinásťposchodové paneláky. Také naše dvojičky. Tak čo sa, dopekla, stalo? Nemohla som sa pohnúť. Neznášam pritom stiesnené priestory. Chytám z nich paniku. Moje dýchanie sa zrýchlilo. Vedela som, že panika sa blíži. Bolo skôr obdivuhodné, že sa nedostavila skôr. „Už to bude, slečna.“ Hlas, ktorý sa ozval blízko mňa, bol pokojný. Rozvážny. Upokojujúci. „Budete počuť nepríjemný zvuk, ale to len odpílime kusy plechu, ktoré nám bránia sa k vám dostať.“ Aké kusy plechu? Kde to, dočerta, som? Chcela som sa prudko pohnúť, aby som sa okolo seba obzrela. No nešlo to. Navyše mi niečo stekalo do očí. Žmurkala som, ale tá tekutina sa mi ešte viac rozmazala na mihalniciach. Čo sa stalo? Prečo takmer nič nevidím? Prečo cítim niečo mokré a lepkavé na hlave? „Ja vám nerozumiem,“ povedala som takmer šeptom a celkom určite trasľavým hlasom. Cítila som, ako sa mi oči zalievajú slzami a premiešavajú sa s tou tmavou tekutinou. Muž, ktorému patril ten príjemný hlas, položil ruku na moje rameno. Čas sa akoby na chvíľu zastavil. Len ten divný zápach visel vo vzduchu. Nafta, olej, pneumatiky. Všetko dokopy. A k tomu ešte niečo. Prach, horúce lúče slnka, hlina. A vrava. Postavy sa mi mihali pred očami. Počula som pokyny a videla blikať majáky. „Musíme vás vystrihnúť, slečna. Inak sa k vám nedostaneme. Nebojte sa, som tu pri vás,“ ubezpečil ma stále pokojným hlasom. Nebadane som prikývla. To bolo všetko, čo som dokázala spraviť. Čosi mi tlačilo na hruď a dýchalo sa mi ťažko. Ešte raz som prikývla. Hoci som stále nerozumela, čo sa deje. Ozval sa zvuk píly alebo brúsky a o chvíľu som cítila nepríjemný zápach rozrezaného plechu. Kus plechu sa pohol a tlak na hrudi sa uvoľnil. Až vtedy som si uvedomila, že mi naň celý čas tlačil airbag. Boli na ňom stopy krvi. Pravdepodobne mojej. Inštinktívne som si prešla jazykom po zuboch. Zdalo sa, že mi nechýbal ani jeden. To bola celkom dobrá správa. Zlá bola, že som ani len netušila, odkiaľ tá krv pochádza. A prečo som stredom tejto situácie. Zaostrila som zrak. Sedela som v aute. V mojom milovanom aute. Okolo neho koordinovane pobehovalo viacero ľudí. Hasičov. „Mala som haváriu?“ opýtala som sa náhle. Akoby som zrazu precitla. „Áno, slečna,“ odpovedal úprimne stále ten istý hasič. Znova ma začala chytať panika. Srdce mi divo bilo. „Volám sa Dita,“ vyhŕklo zo mňa. Akoby to v tej chvíli bolo dôležité. Vlaste bolo. Všetko, čo sa dialo, sa ma bytostne dotýkalo. Oslovenie slečna zo mňa robilo neutrálnu bytosť. Chcela som, aby to bolo osobnejšie. Aby mi niekto z tých ľudí povedal: „Neboj sa, Dita. Všetko bude dobré.“ Akoby mi ten hasič čítal myšlienky. „Nebojte sa, Dita,“ ubezpečil ma. „Vytiahneme vás von a zveríme zdravotníkom. Už bude dobre.“ „Nechcem, aby ste ma opustili!“ vykríkla som zdesene. Oči sa mi znova naplnili slzami. Potrebovala som ho pri sebe. Dodával mi odvahu a istotu. V tom chaose a strachu som sa ho chytila ako tej povestnej slamky. Nechcela som byť vo svojom strachu sama. „Budem pri vás, dokedy to len bude možné,“ ubezpečil ma. „A potom? Potom čo?“ Prepadalo ma zúfalstvo. No odpovede som sa už nedočkala. Plechy definitívne povolili. V priebehu niekoľkých sekúnd som dostala okolo krku spevňujúci golier a hneď nato ma bezpečne položili na nosidlá. Stále mnou lomcovala zima, hoci bol vzduch naďalej nepríjemne horúci a obloha jasná. Niekde v pozadí som započula kukučku. Príroda pokračovala v živote vlastným tempom. Len ten môj bol teraz výrazne narušený. Všetko ma bolelo a zároveň som nič necítila. Nevedela som, či dokážem hýbať rukami, nohami. Zároveň som sa bála vykonať test. Dať pokyn z mojej mysle, aby som pohla prstami na nohách. Strach bol silnejší. Nebola som pripravená na to, že som možno ochrnutá. Tak som len potichu ležala na nosidlách a slzy mi stekali po opálených lícach. Bola som na nákupoch. A na kávičke s kamarátkou. Mala som prísť do môjho dvojizbáku na prvom poschodí trojpodlažného činžiaka. Naliať si studenú limonádu, ktorú som mala nachystanú v chladničke. A vybaľovať nákup. Tešiť sa z doplnkov do domácnosti, nových handier a kabelky. Keď ma umiestnili do sanitky, môj posledný pohľad pred zavretím dverí smeroval k miestu nešťastia. Moje auto bolo na šrot a jedna jeho časť, tá, kde by obvykle sedel spolujazdec, bola zakliesnená pod kabínou červeného kamióna. Pozerala som sa na scénu pred sebou ako na miesto apokalypsy. Bolo to šrotovisko. „Toto som prežila?“ Nespoznávala som svoj hlas. Tentoraz bol bez náznaku paniky alebo plaču. Bol pevný. Len trochu neveriaci. „Áno, slečna.“ Tentoraz patril hlas žene. Milej bacuľatej sestričke alebo doktorke. Jednoducho záchranárke. To som nevedela s istotou povedať. „Mali ste ohromné šťastie.“ „A niekto iný...?“ Bála som sa vysloviť to slovo. Bála som sa odpovede. Strach sa mi bez pozvania votrel do života. „Nikto iný. Len vy a šofér kamióna. Ani jemu sa nič nestalo.“ „Vďaka Bohu,“ zašepkala som vďačne. Zavrela som oči. Chcelo sa mi spať. A potom sa zobudiť a zistiť, že to bol len sen. V hlave sa mi ako ozvena opakovala posledná veta: ... ani jemu sa nič nestalo...

