Agentura Pankrác strana 2 z 3

Tři pohnuté kapitoly ze života „obyčejného člověka“, třikrát v krátké době vtaženého do víru historických událostí, v nichž nakonec nesehrál roli jen zcela obyčejnou. Čtivě podané vzpomínky z kritických chvil moderní české historie líčí osudy autora jako velitele kulometné roty v mobilizaci roku 1938, důstojníka zapojeného do událostí revolučních dnů v květnu 1945 a poté i do hnutí odporu po komunistickém puči 1948 – proces proti velitelům Svazu brannosti na pražských Vinohradech (1949), věznění na Pankráci a tři roky života v uranových pracovních táborech v Jáchymově. Netradiční obraz mobilizačních dnů, zapomenutá kapitola z revoluce v městečku nedaleko Prahy a jedno z nejpodrobnějších autentických vylíčení života a práce jáchymovských věznů jsou cennou a poutavou ukázkou „malých dějin“, dodávajících těm „velkým“ plastický a lidský rozměr.

ZŘÍCENINY HRADŮ, TVRZÍ A ZÁMKŮ - SEVERNÍ ČECHY je závěrečným dílem série knih o těchto památkách na našem území. Svým rozsahem 388 stran je tato kniha nejobsáhlejší ze všech již dříve vydaných dílů. Představujeme v ní, na několika stovkách fotografií, 84 lokalit z této mimořádně rozsáhlé a členité části naší vlasti. Kromě barevných fotografií, které dokumentárním způsobem přibližují stav památky v současnosti jsou jednotlivé kapitoly (stejně jako v předchozích již publikovaných dílech - střední Čechy, jižní Čechy, západní Čechy a východní Čechy)doplněny kvalitními perokresbami hmotových rekonstrukcí, plánů, schémat a samozřejmě erudovaným textem o historii, architektonickém vývoji a popisu přístupu. Celý text je pro zahraniční čtenáře přeložen do AJ.

Do poloviny 90. let 19. století byla Velká Británie dominantní mocností na čínské scéně. Čínsko-japonská válka v letech 1894–1895 podstatně změnila situaci na Dálném východě. Poražená Čína nebyla schopna odolávat tlaku zvenčí. Jen s pomocí evropských bank dokázala splácet obrovskou válečnou náhradu Japonsku. Velmoci zahájily boj o koncese a sféry vlivu. Rusko ve spolupráci s Francií začalo razantně prosazovat své politické i hospodářské cíle. Změnami byla ohrožena pozice Velké Británie. Německo začalo rozvíjet aktivitu na Dálném východě opožděně, slabost válečného loďstva ho nutila k opatrnosti. Berlín se zprvu snažil koordinovat svůj postup s jinými mocnostmi. Německu vyhovovala skutečnost, že se ruská pozornost načas primárně soustředila na Dálný východ. Od poloviny 90. let Němci a Britové rozvinuli poměrně úspěšnou spolupráci, především při poskytování dalších velkých půjček Číně a při stavbě železnic. Tato spolupráce však měla své limity. Britové dlouho zastávali názor, že by Čína měla zůstat otevřená volné hospodářské soutěži a ekonomická převaha jim měla zajistit úspěch. V rozporu s tímto přístupem bylo vymezování sfér vlivu, v nichž jednotlivé velmoci uplatňovaly dominantní ekonomickou pozici. Britové pochopili, že zabránit vytváření sfér vlivu nedokážou a důrazně se zapojili do procesu získávání železničních a důlních koncesí, britské banky se podílely na velkých půjčkách Pekingu, Britové požadovali, aby byla jejich výlučnou sférou vlivu uznána bohatá oblast povodí Jang-c’. Důsledkem potlačení „Boxerského povstání“ bylo další oslabení režimu dynastie Čching a zesílení tlaku velmocí. Zájmy Británie ohrožoval tlak Ruska. Londýn nakonec dospěl k závěru, že řešením bude získání spojence na Dálném východě. Tím se po podpisu smlouvy 30. ledna 1902 stalo Japonsko, skončila dlouholetá britská politika „skvělé izolace“. Británie sice získala nástroj vůči ruské hrozbě, ale musela více brát ohledy na zájmy Japonska. Na čínskou revoluci na přelomu let 1911/1912 reagovaly velmoci opatrně. Nakonec vsadily na podporu někdejšího císařského generála Jüan Š’-kchaje, neboť doufaly, že zaručí převzetí finančních závazků císařského režimu. Na Dálném východě nebylo vypuknutí první světové války tak významným mezníkem jako v Evropě, přesto přineslo výraznou změnu konstelace. Pozice Německa byla v krátké době zlikvidována, Velká Británie, Francie a Rusko byly plně zaměstnány válečným konfliktem v Evropě a situace rychle využilo Japonsko k rozšíření svých pozic v Číně.

