Baobab strana 11 z 13

Knížka O smutném tygrovi vyšla v roce 1968. Dnes tato neokázalá autorská pohádka Aloise Mikulky vychází znovu, v úplně jiné době a pro úplně jinou generaci, nic z její krásy však nepominulo.Alois Mikulka se narodil a žije v Brně. Patří mezi legendy autorské knihy pro děti.

Když se medvěd jednoho dne probudí ze zimního spánku, nevěří vlastním očím: místo lesa stojí uprostřed gigantické továrny. Než se stačí rozkoukat, už je u něho mistr a honí ho, aby se dal do práce. Být medvěd, to je chabá výmluva pro lenocha...

Začalo jaro a brzy budou Velikonoce... Malířka, ilustrátorka a kmenová autorka Baobabu Tereza Říčanová navázala na svou Vánoční knížku a očima svých dětí sleduje velikonoční rodinné události, slavení křesťanských svátků i lidových venkovských zvyků. Neopakovatelným způsobem vysvětluje a zobrazuje zrození a smrt, lidské konání: lásku, víru i smutek. Připomíná malým dětem koloběh ročních období i lidských dějin a přibližuje dávné příběhy blízkým, osobním způsobem. Její práce se hlásí k lidovému vyjádření i k odkazům zásadních postav českého i světového umění (B. Reynka, J. Čapka, Fridy Kahlo aj.) a učí děti dívat se na svět neilustrativním, živým a vážným pohledem.

Klasické pohádky (O červené Karkulce, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, O perníkové chaloupce, O Smolíčkovi a další) převyprávěli výtvarníci - kmenoví spolupracovníci nakladatelství Baobab. Při zpracování měli volnou ruku, ať při výběru výtvarné techniky, tak i v míře interpretace pohádky. A sázka na původní originální podání se vyplatila. Vzniklo dvanáct obrazových knížeček představujících dvanáct pohádkových světů. Od klasicky komiksového vyprávění Alžběty Skálové, fantastické kreslení Juraje Horvátha, přes spontánní malby Terezy Ŕíčanové, vtipnou sprejovanou zkratku Dory Dutkové, důvtipné šablony Petra Šmalce, kolážovaný "naivismus" Evy Volfové, či poetické křehké "mrázkovské" vyprávění Darji Čančíkové... Výsledek je překvapivě živý, zábavný a spontánní. Dvanáct sešitů propojuje jednotná grafická úprava a především společný obal: kartonová krabička, do které se dá celý poklad pěkně uložit. Tucet v sobě zahrnuje už více než desetiletou zkušenost nakladatelství Baobab s autorskou knihou a originální přístup k dětem.

Kočička z kávové pěny se toulá předměstskou krajinou - zimou, jarem i létem a hledá známé vůně domova. Eva Volfová proměnila látky, hadry, prachovky a utěrky v čisté obrazy a křehký příběh pro nejmenší čtenáře. Ilustrace textem doprovodila Tereza Hor váthová. Tato obrazová pohádka vypráví o kočičce zrozené z teplé kávy a nadýchané pěny, kterou její nevědomí stvořitelé vyhnali z domu. Po peripetiích najde kávová kočička nový domov. Jednotlivé obrazy jsou vyšity barevnými nitěmi na starých látkách. V tomto svérázném fiktivním obrazovém prostředí ve stylu arte povera je pak zasazen jednoduchý a krátký doprovodný text. Barevnost jednotlivých použitých materiálů podtrhuje gradaci děje s jeho klidnějšími i dynamičtějšími částmi, nepřesné "tahy" ni tí vykreslujících scénu a její subjekty jsou zkratkovité a naivitou simulují dětskou ruku.

Třináct povídek o dětství svébytné písničkářky, muzikantky a textařky Radůzy. Přesvědčivě a s humorem načrtává Radůza realitu sklonku 70. let. Líčí dětství na venkově očima hubené svéhlavé holčičky, která už ve svých čtyřech letech má na život jasný názor, a jejím prostřednictvím vypráví historky rodinné i vesnické a vykresluje citlivý literární obraz svých prarodičů i rodinných peripetií. V povídkách s lapidárními názvy (Veranda, Kondor, Zavinovačka atd.) vykresluje babičku a dědu a především j ejich venkovský způsob života - od všudypřítomného koloběhu: pouť, narozeniny, práce na dvoře, zabíjení králíků, nemoci psů, malé vesnické katastrofy, po nepodstatné detaily, které však dodávají textu naprosto hmatatelný rozměr a přenášejí nás do atm osféry vesnice, která dnes už v podstatě zanikla. Radůza vládne temperametním prozaickým talentem, který v tomto případě oživila i krajovým nářečím z východních Čech. A stejně jako ve svých písňových textech dokázala i zde vytvořit výborný koncentrát nabitý energií.

