Artur strana 27 z 27

Dvě hry významného rakouského dramatika, dva pohledy na maloměšťáckou společnost. Povídky z Vídeňského lesa nabízejí pohled na zdánlivě idylický život ve městě na Dunaji, ve kterém zní okouzlující Straussovy valčíky, odhaluje krutý osud mladé dívky, která se zamiluje a musí bolestně čelit kruté morálce vídeňské společnosti třicátých let. Láska a smrt a melodie valčíku, za zády blížící se nástup nacismu. Neznámá ze Seiny je rovněž příběhem mladé dívky, se kterou se společnost nemazlí. Je inspirován tehdejším objevením těla utopené dívky s tajemným úsměvem na tváři. Obě hry vycházejí jako 183. svazek edice D v překladu J. Stacha.

Drama významného alžbětinského dramatika z roku 1612 je inspirováno skutečným osudem florentské kurtizány Vittorie Accoramboni na dvoře Medicejů, která byla zavražděna v pouhých osmadvaceti letech. Příběh kruté msty a nelítostné nenávisti plný šokujících zvratů je zároveň nebojácnou kritikou mravů a korupce na tehdejším anglickém královském dvoře. Vychází v překladu Františka Fröhlicha jako 180. svazek edice D.

Ibsenovo drama, které v době svého vzniku díky otevřené kritice současné společnosti budilo odpor, patří mezi nejpůsobivější a stále aktuální díla moderního dramatu. Motiv Přízraků se týká především postavy vdovy Alvingové, která je vidí všude kolem sebe v živých i neživých, a dokonce i nehmotných věcech. Vnímá Přízraky jako lži, popírání a skrývání pravdy, neupřímnost, povrchnost, strach, konvence maloměšťáctví. Vychází v překladu Františka Fröhlicha jako 181. svazek edice D.

Autor zve diváky a také čtenáře na malé náměstíčko v Benátkách v době karnevalu. Pověstný temperament Benátčanů a Benátčanek slibuje hodně zábavy s děvčaty i zralými ženami, které touží po vdavkách, spoustu veselí i svárů mezi nimi i s prchlivými nápadníky. Svou roli sehrají na náměstíčku i Napolitáni „lepšího původu“, zvlášť kavalír, který ač je na mizině, dokáže pohostit Benátčany a užívá si jejich radosti ze života. Hra, která se často objevuje na divadelních scénách, vychází v překladu V. Mikeše a J. Vladislava jako 184. svazek edice D.

Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání. Hra s komorním obsazením z roku 1952 si získala světový věhlas a svým pohledem, který nezapře autorovu inspiraci existencionalismem, svou hloubkou i způsobem vyprávění „příběhu“ oslovuje i dnešní generaci čtenářů a diváků. V překladu Karla Krause vychází jako 138. svazek edice D.

Slavná „salonní komedie“ mistra břitkého anglického humoru. Vyhrají intriky a korupce nad čestnými postoji? I takové otázky klade konverzační komedie, která s neodolatelným kritickým humorem líčí londýnské vyšší kruhy z doby, kdy se zde pohyboval i slavný a provokativní autor Oscar Wilde.

Klasická romantická tragédie. Vzrušující drama mladého německého autora vypráví příběh dvou bratří, Karla a Franze Moora, jejich tragický osud, utrpení, které způsobí svému otci i milence jednoho z nich. Ale i morálka a osudy bandy loupežníků, kteří se pohybují v českých lesích, nabízejí mnoho vzrušení, ale i námětů, které vedou k zamyšlení i dnes. Vychází v překladu J. Stacha jako 182. svazek edice D.

Jediná hra, kterou napsal osobitý a neohrožený renesanční intelektuál, který skončil pro své názory na hranici. S neodolatelným smyslem pro humor a pozoruhodnou společenskou kritičností vypráví několik souběžných příběhů pitoreskních postav tehdejší Neapole. Hra nese název podle postavy jejíž příběh je dominantní, Bonifacia označeného jako „svíčkař“. Nejde o výrobce svíček, ale o ženatého homosexuála, který se zamiluje do kurtizány. Čtenář v textu najde mnohé z toho, co bezpochyby pobouřilo vatikánské soudce, jejichž milost Giordano Bruno nemohl očekávat. V překladu Zdeňka Digrina vychází jako 185. svazek edice D.