Book Star

10 silných ukrajinských příběhů Tato kniha je věnována lidem, kteří byli brutální ruskou agresí vyhnáni ze své vlasti zcela nesmyslně a zbytečně. Představuje deset zajímavých osobností z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Studenta ČVUT Andrije, obor kybernetika a robotika, který k nám přišel po začátku války jako sedmnáctiletý, rok studoval češtinu a pak udělal přijímačky na ČVUT, učitelku angličtiny a ukrajinštiny Ninu, která má tři práce, aby uživila své dvě dcery, jejího manžela Mykolu, který bojuje už třetím rokem na frontě, historika z Oděsy Volodymyra, specialistu na Střední východ, který pracuje v Orientálním ústavu AV ČR, muzikoložku a skladatelku Olenu, která učí na třech základních školách, majitelku tří autentických ukrajinských bister Svitlanu, která studovala v USA a v Kyjevě vedla pětihvězdičkový hotel, profesorku speciální pedagogiky Oksanu, která přednáší na Masarykově univerzitě v Brně, herečku Chrystynu z Charkova, která chodila do jediné ukrajinské školy ve městě a hrála v jediném tamním ukrajinském divadle a dnes pracuje jako asistentka českého chlapečka s cukrovkou v základní škole, restaurátorku obrazů a výtvarnici Yanu, která vytváří národní ukrajinské panenky motanky, a sochařku Olgu. Přijeli k nám, my jsme je přijali, oni tu začali pracovat, bydlet, děti chodí do školy a vzdělávají se. Obohacují nás svojí kulturou, svými znalostmi a dovednostmi. Zkušená autorka biografií známých osobností představuje každého z nich prostřednictvím rozhovoru jako zajímavou, výjimečnou a vzácnou bytost, která si zaslouží pozornost vnímavého českého čtenáře.

„Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi.“ SAMUEL ETO´O FC Barcelona, útok Messi – Eto´o - Ronaldinho, Mistr Španělska 2006, vítěz Ligy mistrů 2006. Velká cesta vzrůstem malého chlapce z Rosaria však v Barceloně započala už 14. prosince 2000 neobyčejným a vzrušujícím příběhem napsaném perem na papírovém ubrousku restaurace Pompela. Carles Rexach, sportovní ředitel Barcelony, sedící naproti třináctiletému Leovi, vytáhne pero, spontánně vezme nejbližší ubrousek a na něj napíše jednoduchou smlouvu mezi klubem a fotbalistou, vlastně klukem. Nevídanému aktu s údivem přihlížejí agent Horaccio Gaggioli a Josep Minguella, hlavní scout, Barcy. A právě příběhem magického až kouzelného papírového ubrousku začíná naše kniha o lehkosti fotbalového génia Lionela Messiho, zřejmě nejlepšího fotbalisty historie. Obsah ubrousku si přečteme. I Luís Enrique, bývalý kouč Blaugranas, o nadpozemském talentu Argentince svěřil|: „Leo by zápas rozhodl, i kdyby u něj jedl večeři.“ Jedinečný, neopakovatelný hráč, v jehož provedení působí fotbal jako opravdová hra, snadně, a přitom neskutečně účelně, je gólová. Leo se navíc stal vůdcem. I proto je Messi ozdoben přívlastkem Zlatého chlapce podobně jako mistr světa z roku 1986 Diego Maradona, uctívaný jako božský, dnes hledící na svého nástupce z nebe. Právě Diegovi autor věnuje v knize speciální přílohu MARADONA. Messi se jako čerstvý majitel Světového poháru může pyšnit ohromující bilancí 838 soutěžních gólů. Suma sumarum v průměru 50 branek za sezonu s číslem 0,77 gólu na zápas! Jen o krok za druhým fenoménem naší doby, Cristianem Ronaldem (901 gólů!, 0,72 na utkání). Oba si za posledních patnáct let podmanili fotbalovou planetu, za nimi zela a nadále zívá obří propast. Leo oproti skvělému Portugalci, mistru Evropy 2016, má však ve vlastnictví nejcennější Světový pohár a osm Zlatých míčů pro nejlepší fotbalistu, tedy o tři více než jeho věčný rival i souputník. Mého hrdinu Lea musí těšit, jak se o něm vyjádřil právě Cristiano, když odpověděl na otázku, kdo je nejlepším hráčem, jakého kdy viděl. „Největším fotbalistou je v mých očích Messi. Rozdíl mezi námi s Leem a dalšími výbornými hráči, jakými byli třeba George Best, můj brazilský jmenovec Ronaldo či Ronaldinho, je v tom, jak dlouho jsem s Messim na vrcholu.“ Oba přirozeně nechybějí v příloze VLÁDCI PLANETY, kterou autor rovněž obohatil Messiho biografii. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradony a Cruijffa - jeden z nejlepších fotbalistů historie, ne-li nejlepší vůbec, a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. „Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal.“ Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: „Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,‘ vykřikovala vždycky. “A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky.“ Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. “Drobek”, jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže – jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech neví, ani netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modrorůžoví „blaugranas“ se v roce 2000 zatím spíše pouze domnívají, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V necelých osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu světových šampionů dvacetiletých. Už v roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a pak nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned osmkrát (2009, 2010, 2011, 2012, 2015, 2019, 2020 a 2023)! Lionel a Cristiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cristiano v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: „Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit.“ Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli i to, co bude. A Diego Maradona, mistr světa z roku 1986, už o osmnáctiletém Leovi bez obav prohlásí: „Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě.“ Diegova předpověd se do puntíku naplňuje. S Barcelonou vyhrává vše, co je možné, krom jiného deset španělských titulů a čtyřikrát Champions League, jako kapitán Albiceleste nejdříve dosáhne v roce 2014 “jen” na stříbro na Mundialu v Brazílii, pak vede Argentince v létě 2021 k prvenství na Copa America, o rok a půl později si plní svůj největší sen. Po finálovém triumfu nad Francií v Kataru 2022 drží nad hlavou vytoužený Světový pohár, současně je se zápisem sedmi gólů a tří asistencí vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu. Výkon a způsob, jakým svou fotbalovou i lidskou osobností přivedl Argentince k titulu byl úchvatný i fantastický. Fanoušek si zřejmě v duchu říkal: není lepšího hráče dnes, ani v historii. Vydejme se v exkluzivním „zlatém“ vydání na Messiho neuvěřitelnou cestu, která i v jeho sedmatřiceti pokračuje skvělou formou v Interu Miami majitele Davida Beckhama. Úchvatná pouť dlážděná výsostným uměním velkého hráče i dobrého člověka nekončí ani v reprezentaci (triumf na Copa America 2024). Jednoduše pohleďme na trávník posetý fotbalovými diamanty a žasněme…

