Agentura Pankrác

Kniha, jako první svého druhu, shrnuje veškeré doposud známé i nově zjištěné poznatky o historii i současnosti veřejně přístupných pražských bronzových soch, pomníků a vybraných pamětních desek. Především těch děl, která se nacházejí na území Pražské památkové rezervace a zčásti i v jejím okolí. U každého díla je uvedeno, kdo a kdy jej vymodeloval, kdo a kdy ho, pokud to bylo možné zjistit, v bronzu odlil, kdo a kdy řešil jeho architekturu, kdy bylo dílo odhaleno a předáno veřejnosti apod. V tomto směru napravuje některé omyly v dosavadní literatuře a doplňuje fakta scházející. Publikace je vhodná především pro zájemce o sochařské výtvarné umění a jako pragensie pro všechny milovníky Prahy.

Kniha se věnuje působení šlechty ve veřejném životě Československé a Rakouské republiky v období mezi světovými válkami. Pozornost soustředí především na její činnost v obou armádách, diplomacii a politice těchto států. Autoři odpovídají na otázku, do jaké míry byla šlechta ochotna se veřejně angažovat po rozpadu rakousko-uherské monarchie a ustavení republikánských režimů. Identifikují přitom shody, ale i rozdíly v přístupu šlechticů v Československu a Rakousku. Konstatují, že v obou případech šlechta a zejména její nejelitnější část, aristokracie, vnímala nové poměry se značnou nedůvěrou. Na příkladech konkrétních šlechticů i šlechtičen kniha současně prokazuje, že zejména v Rakousku se aristokracie na situaci poměrně rychle adaptovala a stala se spojencem konzervativních politických sil soustředěných jak v křesťanskosociální straně, tak v domobraně polovojenského charakteru zvané Heimwehr. Současně dokládá obdobný, byť méně nápadný posun ve vnímání československé reality šlechtou ve třicátých letech dvacátého století. Důvody autoři spatřují mimo jiné v nacistické hrozbě, která vedla aristokracii v Československu i Rakousku k vlasteneckým postojům a tím i vyšší míře angažovanosti.

Druhé, aktualizované vydání opět představuje ve výpravné publikaci zříceniny na území západních Čech, a to na více než 600 barevných (převážně z let 2022-24) fotografiích 77 známých i málo známých lokalit. Kniha obsahuje množství odborných perokresbových nákresů, detailní popis přístupu a samozřejmě fundovaný nástin historie památky s popisem stavebního vývoje od jejího vzniku až do současnosti. Celá kniha je v příloze přeložena do angličtiny. Publikace navazuje na již vydanou řadu knih z ostatních krajů Čech, které jsou stále v prodeji u dobrých knihkupců.

Jan Županič působí jako profesor na Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a vedoucí vědecký pracovník v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. Hlavním tématem jeho prací je proměna společnosti a její vývoj v moderní době (zejména v 18. až 20. století). ***** Šlechta představovala po staletí tradiční vedoucí vrstvu evropské společnosti a ve starší době byla s příslušností k tomuto stavu spojena i významná privilegia v politické, hospodářské a společenské oblasti. Po přijetí ústavy a zavedení rovnosti před zákonem v podunajské monarchii, jejíž součástí byly i české země, se ale v polovině 19. století šlechtictví proměnilo ve zvláštní druh státního vyznamenání, které od jiných odlišoval především jeho dědičný charakter. Snad právě proto měl šlechtický titul nadále značnou prestiž a mnoho významných a bohatých osob nelitovalo námahy, aby jej získalo. ***** Jak ale bylo možné tohoto ocenění dosáhnout? Jakou roli přitom hrály zásluhy a jakou peníze? A bylo možné o šlechtictví přijít? Mohli se mezi šlechtu dostat jen křesťané, nebo i osoby jiných vyznání? Jak vůbec byla šlechta v době Rakouského císařství hierarchizována? Existovaly rozdíly mezi starými a novými rody? To jsou jen některé z otázek, na které tato kniha – první svého druhu – odpovídá.

