BiggBoss

ARCHITEKTURA 5889 je dosud nejrozsáhlejší publikací o stigmatizované předrevoluční architektuře z let 19581989. Dva svazky o bezmála čtrnácti stech stranách, vážících 5,6 kg, jsou pevným stavebním základem pro narovnání vztahů mezi širokou veřejností a stigmatizovanou architekturou předrevolučních desetiletí. Ambiciózní počin na poli dokumentární literatury vznikal téměř deset let, na třicet odborníků pod vedením Vladimira 518 v něm představuje více než čtyřicet architektů, autorských dvojic či skupin, které ve vymezeném období razantně zasáhly do dějin naší architektury. Drtivá většina takzvané komunistické architektury nemá co do formální stránky s touto ideologií nic společného, přesto na ní dodnes ulpívá nános negativních emocí a neporozumění. Dlouhodobě se bohužel nedaří najít zdravý vztah k této dnes již historické architektuře, proto z ulic našich měst mizí jedna důležitá stavba za druhou. Pokud se nám jako společnosti nepodaří uchovat alespoň to zbývající z kvalitních staveb začátku druhé poloviny 20.století, vymažeme tak jednou pro vždy kus vlastní historie a kulturní paměti, upozorňuje na důležitost tématu tvůrce konceptu knihy a její editor Vladimir 518, jemuž se podařilo sestavit soustředěný tým odbornic a odborníků s cílem utvořit komplexního průvodce, odvážně vstupujícího do společenské diskuze, která se okolo tématu předrevoluční architektury stále intenzivně vede. Impozantní vizuální charakter publikace z dílny 20YY Designers (Robert Jansa & Petr Bosák) utváří historické výkresy, návrhy a plány a především unikátní dobové, mnohdy dosud nepublikované fotografie z archivů z celé republiky. Oba rozsáhlé knižní svazky přitom čtenářům nenabídnou pouze fascinující přehled do vrcholů naší předrevoluční architektury poskytnou jim také detailní orientaci v kompletním dobovém kontextu, od politického systému přes základní architektonické styly, technologie nebo aplikovaná umělecká díla až po pozice žen v architektuře či nadčasové otázky památkové ochrany. Seznam kapitol : Jaroslav Fragner, František Čermák / Gustav Paul, František Cubr, Richard Podzemný, Antonín Tenzer, Václav Hilský, Zdeněk Plesník, Jaroslav Paroubek, Zdeněk Strnadel, Karel Filsak, Zdeněk Edel, Karel Prager, Sial, Zdeněk Řihák, Jan Dvořák, Ivan Ruller, Zdeněk Kuna, Bohumil Böhm, Jiří Siegel, Viktor Rudiš, Stanislav Franc, Věra a Vladimír Machoninovi, Jan Šrámek, Alena Šrámková, Miroslav Řepa, Stanislav Hubička, Vojtěch Šalda / Josef Polák, Jaroslava Gloserová, Růžena Žertová, Ivo Klimeš, Ladislav Konopka/ Alois Hloušek, Rudolf Bergr, Petr Brauner, Pavel Kupka, Jan Bočan / Zdeněk Rothbauer, Vratislav Růžička, Karel Koutský / Jan Kozel, Jan Línek / Vlado Milunić, Václav Aulický / Ivo Loos / Jindřich Malátek, Emil Přikryl, Jan Louda / Zbyšek Stýblo, Jaroslav Mayer / Jaroslav Králíček, Tomáš a Michal Brix. Autoři kapitol: Lukáš Beran / Pavel Směťák, Matěj Beránek, Klára Brůhová, Eva Erbanová, Hubert Guzik, Jindřich Chatrný / Lucie Valdhansová, Michaela Janečková, Klára Jeništová, Petr Klíma, Martina Koukalová, Matyáš Kracík, Irena Lehkoživová / Tomáš Řepa, Lucia Mlynčeková, Terezie Nekvindová, David Neuhäusl, Jakub Potůček, Klára Pučerová, Lenka Popelová, Barbora Řepková, Radomíra Sedláková, Martin Strakoš, Šárka Svobodová, Rostislav Švácha, Jana Zajoncová Tanzmannová, Klára Ullmannová, Jan Zikmund, Markéta Žáčková.

Kniha METROVIZE vezme své čtenáře na další pomyslnou vyhlídkovou jízdu pražským podzemím prostřednictvím 200 stran zasvěcených architektonickým perspektivám a vizualizacím stanic pražského metra. Knihu připravil autor oceňované knihy Nádech výdech Jan Charvát. Pomyslná vyhlídková trasa odstartuje ve 30.letech minulého století tedy v době, kdy vznikaly první konkrétní představy a podrobné plány toho, jak by měla podzemní dráha v hlavním městě vypadat. Cesta časem i podzemím bude pokračovat tak, jak se v Praze metro postupně budovalo, až do blízké budoucnosti chystané trasy D. METROVIZE má ambici stát se tématicky specifickou kronikou vizualizačních stylů československé a české architektury od ručních barevných a černobílých perspektiv až po dnešní digitální vizualizace. Výtvarnou stránku knihy má na starosti Jan Matoušek a její grafické řešení se volně odkazuje na orientační systém pražského metra a především vychází přímo z estetiky samotných vizualizací metra. Kniha pracuje s výraznou typografií a kontrastním rytmem černé a bílé, odkazující na střídání tmy a světla během cesty podzemím ale i na ponor do myšlenkového šera při vytváření vize budoucnosti.

Výjimečná stavba s pohnutou historií a tragickým koncem. Legendární dejvický hotel Praha opět ožívá - ve stejnojmenné rozsáhlé monografiI sochaře, publicisty a neúnavného ochránce umění ve veřejném prostoru Pavla Karouse a jeho spoluautorů. Kniha na 250 stránkách mapuje historii vzniku, provozu i ostudného zániku této unikátní stavby čtveřice architektů Paroubka, Navrátila, Černého a Sedláčka z konce 70.let minulého století. Hotel stavěný původně pro komunistickou elitu, se stal výstavní skříní toho nejlepšího, co bylo tehdy architektonicky i designově možné - možná paradoxně bez ideologického zabarvení. Osvětlení navrhoval geniální Stanislav Libenský či Pavel Hlava, autorské lampy Karel Volf, sochařskou výzdobu Břetislav Benda a Miloš Krátký. Nábytek navrhoval mezi jinými i Zbyněk Hřivnáč. Luxusu pokojů i apartmánů s výhledem na Pražský hrad (tehdy naprosto nadstandardně vybavených barevnou televizí a ledničkou i vcelku standardně odposlechy tajné policie StB) si v průběhu let užiívali takoví přátelé socialismu jakými byli Jásir Arafat či Muammar Kaddáfí. Luxusní a vysoce kultivované prostory hotelu byly po pádu režimu převedeny na Prahu a sloužily nejen VIP hostům (např. hudebník B.B.King či hollywoodské hvězdy Tom Cruise a Nicol Kidmanová), ale i široké veřejnosti. Na úsvitu nového tisíciletí byl hotel bohužel zprivatizován kontroverzními firmami a ministerstvo kultury mu následně, i přes řadu intervencí architektů i historiků, odmítlo přidělit status památky. V tragickém finále pak celou stavbu nakonec poslal k zemi miliardář Kellner. Hotel Praha - to je nejen příběh unikátní architektury, ale také transformace české společnosti od reálného socialismu k reálnému kapitalismu. Provokativní obálku ztvárnil Vladimir 518, grafickou podobu knize vtiskla Tereza Hejmová a Terezie Štindlová. Společně s Pavlem Karousem (autorem projektu i stejnojmenné knihy Vetřelci Volavky, mapující umění ve veřejném prostoru před rokem 1989) se na publikaci podíleli i historici Ladislav Zikmund-Lender a Milena Bartlová a dokumentarista Martin Kohout.

Autorské duo Vladimir 518 a fotograf Tomáš Souček má za sebou v minulosti zrealizované dva další výrazné knižní projekty. Jmenovitě se jedná o první díl subkulturní trilogie KMENY (2011) a výlet do světa českých uměleckých ateliérů OBSESE (2015). Jejich další publikace provede čtenáře na svých více než pěti stech stranách komplikovaným světem současného Zanzibaru, který byl vždy v kontextu celé východní Afriky tavícím kotlem různorodých kulturních vlivů.¨ Přestože se toto východoafrické souostroví zdá z geografického i kulturního hlediska až neuvěřitelně daleko, tvůrci publikace díky svým pravidelným návštěvám postupně odkrývali jeho místní specifika, která následně vsazovali do vnitřní struktury publikace. Ta si dala za cíl alespoň rámcově zdokumentovat celé spektrum současné kultury ostrovů, a proto se v ní vedle sebe potkává tématika města, vesnice, oceánu, náboženství, ale i hudby, přírody, či místního výrazného fenoménu, jímž je fotbal.

