Bodyart press strana 2 z 5

Tetování je rozšířeně praktikové mezi kmeny Bornea. Užívá se velké množství různých vzorů, které se aplikují na různé části těla. Papírová prezentace většiny doposud zjištěných faktů byla publikována jedním z nás (C. H.) ve spolupráci s panem R. Shelfordem, dřívějším kurátorem Sarawackého muzea, který věnoval zvláštní pozornost tomuto předmětu; my zde tudíž reprodukujeme větší část obsahu tohoto vydání, s jistými lehkými změnami, a chceme vyjádřit své díky panu Shelfordovi za jeho laskavé svolení použít tímto způsobem jeho publikaci.

Informace, které se chystáte číst, jsou pravdivé. Jména nebyla změněna v zájmu ochrany zodpovědných osob. Tato kniha možná změní váš život. Po jejím přečtení budete mít jiný pohled na události u nás i ve světě. Bude to velmi kontroverzní kniha. Zpočátku se dočká velmi omezeného rozšíření a ti, jejichž úklady odhaluje, se ji budou snažit v tichosti zneškodnit. Z důvodů, které při její četbě pochopíte, nebudou „seriozní“ publikace zveřejňovat její recnze, ani ji nedostanete v nejbližším knihkupectví. Nikdo však nemůže obyčejným američanům zabránit v tom, aby si knihu předávali mezi sebou. Nakonec těm lidem a organizacím, jejichž jména kniha uvádí, nezbude nic jiného, než její vliv otupit útoky na ni či jejího autora. Je pro ně nesmírně důležité, abyste se nikdy nedozvěděli, co dělají a o co jim jde. Mají v rukou zdrcující zbraň, kterou představují masmédia, schopná tuto knihu zasypat palbou. Už jen samotný objem informací poskytne „odborníkům“ možnost z vás udělat hlupáky, abyste se ani nepokoušeli sami pídit po tom, zda informace z této knihy jsou pravdivé či nikoli. Pominou skutečnost, že autor připouští, že některé jeho myšlenky jsou pouhými dohady, protože ti, kdo pravdu znají, si ji nechají pro sebe. Chytí se nějaké typografické nepřesnosti nebo tématu, o kterém se mluví. Bude-li to k jejich sebeobraně nutné, uchýlí se ke lžím, kterými tuto knihu pošpiní. Lidská psychika raději uvěří těm, kdo budou informace zde předložené bagatelizovat, protože špatné zprávy všichni raději přehlížíme. K naší škodě! Jako vysokoškolský učitel, senátor státu a nyní kongresman jsem se setkal se skutečnými odborníky na maskování svých skutků snahou o zničení svého žalobce. Doufám, že tuto knihu budete číst pozorně a spíše si z ní vyvodíte své vlastní závěry, než abyste přijímali názory těch, kdo se nevyhnutelně musí pokusit ji zdiskreditovat. Možná na tom závisí vaše budoucnost.

Pečlivé posouzení materiálů holocaustu, které byly publikovány dosud žijícími učenci a veřejný úžas nad otázkami: - Jak mohlo k této tragedii vůbec dojít? - Jak mohlo být možné celosvětové zhroucení hodnot? - Proč byl holocaust tak příšerně úspěšný? Tyto klíčové otázky jsou plně zodpovězeny v této knize. Kombinace existujících výzkumů s dříve neznámými nálezy přivedla Dr. Perla k nevyhnutelnému přesvědčení, že to nebyla lhostejná nečinnost světových mocností, která udělala holocaust a konečné řešení tak tragicky účinné. Autor používá rozsáhlou dokumentaci, která přesvědčivě dokazuje, že to byly promyšlené akce části mnoha národů, které udržovaly miliony těch, kteří byli určeni pro zavraždění a věznění v nepřátelské Evropě. Tyto promyšlené akce nezvratně ukazují, že jsou výsledkem spiknutí jednotlivých vlád a rovněž tak na spiknutí mezi vládami. Je zde také souhrnná analýza politik holocaustu u mocností, kterým dosud byla věnována relativně malá pozornost a nebyla prokázána jejich vina: Švýcarsko, Sovětský svaz, Latinská Amerika a Mezinárodní červený kříž. Spiknutí holocaustu vlévá šokující nové světlo na spiknutí a tajné akce světových mocností, které účinně podpořily programy nacistické genocidy. Po přečtení této knihy změníte své názory na mnoho národů.

