Argo strana 69 z 311

Další zábavná, ale i dojemná knížka Davida Walliamse, autora, jehož hvězda na nebi dětské literatury stoupá už od jeho prvotiny Babička drsňačka. Jak je u Walliamse obvyklé, nemají to jeho hrdinové v životě zrovna snadné. Ani Zoe není výjimkou. Její táta se po smrti Zoeiny mámy podruhé oženil, ale neměl v tomhle směru zrovna štěstí. Sheila je uječená a bezkonkurenčně nejlínější osoba pod sluncem, nebo aspoň v činžáku, kde rodina bydlí. Svoji nevlastní dceru bytostně nesnáší. A aby toho nebylo málo, největší násilnice ve škole si chudáka Zoe vybrala za terč svých nejapných žertů. Zoe se cítí osamělá a nešťastná. Proto se zaraduje, když jednoho dne do jejího pokoje zabloudí roztomilé krysí mládě – neděste se, může se to stát i v lepších rodinách. Holčička si ho rychle ochočí a začne ho učit cirkusovým kouskům. Na malého krysáka však číhá velké nebezpečí. Má na něj spadeno majitel firmy na výrobu... Čeho? To si snadno odvodíte z názvu knížky.

Náhlá smrt hlavy jedné z ma? ánských rodin znamená porušení dohody. Grimm City hrozí totální válka. Na pozadí těchto událostí a snad nejvýznamnějšího soudního procesu v historii města se dokonce i chycení nebezpečného psychopata zvaného Drvoštěp zdá čímsi druhořadým. Inspektor Evans má tu smůlu, že tato záležitost je svěřena právě jemu a že se jí musí zabývat společně se samozvaným strážcem práva z chudinských čtvrtí na druhé straně mostu Emethem Braddockem, bývalým boxerem, Bestií. Druhý příběh o Grimm City je opět černou detektivkou, tentokrát obsahující prvky soudního dramatu. Především je to však příběh města jiného než všechna ostatní – ale možná úplně stejného. TRILOGIE: Město Grimm je ponurá, mastnými, černými mraky zahalená metropole vystavěná na těle obra, poháněná jeho dehtovou krví a kousky uhelného srdce, ovládaná několika mafiánskými rodinami spolupracujícími úzce s policií. Cwiekova trilogie Grimm City je pak hořký, brutální, noir z postapokalyptického světa inspirovaného americkým mafiánským podsvětím z dvacátých a třicátých let minulého století. Ze světa, kde vše řídí strach… a taky Příběh založený na nejznámějších legendách a mýtech. Zde se však tyto mýty podobají spíš hororům než pohádkám pro děti.

Grafologie a všímavost je přelomová publikace, která staví celou praxi psychologie rukopisu na kvalitativně novou, vyšší úroveň. Paralelní studium grafologie a všímavosti (mindfulness) má totiž významný vliv, jak na validitu práce grafologa, tak i na její etiku. Popsaná praxe, která je dobře využitelná rovněž pro další projektivní psychodiagnostické metody, postupně prohlubuje úroveň sebepoznání a učí nás vědomě zacházet se svou myslí, což od základu proměňuje naši osobnost i celkový životní pocit. Publikace je určena jak zájemcům o psychologii písma, tak i pedagogům, psychoterapeutům, sociálním pracovníkům a všem, kteří chtějí žít hlubší a kvalitnější život. Součástí publikace budou nahrávky praktických cvičení.

