Argo strana 76 z 311

Nový svazek díla Umberta Eca je určen všem čtenářům, kteří chtějí poznat různé stránky televize jakožto svébytného jevu. Zahrnuje autorovy práce na dané téma z let 1956-2015 eseje, příspěvky přednesené na kongresech i novinové články. Úvahy v nich obsažené pokrývají rozsáhlé časové období od prvních vysílaných pořadů až do dnešních dob, kdy se k televizi přidružuje internet a sociální sítě. Gianfranco Marrone, editor svazku, ve svém doslovu rozlišuje šest fází v autorově zkoumání televizního fenoménu, charakterizovaných různým pohledem i metodou. Masmédia nepřenášejí ideologie, ona sama jsou ideologiemi, shrnuje své poznatky autor.

Brilantní minimalistická próza. Psychologická sonda ostrá jako břitva. Tři ženy, tři generace, jeden příběh Gully, Marianne, Annika. Tři ženy spojené rodinným poutem. Jejich příběhy na sebe navazují, činy matek ovlivňují životy dcer. A vlastně všechny tři jenom hledají štěstí. Kdo by byl řekl, že je to tak těžké? A muži jim v tom také moc nepomáhají. Jak se vymanit ze začarovaného kruhu? Když vám v dětství něco chybí, může z vás vyrůst dobrý člověk? Caroline Ringskog Ferrada-Noli tyto otázky zkoumá bez moralizování, často s černým humorem a používá k tomu úderně minimalistický jazyk. Zdálo by se, že být ženou v jednadvacátém století ve Švédsku bude lehčí než v minulosti. Ale není to v jistém smyslu naopak těžší?

Čtvrtý a pátý díl ironické ságy o Patricku Melroseovi. V Mateřském mléce se s naším smutným hrdinou setkáváme jako s otcem. Patrickova minulost ovlivňuje jeho manželství, které je směsicí zmatků, příkoří, naschválů a nedorozumění. Určitá naděje se snad skrývá v jeho synkovi Robertovi. V posledním pátém dílu Konečně se příbuzní a přátelé sjíždějí na pohřeb Patrickovy matky Eleanor a Patrick jako už tolikrát zpytuje a bilancuje svůj život. Hledá odpověď na otázku, zda teď, když jsou oba rodiče po smrti, pro něj konečně přijde vysvobození a zacelení starých ran. Podle románů autor napsal scénář k pětidílné televizní minisérii nazvané podle jména hlavního hrdiny. Titulní roli bravurně ztvárnil Benedict Cumberbatch. Je úžasné, jak jsou St Aubynovy knihy zároveň extrémně temné a extrémně vtipné. The New York Times Hamlet na heroinu The Guardian Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Tereza by ráda byla nejen vzornou dcerou, ale také dokonalou milenkou, a nakonec i bezchybnou manželkou a matkou. Prostě tak, jak si to její nejbližší okolí představuje. Ale už od dětství tuší, že jí to dá pořádně zabrat. Zvlášť když radši leze po stromech, sukním se vyhýbá obloukem, nohy se jí nevejdou do lodiček a žádný z chlapů, co se kolem ní točí, se nikdy nevyrovná Ludvíku Vaculíkovi. A ona se vážně snaží – peče, bojuje s pletacími jehlicemi, zkouší rtěnku či sukni, občas i boty na podpatkách. A pořád to nestačí. Hlasy žen jejího rodu nedají se svými nároky pokoj a dál jí sedí za krkem. Řešení přichází nečekaně – porodí syny a dosud tak pevná pouta babiček, matek a dcer se začínají trhat. Ve vtipné, svižné, autobiograficky laděné próze Terezy Límanové se najde nejen každá nedokonalá dcera, milenka, manželka nebo matka. Drzá líná neschopná je opatřena autorskými ilustracemi a fotografiemi z autorčina archivu. CHVÁLA DOMEČKU: "Domeček je vzpomínková a reflexivní kniha o dětství prožitém v pražském podhradí, o tom, že tento věk je garantem shovívavosti, laskavým i prozíravým svojí naivitou. Tereze Límanové se podařilo výborně zachytit atmosféru. Nesoudí ji, popisuje. Díky své empatii to činí sympaticky a přitažlivě. Proto je lákavé „vstoupit“ do jejího Domečku a číst." Milena M. Marešová, ČRo Vltava "Četba zaměstnává všechna čidla – tak krásně popsané rány padajících hrušek na zahradě, odbíjení hodin, serepetičky v lékařské pracovně dědy primáře, obrazy na zdech a tátovy dopisy z Kuvajtu... Všechny ty chutě, zvuky, barvy života malého vnímavého dítěte za totality důvěrně známe, všechno jsme to taky zažili." Kateřina Kadlecová, Reflex Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Josef Wünsch podnikl v letech 1881-1883 expedici do Arménie a Kurdistánu, tehdy okrajových oblastí jihovýchodní části Osmanské říše. Jeho výprava přinesla řadu zeměpisných objevů a zjištění, ať již to byl objev pramenů Východního Tigridu nebo popis dosud neznámých kurdských provincií Dersim a Çabakçúr. Zatímco své předchozí evropské a balkánské cesty vydal autor za svého života knižně, popis cesty do Arménie a Kurdistánu nebyl nikdy zkompletován, zůstal pouze v podobě fragmentů roztroušených po beletristických časopisech. Cestopisy z Arménie a Kurdistánu přesto tvoří celistvý soubor, který dobře mapuje Wünschovu výpravu. Soustředí zajímavé poznatky geografické, historické, kulturně-antropologické či etnografické (např. popisy běžného života Kurdů a Arménů). Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Kniha představuje jedinečný pokus o rekonstrukci slovanské mytologie a slovanského náboženství. Giesztor v ní zkoumá panteon slovanských bohů, rituály spojené s jejich uctíváním, včetně střetávání se slovanských náboženství s křesťanstvím, jež ve svém důsledku vedlo k přetransformování pohanské slovanské mytologie do její pokřesťanštěné podoby.

