Hľadanie: Rubato
zobraziť:
Moje tělo a já
René Crevel (1900–1935) patřil k jádru surrealistické skupiny, v níž proslul zejména průzkumem snových stavů. „Jako se někdo rodí modrooký, narodil se on jako vzbouřenec,“ napsal o něm Philippe Soupault. André Breton: „V jeho krásném chlapeckém pohledu, v kouzlu, kterým působí, v obavách a vyzývavosti, které se v něm stejně snadno probouzejí… v tom všem převládá úzkost.“
Na rozdíl od většiny surrealistů napsal Crevel jen hrst básní, neuznával ani princip automatického psaní. Jeho žánry byly jistý druh románu a esej, od sebereflexe po pamflet odrážející jeho silnou politickou angažovanost. Když se mu r. 1935 během protinacistického Kongresu spisovatelů na obranu kultury nepodařilo urovnat roztržku mezi surrealisty a sovětskou delegací, která prosadila jejich vyloučení, spáchal Crevel sebevraždu. Přispěla k tomu i jeho znovu se rozmáhající tuberkulóza; představa sebevraždy ho však provázela celým životem.
Moje tělo a já z r. 1925 je kniha prvního bilancování. Crevel ji psal v době, kdy se načas vzdálil surrealistům a přidal se ke končícímu hnutí dada, podnětem k ní byla potřeba nové rovnováhy. Je přímočarým zamyšlením nad vlastním životem, které chce skoncovat se všemi úhybnými manévry a s tím, čemu autor jinde říká „mlžno v duši“. Surrealistická je především v této upřímnosti a v důrazu na úplnost člověka i na podstatnou úlohu jeho tělesnosti.
Candido aneb Sen sněný na Sicílii
Román Candido (1977) se svým titulem prezentuje jako remake Voltairova románu z roku 1759 Candide aneb o optimismu. Leonardo Sciascia tu reprízuje slavnou Voltairovu postavu: prosťáčka Candida, „divocha“ plného idealistické důvěry v náš svět jako „nejlepší z možných světů“ – důvěry, jež se v konfrontaci se skutečností postupně rozkládá.
Candido, Sicilan jako Sciascia, a tedy dítě velmi specifické kulturní zóny se specifickým morálním kodexem a specifickými vzorci chování, prochází v této travestii třemi desetiletími italského poválečného vývoje a zažívá podobně jako Voltairův hrdina nekonečnou sérií rozčarování. Vyústění této pouti však není tragické: Sciasciův Candido se v závěru románu distancuje od všech ideologických mýtů a napříště se hodlá nechat unášet iracionalitou životního pohybu – tím, čemu staří Řekové říkali bios a eros – a být ve svém metafyzickém sobectví prostě šťastný.
Paradise now - aneb revoluce v umění, Paříži a Avignonu
V polovině 60. let odchází Living Theatre do Evropy, aby uskutečnil rozchod s americkou kulturou a šířil myšlenku anarchistické revoluce. Během pobytu v Evropě vytvoří soubor několik inscenací, které zobrazí téma revoluce pomocí řady nových scénických postupů. Skutečný příspěvek k anarchistické revoluci pak zinscenuje v létě revolučního roku 1968 na Avignonském festivalu, kde uvede premiéru inscenace Paradise NOW a v programu představí i dva starší projekty Mysteries and Smaller Pieces a Antigone. Každá z inscenací obsahuje jiný princip proměny vnímání, který má vést diváky k novému, revolučnímu způsobu jednání. Inscenace Mysteries and Smaller Pieces směřuje pozornost účastníků k aktivaci smyslů a k prohloubení dojmu slyšení skrze poslouchání, vidění skrze dívání se, cítění prostřednictvím tělesného vnímání; inscenace Antigone zobrazuje pohyb a jeho absenci, která se stává zdrojem bytí, života a smyslu; inscenace Paradise NOW otevírá dveře zakoušení přítomného času, který vstupuje do reality scénického díla a naplňuje ji životem. Prostřednictvím nových scénických forem Living Theatre usiluje objevit nové formy vnímání, které umožní vytvořit podmínky pro anarchistickou revoluci. Pokusy promítnout revoluci ze scény do skutečnosti však vedou k dystipickým účinkům. Inscenování revoluce na druhou stranu otevírá účastníkům nové druhy dojmů, které by nebylo možné vyjádřit jinak a jinými prostředky.