V knize Vítěz je sám se Paulo Coelho vrací k důležitým myšlenkám z románů Jedenáct minut a Záhir. Předkládá čtenářům román plný napětí, věrný obraz světa, v němž žijeme a kde se natolik upínáme k bohatství a úspěchu za každou cenu, že mnohdy neslyšíme, co nám říká naše vlastní srdce. V románu Vítěz je sám nás Paulo Coelho zavádí na Filmový festival v Cannes, kde se schází takzvaná Supertřída lidé, kteří se proslavili ve vysněném světě módy a filmu. Někteří z nich se dostali až na samotný vrchol a obávají se, že své skvělé postavení ztratí. V sázce jsou peníze, moc a sláva tedy hodnoty, pro které je většina lidí ochotna udělat cokoliv a za jakoukoliv cenu. Na tomto moderním jarmarku marnosti se setkávají ruský milionář Igor, král módy Hamid, původem z Blízkého východu, americká herečka Gabriela, dychtící po hlavní roli, ctižádostivý policejní vyšetřovatel Savoy, který doufá, že vyřeší největší případ svého života, a Yasmine, modelka stojící na počátku úspěšné kariéry. Komu z nich se podaří v některém z mnoha snů, které jim okolní svět nabízí, rozpoznat svůj vlastní sen a uskutečnit ho?