Přemyslovské Trojkrálovství stojí na osudové křižovatce buď přijme nadvládu námořních velmocí Anglie a Holandska a zůstane jen druhořadou kontinentální mocností, nebo je vyzve na souboj pomocí převratně zkonstruovaného a novou bojovou látkou vyzbrojeného loďstva. To vše se odehrává v alternativním 17. století, kde existuje pod vládou Přemyslovců mocná říše táhnoucí se od Baltu až po Jadran a od Labe až po Dvinu. František Novotný přichází se strhujícím příběhem, v němž významnou roli hraje alchymistická magie (tzv. alchy-punk) realizovaná nikoli pouhými kouzelnými formulemi a prací na Velkém magistériu, ale stavbou magických přístrojů, plody nauky, kterou lze nejvýstižněji popsat jako alchymické inženýrství. K němu se pak pojí znalost míchání elixírů, mezi něž patří i Dryák nesmrtelnosti, a soupeření tajných služeb o pradávný recept na utajovanou bojovou látku. Jak dopadne boj mezi západními námořními velmocemi a českým Trojkrálovstvím a kdo je strážným duchem, který napříč staletími bdí nad osudem Přemyslova rodu? Jak je to s Maharalovými golemy a co na to mylady de Winter? A kde se tu vzala Elina Makropulos? To vše a mnohem více se dočtete v románu Dryják. Stačí jediný doušek a neodložíte jej, dokud jej nedočtete do dna.

Píše se rok 1953 a Vladimír Vochoč, bývalý československý konzul v Marseille, je ponižujícím způsobem vyslýchán vyšetřovatelem komunistické policie. Tak začíná nová kniha Lenky Horňákové-Civade. Jejím hlavním tématem je opět cesta za svobodou. Tentokrát se ale za ní nevydává jen ženská hrdinka. Knihou se vinou příběhy dvou lidí, jejichž osudy se poprvé protnou v roce 1938: Božena, s dítětem v náručí, přichází do Marseille, aby se odtud dostala do Ameriky, do země zaslíbené. Vladimír je v Marseille nový konzul ještě mladé československé republiky. Československo ale záhy zaniká a Vladimír stojí před nesnadnou volbou mezi loajalitou a vzdorem. Lenka Horňáková-Civade ve svém románu vzdává hold nejen silným ženám, ale také muži, jenž dokázal využít chaos na počátku 2. světové války a zachránit stovky lidských životů. Román, jímž poněkud nezvykle čtenáře provází hadrová panenka, se probojoval do druhého, užšího výběru prestižní literární ceny Prix Renaudot.