Vějíře markýze de Sade
Novela Vějíře markýze de Sade začíná jako protokol z procesu s fochérkou Gabrielle, výrobkyní okázalých a obscénních vějířů pro svého přítele, autora skandálních sexuálních vizí a vězně revolučního režimu. Od této základní zápletky se v koláži záznamů, dopisů a fantastických vizí rozvíjí dramatizovaná úvaha na téma fantazie a skutečnosti, násilí a slasti, odvahy a krutosti, v níž vedle obávaného markýze vystupuje též autorka Deklarace práv ženy a občanky, revolučním tribunálem popravená Olympe de Gouges (1748–1793) nebo biskup yucatánské arcidiecéze a ničitel mayských knih Diego de Landa (1524–1579).
Tutáčovy miliony
Věčně budoucí ministr kultury Tutanchamon, řečený Tutáč, ten, který prosadil 75 % státního rozpočtu pro svůj rezort, tato lhostejná triumfující šelma inspirovaná hegemonií egyptských faraonů a pojímající svůj úřad jako (nad)vládu nevyzpytatelného absolutistického sarkastika, tento původce nesmrtelné Knihy Tutáč, pokračuje s podporou sekretáře Slávka Jandáka v díle totální kulturní obnovy další etapou. Její průběh zaznamenává a glosuje v zápisech, jejichž přepis předkládáme jeho milovníkům přesně s tou pokorou a důvěrou, za jakých vznikaly.
Kniha vychází ke 200. výročí prvního písemného záznamu o spatření Bludného Holanďana. Ministerstvo kultury ji podpořilo dvěma pilotami z alpské borovice, a pokud v ní vystupuje někdo mrtvý ještě jako živý, nejedná se o závadu.
Studená vlna
S překotnou autoterapeutickou mnohomluvností vypráví autor, podepsán iniciálami S.d.Ch., o svém rozervaném životním příběhu, své tvorbě v mnoha uměleckých odvětvích a svých neklidných vztazích s celým světem.
K druhému vydání autor připsal následující text:
Před deseti lety jsem si poznamenal: Dnes už mohu svou Studenou vlnu vydat. Přešla. Už jsem se vrátil ze strojovny zoufalství a nenávisti a už se tam nepotřebuji vracet. Studená vlna už není můj život, už je to pouhý příběh mé představy o něm, napsaný z hloubky poetické skepse jako naprostý plagiát mrtvého Rakušana To je úsměvné. Z dnešní perspektivy působí Studená vlna jako poetickým světlem prozářený dokument svobodných a přívětivých časů napsaný ve šťastné hodince a svázaný s mým životem poutem své průzračné autenticity. Doba rozhodně pokročila, říká Haškovo monstrum přítomné chvíle při obhlídce cely, a my mu můžeme porozumět pouze v ironickém smyslu, že svět současný není ničím jiným, než byl ten minulý. Vnímá-li ho dnes naše vědomí jako hrnec hrůz, na jehož nadskakující pokličce sedí menšina těch šťastnějších zatížených vinou, je namístě si připomenout, že tuto představu také stvořilo. Dojem pokroku, který při výkladu reality máme, způsobuje totiž všechno možné (možnosti losuje papoušek na střídačku s algoritmem), takže třeba i bezděčný komplot ze řetězu utržených médií a internetem pomatených hlav intelektuální a umělecké fronty, poplašených zbabělců zralých na prášky a blázinec.
Tím chci říct, že Studená vlna může vyjít podruhé, neboť se její předpoklady musely naplnit.
