Argo strana 71 z 314

Když v roce 2020 získal Ewald Murrer cenu Litera za poezii, odůvodnila porota své rozhodnutí mj. tím, že se v jeho poezii „potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou“ a že autor v tomto ohledu navazuje na poetiku „melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho“. Vše řečené platí i o jeho nové sbírce Hlasy ryb; oproti dřívější Murrerově tvorbě se tu však stále intenzivněji ozývá posmutnělý, stísněný tón, svíravé vědomí smrti a nebytí, vytvářející působivý kontrast s autorovým nenápadným, nevtíravým, ale o to poťouchlejším vtipem: „Rybář smrt / loví v našem rybníku. // (…) Slyším, co jsem dříve neslyšel. / Šepot kamenů, duté zvuky převracených brázd. / Hlasy ryb, / které po deštích / z kaluží se ozývají.“

Soubor novel nazvaný Nokturna a opatřený podtitulem Pět příběhů o hudbě a soumraku patří k vrcholům Ishigurova díla. Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách, Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills, vypráví o lásce, hudbě, úspěchu a životních selháních – a Ishigurovy postavy se nám v nich představují ve chvílích náhlého prozření či formativní životní krize. Autor tu znovu osvědčuje svůj jedinečný cit pro střídání nálad, zachycení nejjemnějších emocí a především pro plynutí času; to vše je přitom podáno vytříbeným, soustředěným stylem, prosyceným stoicismem a nostalgickou rezervovaností. Jednotlivé příběhy knihy nejsou nijak vyhrocené, spíše zvláštně zklidněné, komorní – jde skutečně o nokturna, tedy kompozice spíše poklidné povahy, částečně smířené s tím, že den už uplynul, že za chvíli vše pohltí noc. Přesto jako by v těch uspávajících tónech probleskovala jakási naděje: že až nazítří přijde nový den, bude jiný než ten, který se právě skončil.

Dvě sestry, které v dětství neměly jedna o druhé tušení. Ač k sobě naleznou cestu až v období dospívání, utvoří se mezi nimi velmi silné pouto. V dospělosti si každá jde svou cestou, z jedné je univerzitní profesorka italské literatury, ta druhá - divoká a nezkrotná - střídá domovy i nekvalifikovaná zaměstnání. Setkávají se znovu, když mladší Adriana jedné temné noci zazvoní u domu své sestry a drží v náruči dítě. Od koho utíká, je v nebezpečí? Jedna druhé vpadne do života a způsobí v něm znovu zemětřesení. Donatella Di Pietrantonio je zpět s novelou z abruzzského kraje, tentokrát se nezaměřuje na bohem zapomenutý venkov, ale na svéráz Borga Sud, starého přístavu na okraji Pescary a jeho obyvatel. Prožijete silný příběh, který vás hluboce zasáhne. Donatella Di Pietrantonio nám předkládá další román plný vřelých a nevyřčených emocí, který nám bude doznívat v duši ještě dlouho po přečtení." Di Pietrantonio se řadí ke spisovatelkám, které se nebojí podívat se tváří v tvář bolesti, dotknout se jí, a zobrazit ji ve své bezprostřednosti." Il Fatto Quotidiano Další román napsaný s intenzitou autorce vlastní. Nesmlouvavý, ostrý jako břitva." TV Sorrisi e Canzoni Donatella Di Pietrantonio našla způsob, jak dále rozvést události, které načrtnula už ve svém předchozím románu Navrátilka. Zachovává vazby a střety na pozadí krajiny, rybářské osady, jež v příběhu hraje důležitou roli. la Lettura Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Elegantní publikace s ilustracemi Petra Nikla a audionahrávkou šesti praktických cvičení všímavosti ( cca 60 min.) vám pomůže sestavit si program osobního rozvoje šitý na míru. Cvičení všímavosti, které je již delší dobu v centru pozornosti vědeckých výzkumů a hraje nezastupitelnou roli v praxi osobního rozvoje, umožňuje významně snižovat působení stresu. Posiluje také imunitu a zdraví, pomáhá s úzkostmi a depresemi, stabilizuje pocit vlastní hodnoty, zlepšuje pracovní výkon, zkvalitňuje sociální vztahy a má významný vliv na náš celkový životní pocit. Tato inspirativní publikace, která zasazuje téma všímavosti do širších souvislostí, zároveň nabízí praktický způsob, jak na základě autorem vytvořených audionahrávek všímavost rozvíjet a začlenit do běžného dne. Je určena nejen zdravotníkům, terapeutům, učitelům a manažerům, ale i dalším zájemcům, kteří chtějí proud svého života vědomě a nenásilně kultivovat a usměrňovat.