Přílivový ostrůvek Mount Polbearne v Cornwallu a Polly Watefordová, která se na něj po krachu předchozího vztahu a podnikání odstěhovala, aby tam začala nový život, jsou už mnohým čtenářkám známé z předešlých volných pokračování Ostrov s vůní čerstvého chleba a Léto s vůní čerstvého chleba. Do nové knihy se ovšem může pustit každý, nehledě na to, jestli už o Polly četl, nebo ne. Tento příběh nás vtáhne do zdánlivě poklidného předvánočního času, kdy se z Pollyny pekárničky linou i jiné vůně než tradiční vůně chleba. Pod povrchem však bobtnají problémy a odkrývají se dosud nevyřčená rodinná tajemství. Je, nebo není nutné je sdílet se svými nejbližšími, anebo do jaké míry? Mají v opravdovém kamarádství či partnerství tajnosti své místo? Jak mohou tyto situace narušit vztahy? S tímhle vším se potýkají Polly s přítelem Hucklem i jejich kamarádi, manželé Kerensa a Reuben. A jak je u Jenny Colganové zvykem, v závěru knihy čtenáře opět naláká na několik neodolatelných receptů.

Francouzský autor ve svém díle přibližuje čtenářům komplikovanou osobnost světoznámého českého a francouzského romanopisce. Popis jeho neméně spletité umělecké, intelektuální, politické i literární pouti Jean-Dominique Brierre zasadil do kontextu československých dějin, rámovaného lety 1948 (únorový puč) a 1989 (sametová revoluce). Čerpal přitom ze zápisků, rozhovorů a doposud nezveřejněných svědectví, například ze vzpomínek Kunderova přítele Alaina Finkielkrauta a jeho překladatele Françoise Kérela. Pohled zvnějšku na naše dějiny vztažené k životu spisovatele, jenž stále budí zvědavost, ať v kladném, či záporném smyslu, je bonus, přidaný k dalšímu z mnoha Kunderových portrétů.

Světový bestseller, jehož se prodalo přes milion výtisků, román jednohlasně oceňovaný literárními kritiky i zástupy čtenářů, dílo v nejužší nominaci na prestižní Booker Prize, vítěz nespočetných anket o knihu roku to vše je román Normální lidi od irské autorky Sally Rooneyové. Jeho hlavní hrdinové Marianne a Connell vyrůstají na malém městě, ale tím jejich podobnost končí: na střední škole patří Connell ke hvězdám a Marianne je outsider. Když se spolu jednou dají do řeči, změní to jejich život. O rok později už oba studují na vysoké škole v Dublinu. Z Marianny se mezitím stala královna večírků, zatímco nejistý Connell jen velmi těžko nachází své místo ve společnosti. Ačkoliv se oba pohybují v rozdílných kruzích, přitahují se k sobě jako dva magnety. Marianne čím dál víc propadá sebedestrukci a Connell hledá svůj smysl života jinde, oba jsou však konfrontování tím, jak daleko dokáží zajít, aby druhého zachránili. Román Normální lidi je příběh o vzájemné fascinaci, přátelství a lásce. Stejně jako ve své veleúspěšné prvotině Rozhovory s přáteli i zde Sally Rooneyová prokazuje nesmírnou otevřenost, vhled do hloubky a složitosti lidského života, a zároveň břitký vtip a sarkastický nadhled.

Trujkunt je zvláštní místo. Trujkunt je i titul kriminální trilogie. Její autor tak nazývá nejvýchodnější cíp naší země, trojmezí Česka, Polska a Slovenska, kde prolnutím sousedských jazyků vzniklo originální nářečí zvané po naszymu. Srdcem Jablunkovska a Třinecka – právě o téhle oblasti je totiž řeč – jsou Třinecké železárny, zvané werk. Tady pracuje značná část obyvatel silně religiózního kraje, dodnes poznamenaného rozdělením Těšínska po první světové válce. Žijí zde potomci mladých mužů, kteří kdysi museli narukovat do wehrmachtu, a zdejší lidé ctí a udržují staleté gorolské tradice. Protagonistou knihy je major ostravské kriminálky Roman Saran, stejně svérázný jako kraj, kde žije. Spletité případy, které provázejí velmi neobvyklé okolnosti, řeší v příbězích nazvaných Dwur, Kruhy a Čtverka.