Zkoumání etiky kultury holokaustu usiluje o přehodnocení debat a sporů, které formovaly studia o holokaustu za poslední čtvrtstoletí. V tomto zásadním díle se mezinárodní akademici ze zakládající generace studií o holokaustu potkávají s novou generací historiků, umělců a spisovatelů, kteří posouvají hranice debaty jinými badatelskými či uměleckými postupy. Publikace se zaměřuje na kulturu veřejných památníků, svědeckých výpovědí i artefaktů kulturní paměti a historie, jež vznikly na základě vzpomínek na holokaust, a zkoumá institucionalizaci, globalizaci, ale i nejrůznější zpochybňování kultury holokaustu. Zabývá se třemi vzájemně propojenými tématy, a sice riziky narativu, remediací archivu a politikou výjimečnosti, přičemž jednotlivé eseje a rozhovory zkoumají složitost etiky obklopující diskurs, artefakty a instituce paměti holokaustu.

Jak může vypadat společnost, která se rozhodla odstranit vše nahodilé, nepředvídatelné a zbytečné? Odpověď nabízí román Převychovaní, který čtenáře zavádí do roku 2276, když ideály Velké francouzské revoluce vedly k radikálnímu přeuspořádání života. Peníze, majetek i rodina zmizely, děti od jednoho roka vyrůstají v institucích a jejich místo i roli v životě určuje systém. Z minulosti zůstala jen nejasná torza bez srozumitelného významu. V tomto prostředí, v němž se střídání partnerů chápe jako projev osobní svobody, se rodí vztah Vogelsauge a Hellkopf, který se vymyká této citové otupělosti. Nález zapomenutých předmětů a knih na krátký čas naruší zdánlivě pevný řád a otevře prostor otázkám, pro které v tomto řádu není místo.