Když v roce 2020 získal Ewald Murrer cenu Litera za poezii, odůvodnila porota své rozhodnutí mj. tím, že se v jeho poezii potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou a že autor v tomto ohledu navazuje na poetiku melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho. Vše řečené platí i o jeho nové sbírce Hlasy ryb; oproti dřívější Murrerově tvorbě se tu však stále intenzivněji ozývá posmutnělý, stísněný tón, svíravé vědomí smrti a nebytí, vytvářející působivý kontrast s autorovým nenápadným, nevtíravým, ale o to poťouchlejším vtipem: Rybář smrt / loví v našem rybníku. // () Slyším, co jsem dříve neslyšel. / Šepot kamenů, duté zvuky převracených brázd. / Hlasy ryb, / které po deštích / z kaluží se ozývají.

Soubor novel nazvaný Nokturna a opatřený podtitulem Pět příběhů o hudbě a soumraku patří k vrcholům Ishigurova díla. Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách, Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills, vypráví o lásce, hudbě, úspěchu a životních selháních a Ishigurovy postavy se nám v nich představují ve chvílích náhlého prozření či formativní životní krize. Autor tu znovu osvědčuje svůj jedinečný cit pro střídání nálad, zachycení nejjemnějších emocí a především pro plynutí času; to vše je přitom podáno vytříbeným, soustředěným stylem, prosyceným stoicismem a nostalgickou rezervovaností. Jednotlivé příběhy knihy nejsou nijak vyhrocené, spíše zvláštně zklidněné, komorní jde skutečně o nokturna, tedy kompozice spíše poklidné povahy, částečně smířené s tím, že den už uplynul, že za chvíli vše pohltí noc. Přesto jako by v těch uspávajících tónech probleskovala jakási naděje: že až nazítří přijde nový den, bude jiný než ten, který se právě skončil.

Kniha Češi, Evropa, smíření vychází z esejí a univerzitních přednášek, které Bohumil Doležal publikoval a přednesl v letech 19952005, a nabízí vše, nač jsou u něj čtenáři zvyklí: pevný myšlenkový a mravní základ, neuhýbavost, nekompromisní kritické vidění a živý styl, prosycený osvěžující ironií. První část knihy pojednává o osobnostech, jež podle autora hrají zásadní roli ve vývoji českého politického myšlení: o Palackém, Havlíčkovi, Masarykovi, Rádlovi; druhá část je věnována období tzv. demokratického socialismu a jeho úskalím, přičemž zvláštní pozornost je tu věnována postavě Ferdinanda Peroutky; ve třetí části pak autor píše o nelehké koexistenci jednotlivých národů v prostoru střední Evropy a možných výhledech do budoucna. Mé texty jsou z hlediska dnešní historické vědy (tedy aspoň té české) zcela nevědecké. Jsem totiž přesvědčeným vyznavačem tzv. prézentismu. Prézentismus podle tvůrců toho termínu (aspoň u nás) nebere v úvahu, že určité ohavné zločiny (například masové vyhánění, vraždění, nelidské týrání a zejména hromadné okrádání lidí) se nám dnes jeví tak, že se nám z nich chce zvracet, jen proto, že se na ně díváme našima dnešníma očima. Kdybychom se na ně podívali v historickém kontextu, který bere se vší vážností v úvahu i pohled těch, kteří je páchali, dopracovali bychom se k historicky vyváženějšímu a vědečtějšímu pohledu a svět by byl rázem veselejší. () Toto pojetí vědeckosti mne poněkud zneklidňuje. Bohumil Doležal Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Obsáhlý debutový román Jakuba Hussara je jednou z nejambicióznějších českých science fiction poslední dekády. Tvorbě svého fiktivního vesmíru se Jakub věnuje více než dvacet let a kniha, stejně jako dříve úspěšná karetní online hra ze stejného světa, plně dosvědčuje neuvěřitelnou propracovanost tohoto vesmíru i autorův poutavý smysl pro detail. Historický životopis pojednávající o strastiplné cestě kultury Talů na odlehlý skládkosvět Coraab a jeho následné kolonizaci. Ústřední postavou knihy je ctihodná Tal Kusa-Gammah, první z dlouhé linie coraabských Pánů Těžby, která se na sklonku života svěřuje čtenáři se svým pohnutým osudem. Díky jejímu autentickému svědectví dnes můžeme nahlédnout na události počátku coraabského letopočtu očima ženy, která se svými odvážnými činy navždy zapsala do historie.

