Hľadanie: Evropská ekonomická integrace: procesy, politiky, governance CZ

Integrace našeho kontinentu, probíhající déle než padesát let, je velmi dynamický proces, který má značný vliv na svět, jenž nás obklopuje. Přejeme si žít v Evropě ovládané duchem nadnárodní spolupráce, anebo klademe důraz na osvědčené hodnoty samostatné národní a státní existence? Jsme-li stoupenci sjednocené Evropy, jakou podobu by měla mít? Odpovědi na tyto otázky hledáme podobně, jako je hledaly minulé generace obyvatel našeho kontinentu. Dobové souvislosti se ovšem mění. Zatímco na počátku 50. let se Evropané takto ptali v atmosféře stupňující se studené války, dnes máme co do činění s rostoucí hrozbou terorismu; kromě toho se musíme vyrovnávat s výzvami, jež přináší pokračující proces globalizace. Druhý svazek Dějin evropské integrace je věnován vývoji evropské spolupráce od počátku 60. let do současnosti. Toto období je ohraničeno dvěma mezníky – zahájením činnosti přímého předchůdce dnešní Evropské unie, tj. Evropského hospodářského společenství, na přelomu 50. a 60. let, a aktuální snahou o prosazení Smlouvy o Evropské ústavě jako nového právního dokumentu, upravujícího podobu a činnost EU. Na často velmi složité otázky vyplývající z textu autoři nenabízejí autoritativní odpověď; šlo jim zejména o to poskytnout pomoc při hledání důležitých informací a při formulování vlastního stanoviska.

Kniha prezidenta republiky Václava Klause Evropská integrace bez iluzí je pokusem podívat se v dnešní neklidné situaci na Evropu bez růžových brýlí. Autor podává stručný náčrt více než půl století evropské integrace, popisuje dnešní situaci, kterou považuje za nestabilní, neudržitelný mezistav, snaží se na pravou míru uvést reálné přínosy integrace. Východisko vidí v transformaci jak evropského sociálně-ekonomického systému, tak evropského integračního modelu. Navrhuje návrat od ekologicko-sociálně tržní ekonomiky k trhu a od shora dirigované unifikace Evropy k aktivní spolupráci evropských zemí.

Odchod Velké Británie z Evropské unie je tématem, o kterém se diskutuje a píše z mnoha hledisek. Skupina autorů z Právnické fakulty Univerzity Karlovy si vybrala perspektivu zaměřenou na právně-institucionální aspekty nejen odchodu Velké Británie z EU, ale i dalšího vývoje evropské integrace bez jednoho z jejích dosavadních klíčových aktérů. Autoři se v jednotlivých kapitolách zaměřili na velmi konkrétní oblasti působení EU, jako je volný pohyb osob, dohled nad finančním systémem, mezinárodní ochrana lidských práv atd. Tato témata rozebírají nejen s ohledem na aktuální stav jednání o brexitu na jaře 2018 a záměrně se také vyhýbají „věštbám“ o budoucí podobě EU. V jednotlivých kapitolách najde čtenář hluboké zamyšlení nad samotnými institucionálními základy EU, jejich silnými a slabými stránkami a nad tím, co může sama EU i její občané udělat pro to, aby myšlenka evropské integrace překonala krizi vyvolanou odchodem Velké Británie. V závěru knihy každý z autorů odpovídá na následující otázky: Kam Evropská unie po brexitu směřuje? Kde bude za osm až deset let? Jaké tendence v ní převládnou? Které vnitřní problémy musí vyřešit, aby výzvu představovanou brexitem úspěšně překonala?

Evropská integrace není a priori nic dobrého ani špatného. Jde o výsledek střetávání různých zájmů. V posledních letech však nelze nevidět, že se Evropská unie dostala do krize. Evropské instituce nefungují dobře, Unie trpí demokratickými deficity, důvěra občanů v ni je nízká, vyhrotily se problémy eurozóny, eskaluje migrační krize a některé země (jako např. Velká Británie) podnikají kroky k vystoupení z Unie. Cílem monografie je uchopit evropskou integraci z pohledu teorie veřejné volby. Autor předkládá náčrt teorie mezinárodní politiky, rozebírá dějiny evropské integrace, diskutuje proces rozšiřování vs. opouštění EU, nabízí ekonomii evropské integrace, analyzuje hlasovací sílu v EU, rozebírá krizi eurozóny a poslední kapitolu věnuje migrační krizi.

Úžasná rozmanitost moderní architektury mezi Litvou a Portugalskem a mezi Norskem, Německem a Chorvatskem vychází z jedinečného architektonického výraziva jednotlivých zemí. Po celé Evropě vznikají průkopnická díla slibných talentů, jejichž kariéry jsou teprve na počátku, i mezinárodně uznávaných architektů, jako jsou Zaha Hadid (Nordpark Cable Railway, Rakousko), nebo Massimiliano a Doriana Fuksasovi (Koncertní síň Zenith, Francie). Zahrnuje ty nejlepší projekty z Evropy. Představuje reprezentativní průřez, který zaujme odborníky i laiky.