Kniha Češi, Evropa, smíření vychází z esejí a univerzitních přednášek, které Bohumil Doležal publikoval a přednesl v letech 1995–2005, a nabízí vše, nač jsou u něj čtenáři zvyklí: pevný myšlenkový a mravní základ, neuhýbavost, nekompromisní kritické vidění a živý styl, prosycený osvěžující ironií. První část knihy pojednává o osobnostech, jež podle autora hrají zásadní roli ve vývoji českého politického myšlení: o Palackém, Havlíčkovi, Masarykovi, Rádlovi; druhá část je věnována období tzv. „demokratického socialismu“ a jeho úskalím, přičemž zvláštní pozornost je tu věnována postavě Ferdinanda Peroutky; ve třetí části pak autor píše o nelehké koexistenci jednotlivých národů v prostoru střední Evropy a možných výhledech do budoucna. „Mé texty jsou z hlediska dnešní historické vědy (tedy aspoň té české) zcela nevědecké. Jsem totiž přesvědčeným vyznavačem tzv. prézentismu. Prézentismus podle tvůrců toho termínu (aspoň u nás) nebere v úvahu, že určité ohavné zločiny (například masové vyhánění, vraždění, nelidské týrání a zejména hromadné okrádání lidí) se nám dnes jeví tak, že se nám z nich chce zvracet, jen proto, že se na ně díváme našima dnešníma očima. Kdybychom se na ně podívali v historickém kontextu, který bere se vší vážností v úvahu i pohled těch, kteří je páchali, dopracovali bychom se k historicky vyváženějšímu a vědečtějšímu pohledu a svět by byl rázem veselejší. (…) Toto pojetí vědeckosti mne poněkud zneklidňuje.“ – Bohumil Doležal Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Josef Wünsch podnikl v letech 1881–1883 expedici do Arménie a Kurdistánu, tehdy okrajových oblastí jihovýchodní části Osmanské říše. Jeho výprava přinesla řadu zeměpisných objevů a zjištění, ať již to byl objev pramenů Východního Tigridu nebo popis dosud neznámých kurdských provincií Dersim a Çabakçúr. Zatímco své předchozí evropské a balkánské cesty vydal autor za svého života knižně, popis cesty do Arménie a Kurdistánu nebyl nikdy zkompletován, zůstal pouze v podobě fragmentů roztroušených po beletristických časopisech. Cestopisy z Arménie a Kurdistánu přesto tvoří celistvý soubor, který dobře mapuje Wünschovu výpravu. Soustředí zajímavé poznatky geografické, historické, kulturně-antropologické či etnografické (např. popisy běžného života Kurdů a Arménů). Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Dvě sestry, které v dětství neměly jedna o druhé tušení. Ač k sobě naleznou cestu až v období dospívání, utvoří se mezi nimi velmi silné pouto. V dospělosti si každá jde svou cestou, z jedné je univerzitní profesorka italské literatury, ta druhá - divoká a nezkrotná - střídá domovy i nekvalifikovaná zaměstnání. Setkávají se znovu, když mladší Adriana jedné temné noci zazvoní u domu své sestry a drží v náruči dítě. Od koho utíká, je v nebezpečí? Jedna druhé vpadne do života a způsobí v něm znovu zemětřesení. Donatella Di Pietrantonio je zpět s novelou z abruzzského kraje, tentokrát se nezaměřuje na bohem zapomenutý venkov, ale na svéráz Borga Sud, starého přístavu na okraji Pescary a jeho obyvatel. Prožijete silný příběh, který vás hluboce zasáhne. „Donatella Di Pietrantonio nám předkládá další román plný vřelých a nevyřčených emocí, který nám bude doznívat v duši ještě dlouho po přečtení." „Di Pietrantonio se řadí ke spisovatelkám, které se nebojí podívat se tváří v tvář bolesti, dotknout se jí, a zobrazit ji ve své bezprostřednosti." – Il Fatto Quotidiano „Další román napsaný s intenzitou autorce vlastní. Nesmlouvavý, ostrý jako břitva." – TV Sorrisi e Canzoni „Donatella Di Pietrantonio našla způsob, jak dále rozvést události, které načrtnula už ve svém předchozím románu Navrátilka. Zachovává vazby a střety na pozadí krajiny, rybářské osady, jež v příběhu hraje důležitou roli. – la Lettura Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Rok 1968, palác Potála, Tibet. Bývalé sídlo dalajlamy obsadila skupinka zfanatizovaných členů rudých gard, studentů umění, vedená surovým mladíkem přezdívaným Vlk. Ničí všechno, co se vzpírá novému řádu, všechno, co už po staletí ztělesňuje Tibet. Kláštery, umělecká díla, archivy, thangky, posvátné knihy… A ještě víc chtějí pokořit tibetské myslitele, mnichy a umělce, jako je Tänpa, na kterého osobně zaměří svou pozornost Vlk. Tänpa, dalajlamův malíř, utíká z kruté reality do myšlenek na doby, kdy se učil od svého mistra, vzpomíná, jak se účastnil hledání tulkua, převtělení zesnulého dalajlamy, a se sílící Vlkovou brutalitou sílí i proud malířových vzpomínek. Filmař a spisovatel Dai Sijie (* 1954, Fu-Ťiej, Čína) nechává čtenáře vstoupit do světa harmonie a meditace, do světa barev a tvarů, které spojují smyslové a duchovní roviny, do světa vytříbených staletých tradic, který dokonale zná. V mládí, za kulturní revoluce, byl poslán na převýchovu na venkov, odkud čerpal námět na svůj nejznámější román Balzac a čínská švadlenka (Balzac et la Petite Tailleuse chinoise, 2000), podle nějž později natočil úspěšný film, kniha byla přeložena do více než 25 jazyků včetně češtiny. Po smrti Mao Ce-tunga mohl pokračovat ve studiu dějin umění v Číně a poté odjel do Francie, kde navštěvoval IDHEC, Institut kinematografických studií. Po nějakou dobu žil a tvořil ve Francii, poté se opět vrátil do Číny. Kobky pod Potálou (Les Caves du Potala, 2020) jsou zatím jeho poslední knihou. Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Kniha Král Conan představuje slavného barbarského válečníka stvořeného divokou fantazií texaského spisovatele Roberta E. Howarda na samém vrcholu jeho životní cesty plné krvavých bojů, troufalých činů a lásky nespočtu žen. Conan musí jako vládce nejmocnějšího království oné mytické doby zas a znovu bránit svou zemi i své postavení proti početným nepřátelům vně i uvnitř království. Bojuje proti mečům i magii, šlechtickým intrikám i pradávnému zlu s neutuchající odvahou a nezlomnou vírou v sebe sama. Sbírka obsahuje povídky Meč s fénixem, Šarlatová citadela a román Hodina draka v revidovaném překladu Jana Kantůrka.