Kniha se věnuje vztahům zahraničních majitelů půdy a československého státu v období mezi oběma světovými válkami. Protože cizinci povětšinou šlechtického původu vlastnili v Československu po první světové válce zhruba pětinu veškeré půdy, šlo o skupinu, se kterou bylo třeba počítat při provádění pozemkové reformy. Autoři odpovídají na otázku, do jaké míry se snaha o omezení velkostatků promítala do bilaterálních vztahů Československa s vybranými státy (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Velká Británie a Francie) a jak konkrétně byla reforma realizována. Uvádějí důvody, proč jí byly velkostatky vlastněné zahraničními osobami až na výjimky zasaženy poměrně mírně a dále objasňují nezanedbatelné rozdíly v zacházení s majiteli s různou státní příslušností.

Dílo Doc. PhDr. Josefa Beneše, CSc., Německá příjmení u Čechů, zakladatelské osobnosti české vědy o vlastních jménech, vzniklo z jeho celoživotní pozornosti ke "stýkání a potýkání" češtiny a němčiny, které dobře znal jako rodák z dvojjazyčných Prachatic. Za autorova života se práci nepodařilo zrealizovat do knižní podoby z politických důvodů a nepomohly zde ani doporučení předních lingvistů. Poprvé dílo vyšlo zásluhou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem až v roce 1998, kde na Pedagogické fakultě v šedesátých letech doc. Beneš přednášel, a to jako vědecká edice s rozsáhlým aparátem a bohatými rejstříky, které zpracovala PhDr. Marie Nováková. Tato edice se stala základem současného vydání, které se obrací k širší veřejnosti zájemců o problematiku českých příjmení. Z dalších Benešových prací uvádíme monografii O českých příjmeních (1962), která se stala základem knihy Naše příjmení (1983), zpracované dcerou doc. Beneše - prof. Dobravou Moldanovou. Její druhé rozšířené vydání (2010) vyšlo v nakladatelství Ag. Pankrác (následně v dotiscích 2015, 2019). Dílo sleduje, jak k nám německá příjmení pronikala v několika vlnách kolonizace a během dosídlování opuštěných českých území po třicetileté válce. Všímá si toho, jak se tato jména měnila a přizpůsobovala českému jazykovému prostředí. Zachycuje i situace poněmčování českých jmen v období josefínských reforem a naopak počešťování německých jmen v době národního obrození, ale i po druhé světové válce. Sleduje, jak se německá osobní i místní jména promítala do českých příjmení, stejně jako německé výrazy pojmenovávající předměty denní potřeby, přírodní jevy, sociální strukturu, řemesla atd. Práce je založená na obrovském a unikátním množství materiálu, který autor shromáždil za několik desítek let.

Monografie o Karl Kostkovi (Carl Kostka, 1870-1957), senátoru a posledním demokratickém německém starostovi města Liberce, jakož i o Německé demokratické svobodomyslné straně (Deutsche Demokratische Freiheitspartei), jejímž předsedou byl tento muž až do jara 1939, nám nabízí pohled na zápasy o porozumění mezi Němci a Čechy v časech první Československé republiky, které tato malá strana nakonec ovšem neúspěšně - sváděla. Ani poslední léta Kostkova života nebyla prostá hořkosti. Po nacistických šikanách v době protektorátu a manželčině násilné smrti v poválečných zmatcích žil Karel Kostka s oběma svými dětmi izolovaně a téměř zapomenut v Praze až do svého skonu v r. 1957.

Práce Jana Županiče a Michala Fialy je první komplexní studií zabývající se otázkou židovské šlechty ve střední Evropě: tedy osob židovské víry, které od konce 18. do počátku 20. století získali buď v habsburské monarchii, nebo v některé středoevropské zemi šlechtický titul. Kniha je rozdělena do dvou spolu úzce souvisejících části. První (autora Jana Županiče) zachycuje společné i odlišné rysy šlechtických obcí v jednotlivých středoevropských státech, jejich šlechtickou politiku, možnosti sociálního vzestupu židů i postoj místních elit vůči nim. Část druhá (autora Michala Fialy) obsahuje přepisy 280 nobilitačních a erbovních listin vydaných pro židovské šlechtice v západní části habsburské monarchie (v česko-rakouských dědičných zemích a pozdějším Předlitavsku) doplněné kresbami udělených erbů.