Rok 1794, Stockholm. Matka oplakává dceru zavražděnou o svatební noci. Jejím podezřením však nikdo nenaslouchá, a tak poprosí o pomoc jediného, který zbyl: jednorukého drába truchlícího nad smrtí přítele. V nemocnici na periferii zatím mladého aristokrata mučí myšlenky na strašlivý čin, ze kterého je obviněn. V 1794, druhém díle historické noir trilogie Niklase Natt och Daga, se čtenář opět setkává s Mickelem Cardellem, Annou Stinou Knappovou a chaotickým, prohnilým světem konce osmnáctého století. Stockholm čekají jeho nejtemnější dny – pozlátko starých časů se rozpadá a dává průchod temnotě skrývající se v městských zákoutích. finalista the Swedish Storytel Awards „Je to strašidelné - a strašidelně dobré.“ Dagens Nyheter, Sweden „1794 je úžasně misantropický portrét utrpení z dávno zmizelého Stockholmu. Budete se tetelit strachy.“ BTJ, Sweden Vydání knihy podpořila Švédská umělecká rada.

0 TU je historickým životopisem pojednávajícím o strastiplné cestě kultury Talů na odlehlý skládkosvět Coraab a jeho následné kolonizaci. Ústřední postavou knihy je ctihodná Tal Kusa-Gammah, první z dlouhé linie coraabských Pánů Těžby, která se na sklonku života svěřuje čtenáři se svým pohnutým osudem. Díky jejímu autentickému svědectví dnes můžeme nahlédnout na události počátku coraabského letopočtu očima ženy, která se svými odvážnými činy navždy zapsala do historie. Obsáhlý debutový román Jakuba Hussara je jednou z nejambicióznějších českých science fiction poslední dekády. Tvorbě svého fiktivního vesmíru se Jakub věnuje více než dvacet let a kniha, stejně jako dříve úspěšná karetní online hra ze stejného světa, plně dosvědčuje neuvěřitelnou propracovanost tohoto vesmíru i autorův poutavý smysl pro detail.

Kdysi dávno dávali rodiče svým dětem podobná jména, jaká mají postavy ze slavných románů. Dnes si však lidé sami dávají jména, jaká se jim zlíbí, a mezi milenci to chodí ještě trochu jinak. V takovém světě žije se svou přítelkyní jménem Zpěvník a kočkou Jindřichem IV. vypravěč románu Sbohem, Gangsteři, který pracuje jako učitel poezie ve Škole poezie. Kdo jsou tajemní Gangsteři, kteří tento svět bez přestání terorizují, a s jakými problémy se hrdina románu potýká v rámci svého netradičního zaměstnání? Gen’ičiró Takahaši stvořil ve svém románovém debutu svět, ve kterém míchá prózu s poezií, vážné s komickým, svět plný nespoutané imaginace a příběhu (možná lépe příběhů), který se dotýká všeho od lásky, politiky, médií, poezie, rodičovství, terorismu, komiksů, upírů až po samotný jazyk, kterým je vyprávěn. „Sbohem, Gangsteři je román, který setřel hranice mezi vysokou a populární literaturou, a otevřel japonské literatuře dveře do nové doby, naplněné konzumem a popkulturou. Vydání knihy podpořila Japan Foundation.

Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat v prostředí lidí, kteří jsou úředně potvrzenými blázny. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.