Trujkunt je zvláštní místo. Trujkunt je i titul kriminální trilogie. Její autor tak nazývá nejvýchodnější cíp naší země, trojmezí Česka, Polska a Slovenska, kde prolnutím sousedských jazyků vzniklo originální nářečí zvané po naszymu. Srdcem Jablunkovska a Třinecka právě o téhle oblasti je totiž řeč jsou Třinecké železárny, zvané werk. Tady pracuje značná část obyvatel silně religiózního kraje, dodnes poznamenaného rozdělením Těšínska po první světové válce. Žijí zde potomci mladých mužů, kteří kdysi museli narukovat do wehrmachtu, a zdejší lidé ctí a udržují staleté gorolské tradice. Protagonistou knihy je major ostravské kriminálky Roman Saran, stejně svérázný jako kraj, kde žije. Spletité případy, které provázejí velmi neobvyklé okolnosti, řeší v příbězích nazvaných Dwur, Kruhy a Čtverka.

Ve své druhé knize se ostřílený reportér a laureát ceny Magnesia Litera vyznává z hluboké náklonnosti k Izraeli, Palestině a jejich obyvatelům. S pomocí výrazných příběhů, barvitého popisu čtvrtstoletí orientálních zkušeností i líčení historického kontextu usiluje o nabourání leckdy schematického vnímání neklidného regionu. Výrazná osobnost televizního zpravodajství odmítá vnímat izraelsko-palestinské vztahy jako výhradně konfliktní. Nabízí naopak názor, že vybírat stranu si není třeba, protože oba národy jsou obdivuhodné, a přitom odsouzené k tomu žít bok po boku. Zároveň Jakub Szántó vůbec poprvé odhaluje vlastní hluboké pouto k Blízkému východu a odhaluje své city k exotické, a přece blízké oblasti, jejím lidem, historii, kultuře nebo přírodě. Nechybí jeho osobitý sarkastický a sebeironizující tón ani bohatá příloha snímků, které za léta života a práce v Orientu nashromáždil.

V roce 1977, po dvaceti letech od vydání Ginsbergovy přelomové básně Kvílení a Kerouacova kultovního románu Na cestě, se Allen Ginsberg rozhodl vyučovat kurs věnovaný literárním dějinám beatnické generace. Ginsberg znal všechny zásadní postavy beatnického hnutí osobně a sám výrazně ovlivnil veřejné mínění ohledně beatnických básníků a spisovatelů; těžko by se našel komentátor či historik, který by dokázal hovořit o počátcích i vývoji beatnické scény se srovnatelnou zasvěceností. Rozumí se samo sebou, že přednášky v podání této legendární osobnosti byly okořeněné necenzurovanými postřehy a k akademické suchopárnosti měly daleko. V knize Nejlepší hlavy mé generace Ginsberg vychází především z vlastní zkušenosti, popisuje svá první setkání s Kerouacem, Burroughsem i dalšími členy beat generation a nabízí vskutku neotřelý, kritický a přitom nesmírně živý pohled na jedno z nejvýznamnějších literárních hnutí dvacátého století.

Svatohavelské příběhy zachycují ve formě stručných zpráv dějiny kláštera St. Gallen v dnešním Švýcarsku s občasnými exkurzy do širšího regionu. První část zahrnuje období 9. století, které zachytil analista Ratpert. Ten pojednává hlavně o chronologii opatů v Reichenau a St. Gallen a stručně zachycuje dějiny kostnické diecéze). Druhá část patří autorsky Ekkehardovi IV., vznikla v 11. století a je čtenářsky již mnohem přitažlivější. Edici doplňují hagiografie významných světců, především svatého Havla, patrona sanktgallenského kláštera. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.