Otázka, či firma funguje efektívne, úmerne daným zdrojom a investíciám, trápi azda každého podnikateľa. V praxi však nie je jednoduché ekonomickú efektívnosť výroby jednoznačne zmerať. Vplýva na ňu totiž veľké množstvo nie presne definovateľných činiteľov, ktorých jednoznačný výklad zatiaľ neexistuje. V spleti tejto rôznorodosti sa preto ekonómi zhodli na tom, že ukazovatele produktivity práce a rentability vlastného imania sú jedny z najdôležitejších mier vyjadrujúcich efektívnosť výroby. Produktivita práce vyjadruje efektívnosť ľudskej práce, kým rentabilita vlastného imania je najlepším vyjadrením ekonomickej efektívnosti z pohľadu vlastníka. Ako možno tieto ukazovatele presne vyjadriť, sa môže majiteľ firmy, manažér, podnikateľ či študent naučiť aj vďaka knihe o ekonomickej efektívnosti. Publikácia ilustruje, ako treba použiť metódy analýzy úrovne oboch mier efektívnosti, ich vývoj aj vplyv iných faktorov. Autor vychádzal pritom z predpokladu, že číselným základom analýzy sú v prvom rade mesačné hodnoty počtu zamestnancov, pridanej hodnoty, hospodárskeho výsledku a vlastného imania za vykazujúce organizácie. Kniha sa skladá z troch častí. V prvej autor analyzuje produktivitu práce, v druhej rentabilitu imania a v tretej opisuje použité metódy. V rámci opisnej štatistiky napríklad uvádza metódy absolútnych rozkladov, metódy indexovej analýzy, spôsoby výpočtu kĺzavých úhrnov a priemerov aj postup prognózy metódou regresie. Každý vzorec či tabuľka sú presne vysvetlené, hoci určité vedomosti čitateľa z matematiky sú nevyhnutné. Použité číselné hodnoty nie sú pritom nijakými imaginárnymi číslami, ale konkrétnymi výsledkami a ukazovateľmi podniku - Slovnaftu, a.s., Bratislava za roky 1996 až 1998.

Kniha seznamuje čtenáře se zajímavou, dlouhou a nelehkou cestou, kterou evropská měnová integrace absolvovala od počátečních poválečných pokusů o kurzovou stabilitu k okamžiku zavedení společné měny. Popsány jsou dobové problémy, s nimiž se střetá valy četné snahy o měnovou spolupráci a připomenuty jsou důležité koncepty, jejichž prostřednictvím ekonomická teorie tyto problémy vnímala a analyzovala. Problematika měnové integrace je přitom zasazena do širších souvislostí evropské ekonomické int egrace a v mnoha směrech je posuzována též z pohledu praktické měnové politiky.

Kniha Měnová integrace náklady a přínosy členství v měnové unii, která se vám dostává do rukou, je vyústěním mnohaletého studia a zájmu autorů o problematiku evropské měnové integrace. Editor a autoři jednotlivých kapitol se problematikou měnové integrace a jejími jednotlivými aspekty dlouhodobě zabývají jak v rámci své vědecké, tak pedagogické praxe. Přestože je kniha ve svém záběru velmi komplexní, je třeba čtenáře upozornit, že nepokrývá veškeré aspekty spojené s teorií měnové integrace a jejich praktickou implementací v souvislosti se zaváděním společné měny euro.