Když v roce 2020 získal Ewald Murrer cenu Litera za poezii, odůvodnila porota své rozhodnutí mj. tím, že se v jeho poezii „potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou“ a že autor v tomto ohledu navazuje na poetiku „melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho“. Vše řečené platí i o jeho nové sbírce Hlasy ryb; oproti dřívější Murrerově tvorbě se tu však stále intenzivněji ozývá posmutnělý, stísněný tón, svíravé vědomí smrti a nebytí, vytvářející působivý kontrast s autorovým nenápadným, nevtíravým, ale o to poťouchlejším vtipem: „Rybář smrt / loví v našem rybníku. // (…) Slyším, co jsem dříve neslyšel. / Šepot kamenů, duté zvuky převracených brázd. / Hlasy ryb, / které po deštích / z kaluží se ozývají.“

Soubor novel nazvaný Nokturna a opatřený podtitulem Pět příběhů o hudbě a soumraku patří k vrcholům Ishigurova díla. Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách, Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills, vypráví o lásce, hudbě, úspěchu a životních selháních – a Ishigurovy postavy se nám v nich představují ve chvílích náhlého prozření či formativní životní krize. Autor tu znovu osvědčuje svůj jedinečný cit pro střídání nálad, zachycení nejjemnějších emocí a především pro plynutí času; to vše je přitom podáno vytříbeným, soustředěným stylem, prosyceným stoicismem a nostalgickou rezervovaností. Jednotlivé příběhy knihy nejsou nijak vyhrocené, spíše zvláštně zklidněné, komorní – jde skutečně o nokturna, tedy kompozice spíše poklidné povahy, částečně smířené s tím, že den už uplynul, že za chvíli vše pohltí noc. Přesto jako by v těch uspávajících tónech probleskovala jakási naděje: že až nazítří přijde nový den, bude jiný než ten, který se právě skončil.

Dvě sestry, které v dětství neměly jedna o druhé tušení. Ač k sobě naleznou cestu až v období dospívání, utvoří se mezi nimi velmi silné pouto. V dospělosti si každá jde svou cestou, z jedné je univerzitní profesorka italské literatury, ta druhá - divoká a nezkrotná - střídá domovy i nekvalifikovaná zaměstnání. Setkávají se znovu, když mladší Adriana jedné temné noci zazvoní u domu své sestry a drží v náruči dítě. Od koho utíká, je v nebezpečí? Jedna druhé vpadne do života a způsobí v něm znovu zemětřesení. Donatella Di Pietrantonio je zpět s novelou z abruzzského kraje, tentokrát se nezaměřuje na bohem zapomenutý venkov, ale na svéráz Borga Sud, starého přístavu na okraji Pescary a jeho obyvatel. Prožijete silný příběh, který vás hluboce zasáhne. Donatella Di Pietrantonio nám předkládá další román plný vřelých a nevyřčených emocí, který nám bude doznívat v duši ještě dlouho po přečtení." Di Pietrantonio se řadí ke spisovatelkám, které se nebojí podívat se tváří v tvář bolesti, dotknout se jí, a zobrazit ji ve své bezprostřednosti." Il Fatto Quotidiano Další román napsaný s intenzitou autorce vlastní. Nesmlouvavý, ostrý jako břitva." TV Sorrisi e Canzoni Donatella Di Pietrantonio našla způsob, jak dále rozvést události, které načrtnula už ve svém předchozím románu Navrátilka. Zachovává vazby a střety na pozadí krajiny, rybářské osady, jež v příběhu hraje důležitou roli. la Lettura Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Elegantní publikace s ilustracemi Petra Nikla a audionahrávkou šesti praktických cvičení všímavosti ( cca 60 min.) vám pomůže sestavit si program osobního rozvoje šitý na míru. Cvičení všímavosti, které je již delší dobu v centru pozornosti vědeckých výzkumů a hraje nezastupitelnou roli v praxi osobního rozvoje, umožňuje významně snižovat působení stresu. Posiluje také imunitu a zdraví, pomáhá s úzkostmi a depresemi, stabilizuje pocit vlastní hodnoty, zlepšuje pracovní výkon, zkvalitňuje sociální vztahy a má významný vliv na náš celkový životní pocit. Tato inspirativní publikace, která zasazuje téma všímavosti do širších souvislostí, zároveň nabízí praktický způsob, jak na základě autorem vytvořených audionahrávek všímavost rozvíjet a začlenit do běžného dne. Je určena nejen zdravotníkům, terapeutům, učitelům a manažerům, ale i dalším zájemcům, kteří chtějí proud svého života vědomě a nenásilně kultivovat a usměrňovat.

