BB/art strana 201 z 302

Před lety došlo v rodině Keely Bennettové k závažnému zvratu. Manžel spáchal sebevraždu a jediným svědkem tehdy byl jejich malý syn Dylan. Keely se po čase znovu provdá. Narodí se jí dcerka, a s manželem a dětmi by rodina mohla žít poklidným životem. Jenže dojde k dalšímu neštěstí, a tentokrát jsou policisté přesvědčeni, že se jedná o vraždu. Hlavním podezřelým se stává dospívající Dylan. Ve snaze očistit synovo jméno musí Keely překonat nejen vlastní strach, ale i vlažný přístup vyšetřovatelů a odpor nepřátelsky naladěné okresní prokurátorky. Spící zlo se probouzí a někdo, kdo je jí blízký, sleduje každý její krok. Vrah se nezastaví před ničím, a když hrozí, že Keely pochopí pravdu, chystá se nemilosrdně umlčet i ji…

Jako dějiště svého posledního románu si Louis de Bernieres netradičně vybral Londýn na sklonku sedmdesátých let a zasadil do něj příběh nešťastně ženatého Chrise a Rozy, mladé Srbky, která se nedávno přistěhovala do hlavního města. Chris si Rozy všimne při cestě autem na rohu ulice a neohrabané oslovení nakonec skončí pozváním kafe. Nezůstane u jednoho setkání a Roza mu začne vyprávět svůj životní příběh od dětství v rodině Titova partyzána až nedávnou barvitou a riskantní minulost v Londýně. Partyzánova dcera je poutavý a dojemný román o moci vyprávění a nepravděpodobné lásce od autora Mandolíny kapitána Corelliho a Ptáků bez křídel.

Je farář něco víc než sociální pracovník s troškou rétoriky? Závěť Gedeona Macka je obrazoborecká kniha, která se vrací k velkým tématům lidstva a předkládá znepokojivé otázky týkající se vztahu dobra a zla, Boha a Satana. Titulní postava knihy, nevěřící farář Gedeon Mack působící na severovýchodě Skotska ve městečku Monimaskit, ke čtenáři promlouvá ze záhrobí, neboť hned zkraje knihy je farář nalezen mrtev (a vše nasvědčuje tomu, že šlo o sebevraždu). Jenže vzápětí nachází novinář Harry Caithness podivný rukopis, závěť sepsanou farářem, v níž se vše točí kolem zvláštní epizody z farářova života, která těsně předcházela jeho smrti: farář spadl do řeky, zmizel a po třech dnes se zázračně vrátil. Mnozí kolem to pokládali za zázrak, sám farář tvrdil, že se v podzemní jeskyni setkal se samotným ďáblem. James Robertson v tomto románu navazuje na bohatou tradici tzv. skotského „gotického“ románu, jehož skvostnými příklady jsou například Paměti ospravedlněného hříšníka Jamese Hogga nebo Pod

Jako dějiště svého posledního románu si Louis de Bernieres netradičně vybral Londýn na sklonku sedmdesátých let a zasadil do něj příběh nešťastně ženatého Chrise a Rozy, mladé Srbky, která se nedávno přistěhovala do hlavního města. Chris si Rozy všimne při cestě autem na rohu ulice a neohrabané oslovení nakonec skončí pozváním kafe. Nezůstane u jednoho setkání a Roza mu začne vyprávět svůj životní příběh od dětství v rodině Titova partyzána až nedávnou barvitou a riskantní minulost v Londýně. Partyzánova dcera je poutavý a dojemný román o moci vyprávění a nepravděpodobné lásce od autora Mandolíny kapitána Corelliho a Ptáků bez křídel.

Jako dějiště svého posledního románu si Louis de Bernieres netradičně vybral Londýn na sklonku sedmdesátých let a zasadil do něj příběh nešťastně ženatého Chrise a Rozy, mladé Srbky, která se nedávno přistěhovala do hlavního města. Chris si Rozy všimne při cestě autem na rohu ulice a neohrabané oslovení nakonec skončí pozváním kafe. Nezůstane u jednoho setkání a Roza mu začne vyprávět svůj životní příběh od dětství v rodině Titova partyzána až nedávnou barvitou a riskantní minulost v Londýně. Partyzánova dcera je poutavý a dojemný román o moci vyprávění a nepravděpodobné lásce od autora Mandolíny kapitána Corelliho a Ptáků bez křídel.

Je farář něco víc než sociální pracovník s troškou rétoriky? Závěť Gedeona Macka je obrazoborecká kniha, která se vrací k velkým tématům lidstva a předkládá znepokojivé otázky týkající se vztahu dobra a zla, Boha a Satana. Titulní postava knihy, nevěřící farář Gedeon Mack působící na severovýchodě Skotska ve městečku Monimaskit, ke čtenáři promlouvá ze záhrobí, neboť hned zkraje knihy je farář nalezen mrtev (a vše nasvědčuje tomu, že šlo o sebevraždu). Jenže vzápětí nachází novinář Harry Caithness podivný rukopis, závěť sepsanou farářem, v níž se vše točí kolem zvláštní epizody z farářova života, která těsně předcházela jeho smrti: farář spadl do řeky, zmizel a po třech dnes se zázračně vrátil. Mnozí kolem to pokládali za zázrak, sám farář tvrdil, že se v podzemní jeskyni setkal se samotným ďáblem. James Robertson v tomto románu navazuje na bohatou tradici tzv. skotského „gotického“ románu, jehož skvostnými příklady jsou například Paměti ospravedlněného hříšníka Jamese Hogga nebo Pod

Dějiny světa v posledních pěti tisících letech jsou především dějinami jazyků, které jsou tím, co pojí lidská společenství a umožňuje jim sdílet společnou historii a předávat ji z generace na generaci, vyprávět ji dál a dál. Přesto se však o dějinách největších světových jazycích mluví a píše je velmi málo. Říše slova Nicholase Ostlera je prvním textem svého druhu, který vypráví příběhy jazyků v celé jejich okouzlující škále. Věnuje se převratným novinkám na poli vzdělání, kultury, diplomacie, s nimiž přišli mluvčí sumerštiny na Předním východě, ale i novodobému úspěchu arabštiny, neobyčejné houževnatosti a odolnosti čínštiny v průběhu dvaceti století nájezdů a vpádů zvenčí, rozšíření sanskrtu ze severu Indie až na Jávu a do Japonska, sebevědomé řečtině, ale i zápolení, z něhož vzešly moderní evropské jazyky, neopomíjí ani příčiny celosvětového rozšíření angličtiny. Stejně jako vzestupy jazyků jsou i jejich pády a neúspěchy neméně fascinující. Proč se němčina nerozšířila stejně jako angličtina? Proč egyptština, která přežila tři tisíce let cizí nadvlády, nakonec podlehla arabštině? Proč je holandština v dnešní Indonésii téměř neznámým jazykem, ale angličtina v Indii zapustila kořeny, přestože Britové vládli Indii stejně dlouho jako Nizozemci ve Východní Indii?Nicholas Ostler v Říši slova ukazuje, že jazyk je jedním z hlavních charakteristických rysů každého národa, a zároveň i to, že žádný jazyk, a to ani angličtina, která vládne modernímu světu, nemá jistou budoucnost. Stejně jako dějiny jazyků bude i jejich budoucí vývoj plný zvratů a překvapení.

Agentka Stephanie se popáté pouští do pátrání se vší vervou sobě vlastní. Nejdříve se zdá, že ani není do čeho píchnout, ale jak už to chodí v životě téhle lovkyně zločinců, která by docela ráda žila ve spořádaném klídku, jenže to prostě není jejím osudem, malé a nevinné události rychle přerůstají ve velké a Stephanie se brzy ocitá ve víru dění. Tentokrát se snaží najít svého nezvěstného strýce, což vypadá neškodně, ale najednou se to kolem ní už zase hemží mrtvolami, záhadnými týpky a vyhrožujícími kriminálníky, a v jejím bytě se neustále objevují nezvaní návštěvníci. A do toho všeho se plete nenechavá babička, které se konečně podaří vyzkoušet si omračovací pistoli. Tohle svérázné a důvtipné děvče má prostě co dělat, aby rozlousklo další případ. Vyvázne z toho živá a zdravá, a navíc s všemi pěti pohromadě?

Agentka Stephanie se popáté pouští do pátrání se vší vervou sobě vlastní. Nejdříve se zdá, že ani není do čeho píchnout, ale jak už to chodí v životě téhle lovkyně zločinců, která by docela ráda žila ve spořádaném klídku, jenže to prostě není jejím osudem, malé a nevinné události rychle přerůstají ve velké a Stephanie se brzy ocitá ve víru dění. Tentokrát se snaží najít svého nezvěstného strýce, což vypadá neškodně, ale najednou se to kolem ní už zase hemží mrtvolami, záhadnými týpky a vyhrožujícími kriminálníky, a v jejím bytě se neustále objevují nezvaní návštěvníci. A do toho všeho se plete nenechavá babička, které se konečně podaří vyzkoušet si omračovací pistoli. Tohle svérázné a důvtipné děvče má prostě co dělat, aby rozlousklo další případ. Vyvázne z toho živá a zdravá, a navíc s všemi pěti pohromadě?

Přednáška Vůle lidu obsahuje pronikavý, hluboký pohled na Churchillovu celoživotní oddanost parlamentní demokracii. Churchill byl poprvé zvolen do parlamentu v pětadvaceti letech a v Dolní sněmovně zasedal ještě čtyřiašedesát let poté. Zdaleka nejdelší část života – pracovních dní a nocí – strávil uprostřed prudkých debat ve službách lidu, za jehož nástroj parlament považoval. Na všech úsecích celé své životní dráhy se Churchill ze všech sil snažil zajistit, aby činnost parlamentu byla účinná a nebyla podvracena ani politikou soupeřících stran, ani zvolenými poslanci, kteří se jí snažili manipulovat. Jeho vírou v parlamentní demokracii vůbec neotřásla dokonce ani porážka Konzervativní strany ve všeobecných volbách roku 1945, která ukončila období, kdy stál v čele válečného kabinetu. „Je to vůle lidu,“ prohlásil a svá slova mínil vážně.

Hrdiny příběhu – polovičního floridského indiána Sammyho, Honey Santanovou se synem Fryem a bývalým manželem a poněkud neschopného zaměstnance telemarketingové firmy Boyda Shreava svede dohromady nečekaná náhoda: Boyd při telefonickém prodeji urazí Honey a ta se vzápětí vydá na krkolomnou pouť po nádherné Floridě, aby ho vypátrala a patřičně se mu pomstila. Hiaasen je věrný své pověsti skvělého vypravěče, příběh graduje přímo mistrně, a tak čtenář zůstává napjatý až do poslední stránky.

Hrdiny příběhu – polovičního floridského indiána Sammyho, Honey Santanovou se synem Fryem a bývalým manželem a poněkud neschopného zaměstnance telemarketingové firmy Boyda Shreava svede dohromady nečekaná náhoda: Boyd při telefonickém prodeji urazí Honey a ta se vzápětí vydá na krkolomnou pouť po nádherné Floridě, aby ho vypátrala a patřičně se mu pomstila. Hiaasen je věrný své pověsti skvělého vypravěče, příběh graduje přímo mistrně, a tak čtenář zůstává napjatý až do poslední stránky.

Přednáška Vůle lidu obsahuje pronikavý, hluboký pohled na Churchillovu celoživotní oddanost parlamentní demokracii. Churchill byl poprvé zvolen do parlamentu v pětadvaceti letech a v Dolní sněmovně zasedal ještě čtyřiašedesát let poté. Zdaleka nejdelší část života – pracovních dní a nocí – strávil uprostřed prudkých debat ve službách lidu, za jehož nástroj parlament považoval. Na všech úsecích celé své životní dráhy se Churchill ze všech sil snažil zajistit, aby činnost parlamentu byla účinná a nebyla podvracena ani politikou soupeřících stran, ani zvolenými poslanci, kteří se jí snažili manipulovat. Jeho vírou v parlamentní demokracii vůbec neotřásla dokonce ani porážka Konzervativní strany ve všeobecných volbách roku 1945, která ukončila období, kdy stál v čele válečného kabinetu. „Je to vůle lidu,“ prohlásil a svá slova mínil vážně.