Průvodce por zmatené V této knize Richard Susskind čerpá ze svých zkušeností s prací v oblasti umělé inteligence od počátku 80. let. Pro Susskinda je vyvážení výhod a hrozeb umělé inteligence zásadní výzvou naší doby. Zabývá se historií umělé inteligence a možnými scénáři její budoucnosti. ChatGPT a generativní AI považuje pouze za nejnovější kapitolu v pokračujícím příběhu AI a tvrdí, že jsme stále ještě na počátku vývoje. Argumentuje, že zodpovědné uvažování o dopadu AI vyžaduje, abychom se dívali daleko za hranice dnešních technologií, a naznačuje, že technologie, které ještě nebyly vynalezeny, budou mít v roce 2030 na nás mnohem větší dopad než nástroje, které máme k dispozici dnes. To vede Susskinda k diskusi o možnosti existence vědomých strojů, úžasných nových virtuálních světů založených na AI a dopadu AI na evoluci biologických lidí.

Jošiki a Hikaru vyrostli společně v jedné vsi. Avšak jednoho dne si Jošiki uvědomil, že Hikarua nahradila jakási věc. Nějaký Hikaru, který je dokonalou kopií toho předchozího. Jošiki si dobře uvědomuje, že Hikaru není člověk, ale rozhodne se jej přijmout, a tak oba dva žijí dál, jako by se nic nestalo. Jenže co je vlastně Hikaru zač? Chlapci se v rámci pátrání dozvídají nové informace o „panu Nónukim“ i o historii vesnice Kubitači. Jenže čas se krátí a v jejich okolí se začínají dít podivné věci...

Dramatická bitva s padouchy ve městě Džakú sice skončila, ale hrdinové rozhodně nemají příliš důvodů k oslavám. Tom urovi s All For Onem se povedlo uprchnout a je stá le jasně jší, že po sobě padouši nezanechali jen hmotné škody – podařilo se jim nabourat samotnou důvěru společnosti k superhrdinům. Zatímco se svět staví na nohy, Midorija se chystá na svůj dalš í úkol – pochopit skutečnou podstatu své schopnosti...

Kniha sleduje na příkladu malé elitní i elitářské skupiny dělníků vzestup dělnického hnutí v éře základních společenských a politických změn od předvečera revoluce 1848 až do počátku první světové války. Hlavním zkoumaným fenoménem jsou proměny kolektivních identit manuálně pracujících v moderní době, které jsou zde nazírány jako předpoklad pro kolektivní strategie a praxe jednání v rámci sociálních hnutí. Práce popisuje typografické tradice a symboly formované od doby vynálezu knihtisku a také podoby sociálních konfliktů a kolektivního vyjednávání o pracovních podmínkách v období vrcholného industriálního kapitalismu a masového dělnického hnutí na přelomu 19. a 20. století. Solidární sítě typografických dělníků zde nejsou zkoumány pouze ve vztahu k ostatnímu dělnictvu, ale i ve vztahu k nedělnickému prostředí, v tomto případě především k intelektuálně měšťanskému milieu, které pro typografy hrálo důležitou roli.

Tato knížka je vynikajícím průvodcem na cestě ke svátosti manželství. Strhujícím způsobem a pozitivně se v ní mluví o radosti z lásky. Nevyhýbá se však ani nástrahám na cestě k vydařenému společnému životu. Jde o základní četbu při přípravě na manželství – zaslouží si opravdu název katechumenát manželství. Papež František

Dnes již kultovní román z prostředí japonského zajateckého tábora, v němž živoří vězni z řad Spojenců – Angličané, Australané a Američané. Krutí japonští dozorci, nedostatek jídla, malárie, cholera i absence zpráv z domova způsobují, že se ze zajatých vojáků stávají apatické „chodící mrtvoly“. Pouze jediný z nich se nedá připravit o svou vnitřní svobodu a vládne táboru jako Král. Jeho neuvěřitelná vitalita a podnikavost se nedají omezit ani ostnatými dráty, ani nenávistí spoluvězňů. Královým nejbližším přítelem v táboře se stává anglický pilot Petr Marlow, potomek staré britské aristokracie. Přestože životní hodnoty obou mužů nemohou být odlišnější, společně se postaví tlaku svých věznitelů definitivně zlomit důstojnost zajatců…

Pozrite si nádherne ilustrované mapy celého sveta, na ktorých ľahko zistíte, čo spája a odlišuje jednotlivé regióny. Preskúmajte faunu, flóru, priemysel, dopravu a obľúbené pamiatky vytvorené človekom. Polárne oblasti Antarktída a Arktída sú zobrazené na jedinečných mapách, vďaka ktorým si malí čitatelia ľahko zapamätajú najdôležitejšie rozdiely medzi nimi. Knižkou vás prevedú kamaráti z celého sveta a nájdete v nej aj niekoľko úloh a otázok, ktoré deťom hravou formou pomôžu naučiť sa orientovať v mapách. Využiť môžete aj naše tipy na používanie atlasu, ktoré nájdete na konci knihy.