S.d.Ch., Čtyřkoly, 27.4. 2022
René Leys
Román René Leys, odehrávající se v Pekingu roku 1911, popisuje formou deníkových zápisků úsilí vypravěče proniknout prostřednictvím mladého učitele do Zakázaného města a odhalit jeho tajemství. Příběh rozehrává stínohru mezi reálným a imaginárním, neznámé je tu vyjádřením touhy po poznání, vzdálenost nezbytnou podmínkou setkání. Segalenovo dílo lze číst několika způsoby jako detektivní příběh, exotismem inspirovaný román, prózu s autobiografickými prvky, vyprávění o přátelství či beletrizovanou studii Říše středu v jejím zlomovém bodě.
Skutečné zrání
Skutečným zráním navazuje S. d. Ch. na linii svých starších próz Sekundární trilogie (2015) a zejména Studené vlny (2013). V protikladu k nim však jeho vypravěč ustupuje do pozadí a bere na sebe masku nezúčastněného pozorovatele. Před našimi zraky se odvíjí sled samostatně pointovaných obrazů, propojených liniemi tří leitmotivů (hledání ztraceného knížete, osudy utržené městské čtvrti, historická cesta pseudoknížátka), pěti postav (pozorovatel, pravé kníže, duchovní dědic rytíře Žumbery, postava v růžovém overalu, pseudoknížátko) a čtyř hlavních prostředí (městská kra, špatně založená metropole, městečko pod loretou a zahrádkářská kolonie). Spíše než klasickým příběhem je próza zobrazením situace člověka, který nahlíží protipřirozenost lidské podstaty a z ní pramenící nepatřičnosti naší existence i konání, člověka, který usiluje o vymknutí ze své společenské role a všech institucionálních struktur.
Op Oloop
Román Op Oloop (1934) je tragédií rozumu. Hlavní hrdina, původem Fin, je statistik žijící v Buenos Aires, pro kterého se věda stala způsobem života: metodicky rozplánoval svůj čas a přisoudil v něm pevné místo práci, hygieně i sexuálním potřebám. Román zachycuje poslední den a noc tohoto muže, jehož přísná matematická rovnováha se začne rozpadat působením až mladicky výbušného citu. Op Oloop se osudově zamiluje a chystá zásnuby, zároveň jej ale čeká i honosný banket, který v luxusním hotelu uspořádal pro nejužší okruh svých přátel u příležitosti tisící návštěvy místního nevěstince. Během dne však Op Oloop postupně ztrácí rovnováhu a jeho život se vychyluje nečekaným směrem. Přísný řád, geometrická vášeň, statistika citu selhávají a přenechávají místo chaosu a zoufalství.
Jméno argentinského spisovatele Juana Filloye (1894-2000) doprovází řada anekdot. Dlouhověký autor žijící v ústraní, milovník palindromů a opulentního slovníku, skrytá inspirace Julia Cortázara, muž, který si dopisoval se Sigmundem Freudem, karikaturista, polyglot. Třebaže jeho jazykově náročné dílo, pro něž je charakteristické květnaté, až manýristické vyjadřování, mísení vysokého a nízkého, vznešenosti a obscénnosti, vznikalo od počátku 30. let, plného docenění došlo teprve v poslední době. Za anekdotami se totiž skrývá nesmírně pečlivý autor oddaný svému řemeslu, který nečiní žádné kompromisy.
Žalostící stehlík
Román je příběhem tří mužů ze Severu knížete Nevilla, obchodníka Nodiera a sochaře Duprého, kteří přijíždějí do barvami hýřící Neapole napoleonské doby, aby se zde setkali se svým osudem. Na první pohled je tu evokován idylický čas konce 18. století, dosud jen málo dotčený Velkou revolucí, čas, v němž je místo pro bizarní kompars, dobré city a rokokově senzuální vychutnávání života. Tento svět je však, jak se záhy ukazuje, velmi křehký a má svůj fantastický a mysteriózní rub. Na širokém plátně plyne nakonec před našima očima anarchický proud stále přepisovaných obrazů, jejichž úběžníkem je mytická figura Stehlíka: nedefinovatelné bytosti, jež je hlasem nejednoznačných životních energií, radostí i bolestí, a má nejblíže k těm, jejichž prosté bytí a intuitivní vnímání života dosud nepohltila racionální civilizační schémata.