Třináct povídek o dětství svébytné písničkářky, muzikantky a textařky Radůzy. Přesvědčivě a s humorem načrtává Radůza realitu sklonku 70. let. Líčí dětství na venkově očima hubené svéhlavé holčičky, která už ve svých čtyřech letech má na život jasný názor, a jejím prostřednictvím vypráví historky rodinné i vesnické a vykresluje citlivý literární obraz svých prarodičů i rodinných peripetií. V povídkách s lapidárními názvy (Veranda, Kondor, Zavinovačka atd.) vykresluje babičku a dědu a především j ejich venkovský způsob života - od všudypřítomného koloběhu: pouť, narozeniny, práce na dvoře, zabíjení králíků, nemoci psů, malé vesnické katastrofy, po nepodstatné detaily, které však dodávají textu naprosto hmatatelný rozměr a přenášejí nás do atm osféry vesnice, která dnes už v podstatě zanikla. Radůza vládne temperametním prozaickým talentem, který v tomto případě oživila i krajovým nářečím z východních Čech. A stejně jako ve svých písňových textech dokázala i zde vytvořit výborný koncentrát nabitý energií.

Slavná králičí holčička holandského ilustrátora a grafického designera Dicka Bruny poprvé v Čechách! S Miffy se děti naučí listovat v knížkách, rozeznávat barvy, počítat, pojmenovávat zvířata, hračky, tvary... Pestrý a srozumitelný je svět kamarádky Miffy. A díky zkušenostem autora je první dětské objevování nejen výtvarně dokonalé, ale také zábavné a vtipné. Od roku 1955 vytvořil Bruna sérii více než 200 knížek o Miffy, která se pro Holanďany stala takřka národním symbolem. Jednoduchá pevná linka, vybraná barevná škála a grafické zobrazení dětského světa se časem stalo vzorem také mnoha opisovačům, ale utilitární styl Dicka Bruny zůstává stále jedinečný. Každá jeho knížka má nezaměnitelný půvab a vtip, zůstává odměřeně holandská a nepodléhá kýči.

Skutečný psí román Čokl Paličák je o hledání lásky a přátelství z pera slavného francouzského spisovatele Daniela Pennace. Už když se narodí, nikdo toho šeredného čokla nechce, ale on má zatracené štěstí. Životu se naučí na smetišti, v útulku i v pařížských ulicích. Přes nesčetné peripetie se odložené štěně a hlavní hrdina knihy pes paličák dostane ze skládky na předměstí v Nice a do psího útulku. Zakotví v Paříži u své vyvolené paničky Kouli: rozmazlené a příšerné holčičky, která se i přesto stane jeho jedinou a milovanou paní. To vše ve vyprávění psa paličáka, který ví, že lidi se holt musí ochočit! Pennacovo vyprávění osciluje mezi skvělou karikaturou "dvojnožců", se kterými se pes na své cestě setkává (vtipná setkání s řezníkem, maloměstskou paničkou a rodinou holčičky Kouli) a dobrodružnou ságou o věrnosti a přátelství. Rozhodně patří k textům, které by děti národa milovníků psů neměly postrádat ve své knihovně.

Obrazové album, které podle starodávného biblického příběhu a událostí na vlastním dvoře nakreslila Tereza Říčanová, nechává znovu ožít příběh o záchraně Noema a jeho rodiny. Ilustrace vyprávějí o časech před potopou, o andělu zvěstovateli, Noemově rodině, potopě, záchraně Archy a nové úmluvě mezi Bohem a lidmi. Autorka zvolila pro své vyprávění zcela osobní a jako vždy originální přístup. Ve velkém příběhu umí skvěle najít drobnosti, jež vyprávění dodávají autenticity a osobní síly. Například zvířata oslovuje k záchraně anděl, přičemž nezapomene ani na malé brouky v trávě, a lidé každému zvířeti jeho komůrku vysmolí, aby do ní nenatekla voda. Autorka navazuje na své předchozí autorské knihy vydané v nakladatelství Baobab: Kozí knížka, Vánoční knížka a zpěvník lidových písní Měsíček svítí. Nové obrazové album malířky a ilustrátorky Terezy Říčanové navíc prohlubuje kompozicí díla, neboť text se stal součástí ilustrací a podtrhuje archetyp vyprávění tohoto dávného příběhu. Ilustrace v knize Noemova archa přibližují dětem svět skutečného umění: autorka se nezalekne abstrakce ani velkých krajinných kompozic. A i v této knize stvrzuje svůj nezaměnitelný expresivní, svérázný a přímočarý způsob tvorby, který z dětského čtenáře činí plnoprávného partnera v dialogu mezi autorem a čtenářem.

Obrazové album, které podle starodávného biblického příběhu a událostí na vlastním dvoře nakreslila Tereza Říčanová, nechává znovu ožít příběh o záchraně Noema a jeho rodiny. Ilustrace vyprávějí o časech před potopou, o andělu zvěstovateli, Noemově rodině, potopě, záchraně Archy a nové úmluvě mezi Bohem a lidmi. Autorka zvolila pro své vyprávění zcela osobní a jako vždy originální přístup. Ve velkém příběhu umí skvěle najít drobnosti, jež vyprávění dodávají autenticity a osobní síly. Například zvířata oslovuje k záchraně anděl, přičemž nezapomene ani na malé brouky v trávě, a lidé každému zvířeti jeho komůrku vysmolí, aby do ní nenatekla voda. Autorka navazuje na své předchozí autorské knihy vydané v nakladatelství Baobab: Kozí knížka, Vánoční knížka a zpěvník lidových písní Měsíček svítí. Nové obrazové album malířky a ilustrátorky Terezy Říčanové navíc prohlubuje kompozicí díla, neboť text se stal součástí ilustrací a podtrhuje archetyp vyprávění tohoto dávného příběhu. Ilustrace v knize Noemova archa přibližují dětem svět skutečného umění: autorka se nezalekne abstrakce ani velkých krajinných kompozic. A i v této knize stvrzuje svůj nezaměnitelný expresivní, svérázný a přímočarý způsob tvorby, který z dětského čtenáře činí plnoprávného partnera v dialogu mezi autorem a čtenářem.

Hravá, abecedně řazená alej stromů! Dětmi ilustrovaná Abeceda vzácných stromů je na českém knižním trhu ojedinělým počinem nejen svým obsahem, ale i formou vzniku. Inspirováni texty Jiřího Dvořáka a Terezy Horváthové a pod vedením zkušených výtvarníků vyt

Poznávat roztodivný svět skrze Abecedu se děti učily odedávna. Sekorovy štafličky coby A a Bábu břichatou si při psaní velkých liter nejeden z nás vybaví. Petr Šmalec nám konečně nabízí novou verzi. Děti se formou zábavné a nikdy nekončící hry naučí nová slova i nové situace. Obrazové tabule dávají prostor imaginaci malým čtenářům, pro která se písmena mají stát novým světem i otázkám asistujících rodičů. Hádanky na každé stránce rozvádějí či doplňují příběhy, které autor rozehrává v obrazech. Básně současných mladých básníků nejen ilustrují po svém, ale zároveň nabízejí dítěti první dotek "opravdové poezie".

Poznávat roztodivný svět skrze Abecedu se děti učily odedávna. Sekorovy štafličky coby A a Bábu břichatou si při psaní velkých liter nejeden z nás vybaví. Petr Šmalec nám konečně nabízí novou verzi. Děti se formou zábavné a nikdy nekončící hry naučí nová slova i nové situace. Obrazové tabule dávají prostor imaginaci malým čtenářům, pro která se písmena mají stát novým světem i otázkám asistujících rodičů. Hádanky na každé stránce rozvádějí či doplňují příběhy, které autor rozehrává v obrazech. Básně současných mladých básníků nejen ilustrují po svém, ale zároveň nabízejí dítěti první dotek "opravdové poezie".

Hanuš Hachenburg? Neznáme jeho podobu, ani osud před deportací do terezínského ghetta, a přece nad hloubkou jeho veršů člověka zamrazí. Básně Hanuše Hachenburga, z nichž více než třetina je publikována vůbec poprvé, byly napsány jako příspěvky do čas opisu Vedem, tajně vydávaného třinácti až šestnáctiletými chlapci v terezínském ghettu v letech 1943-1944. Jejich oprášení a zveřejnění chápeme jako hold klukům, kteří navzdory a době a okolnostem hledali dobro a světlo a dodnes mají co říci. Hanuš H achenburg (nar. 1929) vyrůstal v židovském sirotčinci na Vinohradech. Ve třinácti letech byl pro svůj židovský původ deportován do Terezína, kde více než rok žil na Domově 1., podílel se na činnosti chlapecké samosprávy a stal se častým přispěvatelem časopisu Vedem, především autorskými básněmi. V prosinci 1943 byl deportován dále do Osvětimi, kde prožil ještě několik měsíců v tzv. rodinném táboře Birkenau. Zahynul pravděpodobně v plynové komoře v červenci 1944 ve věku nedožitých patnácti let. S bírka Hanuše Hachenburga "Hned vedle bílá barva mráčků" vznikla v rámci dlouhodobého projektu gymnázia Přírodní škola věnovaného nacistické perzekuci a holocaustu. Přírodní škola je malé nestátní gymnázium existující od roku 1993. Ve svém vzdělávacím programu se věnuje rozsáhlým výzkumným i dokumentačním projektům.

Jedinečné obrazové album lidských typů, profesí, povah či rolí. Postavy, ať už reálné nebo fantastické, seřadil autor do dvojic, které se doplňují, odporují si, jsou vtipným protikladem, lehkou ironií... Zaujmou čtenáře bez rozdílu věku. Toto hravé a chyt