Argo strana 272 z 314

Povídka Loučení se Sidonií vyšla v roce 1989. Jde o autentický příběh odloženého cikánského dítěte vychovávaného rakouskou dělnickou rodinou Hanse a Josefy Breiratherových, které se nepodaří zachránit milovanou malou Sidonii před Osvětimí. Při registraci rakouských cikánů v roce 1943, která předcházela transportům do koncentračních táborů, je vypátrána Sidoniina pravá matka a děvčátko musí sdílet její osud.

Stěžejní dílo prvního velkého klasika literatury v jazyce jidiš, dodnes udivující svěžestí myšlenek i stylu. Třebaže jeho autor byl vychován v tradičním prostředí, ochotně vstřebával vlivy evropské literatury, v tomto případě především vliv Cervantesův. Benjamin, židovská obdoba Dona Quijota, žije v uzavřené konzervativní komunitě, zahloubán do studia náboženských spisů. Jednoho dne se však vydá se svým rodákem Senderlem na cestu do neznámého okolního světa, který jim uchystá nejedno kruté překvapení. Na cestu, která příznačně začíná u venkovského větrného mlýna.

O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá - tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.

Kniha představuje unikátní soupis všech dosud známých a v přírodě dochovaných kamenných křížů, známých také pod názvem smírčí kříže . Druhé, doplněné vydání.

Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza.

Indiánský autor z Nového Mexika získal za svůj román Dům celý z úsvitu z roku 1966 prestižní Pulitzerovu cenu. Kniha se stala nejvýznamnějším dílem moderní indiánské literatury, byla také první knihou psanou o Indiánech Indiánem, která se prosadila celonárodně. Životní osud Indiána Abela, mladého navažského hrdiny, je vylíčením konkrétního lidského života, ale zároveň je symbolem historického osudu všech Indiánů na území Ameriky. Román vyznívá jako obžaloba americké civilizace, která ničí životadárné spojení člověka s Přírodou.

Autor knihy, severoamerický malíř, který vyrůstal v rezervaci pueblanského kmene na jihu USA, se vydal do Střední Ameriky, aby se ve vesnici guatemalských Mayů seznámil s původními indiánskými tradicemi. Spřátelil se s místním šamanem, který jej zasvětil do svých kultovních tajemství s přáním, aby Prechtel dávnou tradici uchoval. Po návratu do USA se autor stal nejen uznávaným spisovatelem, ale také známým popularizátorem autochtonních amerických tradic.Kniha je uvedena předmluvou z pera Roberta Blye.

Monografie přibližuje osudy tří žen, představitelek tří generací významné české rodiny, která stála ve středu kulturního a společenského života po celou druhou polovinu 19. století. Spolkový život, divadlo, vlastenecké salóny a slavnosti, muzeum, výstavy, ženské vzdělávání a emancipace, charita, kontakty s krajany, nic z toho se neobešlo bez Vojty Náprstka. Mnohem méně se ví o jeho matce Anně a manželce Josefě, svérázných charakterech, bez jejichž pochopení, pomoci a obětavosti by se nemohl stát tím, čím byl. Podobně byla neprávem opomíjena zajímavá osobnost bratra Ferdinanda a jeho dcera Boženka, jediná dědička rodového jména. Starý měšťanský dům U Halánků, sídlo Náprstkova muzea, je nejen kulisou, ale živým střediskem, kde se proplétalo soukromé s veřejným ve zvláštní neopakovatelné směsici.

Autor knihy, severoamerický malíř, který vyrůstal v rezervaci pueblanského kmene na jihu USA, se vydal do Střední Ameriky, aby se ve vesnici guatemalských Mayů seznámil s původními indiánskými tradicemi. Spřátelil se s místním šamanem, který jej zasvětil do svých kultovních tajemství s přáním, aby Prechtel dávnou tradici uchoval. Po návratu do USA se autor stal nejen uznávaným spisovatelem, ale také známým popularizátorem autochtonních amerických tradic.Kniha je uvedena předmluvou z pera Roberta Blye.