Rok 1968, palác Potála, Tibet. Bývalé sídlo dalajlamy obsadila skupinka zfanatizovaných členů rudých gard, studentů umění, vedená surovým mladíkem přezdívaným Vlk. Ničí všechno, co se vzpírá novému řádu, všechno, co už po staletí ztělesňuje Tibet. Kláštery, umělecká díla, archivy, thangky, posvátné knihy A ještě víc chtějí pokořit tibetské myslitele, mnichy a umělce, jako je Tänpa, na kterého osobně zaměří svou pozornost Vlk. Tänpa, dalajlamův malíř, utíká z kruté reality do myšlenek na doby, kdy se učil od svého mistra, vzpomíná, jak se účastnil hledání tulkua, převtělení zesnulého dalajlamy, a se sílící Vlkovou brutalitou sílí i proud malířových vzpomínek. Filmař a spisovatel Dai Sijie (* 1954, Fu-Ťiej, Čína) nechává čtenáře vstoupit do světa harmonie a meditace, do světa barev a tvarů, které spojují smyslové a duchovní roviny, do světa vytříbených staletých tradic, který dokonale zná. V mládí, za kulturní revoluce, byl poslán na převýchovu na venkov, odkud čerpal námět na svůj nejznámější román Balzac a čínská švadlenka (Balzac et la Petite Tailleuse chinoise, 2000), podle nějž později natočil úspěšný film, kniha byla přeložena do více než 25 jazyků včetně češtiny. Po smrti Mao Ce-tunga mohl pokračovat ve studiu dějin umění v Číně a poté odjel do Francie, kde navštěvoval IDHEC, Institut kinematografických studií. Po nějakou dobu žil a tvořil ve Francii, poté se opět vrátil do Číny. Kobky pod Potálou (Les Caves du Potala, 2020) jsou zatím jeho poslední knihou. Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Útlou prózu Podzemníci prý Jack Kerouac napsal v benzedrinovém rauši za tři dny a noci. Ať už je to pravda, nebo ne, je nepochybné, že kniha dokonale naplňuje autorovu představu spontánního psaní, stylu, který Kerouac dle vlastních slov sám objevil pro narativní umění; autor v něm klopýtá přes sebe sama, aby odvyprávěl svůj příběh, úplně bez dechu, jako když hospodský vypravěč vrazí do nacpaného lokálu a převypráví, co se zrovna stalo, a jakmile vyprávění dokončí, už nemá právo se k němu vrátit a smazat, co jeho ruka napsala. Stejně nepochybné je i to, že tato prostá, smutná, k nezdaru odsouzená love story vypravěče a černé krásky Mardou zasazená do San Franciska na počátku padesátých let 20. století patří k vrcholům autorova díla mnozí literární kritici a historici ji dokonce označují za vůbec nejlepší Kerouacův text.

Lombarský spisovatel, historik a kronikář Pavel Jáhen (720–799), známější pod latinským jménem Paulus Diaconus, působil v Itálii na královském dvoře Langobardů jako vychovatel a učitel. Hojně cestoval a pobýval i na dvoře Karla Velikého v Cáchách. Po rozpadu langobardského království vstoupil do benediktinského kláštera v Monte Cassinu, kde napsal většinu svých děl. Jeho spis zachycuje dějiny Langobardů od mytického původu národa až po smrt krále Liutpranda (743) a uvádí řadu důležitých zpráv ohledně Byzance či Franků a jejich vzájemných vztahů. Pavlovo dílo byl hojně citováno pozdějšími autory a je právem pokládáno za zásadní pramen k historii severní Itálie v 8. století.

V této široce rozkročené práci o způsobech politického vedení politický historik Archie Brown zpochybňuje naše zakořeněné přesvědčení, že jedině silní lídři myšleno ti, kteří nad svými kolegy rádi dominují v každodenní politické praxi jsou také lídry úspěšnými a hodnými našeho obdivu. Na mnoha příkladech a velkých postavách politiky 20. století ukazuje, že ačkoli kolegiálnější styl vedení považujeme za projev slabosti, jsou to právě kooperativně založení jedinci, jejichž působení mělo nakonec největší dopad na rozvoj společnosti. Přesvědčivá analýza způsobů politického vedení. Independent Je potěšení, když se objeví kniha o politickém vedení, která pouze neaplikuje teoretické modely, ale studuje skutečné politické vůdce z různých zemí v historickém záběru sahajícím až do začátku 20. století. Wall Street Journal Těžko najdeme lepšího průvodce než je Archie Brown, který žil a pracoval střídavě ve Velké Británii, Spojených státech a Rusku, a je jak výjimečným politologem, tak autorem píšícím vytříbeným a čtivým stylem.