Kapela Tata Bojs oslavuje 30 let existence vydáním první souhrnné knihy, díky které máte možnost připomenout si jejich bohatou kariéru. Jak už může napovědět název TATALOG, kniha může zčásti sloužit jako katalog k právě ukončené úspěšné výstavě, kterou kapela měla v Centru současného umění DOX přes 4 měsíce, ale nabízí také řadu přesahů třeba v podobě podrobného zmapování historie populární kapely rozdělené stejně jako na výstavě do deseti kapitol. Ty sepsal za pomoci hlavního archiváře kapely Mardoši editor Reflexu Matěj Bartošek. Svým esejovitým textem přispěl též hudební publicista Pavel Turek. Odborný kunsthistorický pohled na vizualitu Tata Bojs a její zasazení do kontextu doby pak dodal Radek Wohlmut. Krátký úvod ke knize obstaral jeden ze zakladatelů vydavatelství Bigg Boss Vladimír 518. To vše ve velkoformátovém tisku na kvalitním papíře a s pestrou řadou fotografií a faximilí, které se ani na výstavu všechny nevešly. Obálku tvoří podobizna zakladatelů kapely Milana Caise a Mardoši, kteří jsou zobrazeni technologií letikulárního tisku, kdy se jejich obličeje prolínají v jeden a neustále se mění dle úhlu pohledu. Fotografie: archiv Tata Bojs, Salim Issa, Honza Sakař, Jakub Tabery, Tomáš Martinek, Štěpán Stejskal, Zuzana Štrkula, Čestmír Huňát, Mardoša, Blanka Huňátová, Pavel Semerák, Jiří Exner, Jan Tichý, Ivan Bárta, Ivan Prokop, Daniela Krutinová, Katarína Mišíková, Katarína Bric, Pavel Mužák, David Vais, Martin Straka, Jana Jabůrková a Jiří Turek, Ondřej Pýcha, Polagraph, Pavel Petrov, Ondřej Polák Fotografie výstavy v Centru současného umění DOX: Honza Sakař, Jan Slavík © DOX Fotografie na obálce: Salim Issa Grafická úprava a design: Marek Pistora / Studio Najbrt

Po Lubomíru Typltovi, Vladimíru Ambrozovi a Davidu Černém vychází u nakladatelství BiggBoss další umělecká monografie, kterou je tentokrát Fatal Banal Krištofa Kintery. Jak by se dalo očekávat od tohoto umělce tvořícího často nestandardními postupy za nestandardních podmínek, i tato autorská publikace, která má v kontextu jeho díla sehrát roli jisté přehledové monografie, je zcela neortodoxním ohlédnutím za doposud realizovaným dílem. Autorem koncepce primárně obrazové knihy je sám Krištof Kintera, o doprovodný text se postaral teoretik umění Ondřej Chrobák. Pomocí volné obrazové skladby je na více než 760 stranách představeno Kinterovo dílo ve vzájemných více či méně konkrétních asociačních vztazích, a s jistou nadsázkou by se dalo říci, že Kintera společně s grafickým Studiem Breisky sestavili zcela jedinečnou obrazovou báseň.

Unikátního průvodce historií polozapomenutých hrdinů pražského metra výdechů, jejich architektury a lidí, kteří jim zasvětili svůj život. Kniha, která nesmí chybět v knihovně žádného fandy metra, podzemí, urbexu či milovníka Prahy. Nádherná 400 stránková knížka Nádech výdech se stovkami dobových i historických fotografií, nákresů, archiválií a vzpomínek žijících architektů pražského metra. Doposud velmi opomíjená architektura výdechů metra se na povrch dere mnohdy fascinujícími časovými bublinami dobových architektonických stylů. Poprvé v historii, se tak širší i odborná veřejnost dozví mj. i jména mnohých legendárních architektů, kteří je projektovali a stavěli. Autorem knihy je bývalý dlouholetý novinář a reportér ČTK, Českého rozhlasu a České televize, spoluautor bestsellerové trilogie Kmeny, Kmeny 0 a Kmeny 90 Jan Charvát. Za téměř dva roky práce na knize Nádech výdech nashromáždil několik tisíc dokumentů, fotografií, výkresů a archiválií, mluvil se všemi žijícími architekty původních stanic metra a navštívil všechny pražské výdechy. Novodobé fotografie pro knihu nafotil jeho někdejší novinářský kolega fotograf Jan Třeštík, držitel několika ocenění Czech Press Photo a vítěz řady dalších fotografických soutěží ve spolupráci s nočním osvětlením od Matyáše Kavana. Graficky minimalistické ztvárnění knihy včetně autorského fontu má pak na starosti Jan Matoušek, který stál mj. za knihou Město médium. Nedocenitelnou oponenturu knihy si vzal na starost Vladimir 518.

Rozsáhlá monografie významného českého sochaře Davida Černého, patřícího k nejvýraznějším zástupcům své generace, jehož práce lze v mnoha ohledech považovat za společensky angažované. Publikace chronologicky představuje jeho dosavadní tvorbu, která se kromě své umělecké kvality vyznačuje také osobitým komentářem společenského dění v České republice i ve světě za posledních 25 let. Textovou stránku knihy tvoří materiály z novin, časopisů, katalogů a elektronických souborů dostupných v archivu umělce, uspořádaných teoretikem umění Tomášem Pospiszylem. Autory grafického zpracování jsou Petr Bosák, Robert Jansa a Adam Macháček (2017 Designers), několikanásobní držitelé ocenění Nejkrásnější česká kniha. V doprovodné stati glosuje Tomáš Pospiszyl solitérnost, charakteristickou právě pro Černého: “David Černý většinou odmítá přistoupit na běžná pravidla uměleckých institucí, ignoruje jejich rituály a hierarchie. Vynaložil hodně úsilí, aby se bez nich obešel, aby na nich nebyl závislý. Spolupracuje sice se soukromými galeristy, ale převážnou část komerčního i produkčního zázemí svých operací si obstarává sám. Komunikuje se soukromými i veřejnými investory a bez výrazné pomoci kurátorů a galeristů dokázal vytvořit vlastní produkční model mezinárodního rozsahu, který se ukázal být dlouhodobě životaschopný. Jeho díla tak dnes najdeme na zajímavých veřejných místech prakticky po celém světě a také většina sběratelů jeho díla pochází ze zahraničí.” “Doufám, že svým uměním něco říkám. Třeba ale někdo v budoucnosti zjistí, že bylo o ničem, nebo to bude nějak úplně jinak. Kdo to má sakra vědět?” dodává sám David Černý a popisuje tím i svou celoživotní tendenci v hledání výrazu aktuální sochařské tvorby.

Románový debut hudebního publicisty Karla Veselého. Surreálná groteska Bomba Funk vypráví příběh fiktivní funkové kapely, kterou na samotném konci komunismu nechal sestavit prezident Gustáv Husák. Pod rukama oddaného svazáka Jiřího vyroste skupina Funky Leninz, jež má svými ryčnými, optimistickými písněmi znovu zažehnout ducha revoluce. Hvězdná kapela sestavená z nejvíce funky osobností československé kultury a sportu se od coververzí Jamese Browna a Parliament dostane až k monumentálnímu konceptuálnímu dvojalbu, celou dobu se ale musí potýkat s překážkami, které jí do cesty staví generální tajemník Miloš Jakeš. Podaří se Funky Leninz nastolit všeobecný funk? Mystifikační román Bomba?Funk o síle hudby překračující všechny ideologie doplnila svými ilustracemi dvojice Jiří Franta a David Böhm. Ať už ve dvojici či každý zvlášť patří Franta a Böhm mezi výrazné postavy domácí výtvarné scény poslední dekády. Jejich doménou je kresba, fascinuje je ale hlavně samotný proces tvorby. Mají za sebou řadu výstav či oceňované knihy Proč obrazy nepotřebují názvy, Průvodce neklidným územím nebo Hlava v hlavě. V roce 2012 vydali v Bigg Boss svoji retrospektivu nulla dies sine linea. Román Karla Veselého doplnili šestnácti černobílými kresbami a obálkou.