Bývalý viceprezident německého chapteru Hells Angels Ulrich Detrois napsal knihu o praktikách tohoto klubu. Za to je trest smrti, říká. Mé jméno je Bad Boy Uli. Byl jsem vice-prezidentem v nejnebezpečnějším motocyklovém klubu na světě. Řeknu Vám mů j životní příběh Dnes 55-letý Ulrich Detrois je první vysoce postavený e-člen německého klubu Hells Angels, který si dovolil napsat knihu o nechvalně známém gangu motorkářů. A stále žije. Pekelná jízda je jeho nedávno zveřejněný životopis, v němž vypráví svůj příběh. Brutální historie: uřezával nepřátelům uši, byl několikrát postřelen, podobán. Jizvy od napadení má na několika místech.Tento svět byl plný drog, sexu, zbraní a násilí.Narodil se v roce 1958 v Kasselu, kde vyrůstal s rodiči a se setrou. Otec byl obchodní ředitel, matka pracovala ve veřejném sektoru. Po základní škole šel studovat obor rozhlasového a televizního technika. Ale já toužil mít peníze, hodně peněz Po vojenské službě sice pracoval v jednom obchodě, ale časem se z něj stal vyhazovač v nočním klubu a vymahač dluhů. Vyřešil jsem problém s penězi. Vzhledem k tomu, že jsou v tomto prostředí populární drogy, stal jsem se jedním z distributorů To mu záhy vyneslo 14 měsíců vězení. V roce 1995 založil chapter klubu Bones MC, který v roce 1999 pohltil Hells Angels. Násilné výstřelky, večírky, ženy to vše spolu fungovalo v jenom světě. Měl jsem spoustu času, peněz Užíval jsem si to.Po intrikách vlastních bratrů byl po osmi letech sesazen z funkce vice-prezidenta a nakonec z klubu. Po vyhrožování jeho setře se rozhodl zajít na policii, kde byl záhy zařazen do tzv programu Ochrany svědků. Pak přišlo vystřízlivění.

Pavel Jurijev líčí bez příkras smutnou skutečnost podle své dlouholeté zkušenosti, jíž jako mladý člověk a někdejší komunista prošel, a nakonec nutně došel k závěru, že Sovětský svaz nejen není rájem pracujícího člověka, ale že je to svět naprostého bezpráví, duši ubíjející bídy, násilného odpravování lidí, že je to pravé peklo, jehož hrůzy nemůže Evropan pochopit, a proto jim často nechce ani věřit. Autor knížky nepatří k lidem, kteří plivají na svůj prožitý včerejšek jen proto, že se dostanou na druhou stranu barikády. Neskresluje skutečnosti proto, že by se snad chtěl někomu zalíbit. Pavel Jurijev hovoří prostě, ale z vnitřního přesvědčení, bez zbytečného pathosu, ale s náležitým důrazem. V tomto pojetí jeho práce je také velká síla a přesvědčivost jeho argumentace.

Zednářská společnost i u nás byla velmi mocná. Zednáři to byli, kteří tajně a rafinovaně stavěli zdi mezi lid, kteří skrytě a rafinované vedli a podporovali boj proti katolíkům. Vzpomeňme na zabírání kostelů, znásilňování duchovních při násilném otevíráni církevních památek. Jejich vlivem a mocí byla obsazována přední, vlivná místa v úřadech, aby tak zednářská moc a uskutečňování jejich plánů mělo nejvlivnější opory. A běda tomu, kdo se odvážil postaviti se proti nim a jejich rejdům. Narazil na frontu obhájců, na jimi ovlivněný tisk, byl pronásledován a štván a nejednou existenčně zničen. Dnes, kdy je jejich moc zlomena, je možno, abychom vyhověli žádostem našich čtenářů a poslali jim tuto knížku, v niž zkušený spisovatel a autor odhaluje práci a poslání zednářů v boji proti křestanství. Vydáváme ji nejen pro dobu nynějšího kvasu, ale i pro všechny doby příští, aby připomínala a dokazovala, jak katolický lid má býti na stráži a jak se nemá nechati uspati židozednářským šepotem, zpěvem nebo nářkem.

Hlavní téma této knihy je jedna z nejnásilnějších válek mezi motorkářskými gangy od samotného počátku motorkářské subkultury: Quebecká motorkářská válka. Tento konflikt byl veden mezi dvěma znepřátelenými motorkářskými gangy, a bojovalo se o kontrolu nad velmi hodnotným drogovým obchodem celého Quebecu. Jeden z dvou gangů zapojených do této války se jmenoval "Hell's Angels" ("Pekelní andělé"), a říká se že právě tento gang celou tuto válku započal, když se pokusil svrhnout konkurenční gang použitím hrubé síly.