Rozsáhlá práce ve dvanácti kapitolách pojednává o přínosu lidí, kteří dokázali po mnoho století stavět mlýny a další zařízení na vodní, větrný či zvířecí pohon. Kniha hodnotí práci mlynářů a sekerníků z hlediska architektury, národopisu a zvládnutí mechaniky strojů vyráběných ze dřeva. Čtenář získá přehled o chráněných, případně zpřístupněných technických památkách s vodním pohonem v Čechách. Bohatý ilustrační materiál využívá četných archivních plánů, dobových kreseb a fotografií. Kniha přináší řadu inspirací pro úpravu bývalých mlýnů k současnému využití včetně objevovaných „pokladů“.

Další ze skupiny amerických experimentálních autorů, který je stejně jako D. Barthelme a T. Pynchon označován za satirika satirizujícího vše americké. Tato Cooverova hravá novela je malým literárním klenotem, v němž se přísný pán a jeho nepříliš pečlivá služka každé ráno znovu a znovu setkávají při opakujícím se rituálu zvláštního druhu vyplácení.

Další ze skupiny amerických experimentálních autorů, který je stejně jako D. Barthelme a T. Pynchon označován za satirika satirizujícího vše americké. Tato Cooverova hravá novela je malým literárním klenotem, v němž se přísný pán a jeho nepříliš pečlivá služka každé ráno znovu a znovu setkávají při opakujícím se rituálu zvláštního druhu vyplácení.

Monografie přibližuje osudy tří žen, představitelek tří generací významné české rodiny, která stála ve středu kulturního a společenského života po celou druhou polovinu 19. století. Spolkový život, divadlo, vlastenecké salóny a slavnosti, muzeum, výstavy, ženské vzdělávání a emancipace, charita, kontakty s krajany, nic z toho se neobešlo bez Vojty Náprstka. Mnohem méně se ví o jeho matce Anně a manželce Josefě, svérázných charakterech, bez jejichž pochopení, pomoci a obětavosti by se nemohl stát tím, čím byl. Podobně byla neprávem opomíjena zajímavá osobnost bratra Ferdinanda a jeho dcera Boženka, jediná dědička rodového jména. Starý měšťanský dům U Halánků, sídlo Náprstkova muzea, je nejen kulisou, ale živým střediskem, kde se proplétalo soukromé s veřejným ve zvláštní neopakovatelné směsici.

Další ze skupiny amerických experimentálních autorů, který je stejně jako D. Barthelme a T. Pynchon označován za satirika satirizujícího vše americké. Tato Cooverova hravá novela je malým literárním klenotem, v němž se přísný pán a jeho nepříliš pečlivá služka každé ráno znovu a znovu setkávají při opakujícím se rituálu zvláštního druhu vyplácení.

Saroyanův román z roku 1964, stejně jako Kluci a holky, když jsou spolu, nese autobiografické prvky – je o spisovateli, který se zastavuje na týden v New Yorku v očekávání velkých věcí, ale přichází okamžik, který vždycky, dříve nebo později, musí nastat, jeden den v odpoledni světa, jak ho nazývá Saroyan, kdy se člověk chce jen natáhnout na postel a zavřít oči. Je to příběh muže, který hledá smíření se svým vlastním soumrakem, s vědomím nedokončených a nedokončitelných věcí.

První moderně pojatá biografie předního českého agrárního politika období první republiky z pera amerického historika Daniela A. Millera. Antonín Švehla, ústřední postava Pětky, spolupracovník a zároveň politický rival Masarykův, patřil nejenom k zakladatelům Československé republiky v roce 1918, ale především k duchovním otcům československé vnitřní i zahraniční politiky v meziválečném období. Jako předseda nejsilnější politické strany, „agrárníků“, nesl v neklidném období dvacátých let společně s Masarykem největší odpovědnost za vývoj celé společnosti. Díky tomu, že na rozdíl od celé řady svých stranických odpůrců dokázal nalézat přijatelné kompromisy, dařilo se mu názorové proudy v agrární straně a v celé politické pravici utlumovat a převádět na řešení skutečně důležitých problémů. Monografie Daniela Millera je tudíž věnována především Švehlově politické činnosti a lze ji považovat za skutečně základní příspěvek k poznání politického života v období první republiky. Její velkou předností pak je skutečnost, že ji napsal historik, jenž není nijak zatížen stereotypy tak silně ovládajícími současný pohled české historiografie na léta 1918–1938.