Když v roce 2020 získal Ewald Murrer cenu Litera za poezii, odůvodnila porota své rozhodnutí mj. tím, že se v jeho poezii potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou a že autor v tomto ohledu navazuje na poetiku melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho. Vše řečené platí i o jeho nové sbírce Hlasy ryb; oproti dřívější Murrerově tvorbě se tu však stále intenzivněji ozývá posmutnělý, stísněný tón, svíravé vědomí smrti a nebytí, vytvářející působivý kontrast s autorovým nenápadným, nevtíravým, ale o to poťouchlejším vtipem: Rybář smrt / loví v našem rybníku. // () Slyším, co jsem dříve neslyšel. / Šepot kamenů, duté zvuky převracených brázd. / Hlasy ryb, / které po deštích / z kaluží se ozývají.

Na počátku roku 2021 vyšlo ve Francii pět komiksových adaptací slavné dystopie George Orwella 1984. Uplynulo 70 let od autorovy smrti, práva jsou volná a nic nebrání převodu jeho nejslavnějšího díla do světa komiksových bublin. Vybrali jsme pro vás nejpovedenější z francouzských adaptací. Kreslíř Xavier Coste se při své práci nechal inspirovat nejen Orwellem, ale také brutalistickou architekturou, což dodává celému projektu přesně ten správný rozměr majestátní obludnosti, jenž dokonale podtrhuje myšlenky tohoto nesmrtelného románu. Je to tu znovu. Hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii nastolené vládou všemocné Strany a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník Kreslíř Xavier Coste se při své práci nechal inspirovat nejen Orwellem, ale také brutalistickou architekturou, což dodává celému projektu přesně ten správný rozměr majestátní obludnosti, jenž dokonale podtrhuje myšlenky tohoto nesmrtelného románu.

Kniha Češi, Evropa, smíření vychází z esejí a univerzitních přednášek, které Bohumil Doležal publikoval a přednesl v letech 19952005, a nabízí vše, nač jsou u něj čtenáři zvyklí: pevný myšlenkový a mravní základ, neuhýbavost, nekompromisní kritické vidění a živý styl, prosycený osvěžující ironií. První část knihy pojednává o osobnostech, jež podle autora hrají zásadní roli ve vývoji českého politického myšlení: o Palackém, Havlíčkovi, Masarykovi, Rádlovi; druhá část je věnována období tzv. demokratického socialismu a jeho úskalím, přičemž zvláštní pozornost je tu věnována postavě Ferdinanda Peroutky; ve třetí části pak autor píše o nelehké koexistenci jednotlivých národů v prostoru střední Evropy a možných výhledech do budoucna. Mé texty jsou z hlediska dnešní historické vědy (tedy aspoň té české) zcela nevědecké. Jsem totiž přesvědčeným vyznavačem tzv. prézentismu. Prézentismus podle tvůrců toho termínu (aspoň u nás) nebere v úvahu, že určité ohavné zločiny (například masové vyhánění, vraždění, nelidské týrání a zejména hromadné okrádání lidí) se nám dnes jeví tak, že se nám z nich chce zvracet, jen proto, že se na ně díváme našima dnešníma očima. Kdybychom se na ně podívali v historickém kontextu, který bere se vší vážností v úvahu i pohled těch, kteří je páchali, dopracovali bychom se k historicky vyváženějšímu a vědečtějšímu pohledu a svět by byl rázem veselejší. () Toto pojetí vědeckosti mne poněkud zneklidňuje. Bohumil Doležal Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky