BB/art strana 255 z 302

Dokázali Inkové skutečně létat? V jedné staré kronice se píše, že v dávných časech poletovali nad peruánskou džunglí „jako ptáci“. Tahiru Shahovi tato zmínka nedává spát, a proto se po nich rozhodne pátrat. Jeho putování začíná v Anglii, ovšem záhy se přesouvá do vzdáleného Peru, kde ho stopy po okřídlených indiánech vedou z měst přes pouště až do úchvatné amazonské džungle. Cestou se setkává s nejrůznějšími lidmi – se snílky i dobrodruhy, s průvodci džunglí, samosebou i s podvodníky, ale také se šamany. Jeho pátrání se tak stává vzrušujícím sledem bizarních příhod, na jehož konci snad autora bude čekat odměna v podobě odhaleného tajemství prastarých indiánů.

Století sexu promlouvá ke čtenaři jasnou řečí a nebere si servítky. Vždyť vír popisovaných udalostí byl velmi prudký. Kdo je pochopí, snadno odhalí i jinotaj skrytý v textu písně, která roku 1944 zazněla v muzikálu Pin-Up Girl (Dívka z plakátu): ,,Bi tvy se bojují za bíleho dne, ale historie, ta se píše za nocí."

S osobním životem Kinsey Millhoneové jsme se seznamovali jen v náznacích a sporadicky. Známe tetičku Gin, poznali jsme jejího druhého manžela, jenž ji opustil i ztracené příbuzné. O kom však dosud nepadla ani zmínka, to je Kinseyin první manžel. Jenže přišel čas na změnu. A opět se dostává do ohrožení života.

PHILLIPSŮV ROMÁN Praha vypráví o záměrně ztracené generaci na příkladu pěti amerických krajanů, kteří přijíždějí počátkem 90. let hledat finanční, milostné i duchovní štěstí do exotické Budapešti, která se právě otevřela Západu. Shodně mají pocit, že jejich kolegové v Praze, kde je atmosféra úpadku Evropy po studené válce ještě dokonaleji filmová, se mají lépe. Přesto však stále doufají, že ve městě, které si zvolili, také najdou dobrodružství a inspiraci a budou svědky rodících se dějin. Ve skutečnosti objevují klamně krásné místo, kterému často nerozumí. Jak lze srovnat trápení nad začínající kariérou s osudy člověka naproti u stolu, který byl mučen dvěma různými režimy? Jak lze srovnávat krátký jednotvárný život s osudy těch, kteří skutečně vzdorovali, bojovali a umírali? Novinář John Price nedokáže na tyto otázky odpovědět, ale nedokáže je ani zapudit, ačkoli hledá zapomnění v temných budapešťských nočních klubech, v milostném románku s mladou diplomatkou či ve společnosti postarší

Jesse Custer je farář z malého města, který pomalu ale jistě ztrácí víru... dokud se do jeho těla nenastěhuje anděloďábel slyšící na jméno Genesis. Spolu s rychlopalnou exmilenkou Tulip a irským upírem notorem Cassidym vyráží Jesse na bizarní cestu, která vede ze samého srdce Texasu až na dno černé duše New Yorku.

Všichni milovníci bílého sportu nepochybně už někdy slyšeli o Williamu Tildenovi, ale pouze málokterý z nich zná pohnutý životní příběh tohoto suveréna světového tenisu dvacátých let minulého století. Tilden se stal v roce 1920 prvním Američanem, který vyhrál Wimbledon, a následujících deset let jen výjimečně našel přemožitele. Za sedm let neprohrál jediný důležitý zápas. I potom, když v roce 1931 přestoupil k profesionálům, jen zřídka okusil hořkost porážky. Nikdo tehdy svému sportu nekraloval tak jednoznačně jako Tilden tenisu. Na kurtě se choval občas samolibě a arogantně, ale zároveň byl rytíř, který nade vše ctil pravidla fair play. Přestože kráčel od vítězství k vítězství a svět ho obdivoval, neměl mezi svými vrstevníky opravdové přátele a dával přednost společnosti mladých chlapců. Teprve když jeho tenisová hvězda začala s věkem pohasínat, projevila se jeho homosexualita viditelněji. Za obtěžování mladistvých se dokonce dvakrát ocitl ve vězení. Veřejnost se od něho odvrátila a brány tenisových areálů se před ním zavřely. Bývalý nejlepší hráč světa, pro něhož byl tenis vším a který se i v pokročilém věku mohl měřit s těmi nejlepšími, obcházel tenisové kluby v Los Angeles a doprošoval se, aby si s ním někdo zahrál. Do světa velkého tenisu se mohl vrátit až na sklonku života. Právě když se chystal na americké mistrovství profesionálů, zemřel náhle v šedesáti letech ve svém hollywoodském bytě.

Dívky Hana a Hana se vracejí. A nejsou samy. S nimi přicházejí na scénu například Brácha a Majk, Dýdžej a Hilda, Samantha a Volova, Klára... a mnozí další. Znáte je stejně dobře jako Hanu a Hanu, které potkáváte každý den. Na ulici, v kavárně nebo v metru. A pak také samozřejmě v populárním komiksu, který vychází každý týden v časopise Reflex. Hana (ta s modrými vlasy) říká. „Chtěly jsme, aby se v naší druhé knížce objevil taky Dýdžej. A nakonec to dopadlo tak, že tam jsou všechny naše kámošky a kámoši. A taky úplně cizí lidi.“ Hana (ta s většími prsy) ji doplňuje: „Nechceme si nechat tu slávu jen pro sebe. Loni byla naše knížka nejprodávanější komiks, takže chceme teď dát šanci dalším lidem. I když je samozřejmě jasný, že nejslavnější budeme pořád my dvě.`

Tato kniha je současný příběh moderní athénské ženy, jejíž manželství prochází vleklou krizí. Děj se začíná odvíjet přibližně ve chvíli, kdy tato krize kulminuje odchodem manžela z domova. Kromě několika retrospektiv, které v podstatě pouze objasňují a doplňují stávající situaci, se děj románu odehrává v rozmezí několika měsíců. Ovšem díky skvělé fabulační schopnosti autorky a její mírně humorné, až ironické nadsázce se stává toto krátké časové období vícerozměrným a bohatým na události.

Runy, stylizované znaky, měly vždy velkou symbolickou hodnotu. Když je před téměř 2000 lety začali první runoví mistři rýt, vzbuzovaly u překvapených diváků obdiv či zděšení. Dle pověsti se o tajemství run podělil s lidmi severský bůh Ódin a severští obyvatelé tak mohli dát svému jazyku psanou podobu. Rostoucí zájem o dějiny následovalo i zalíbení v nejstarším severském písmu. Od té doby se toho o runách napsalo hodně, velká část textů však byla spekulativní a neodborná. Kniha Runy – dějiny, dešifrace, výklad srozumitelně a názorně vysvětluje vývoj run v rámci různých časových etap. Díky velkému množství ilustrací se může čtenář sám pokusit luštit a vykládat runové nápisy.

Kniha Lovci dinosaurů poutavě zachycuje jedno z důležitých a bouřlivých období historie vědy. V dnešní době, kdy paleontologové přicházejí se stále novými nálezy podivuhodných zkamenělých zvířat a rostlin, nás již na tomto poli hned tak něco nepřekvapí, ale v první polovině 19. století byla situace podstatně odlišná. Několika nadšeným badatelům se tehdy podařilo otevřít zcela nový pohled na Zemi i na život. Zkoumáním zkamenělin objevených v pradávných horninách dokázali, že na Zemi kypěl život podstatně dříve, než se lidé dosud domnívali, a navíc v podobách, jaké by se mu neodvážili dát ani v těch nejdivočejších snech. Obrovští ještěři v moři i na souši, ptakoještěři ve vzduchu, tropická krajina s džunglí, kde kapradiny byly stejně vysoké jako dnešní stromy… A po člověku ani stopy. Neuvěřitelné, že takhle kdysi vypadala Anglie! Právě angličtí zakladatelé geologie a paleontologie jsou hlavními hrdiny tohoto strhujícího vyprávění Deborah Cadburyové, úspěšné novinářky, která je zároveň autorkou celé řady populárně-vědeckých knih. Na základě vědeckých materiálů, životopisů, deníků a korespondence před námi ožívají lovci zkamenělin, vědě oddaní amatéři i učenci: např. Mary Anningová, William Buckland, Charles Darwin i důrazný obhájce jeho vývojové teorie Thomas Henry Huxley, ale také jejich slavní francouzští současníci Jean-Baptiste Lamarck a Georges Cuvier. Dvěma charakterově velmi odlišnými postavami anglických vědců, kolem nichž se děj této knihy soustředí, jsou Gideon Mantell, venkovský lékař, který každou volnou chvilku věnuje zkoumání zkamenělin, a Richard Owen, vynikající anatom, jehož úsilím mimo jiné vzniklo Přírodovědecké muzeum v Londýně a který si zajistil mezinárodní slávu tím, že dal dinosaurům jméno. Cadburyová líčí jejich celoživotní zaujetí vědou, jejich vzestupy i pády, úspěchy a omyly spolupráci i dravou rivalitu. Píše také o nepochopení, výsměchu a kategorickém odmítání, kterým museli vytrvale čelit, když chtěli prokázat svou pravdu. Kniha i díky hojnému počtu dobových materiálů a ilustrací vytváří živý obraz rané viktoriánské Anglie, čte se jako napínavý historický román, ale zároveň je fundovaným dílem populárně-vědeckým.

Přiznejme si to: válku s drogami jsme definitivně prohráli. Už nemůžeme dál zavírat oči před faktem, že je celý svět protkán hustou sítí nejrůznějších kriminálních živlů. Popové hvězdičky, členové královských rodin, návštěvníci snobských klubů, děvky i bezdomovci, jedeme v tom prostě všichni a současná Británie je zemí, v níž zákony porušují všichni nebo přinejmenším každý zná někoho, kdo se zločinů dopouští. Proto je nutný rázný krok – zlegalizujeme všechny drogy.

Reba Laffertyová, jediná dcera snad až příliš milujícího otce, se po řadě problémů dostala do kalifornského nápravného zařízení pro ženy. Ve dvaatřiceti letech je propuštěna na svobodu a jejímu otci velmi záleželo na tom, aby už nesešla z cesty, aby se držela doma a nebrala drogy, nepila a neoddávala se hazardu. Jenže život není nikdy tak jednoduchý, jak to vypadá, a Reba se na svobodě neohřála ještě ani dvacet čtyři hodin, když se přihlásil jeden starý známý...

Jedna byla chudá, druhá bohatá. Ani jedna neušla smrti. Steve Carella pátrá po spojitosti smrtí dvou dívek. - Stal se rabín ubodaný v temné uličce obětí rasové vraždy? Nebo je případ ještě složitější? - Prázdniny detektiva Hawkese v horách se změní ve vyšetřování vraždy lyžařskou holí... Tři kratší příběhy spojené hrdiny 87. revíru.

Maurská Alhambra, pomník civilizace, jež v 15. století ustoupila křesťanské reconquistě, fascinuje Evropu již celá staletí. I proto se kolem ní vytvořila neproniknutelná pavučina mýtů a legend, za níž se jen mlhavě rýsují reálné kontury paláců. Arabista a prozaik Robert Irwin se rozhodl nabídnout případným návštěvníkům Alhambry jiný příběh: pozorně odděluje mýty a fakta, ukazuje, jak interpretace islámského umění byly často politicky nebo ideologicky motivovány a zároveň kreslí přesvědčivý portrét středověkého života, který měl daleko k mytologizující idylce. Tato kniha nemá badatelské ambice: jakožto velice inteligentně a poučeně napsaný průvodce po Alhambře nicméně potěší jak laiky, tak odborníky.

Kniha Lovci dinosaurů poutavě zachycuje jedno z důležitých a bouřlivých období historie vědy. V dnešní době, kdy paleontologové přicházejí se stále novými nálezy podivuhodných zkamenělých zvířat a rostlin, nás již na tomto poli hned tak něco nepřekvapí, ale v první polovině 19. století byla situace podstatně odlišná. Několika nadšeným badatelům se tehdy podařilo otevřít zcela nový pohled na Zemi i na život. Zkoumáním zkamenělin objevených v pradávných horninách dokázali, že na Zemi kypěl život podstatně dříve, než se lidé dosud domnívali, a navíc v podobách, jaké by se mu neodvážili dát ani v těch nejdivočejších snech. Obrovští ještěři v moři i na souši, ptakoještěři ve vzduchu, tropická krajina s džunglí, kde kapradiny byly stejně vysoké jako dnešní stromy… A po člověku ani stopy. Neuvěřitelné, že takhle kdysi vypadala Anglie! Právě angličtí zakladatelé geologie a paleontologie jsou hlavními hrdiny tohoto strhujícího vyprávění Deborah Cadburyové, úspěšné novinářky, která je zároveň autorkou celé řady populárně-vědeckých knih. Na základě vědeckých materiálů, životopisů, deníků a korespondence před námi ožívají lovci zkamenělin, vědě oddaní amatéři i učenci: např. Mary Anningová, William Buckland, Charles Darwin i důrazný obhájce jeho vývojové teorie Thomas Henry Huxley, ale také jejich slavní francouzští současníci Jean-Baptiste Lamarck a Georges Cuvier. Dvěma charakterově velmi odlišnými postavami anglických vědců, kolem nichž se děj této knihy soustředí, jsou Gideon Mantell, venkovský lékař, který každou volnou chvilku věnuje zkoumání zkamenělin, a Richard Owen, vynikající anatom, jehož úsilím mimo jiné vzniklo Přírodovědecké muzeum v Londýně a který si zajistil mezinárodní slávu tím, že dal dinosaurům jméno. Cadburyová líčí jejich celoživotní zaujetí vědou, jejich vzestupy i pády, úspěchy a omyly spolupráci i dravou rivalitu. Píše také o nepochopení, výsměchu a kategorickém odmítání, kterým museli vytrvale čelit, když chtěli prokázat svou pravdu. Kniha i díky hojnému počtu dobových materiálů a ilustrací vytváří živý obraz rané viktoriánské Anglie, čte se jako napínavý historický román, ale zároveň je fundovaným dílem populárně-vědeckým.

Vojtěch Steklač je především známý jako autor Boříkových lapálií, cyklu humoristických knížek o partě Boříkových kamarádů, jejichž náklady už v České republice převýšily půl milionu výtisků. Příběhy o partě čtyř kluků Boříkovi, Alešovi, Mirkovi a Čendovi, kteří vyrůstají v Holešovicích v Praze, kam chodí také do školy, které kdyby nebylo, nebylo by ani malérů... Jsou to nejlepší kamarádi, všichni jsou spravedliví, ale každý má nějakou vadu: Aleš je tlustý, Čenda je nejmenší a rád se vytahuje, Mirek by chtěl být vůdcem skupiny a Bořík má jen smůlu. 216 stran