Bodyart press strana 4 z 5

Známý malíř, ilustrátor a v neposlední řadě karikaturista a autor humorných vtipů, tentokráte o EU, Islámu, LGBT, ekoterorismu. politice ap.

Encyklopedie tetování přináší první ucelené encyklopedické uspořádání historie tetování napříč historií, kontinenty a etniky. Každá skupina, klan nebo společenství, která praktikovala tetování měla svá místa, kde se lidé na tetování připravovali či se tam tetování přímo provádělo. Častokrát tetovací sezení doprovázela hudba, písně či jiné rituály. Měli své tatéry/tatérky a jejich pomocníky. Samozřejmě používali různé tetovací pomůcky k přenášení a aplikaci motivů. V neposlední řadě také různé ingredience pro získávání barev pro tetování. Pro to vše měla jednotlivá společenství své názvy a termíny , ve své vlastní řeči či dialektu, a právě tyto termíny včetně popisu, častokrát už ztracené v historii, přináší tato kniha.

Podle Makowa je cílem Iluminátů je degradovat a zotročit lidstvo, alespoň psychicky a duchovně pokud ne fyzicky. Vliv této skupiny je dle něj jako rakovina, která se šíří společností, údajně rozvrátila mnoho zdánlivě přívětivých organizací (charity a odborné asociace) a mnoho politických hnutí, především sionismus, komunismus, socialismus, liberalismus, neokonzervatismus a fašismus. Proto se společnost zdá být vedena bezduchými lidmi s vyzáblým obličejem, kteří chrlí otřepané fráze a vyzařují zlo. Ilumináti prý dokonce rozvrátili všechna náboženství a instituce včetně skupiny, která se považuje za „vybranou Bohem”. Vlastně jsou to především vůdci této skupiny, kteří toto satanské zřízení vytvářejí. Makow je znám i českým čtenářům zejména překlady jeho článků umístěných převážně na internetu, mnohé proto názory v knize uvedené nepřekvapí, i když jsou často vystupňovány do krajnosti stěží pochopitelné.

Je to jako scénář pro sci-fi film z padesátých let minulého století. Lidskost převzal satanský kult. Každý, kdo chce mít výhody, musí sloužit tomuto kultu vědomě nebo nevědomky. Naši političtí lídři jsou sexuálně vydíráni, aby zajistili loajalitu. Ačkoli tyto kultovní falické památníky a pyramidy jsou všude, nikdo si netroufá zmiňovat jejich jméno nebo označit jejich dominanci. Trpíme poznávací disharmonií. Jsme pod neustálým fyzickým útokem ze strany masových sdělovacích prostředků, které to nikdy neuznají. Společnost je obrovsky slepá a hluchá, když je vedena démony. Murphyho zákony jsou pravdivé. Když to může jít špatně, tak to tak půjde. Pro lidstvo to platí. Západní společnost byla zkorumpována kultem. Úzká klika kabalistických bankéřů, Iluminátů nahradila Boha (tj. přírodní a morální zákony vesmíru) speciálními jmény "humanizmus", "důvod", "pokrok". Od nynějška převrátí pravdu na faleš, boha na ďábla a uzákoní, že homosexualita, promiskuita, pedofilie, bestialita a incest jsou zdravé a přirozené.

Svastiku neboli hákový kříž si každý spojuje zejména s Hitlerem a jeho nacistickou doktrínou. Svastika má však na rozdíl od Hitlerovy tisícileté říše skutečně historii v řádech tisíců let. Objevila se prakticky na všech kontinentech a byla používána takřka všemi významnými náboženstvími. Což ostatně dokazuje ManWoman v knize Swastika - navrácení nevinnosti. Málo známá je však historie svastiky na našem území. Sem tam se objeví nějaký článek o archeologických nálezech z keltských či římských osad. Ale svastika má u nás daleko rozsáhlejší výskyt a užívání. Svastika byla hojně používána v lidové tvořivosti, malovaná na kraslicích, tištěná na textiliích, ražená do mincí, zdobila se jimi ovčácká bičiska či čepče, tzv. holubinky. Je možné ji objevit na několika malbách. Asi nejznámější je použití u Muchovy Přísahy omladiny. Použil ji však například i Mikoláš Aleš v cyklu Život starých Slovanů anebo J. V. Kautský na oponě pro Národní divadlo v Brně. Ani budovy nejsou výjimkou. Rozsáhlou svastikou výzdobu nalezneme na Pražské loretě. Podobně rozsáhlá výzdoba, ovšem v interiéru, je k vidění v zámku Litomyšl. Oblíbená byla kruhová svastika v gotice, a tak ji spatřujeme na mnohých gotických kostelech po celé republice a nejen na nich. Svastika se objevovala i jinde. Na nalezeném plíšku v Býčí skále, roušce Sv. Ludmily, opasku Sv. Václava, vyznamenáních Junáků, jedno takové měl i prezident Masaryk, chebském antependiu, denáru Boleslava 1. a mnohých dalších místech.