V tomto výbušném výčtu zločinů a následných maskovacích operací, nabízí Jesse Ventura svým čtenářům odlišný pohled na příběhy, které většina z nás buď slyšela nebo o nich četla v učebnicích historie. Obzvláště ho zajímá ten propastný rozdíl mezi tím, co všechno Americký státní sektor má za informace, a tím co je prezentováno běžným lidem. Ale i média jsou v zatajování reálné historie nápomocna, neboť často odmítají pohlížet na věci z odlišných úhlů pohledu, nebo dokonce aktivně umlčují hlasy lidí, kteří nesouhlasí s názorem širší veřejnosti. Jesse se tedy blíže podívá na všechny ty teorie, které byly během uplynulých let prezentovány, pohlédne jak na pravdu tak i na lži. Bývalý guvernér Ventura se pravdy nebojí. Jak sám říká: "Když je mi k něčemu odepřen přístup, nenechám se zastrašit, právě naopak - Naštve mne to." Ve své knize Americká spiknutí, se pouští do hledání odpovědí na otázky: - Proč se tvrdí, že J. F. Kennedy byl zastřelen zezadu, když je na první pohled vidět, že mu kulka trhla hlavou prudce dozadu? - Je pravdou, že banda zlodějů v aféře Watergate úmyslně zpackala své vloupání, a to na základě pokynů CIA? - Jakým způsobem pomohlo použití elektronických hlasovacích přístrojů, Republikánské straně zvítězit ve dvou - a dokonce skoro ve třech - volbách? - Zda mohly pouhé dva Boeingy 757, strhnout toho osudného jedenáctého září onu dvojici mrakodrapů WTC, a to takovým způsobem, že se roztavila jejich nosná ocelová konstrukce, a že byly v sutinách podzemní požáry ještě více jak tři měsíce po celé katastrofě? - Co je pravdy na prohlášení Americké vlády z roku 2008, že některé korporace jsou "Too big to fail" (Příliš velké, než aby jim mohlo být dovoleno zbankrotovat), a že tedy musejí býti zachráněny, aby nedošlo k ekonomickému kolapsu? - A také se podívá na postupné rozbourávání konceptu občanských svobod, a ukáže vám, jak je toto možné použít pro zavedení stanného práva. Možná, že nebudete věřit všemu, co se v knize Americká spiknutí dočtete, ale alespoň vás tato knížka donutí se hlouběji zamyslet nad všemi těmi věcmi, kterým momentálně věříte. JESSE VENTURA je bývalý guvernér státu Minnesota a autor několika bestsellerů a také má vlastní televizní show Konspirační Teorie (na kanálu TruTV). Žije ve státě Minnesota ale také v Mexiku. DICK RUSSELL je držitel ocenění od společnosti Chevron, ale také autor již deseti knižních titulů, mezi kterými je i jeho předchozí spolupráce s Jesse Venturou, pod názvem Don't start the revolution without me! (Nezačínejte tu revoluci beze mě!, u nás kniha zatím nevyšla)

Na motorce kolem světa Většině motorářů nestačí jenom jezdit po městě. Za chvíli je ovládne nutkání jezdit pořád rychleji a na vzdálenější místa a podlehnou lákadlu otevřené cesty. Ježdění na motorkách není jenom o tom, že tam prostě napálíš nejvyšší rychlost. Je to taky o tom, že si dáváš načas, pomalu polykáš kilometry, křižuješ silnice, necháváš se unést kamkoliv tě cesta zavede, neděláš si starosti s tím, kam máš dojet a užíváš si jízdu. Tento příběh jistě znáte z televizního pořadu, který byl u nás vysílaný pod názvem Na mašině kolem světa. Kniha přináší hlubší a otevřenější pohled na často strastiplnou cestu na dvou kolech , byť s podpůrným týmem v zádech. Dlouhá cesta na jih V pořadí druhé dobrodružství známé herecké dvojice, tentokráte Afrikou. Cherley Boorman glosuje: Vzpomínám si, jak to začalo. Bylo to jednoho pozdního pátečního večera v říjnu 2004. Byli jsme v naší staré kanceláři na Bulwer Street. Všude byly krabice a kusy papíru, a veškeré vybavení bylo pryč. Několik minut jsme tam jen tak stáli a přemýšleli. Tady začala celá naše cesta "Na motorce kolem světa". Tady jsme to všechno plánovali, kontrolovali mapy; tady jsme poprvé uviděli ty motorky. Bylo to za námi. Objeli jsme svět. Byla to obrovská cesta. Impozantní dobrodružství. Ale teď už bylo po všem. Na zdech pořád ještě visely mapy a my zase stáli před nimi. Závod do Dakaru Byli jsme kdesi v kanceláři a do místnosti právě přinesli naši knihu Na motorce kolem světa. Panovalo tam skutečné vzrušení. Oba jsme zavřeli oči a zakryli si je rukama a kniha byla položena na stůl. A pak: ta dá! Byla tady a my jsme tam byli, stáli jsme na obálce hrdě jako dva objevitelé z dávných dob. Naše první kniha. Byla tou první pro nás pro oba a oba jsme se jeden na druhého hrozně křenili. „Fíha,“ řekli jsme. „Koukni na to... ten obrázek se táhne přes celou obálku.“ „Paráda.“Chvíli jsme v ní v tichosti listovali, prohlíželi si skupinové fotky a předčítali jsme kratičké kousky. Hruď mi naplňoval pocit hrdosti, když Charley najednou prohlásil: „A kurva." „Co?“ zeptal jsem se. „Je tady napsaný, že v roce 2006 jedu Dakar.“