Princezná Peach má narodeniny a zo všetkého najviac túži zistiť, odkiaľ pochádza. Bude nečakaný návštevník z vesmíru kľúčom k jej minulosti? A aké nové, vzrušujúce dobrodružstvo čaká na princeznú Peach, Maria a ich priateľov? To sa dozviete v tejto knižke podľa filmu Super Mario Galaktický film!

Lepidla se využívají ve výrobě více než 70 % dřevěných výrobků, a to zejména při lepení nábytkových, stavebně-truhlářských spojů, při výrobě stavebních prvků a ve výrobě dřevěných kompozitních materiálů. Zkušení autoři vás seznámí s jednotlivými druhy lepidel, se způsoby jejich nanášení a pracovními postupy pro vytvoření trvanlivého lepeného spoje.

Válka na planetě Voltemand sice skončila, ale statečným vojákům Astra militarum povinnosti zůstávají. Ve zničeném provinčním městě Vincule dostali nově zformovaní vojáci z Tanithského prvního spolu se svým velitelem komisařem plukovníkem Ibramem Gauntem nevděčný úkol: spolupodílet se na policejní akci s cílem nastolit trvalý mír. Násilnosti a odpor ale s nadcházejícím příchodem nového imperiálního guvernéra ve Vincule narůstají. Co je ale přesně způsobuje a pronásleduje je stinnými ulicemi a jaká temná tajemství se tito nevyzkoušení, nově založení Duchové sami o sobě dozvědí?

Kniha zpřístupňuje paměti dobrovolného hasiče Josefa Procházky z let 1937–1945, který byl zatčen gestapem v prosinci 1944 pro ilegální činnost. Po zatčení zažil sérii brutálních výslechů v pověstné „Pečkárně“ a prošel vězením na Pankráci, odkud byl deportován do Malé pevnosti Terezín. Dochované paměti, sepsané těsně po válce, vydávají svědectví nejen o hrůzách, které musel Josef Procházka prožít, ale i o zapojení hasičstva do odbojového hnutí během nacistické okupace.

Guts a jeho parta se ve vesnici Enoch pouštějí do boje s trolly. V kruté bitvě s nesčetnými nepřáteli nachází uplatnění jak Gutsův meč, tak magie čarodějky Schierke, kterou potkal v Lese duší. Guts nad jejími schopnostmi žasne, ale trollí útok se pořád nedaří zastavit a situace začíná být neudržitelná!

Tato kniha čtenáři nabízí rozhovory veterána výzkumu změněných stavů vědomí Richarda L. Millera s předními americkými vědci, kteří zkoumají vlivy psychedelických látek (LSD, MDMA, psilocybinu a ayahuascy) na člověka. Psychedelická medicína je výstupem padesáti let profesního i osobního zájmu o lékařsky přínosné a potenciálně transformační účinky těchto látek. Když se podíváme na uplynulé půlstoletí a skutečnosti, které nám v této knize výzkumníci přibližují, je více než jasné, že veřejnosti byl odepřen přístup k prostředkům, které mají potenciál změnit běh lidských dějin. Ukazuje se, že psychedelické látky, podávané podle ověřených a jasně popsaných pravidel, navozují změněné stavy vědomí, které podněcují kreativitu a psychofyzické uzdravení. Nabízejí nám i svobodu zkoumat sebe sama a prezentovat tyto výsledky výzkumu komukoli, kdo se zajímá o ty nejhlubší otázky bytí. S rozšířením vlastního vědomí se osvobozujeme od otroctví, které je vlastní všem kulturním a institucionálním systémům. Otroctví vzniká rutinním opakováním každodenního života, tak dlouho, dokud se dané chování neinstitucionalizuje — právě tehdy vzniká establishment. Zkostnatělá kultura současného establishmentu zapříčiňuje trvalý tlak, kterým svobodné prostředí potlačuje a ovládá jak naši kreativitu, tak rozšíření našeho vědomí. Z této knihy vyplývá, že pomocí psychedelických látek lze dosáhnout z tohoto stavu uzdravení.