O Novém světovém řádu se toho napsalo a namluvilo již hodně, přesto řada lidí stále tápe, co znamená. Připomeňme tedy, že Nový světový řád (zkratka NWO, podle anglického New World Order) je konspirační teorie, která tvrdí, že malá skupina mezinárodních elit kontroluje a manipuluje vlády, průmysl a mediální organizace po celém světě a že primárním nástrojem, který používá k ovládnutí národů, je systém centrálního bankovnictví. Tato teorie tvrdí, že skupina konspirátorů financovala, a v některých případech i způsobila, většinu velkých válek za posledních 200 let, a to zejména prováděním útoků pod falešnou vlajkou (aby získala na svou stranu veřejné mínění). Podle Wikipedie říkají konspirační teoretici, že tato skupina napomohla třeba rozpoutání 1. a 2. světové války i války ve Vietnamu; stojí za útoky z 11. září 2001 či za bojem proti terorismu. Obecně je tedy Nový světový řád spíše symbolem zla. Ralph Epperson uvádí nespočet zdrojů, díky kterým se snaží dokázat, že nejde o žádné výmysly, ale že lze vše prokázat.

Na motorce kolem světa Většině motorářů nestačí jenom jezdit po městě. Za chvíli je ovládne nutkání jezdit pořád rychleji a na vzdálenější místa a podlehnou lákadlu otevřené cesty. Ježdění na motorkách není jenom o tom, že tam prostě napálíš nejvyšší rychlost. Je to taky o tom, že si dáváš načas, pomalu polykáš kilometry, křižuješ silnice, necháváš se unést kamkoliv tě cesta zavede, neděláš si starosti s tím, kam máš dojet a užíváš si jízdu. Tento příběh jistě znáte z televizního pořadu, který byl u nás vysílaný pod názvem Na mašině kolem světa. Kniha přináší hlubší a otevřenější pohled na často strastiplnou cestu na dvou kolech , byť s podpůrným týmem v zádech. Dlouhá cesta na jih V pořadí druhé dobrodružství známé herecké dvojice, tentokráte Afrikou. Cherley Boorman glosuje: Vzpomínám si, jak to začalo. Bylo to jednoho pozdního pátečního večera v říjnu 2004. Byli jsme v naší staré kanceláři na Bulwer Street. Všude byly krabice a kusy papíru, a veškeré vybavení bylo pryč. Několik minut jsme tam jen tak stáli a přemýšleli. Tady začala celá naše cesta "Na motorce kolem světa". Tady jsme to všechno plánovali, kontrolovali mapy; tady jsme poprvé uviděli ty motorky. Bylo to za námi. Objeli jsme svět. Byla to obrovská cesta. Impozantní dobrodružství. Ale teď už bylo po všem. Na zdech pořád ještě visely mapy a my zase stáli před nimi.