Kniha se věnuje osudům české aristokracie v dramatickém období od počátku 20. století přes vznik Československé republiky až po komunistický převrat roku 1948. Autoři, zkušení historikové, kteří se bádání na poli dějin šlechty věnují již řadu let, se soustředili na klíčové události v dějinách našich předních šlechtických rodů: Lichtenštejnů, obou větví Schwarzenbergů a Colloredo-Mannsfeldů. V centru jejich pozornosti nebyly jen politické události a jejich důsledky, jako první pozemková reforma, německá okupace českých zemí, druhá světová válka a následná likvidace šlechty jako politického, hospodářského a společenského faktoru, ale také zachycení každodenního života, postojů a osudů členů sledovaných aristokratických domů.

Kniha se snaží mapovat všechny ve světě zkonstruované a vyrobené protitankové (PT) pušky. Největší pozornost autor věnuje PT puškám čs. provenience brněnské zbrojovky a pražské zbrojovky JAWA, o kterých je dostupných informací nejvíce, dále pak PT puškám obou velmocí v tomto oboru - puškám německým a ruským. Přečtením této publikace získá čtenář ucelený obraz o aktivitách celé řady zemí v tomto (dnes už anachronickém) odvětví zbrojní techniky. Autor knihy, Ing. Jiří Fencl (*1943), je dlouholetým dopisovatelem časopisů Střelecká revue, ATOM/ATM, Military revue Našeho vojska a Svět myslivosti. Je autorem asi 600 článků a seriálů o zbraních, z nichž některé v průběhu let vyšly také v celé řadě zahraničních časopisů. Dále je tvůrcem sedmi knížek o zbraních a jejich výrobcích - zbraňařích. Stěžejním dílem jeho dosavadní tvorby je obsáhlá encyklopedie „Systémy automatických zbraní“ (MF 2014).

Cílem předkládané monografie, která je založena na několikaletém výzkumu v britském Národním archivu i v dalších zahraničních a domácích archivech, je analýza vnímání a přístupu britského vyslanectví v Praze a prostřednictvím jeho zpráv i britského ministerstva zahraničí (Foreign Office) k problému česko-německého vztahu, respektive vztahu Čechů a Němců v Československu v letech 1933–1938; autor se zaměřil pouze na české země, tzv. karpatské Němce na Slovensku ponechal stranou. Z hlediska časového vymezení se pak jedná o období, kdy se německá menšina v Československu začala po nástupu Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře pozvolna aktivizovat a postupně i radikalizovat, aby se její velká část přiklonila ve volbách v roce 1935 k Sudetoněmecké straně a aby se o tři roky později velkou měrou podílela na konci první Československé republiky. Byť samozřejmě existovaly výjimky, německá sociální demokracie jí zůstala věrná až do konce její existence. Autor se v publikaci pokouší nalézt odpovědi např. na otázky: Jak uvažovali vysoce postavení úředníci Foreign Office o Československu a jeho menšinové politice v období od nástupu Adolfa Hitlera k moci a před parlamentními volbami v roce 1935? Jakou názorovou atmosféru vytvářely zprávy z pražské legace uvnitř britského ministerstva zahraničí? Jaké důsledky přinesla změna na diplomatickém postu v Praze v roce 1936 a nástup nového britského vyslance? Jak se změnil přístup legace k vnímání německé menšiny během roku 1937? Jaké varianty zvažovali odpovědní britští diplomaté a politici s ohledem na uspokojení německé menšiny v Československu? Jaký existoval vztah mezi britskou zahraniční politikou a reflexí česko-německého vztahu ve státě, který nepatřil mezi vitální zájmy Britského impéria? Kdy Londýn zformuloval své stanovisko k probíhajícím jednáním mezi československou vládou a Sudetoněmeckou stranou?

Publikace představuje vybrané aspekty postihující význam a efektivitu státních zásahů v krizových momentech hospodářsko-politických dějin, konkrétně v období hospodářských krizí, válečných příprav a válečného konfliktu, tak jako poválečné obnovy. Zaměřuje se na země střední a západní Evropy (jedná se zejména o Německo, Československo a Velkou Británii), ale i na Spojené státy americké. Jednotlivé kapitoly publikace jsou agregací poznatků a myšlenek v rámci analýzy konkrétní historické epochy vyznačující se výraznou hospodářsko-politickou nestabilitou přinášející diskuzi nad možnostmi, riziky a přínosy aktivní hospodářské politiky aplikované v rámci světového hospodářství. Poukazuje na skutečnost, že státní zásahy nebyly pouze momentální reakcí na krizová období, ale vyplývaly z předchozího dlouhodobějšího hospodářského a politického vývoje.