Slovník Naše příjmení obsahuje výklad přibližně 30 000 českých příjmení, která se nejčastěji vyskytují v České republice. Jeho základem je první vydání této knihy z roku 1984, které vzniklo ze spolupráce Dobravy Moldanové s jejím otcem, Josefem Benešem, autorem průkopnických monografií Česká příjmení a Německá příjmení u Čechů. V tomto znění knihy byl položen důraz na výklad příjmení málo srozumitelných, zvláštních a často vzácných. V novém vydání autorka využila pro onomastiku dříve nedostupný registr obyvatelstva a rozšířila heslář zhruba na dvojnásobek tak, aby zachytila i většinu více frekventovaných příjmení (hranice byla 100 mužských nositelů). Nabízí tak poměrně reprezentativní přehled o tom, jaká rodová jména obyvatelé České republiky užívají a jaký je jejich jazykový výklad.

Série knih o zříceninách od renomovaného kastelologa profesora Tomáše Durdíka a fotografa Viktora Sušického navazuje na řadu předchozích dílů, opět výpravnou publikací, tentokrát mapujících zříceniny na území východních Čech. Kniha představuje na více než 400 barevných fotografiích 50 známých i málo známých lokalit, obsahuje množství odborných perokresbových nákresů, detailní popis přístupu a samozřejmě fundovaný nástin historie památky s popisem stavebního vývoje od jejího vzniku až do současnosti. Celá kniha je v příloze přeložena do angličtiny. Po delší odmlce publikace navazuje na předchozí tři díly: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků - střední Čechy (2000), jižní Čechy (2002) a západní Čechy (2005), které se setkaly s pozitivním čtenářským ohlasem.

Série knih o zříceninách od renomovaného kastelologa profesora Tomáše Durdíka a fotografa Viktora Sušického navazuje na řadu předchozích dílů, opět výpravnou publikací, tentokrát mapujících zříceniny na území východních Čech. Kniha představuje na více než 400 barevných fotografiích 50 známých i málo známých lokalit, obsahuje množství odborných perokresbových nákresů, detailní popis přístupu a samozřejmě fundovaný nástin historie památky s popisem stavebního vývoje od jejího vzniku až do současnosti. Celá kniha je v příloze přeložena do angličtiny. Po delší odmlce publikace navazuje na předchozí tři díly: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků - střední Čechy (2000), jižní Čechy (2002) a západní Čechy (2005), které se setkaly s pozitivním čtenářským ohlasem.

Esoterní hodiny byly určeny užšímu okruhu žáků Rudolfa Steinera. Tito žáci v nich dostávali zvláštní pokyny k meditacím a duchovním cvičením, které nebyly všeobecně přístupné a zároveň jim dávali informace o účincích esoterní cesty na duši. Dostávalo se jim také varování před úskalími i povzbuzení pro jejich překonávání. Poznávali tak, co je účelem jejich duchovní cesty, na co se mají zaměřit a čeho se mají vyvarovat. Pro duchovní usilování čtenáře je tato kniha, spolu s již vydanými Esoterními hodinami I, důležitou pomůckou.