Dílo Traiana Romanesca je považováno mezi antisemity jako nejlepší dílo o židovské otázce vůbec. Popisuje prý postup k podmanění světa a zřízení světové despocie talmudských Židů nad lidstvem. Jakési židovské snažení o vládu nad světem je ovšem velmi staré a jeho současná tvářnost pochází přibližně z 18. století založením Velké zednářské lóže anglické roku 1717, v jejímž pozadí stáli rovněž Židé. Poté se zednářské lóže postupně rozšířily do všech států Evropy. V současnosti již na světě není snad jediný stát, kde by nebyly instalovány. Intelektuálním centrem židovské moci ve světě je tedy stále Velká Británie. Mocenské centrum bylo ve druhé polovině 19. století přeneseno do USA. První velký úder nežidovskému světu zasadilo Židovstvo roku 1789 ve Francii tzv. velkou francouzskou revolucí, která směřovala především k likvidaci katolické církve a křesťanského zřízení vůbec. To bylo realizováno především prostřednictvím zednářských lóží. Všechny revoluce 19. a 20. století pak byly v režii Židů. Podstatné informace v předmluvě ke knize jsou z nepublikovaných materiálů Miroslava Dolejšího, politického analytika naší doby a autora nesmrtelné "Analýzy 17. listopadu 1989", v kterých objasňuje a odhaluje instalaci globální židovsko zednářské moci v Československu po listopadu 1989 po taktickém stažení bolševismu z oběhu. Mimořádná cena této knihy spočívá v geniálním propojení znalostí početných a veřejnosti jen sotva známých detailních informací s jasným pochopením a odhalením za nimi skrytých a mnohem důležitějších souvislostí. Početné důležité kamínky mozaiky k rekonstrukci skutečné historie dvacátého století jsou výhradně v tomto díle. Určeno pouze ke studijním účelům.

Knihu A. C. Hitchocka nelze považovat za vysloveně antisemitistickou, poněvadž je dostupná i v Německu či Rakousku, kde je přístup k antisemitismu a rasismu oproti jiným zemím mnohem tvrdší. Český překlad je určen především historikům, politologům a taktéž pro všechny, kteří se zajímají o historii judaimu a s ním ruku v ruce antisemitismu. Informace obsažené v knihze mohou být, až na některé vyjímnky, ve většině pravdivé. S čím však nelze jednoznačně souhlasit je snaha o pojímání židovstva jako jednolitého celku a tatáž snaha svalit na židovstvo vinu za veškeré zlo ve světě. V knize jsou mj. použité výtahy z jiných knih, avšak můžeme si být jisti, že se jedná o účlové výtahy propagandisticky použité podle potřeby autora k poškození židovského národa.

Knihu A. C. Hitchocka nelze považovat za vysloveně antisemitistickou, poněvadž je dostupná i v Německu či Rakousku, kde je přístup k antisemitismu a rasismu oproti jiným zemím mnohem tvrdší. Český překlad je určen především historikům, politologům a taktéž pro všechny, kteří se zajímají o historii judaimu a s ním ruku v ruce antisemitismu. Informace obsažené v knihze mohou být, až na některé vyjímnky, ve většině pravdivé. S čím však nelze jednoznačně souhlasit je snaha o pojímání židovstva jako jednolitého celku a tatáž snaha svalit na židovstvo vinu za veškeré zlo ve světě. V knize jsou mj. použité výtahy z jiných knih, avšak můžeme si být jisti, že se jedná o účlové výtahy propagandisticky použité podle potřeby autora k poškození židovského národa.

Konservativní list anglický Morning-Post, orgán unionistické strany, uveřej­ňoval v r. 1920 řadu článků o ruské revoluci a bolševismu, o příčinách vyvolávajících revoluce a o určité kastě lidí, kteří vyvo­láním světového chaosu chtějí se domoci vlády nad celým světem. Články ony byly shrnuty v brožuru „Příčina světového nepokoje“, jejíž tresť zde podáváme, aby naše veřejnost se obeznámila s doklady, které autor článků těch uvádí a které jsou příliš zajímavé, aby zůstaly nepovšimnuty, jakož i s vývody, které činí na základě oněch dokladů, a které se týkají židovské otázky. Mr. Gwynne, jenž brožuru onu vydal, brání se proti obviňování z antisemitismu, kterého jest prý dalek, přiznává naopak židům právo hrdosti na svou rasu, která přes všecky staleté persekuce věky pře­trvala a domohla se velké moci a vlivu téměř ve všech civilisovaných zemích, ale vytýká jim, že nesnesou kritiky vynikají­cích židovských jednotlivců nebo zvláštní židovské politiky a že každého takového kritika poctí epithetem „antisemita“. Autor uvádí důvody pro své tvrzení, že skutečně existuje židovské nebezpečí, nepřičítá však tuto lidstvu nebezpečnou politiku židovstvu jako celku, nýbrž jen určité jeho části — hrozné sektě, jak ji nazývá — a je toho mínění, že čestní židé musí je sami odvrátiti tím, že vy­stoupí proti revolucionářům své rasy, a že odmítnou jakoukoli politiku cílící k pod­kopání sloupů civilisované společnosti.