Zápisník Paperblanks Rubedo Mini Lined
Zápisníky Paperblanks Vám ponúkajú každodennú radosť z užívania pre ich elegantnú obálku, vysokokvalitný papier a na dotyk príjemný materiál. Vybrať si môžete z mäkkej flexi, alebo tvrdej väzby, z rôznych formátov (od najmenších MINI, cez MIDI, ULTRA až po najväčší formát GRANDE). Podľa toho, k čomu bude zápisník určený sú k dispozícii linajkové alebo prázdne zápisníky, s rôznym počtom strán, či spôsobom uzatvárania, na gumičku, alebo s magnetickým uzatváraním. Ku každému zápisníku nepochybne patrí papierové vrecko na dokumenty spolu so saténovou záložkou.
Zápisník Paperblanks Rubedo Ultra Lined
Zápisníky Paperblanks Vám ponúkajú každodennú radosť z užívania pre ich elegantnú obálku, vysokokvalitný papier a na dotyk príjemný materiál. Vybrať si môžete z mäkkej flexi, alebo tvrdej väzby, z rôznych formátov (od najmenších MINI, cez MIDI, ULTRA až po najväčší formát GRANDE). Podľa toho, k čomu bude zápisník určený sú k dispozícii linajkové alebo prázdne zápisníky, s rôznym počtom strán, či spôsobom uzatvárania, na gumičku, alebo s magnetickým uzatváraním. Ku každému zápisníku nepochybne patrí papierové vrecko na dokumenty spolu so saténovou záložkou.
Zápisník Paperblanks Rubedo Midi Unlined
Zápisníky Paperblanks Vám ponúkajú každodennú radosť z užívania pre ich elegantnú obálku, vysokokvalitný papier a na dotyk príjemný materiál. Vybrať si môžete z mäkkej flexi, alebo tvrdej väzby, z rôznych formátov (od najmenších MINI, cez MIDI, ULTRA až po najväčší formát GRANDE). Podľa toho, k čomu bude zápisník určený sú k dispozícii linajkové alebo prázdne zápisníky, s rôznym počtom strán, či spôsobom uzatvárania, na gumičku, alebo s magnetickým uzatváraním. Ku každému zápisníku nepochybne patrí papierové vrecko na dokumenty spolu so saténovou záložkou.
Zápisník Paperblanks Rubedo Midi Lined
Zápisníky Paperblanks Vám ponúkajú každodennú radosť z užívania pre ich elegantnú obálku, vysokokvalitný papier a na dotyk príjemný materiál. Vybrať si môžete z mäkkej flexi, alebo tvrdej väzby, z rôznych formátov (od najmenších MINI, cez MIDI, ULTRA až po najväčší formát GRANDE). Podľa toho, k čomu bude zápisník určený sú k dispozícii linajkové alebo prázdne zápisníky, s rôznym počtom strán, či spôsobom uzatvárania, na gumičku, alebo s magnetickým uzatváraním. Ku každému zápisníku nepochybne patrí papierové vrecko na dokumenty spolu so saténovou záložkou.
Zápisník Paperblanks Rubedo Ultra Unlined
Zápisníky Paperblanks Vám ponúkajú každodennú radosť z užívania pre ich elegantnú obálku, vysokokvalitný papier a na dotyk príjemný materiál. Vybrať si môžete z mäkkej flexi, alebo tvrdej väzby, z rôznych formátov (od najmenších MINI, cez MIDI, ULTRA až po najväčší formát GRANDE). Podľa toho, k čomu bude zápisník určený sú k dispozícii linajkové alebo prázdne zápisníky, s rôznym počtom strán, či spôsobom uzatvárania, na gumičku, alebo s magnetickým uzatváraním. Ku každému zápisníku nepochybne patrí papierové vrecko na dokumenty spolu so saténovou záložkou.
Zpověď masky
Zpověď masky (Kamen no kokuhaku, 1949) vypráví příběh chlapce Kóčana, který se od útlého dětství oddává bizarním snům o hrdinech, jejichž údělem je drastická smrt.