Do současnosti vyšlo množství velmi zajímavých knih a encyklopedií, které popisují hrady, tvrze a zámky na našem území. Tato publikace je jen dalším střípkem do mozaiky k představení, doplnění a poznání těchto němých svědků minulosti, které již mnoho desetiletí ba století přitahují duše romantiků, turistů, historiků a vědců. Tato kniha je již druhým doplněným a rozšířeným vydáním, které vyšlo v roce 2000. Tentokrát obsahuje šedesát sedm zřícenin nacházejících se na území středních Čech, jež jsou zachyceny na bezmála čtyřech stovkách fotografií pořízených v rozmezí let 1996 – 2015. Každá zřícenina hradu, tvrze i zámku obsahuje co nejpřehlednější popis historie a architektonického vývoje, dokumentační fotografie k jednotlivým lokalitám, perokresbové hmotové rekonstrukce a schémata (pokud byly vědecky zpracovány) a pro zájemce o osobní návštěvu památky i co nejpřesnější popis turistického přístupu. V příloze je celá textová část přeložena do angličtiny. Stěžejním prvkem tohoto dokumentu jsou barevné fotografie, které zachycují stav zřícenin v současnosti. Předchozí díly této série – Zříceniny hradů, tvrzí a zámků – střední Čechy (2000), Zříceniny hradů, tvrzí a zámků – jižní Čechy (2002), Zříceniny hradů, tvrzí a zámků – západní Čechy (2005), Zříceniny hradů, tvrzí a zámků – východní Čechy (2012) prokázaly, že se v průběhu let staly jakousi kronikou této doby, co se týče světské torzální architektury. Zřícenina jakožto architektonický prvek totiž není věc stálá a neměnná, ale každým rokem se její podoba mění, a tak je v mnoha případech pravděpodobné, že za deset ne-li padesát let nezbyde po zídkách, hradbách nebo věžích v této publikaci zachycených ani stopy, což dokládají mnohé příklady i z nedávné minulosti.

Kniha Loupeživí rytíři a zemští škůdci Království českého není pouze soupisem známých a méně známých skutečností o středověkých lupičích číhajících v lesních průsmycích na kupecké karavany. Autor předkládá čtenáři po několikaletém bádání v knihovnách, archivech, matrikách a dobových pramenech faktografickou publikaci s uceleným souborem šlechticů, kteří se dostali vzhledem ke své loupeživé činnosti do rozporu se zákonem. V úvodní části najdeme důkladnější rozbor týkající se loupeživých rytířů a zemských škůdců, mezi kterými byly značné rozdíly. Loupeživý rytíř byl šlechtic, který podnikal přepady a loupeže. Zemský škůdce byl v podstatě rušitel vyhlášeného zemského míru a v mnoha případech odbojník. Hlavní část knihy ve více než sto samostatných krátkých medailonech hovoří o jednotlivých osobách z řad vyšší i nižší šlechty včetně těch, kteří sice urozeného původu nebyly, ale mnohdy loupeživé družiny vedly. V řadě kapitol se jedná o dvojice, případně více členů jednoho rodu. Závěrečné kapitoly pojednávají o známých postavách jen zlomkovitě, jelikož nejsou nijak historicky doloženy, ale existovat mohly. Pro úplnost je připomenuto i několik loupeživých rytířů zahraničních. Publikace je doplněna fotografiemi a perokresbami hradů, hrádků a tvrzí, na kterých tito lapkové působili a u téměř každé kapitoly najdeme i jejich rodové erby. Kniha je zakončena rejstříkem odborných výrazů, anglickým resumé a výčtem použitých pramenů a literatury.

Studie mapuje vývoj státního úřednictva od reforem provedených v polovině 18.století a to s hlavním důrazem na zahraniční službu monarchie. Zde se především jedná o organizaci a strukturu v rámci centrální instituce Státní kanceláře a později Ministerstva císařského a královského domu a zahraničí. Nejrozsáhlejší kapitola je zaměřena na vysoké úředníky konceptní služby a s pomocí archivních pramenů, pamětí a dalších dostupných zdrojů mapuje jejich kariéru ve státní službě. Vzhledem k nezbytnosti dosažení potřebného vzdělání je část práce věnována i nezbytné výchově a vzdělávání adeptů zahraniční služby.