Dějiny světa v posledních pěti tisících letech jsou především dějinami jazyků, které jsou tím, co pojí lidská společenství a umožňuje jim sdílet společnou historii a předávat ji z generace na generaci, vyprávět ji dál a dál. Přesto se však o dějinách největších světových jazycích mluví a píše je velmi málo. Říše slova Nicholase Ostlera je prvním textem svého druhu, který vypráví příběhy jazyků v celé jejich okouzlující škále. Věnuje se převratným novinkám na poli vzdělání, kultury, diplomacie, s nimiž přišli mluvčí sumerštiny na Předním východě, ale i novodobému úspěchu arabštiny, neobyčejné houževnatosti a odolnosti čínštiny v průběhu dvaceti století nájezdů a vpádů zvenčí, rozšíření sanskrtu ze severu Indie až na Jávu a do Japonska, sebevědomé řečtině, ale i zápolení, z něhož vzešly moderní evropské jazyky, neopomíjí ani příčiny celosvětového rozšíření angličtiny. Stejně jako vzestupy jazyků jsou i jejich pády a neúspěchy neméně fascinující. Proč se němčina nerozšířila stejně jako angličtina? Proč egyptština, která přežila tři tisíce let cizí nadvlády, nakonec podlehla arabštině? Proč je holandština v dnešní Indonésii téměř neznámým jazykem, ale angličtina v Indii zapustila kořeny, přestože Britové vládli Indii stejně dlouho jako Nizozemci ve Východní Indii?Nicholas Ostler v Říši slova ukazuje, že jazyk je jedním z hlavních charakteristických rysů každého národa, a zároveň i to, že žádný jazyk, a to ani angličtina, která vládne modernímu světu, nemá jistou budoucnost. Stejně jako dějiny jazyků bude i jejich budoucí vývoj plný zvratů a překvapení.

Přednáška Vůle lidu obsahuje pronikavý, hluboký pohled na Churchillovu celoživotní oddanost parlamentní demokracii. Churchill byl poprvé zvolen do parlamentu v pětadvaceti letech a v Dolní sněmovně zasedal ještě čtyřiašedesát let poté. Zdaleka nejdelší část života – pracovních dní a nocí – strávil uprostřed prudkých debat ve službách lidu, za jehož nástroj parlament považoval. Na všech úsecích celé své životní dráhy se Churchill ze všech sil snažil zajistit, aby činnost parlamentu byla účinná a nebyla podvracena ani politikou soupeřících stran, ani zvolenými poslanci, kteří se jí snažili manipulovat. Jeho vírou v parlamentní demokracii vůbec neotřásla dokonce ani porážka Konzervativní strany ve všeobecných volbách roku 1945, která ukončila období, kdy stál v čele válečného kabinetu. „Je to vůle lidu,“ prohlásil a svá slova mínil vážně.

Jeden z nejvyhlášenějších válečných zločinců, neforemný špekoun, zpupný tlučhuba, morfinik, ješita, lupič evropských kulturních pokladů – zhruba takový obraz má o Hermannu Göringovi dnešní průměrně vzdělaný Evropan. Ví se také, že to byl budovatel a vrchní velitel luftwaffe, nacistického válečného letectva. Autoři připomínají historku, jak se jejich ústřední hrdina na počátku války holedbal: „Jestli se nad území Říše dostane jediné nepřátelské letadlo, tak nejsem Hermann Göring. Říkejte mi třeba Maier.“ Kniha obsahuje mnoho dalších podrobností nejen z jeho politické a vojenské aktivity, ale i z dětství a osobního života a snaží se vykreslit i věrný psychologický obraz své ústřední postavy. Autoři prostudovali archivní materiál a vyzpovídali zbývající žijící svědky. Podobizna Göringa, kterou na základě toho vytvořili, nevzbuzuje o nic více sympatií, ale je rozhodně plastičtější a rozmanitější než běžná černobílá klišé. Dozvídáme se, jak mladý Hermann za první světové války zcela nepochybně projevil hrdinství, ale i o tom, že fyzická odvaha ještě zdaleka nemusí znamenat statečnost morální, a proto se velitel luftwaffe neuměl postavit na odpor rozkazům svého vůdce, o nichž musel vědět, že jsou chybné. Seznámíme se i s jeho záhadnou a dodnes uspokojivě nevysvětlenou úlohou v kauze požáru Říšského sněmu. Není příliš známo ani to, že dvakrát, jednou na počátku své politické dráhy a podruhé na jejím úplném konci, upadl u Hitlera v nemilost a že vlastně první, kdo ho odsoudil dříve než norimberský tribunál, byl jeho obdivovaný a zbožňovaný vůdce, který však už neměl sílu svůj rozsudek vykonat. To ostatně nedokázal ani norimberský soud, jehož výroku unikl odsouzený sebevraždou. Ale i před samotným tribunálem v Norimberku nejednou dokázal žalobce i soudce uvést do rozpaků a vyvést z míry, což vůbec neodpovídá oné představě nařvaného sádelnatého tupce, kterou mu vítězné národy přiřkly. Chtěl snad opravdu v devětatřicátém zachovat mír, jen si netroufl postavit se Hitlerovi?