První globální finanční a ekonomická krize tohoto století, která začala jako lokální krize hypotečním trhu Spojených státu v roce 2007 a která následným přelitím do dalších sektoru ekonomiky a do dalších zemí získala svůj systémový a celosvětový charakter, se stala námětem rozsáhlých diskusí a analýz ekonomu z akademické sféry i z praxe, národohospodářů i představitelů finančních institucí a podnikové nefinanční sféry, tvůrců hospodářských politik i příjemců jejich rozhodnutí. Byly zevrubně rozebírány dlouhodobé příčiny krize i krátkodobé faktory, které působily pouze jako její roznětka. Proběhl střet o to, zda a do jaké míry má stát zasahovat, aby zmenšil následky krize. Nakonec se státy rozhodly pro masivní měnovou i fiskální stimulaci svých ekonomik s cílem zmírnit průběh a projevy krize. Došlo k nebývalé podpore soukromých ekonomických subjektu – bank a dalších finančních institucí i nefinančních podniku – ze strany státu, přišla dlouho nevídaná vlna znárodňování finančních i nefinančních firem. Vše za cenu enormního pumpování peněz do ekonomiky centrálními bankami i masivního zadlužování veřejných rozpočtu, přičemž rozhodujícím držitelem rostoucích státních dluhu není nikdo jiný než soukromý, především finanční sektor, ve jménu jehož podpory, oddlužení, sanace a zmírňování následku jeho chybných rozhodnutí jsou státní dluhy generovány. Aby řešení ztrátových obchodu a investic soukromých – zejména finančních – subjektu a jimi naakumulovaných soukromých dluhu prostřednictvím vysokých výdajů veřejných rozpočtů a zadlužování státu bylo alespoň do určité míry politicky průchodné, volají vlády po přísnější regulaci finančních trhu a institucí na nich působících, po doplnění regulace na úrovni národních státu regulací v globálním měřítku, po nové architektuře finančních trhu. Cílem je snížení rizika vzniku podobné krize v budoucnosti. Návrhy nových regulačních opatření jsou mnohdy ambiciózní, avšak jejich praktická realizace se ukazuje jako obtížná, zdlouhavá, narážející na mnoho překážek. Proč však ze strany některých zájmových skupin existuje tak tuhý odpor k zavádění nové regulace finančních trhu? Proč jsou nová regulační opatření přinejmenším prozatím přijímána ve změkčené, kompromisní podobě oproti původním návrhům? Proč národní státy ještě před uvedením nové regulace v život tak ochotně nalily biliony dolaru a biliony eur do krachujících bank a dalších finančních institucí? Proč se právě v době krize tak intenzivně rozhořel spor o budoucnost jednoho z pilířů evropské integrace – jednotné měny euro? Proč tak málo ekonomu bylo schopno před několika lety rozpoznat, že ekonomice USA, respektive globální ekonomice hrozí krize velkých rozměrů? Proč jejich varování byla ulehčována, proč je tak málo lidí bylo ochotno vyslyšet? Budeme vůbec schopni spolehlivě předpovědět, kdy se krize blíží ke svému konci, když jsme byli tak slepí a hluší při předpovídaní jejího vzniku? A jaká je vlastně podstata institucionálního rámce globalizované ekonomiky, v níž současná krize vypukla? Je tento rámec nastaven v souladu se zájmy jednotlivých národních státu, anebo se zájmy pouze některých silných zájmových skupin? K odpovědím na tyto otázky se čtenáře bude snažit dovést předkládaná monografie. Je výstupem projektu „Hodnocení postavení České republiky a její schopnosti rozpoznávat a prosazovat vlastní zájmy v evropské a světové ekonomice“ řešeného cleny autorského kolektivu v rámci Národního programu výzkumu II (program Sociálně-ekonomický rozvoj české společnosti, tematická oblast Zájmy českého státu a společnosti v procesech evropské integrace), jehož zadavatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Hledání odpovědí na výše uvedené otázky není jednoduché a přímočaré, protože příčiny, projevy a způsoby řešení krize jsou výslednicí střetu zájmu mnoha zájmových skupin, které své pohledy a přístupy často v nejrůznějším balení vydávají za zájmy národní. To pak znesnadňuje odhalení skutečných příčin krize a nastavení účinných politik k jejímu řešení a prevenci. K jakým odpovědím došli autoři této publikace, napovídají názvy jednotlivých kapitol: „Zajetí státu finančními zájmovými skupinami jako hlavní příčina ekonomické krize“, „Mechanismus selhání finančního sektoru a jeho důsledky“, „Střet o členství v eurozóně v době ekonomické krize: přesvědčivější argumenty zastánců eura“, „Larosierova zpráva: představa Evropské unie o nové architektuře finančních trhu“, „Rizika vývoje světové ekonomiky po odeznění akutní fáze finanční a ekonomické krize“. Silná pozice finančního sektoru v globalizované ekonomice znesnadňuje přijímání nového regulatorního rámce finančních trhů. Po masivních státních intervencích, které odvrátily kolaps světového finančního systému, se banky a další finanční instituce snaží svou činnost vrátit do starých kolejí a investovat a obchodovat tak, jak byly zvyklé. Jakou má však takové počínání perspektivu? A kdo zaplatí rozsáhlé státní dluhy, které zbyly po masivních státních zásazích? Na čí úkor bude veřejné zadlužení řešeno? Čí zájem se prosadí? Rok 2010 následující.

Již původní vydání tohoto slovníku potvrdilo, že šlo o potřebný krok, odpovídající na poptávku po tomto druhu odborných publikací. Jeho nové vydání – doplněné a především aktualizované – je reakcí na stále rostoucí zájem široké i odborné veřejnosti o náš vstup do Evropské unie, o pojetí integrace v ní, i o další integrační procesy, které probíhají v soudobé světové ekonomice.