Tímto zvláštním jménem se podepisovala česká spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová. Pseudonym v překladu znějící "šťastný Tiber" odkazuje na její několikaměsíční pobyt v Římě, kde čerpala novou energii a uměleckou inspiraci po rozchodu se svým man želem, vnukem Josefa Jungmanna. Anna se narodila v roce 1852 v rodině známého pražského lékaře, který patřil mezi vlastenecky smýšlející obyvatele Prahy. Její nejlepší přítelkyní byla Marie Riegerová, dcera politika Františka Riegera, takže již od dě tství a mládí měla možnost poznávat politiky, umělce i vědce tehdejší Prahy. Její nejúspěšnější román Děti z roku 1921 nás vtáhne do osudů rodiny zemitého úředníka Kaliny, se kterým prožijeme veselé i dojemné chvíle jeho života plného nečekaných zvra tů na pozadí poutavé kulisy Prahy konce 19. století. Můžeme porovnat, jaké byly vztahy mezi rodiči a dospívajícími dětmi tehdejší a nynější doby a s překvapením zjistíme, že mnohé se v osudech lidí stále opakuje.

Spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová píšící pod pseudonymem Felix Téver (známá též svým literárním salonem na Jungmannově náměstí) ve svém literárním díle vycházela ze znalosti pražského prostředí, které však viděla trochu jinak, než bylo v české literatuře obvyklé. Nebyla to Praha drobných živnostníků a "malých lidí", jak o nich psal její současník Ignát Herman, byla to Praha měšťanská, Praha rodin koketujících se životem šlechty, kde národní cítění bylo mnohdy překryto pocitem sounáležitosti s monarchií. Román V Hradbách z roku 1924 plasticky vykresluje postavy sevřené "v hradbách" konvencí, předsudků a vlastní omezenosti Prahy na sklonku 19. století. Jsou to snobští měšťané pošilhávající po šlechtě, důstojník, který bezohledně vysává svojí rodinu, matka, vychovaná v klášteře a posedlá potřebou znovu povznést svou rodinu do šlechtického stavu, který sňatkem s nešlechticem ztratila, ale též příslušníci zbohatlé nové buržoazie a rodící se vlastenecké inteligence. Kronikářský styl jakým autorka líčí reálie všedního života těchto vrstev je v naší literatuře zcela ojedinělý, je protchnut romantizujícími zápletkami, které však neústí k jednoznačně šťastnému konci, ale vrcholí většinou reálným procitnutím a deziluzí.

Spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová píšící pod pseudonymem Felix Téver (známá též svým literárním salonem na Jungmannově náměstí) ve svém literárním díle vycházela ze znalosti pražského prostředí, které však viděla trochu jinak, než bylo v české literatuře obvyklé. Nebyla to Praha drobných živnostníků a "malých lidí", jak o nich psal její současník Ignát Herman, byla to Praha měšťanská, Praha rodin koketujících se životem šlechty, kde národní cítění bylo mnohdy překryto pocitem sounáležitosti s monarchií. Román V Hradbách z roku 1924 plasticky vykresluje postavy sevřené "v hradbách" konvencí, předsudků a vlastní omezenosti Prahy na sklonku 19. století. Jsou to snobští měšťané pošilhávající po šlechtě, důstojník, který bezohledně vysává svojí rodinu, matka, vychovaná v klášteře a posedlá potřebou znovu povznést svou rodinu do šlechtického stavu, který sňatkem s nešlechticem ztratila, ale též příslušníci zbohatlé nové buržoazie a rodící se vlastenecké inteligence. Kronikářský styl jakým autorka líčí reálie všedního života těchto vrstev je v naší literatuře zcela ojedinělý, je protchnut romantizujícími zápletkami, které však neústí k jednoznačně šťastnému konci, ale vrcholí většinou reálným procitnutím a deziluzí.

Spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová píšící pod pseudonymem Felix Téver (známá též svým literárním salonem na Jungmannově náměstí) ve svém literárním díle vycházela ze znalosti pražského prostředí, které však viděla trochu jinak, než bylo v české literatuře obvyklé. Nebyla to Praha drobných živnostníků a "malých lidí", jak o nich psal její současník Ignát Herman, byla to Praha měšťanská, Praha rodin koketujících se životem šlechty, kde národní cítění bylo mnohdy překryto pocitem sounáležitosti s monarchií. Román V Hradbách z roku 1924 plasticky vykresluje postavy sevřené "v hradbách" konvencí, předsudků a vlastní omezenosti Prahy na sklonku 19. století. Jsou to snobští měšťané pošilhávající po šlechtě, důstojník, který bezohledně vysává svojí rodinu, matka, vychovaná v klášteře a posedlá potřebou znovu povznést svou rodinu do šlechtického stavu, který sňatkem s nešlechticem ztratila, ale též příslušníci zbohatlé nové buržoazie a rodící se vlastenecké inteligence. Kronikářský styl jakým autorka líčí reálie všedního života těchto vrstev je v naší literatuře zcela ojedinělý, je protchnut romantizujícími zápletkami, které však neústí k jednoznačně šťastnému konci, ale vrcholí většinou reálným procitnutím a deziluzí.

Kniha renomovaných historiků představuje Rakousko-uherskou diplomatickou a konzulární službu v průběhu její existence a ukazuje její postupný přerod od elitní služby státní byrokracie, ve které dominovala aristokracie až do období před I.světovou válkou, kdy v jejích řadách převládli novošlechtici a osoby měšťanského původu. Rozsáhlou kapitolu zaujímají životopisy několika význačných příslušníků Rakousko-uherské zahraniční služby, jejichž původ nepatří mezi staré aristokratické rody. Z knihy je zřejmé, že Rakousko-uherské ministerstvo zahraničních věcí bylo otevřeno příslušníkům všech národnostních skupin monarchie. O jejich úspěchu rozhodovala hlavně profesní způsobilost, ale též ekonomická nezávislost, takže diplomatická služba byla dostupná skoro výhradně příslušníkům majetkových elit monarchie.

Knížka nás provází životním příběhem autorčiny babičky, která sice ještě byla dítětem 19. století, ale bylo jí dáno prožít obě světové války a navíc téměř čtvrtstoletí komunistického režimu. Díky tomu, že autorka nám představuje i zajímavé babiččiny předky, přičemž se dokonce pokouší rozluštit jedno dávné rodinné tajemství, stejně jako díky způsobu, jakým líčí své zážitky z častého soužití s milovanou babičkou, vyvstává před námi plastický portrét ženy zcela mimořádného formátu, jež se vždy snažila být prospěšná jak svým nejbližším, tak i širokému okolí. Tak na ni vzpomíná její rodina, tak ji znali i mělničtí spoluobčané. Vydejme se tedy po stopách Elišky Kacerovské do dob už hodně vzdálených, jejichž každodenní skutečnost můžeme spoluprožívat právě prostřednictvím životních osudů hlavní protagonistky i dalších jí blízkých osob.

Výpravná publikace mapující zříceniny na území západních Čech představuje na 600 barevných fotografiích 81 známých i málo známých lokalit. Kniha obsahuje množství odborných perokresbových nákresů,detailní popis přístupu a samozřejmě fundovaný nástin historie památky s popisem stavebního vývoje od jejího vzniku až do současnosti. Celá kniha je v příloze přeložena do AJ. Tato dlouho očekávaná publikace navazuje na předchozí dva díly Zříceniny… Střední Čechy (2000) a Jižní Čechy (2002), které se setkaly s velkým čtenářským ohlasem.