Tetování

August Rohling (15. března 1839 Neuenkirchen - 23. ledna 1931 Salzburg) byl poslancem na říšské radě ve Vídni, katolickým teologem, vysokoškolským profesorem, jedním z předních antisemitů v habsburském Rakousku. K nejznámějším dílům Rohlinga patří "Talmudjude" (Talmudský žid) vydal i práce "Katechismus 19. století pro židy a protestanty", "Franz Delitsch a židovská otázka", "Pět dopisů o talmudismu a židovském krevním rituálu" apod. Vedle spisovatelské práce zasahoval do řady veřejně známých kauz, vedl spory se známými osobnostmi např. protestantským teologem Franzem Delitzschem, s rabínem a poslancem na říšské radě Josefem Samuelem Blochem, který jej usvědčoval z faktografických chyb, úmyslných i neúmyslných omylů apod. Byl jedním z těch, kteří nejvíce šířili mýtus o krevní pověře a rituálních vraždách apod. Velice často útočil proti vídeňským liberálním novinářům i protestantům, v části katolických a nacionálních kruhů byl velmi populární. Patřil k těm autorům a osobnostem, které ovlivnily mladého Hitlera při jeho vídeňském předválečném pobytu. Společně se Schönererem či Luegerem patřil k nejvýznačnějším veřejně známým antisemitům ve starém Rakousku. V éře nacistického Německa pak jeho argumenty využívaly nacistické noviny "Der Stürmer" vedené Juliem Streicherem.

Roger Gougenot des Mousseaux, také známý jako Chevalier des Mousseau Gougenot, byl známý francouzský novinář a spisovatel který se narodil 22. dubna 1805 v Coulommiers a zemřel 5. Listopadu 1876 ve stejném městě. Během svého studia na vysoké škole Stanislas v Paříži hojně cestoval a naučil se mluvit mnoha jazyky. Po studiu se věnoval psaním knih o historii, magii a esoterismu a také o tajných společenstvech a zednářství. Je považován za jednoho z předchůdců antisemitismu, jak to dokazuje v této publikaci, kterou vydáváme ryze pro studijní účely.

Obecně nejznámějšími zákony, které omezují základní práva a svobody židů, jsou tzv. Norimberské zákony, které byly hromadně vyhlášeny na Říšském sněmu NSDAP v Norimberku dne 15. září 1935. Jedná se o zákon o říšské vlajce (Reichsflaggengesetz), zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz) a zákon o ochraně německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre). Debaty o vzniku protižidovských zákonů se zabývala třemi hlavními body: Za prvé bylo nezbytností zbavit židy občanských práv. Druhým bodem bylo zneuctění židovské rasy (Rassenschande), pod čímž si představuji veškerá omezení židů na veřejnosti jako například zákaz jezdit hromadnou dopravou, navštěvovat biografy, nakupovat s ostatními občany v obchodech apod. a dále ničení židovských památek a samozřejmě i potupné označení židů formou nošení židovské hvězdy, přidání jména Israel a Sara atd. Pod zneuctění židovské rasy je rovněž nutno podřadit i zákaz židovských a smíšených manželství a otázka pohlavního styku mezi árijci a židy. Třetím bodem, který byl podle nacistů nezbytný při tvorbě zákonů, byl bojkot židovských firem.

Obecně nejznámějšími zákony, které omezují základní práva a svobody židů, jsou tzv. Norimberské zákony, které byly hromadně vyhlášeny na Říšském sněmu NSDAP v Norimberku dne 15. září 1935. Jedná se o zákon o říšské vlajce (Reichsflaggengesetz), zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz) a zákon o ochraně německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre). Debaty o vzniku protižidovských zákonů se zabývala třemi hlavními body: Za prvé bylo nezbytností zbavit židy občanských práv. Druhým bodem bylo zneuctění židovské rasy (Rassenschande), pod čímž si představuji veškerá omezení židů na veřejnosti jako například zákaz jezdit hromadnou dopravou, navštěvovat biografy, nakupovat s ostatními občany v obchodech apod. a dále ničení židovských památek a samozřejmě i potupné označení židů formou nošení židovské hvězdy, přidání jména Israel a Sara atd. Pod zneuctění židovské rasy je rovněž nutno podřadit i zákaz židovských a smíšených manželství a otázka pohlavního styku mezi árijci a židy. Třetím bodem, který byl podle nacistů nezbytný při tvorbě zákonů, byl bojkot židovských firem.