Jeho slabé tělo v něm probouzí obdiv k maskulinní síle a mocnou přitažlivost k jejím nositelům. Ve snaze přizpůsobit se většině pokouší se sblížit s dívkou Sonoko. Maska normálnosti, již si Kóčan nasazuje, je prostředkem k jeho začlenění do společnosti, jež je podle něj založena na kolektivní maškarádě, v níž lidé skrývají své skutečné pocity a touhy.
Román s výraznými autobiografickými prvky otevřel svému autorovi cestu k mezinárodnímu věhlasu; reflektuje Mišimův celoživotní obdiv k samurajským hodnotám a jeho vlastní pojetí ideální krásy, jež se mu nakonec stalo osudným.
Prekariát
Standingova dnes již proslulá kniha Prekariát: Nová nebezpečná třída (2012) je první zprávou o rychle rostoucí sociální třídě, která zahrnuje lidi vystavené ekonomické nejistotě a odsouzené ke střídání nesmyslných a nevalně placených džobů bez možnosti profesního rozvoje. Autor popisuje vznik této třídy a její rozrůstání na pozadí krize globalizačního procesu.
Prekariát, tvrdí Standing, představuje zdroj potenciální společenské nestability, neboť jeho vnitřní rozpolcenost a nedostatečné zastoupení v rozhodování o věcech veřejných ho může uvrhnout do náruče politického extremismu a podnítit jej k útokům na sociálně nejslabší a nejzranitelnější skupiny.
Prevence proti těmto chmurným vyhlídkám spočívá podle autora v zásadním přehodnocení pojetí práce, v možnosti aktivně trávit volný čas a v zavedení univerzálního základního příjmu.
Sága rodu Marxů
Kolaps východního bloku: invaze Albánců na luxusní pláž, strhávání soch, podvedené postavy z budovatelských obrazů, zdrcující debaty o zakladateli vědeckého socialismu, který vše sleduje s rodinou v televizi. Současnost konce dějin se prolíná s historickou perspektivou 19. století, mrtví ožívají a vypovídají, komentují události, přou se s živými i mezi sebou.
Rodinný portrét, který se spisovatel na tomto pozadí pokouší načrtnout, je bezustání anachronicky potvořen Marxovým aktuálním mediálním obrazem.
Zkrachovalý reálně socialistický svět zaplavuje prázdná, idiotická konzumní společnost, jež vítězí nad každým a vším. Je tohle konec, v nějž doufaly miliony lidí? Nebo je popis skutečnosti stále otevřený a podobně jako Sága rodu Marxů zůstává věčně nedokončenou stavbou?
Reportáž z onoho světa
Světoznámý neohrožený kronikář revolucí, válek a přírodních katastrof, investigativní novinář Merlin Oldtime nabízí časopisu New History sérii reportáží z onoho světa a v doprovodu encyklopedisty a materialisty Diderota se vydává na dantovskou pouť zásvětní říší. Před čtenářem defiluje dokonale obnažený obraz reálného i onoho světa, jak je v sobě hýčká člověk moderní doby. A zatímco se smějeme falešným gestům, projevům svatouškovství či vědecké domýšlivosti, běhá nám mráz po zádech, když si uvědomíme, nakolik je tento román, vydaný pomalu před stoletím, dodnes aktuální. Frigyes Karinthy (18871938), jeden z nejoriginálnějších maďarských spisovatelů 20. století, dramatik a novinář. Českému čtenáři je znám především dvěma satirickými sci-fi romány Cesta do Faremida (Utazás Faremidóba, 1916) a Kapilárie (Capillaria, 1921). V povídce Řetěz (Láncszemek, 1929) přichází s teorií, jejíž pozdější rozvinutí do podoby šesti stupňů odloučení přispělo ke vzniku sociálních sítí. V roce 1936 podstoupil ve Stockholmu operaci mozku, kterou s černým humorem líčí v knize Putování kolem mé lebky (Utazás a koponyám körül, 1937).