„Rozhodla silná kabina.“ ROMAN ČERVENKA, Mistr světa 2010 a 2024, Hráč sezony IIHF 2024. Roman Červenka svým výrokem vyjádřil podstatu českého zlatého pokladu z pražského šampionátu. Muž, který odehrál 208 reprezentačních utkání, v nichž má na kontě 27 gólů a 50 asistencí, za rekordmanem Davidem Výborným zůstává jen o jedenáct zápasů. „Červus“, jak mu spoluhráči říkají, je velkým týmovým hráčem. Za svou tvořivou a produktivní hru byl na vítězném mistrovství odměněn členstvím v All Star (3 góly, 8 asistencí), a poté zejména prestižním uznáním a titulem Hráč sezony 2023/24 podle Mezinárodní hokejové federace. „Nebojím se říct, že je legendou českého hokeje,“ svěřil o svém parťákovi z první reprezentační i nově pardubické první formace centr Lukáš Sedlák, další národní lídr. Své druhé světové zlato vidí Roman mnohem skromněji, na prvním místě velebí tým. „Že je skvělá kabina, se říká, ale měli jsme fakt dobré charaktery plus spoustu hodně dobrých hráčů. A ještě když přijeli kluci z NHL, dostalo mužstvo větší sílu. Zvedla se. Dodali nám větší jistotu, pocit, že můžeme porazit i ty nejlepší.“ Dovolím si napsat, že Roman Červenka je symbolem veliké a úspěšné kariéry srovnatelné jen s těmi nejlepšími hráči, na zlatém šampionátu zhodnotil a dal ve prospěch národního týmu své obsažné hokejové umění. A právě tahle deviza je obrazem a vkladem velkého hráče. Opravdového lídra. Jen uvažme, že v průběhu pomalu dvou desetiletí výtečně hrál v české lize (titul se Slavií 2008), zářil v Avantgardu Omsk (nejlepší střelec KHL 2011, neproduktivnější hráč play-off 2012), byl obdivovaný ve švýcarském Rapperswillu (nejproduktivnější a nejužitečnější hráč ligy 2022) a samozřejmě v dresu se lvíčkem na prsou (bronz MSJ 2005, bronz MS 2011 a 2022, zlato 2010 a 2024), přičemž poslední dva uvedené šampionáty vedl Čechy jako úspěšný kapitán. Roman si po vítězném pražském tažení za zlatem završeném triumfem nad Švýcary mohl s týmem i uvnitř sama sebe vychutnávat nádherný pocit i jakousi satisfakci. Ne vždycky měl české fanoušky zcela na své straně. Chtěli od něj ještě více, vědomi si jeho značných schopností, naprosto nejvíce. I po posledním bronzu na MS 2022 ve Finsku, kdy byl se ziskem 17 kanadských bodů vyhlášen nejužitečnějším hráčem, rovněž členem All Star. Tehdy byl společně s Davidy Pastrňákem a Krejčím součástí skvělé formace, která dovedla Česko po desetileté pauze ke světové medaili. Bronzu, opravdu sladkému, téměř pozlacenému, jakési předzvěsti „zlaté Prahy“. V onu opravdu zlatou postupně v průběhu šampionátu věřil sám, věřil v ní celý tým kouče a skvělého stratéga Radima Rulíka. „Já jsem vždycky věřil. Je to o vás,“ svěřil Roman po zlaté sklizni. „O tom, jaké budete podávat výkony. Jak na sobě makáte. Je třeba jít dál. Neznamená, že se člověk, s prominutím, posere z toho, když mu něco nevyjde, nebo když mu někdo vynadá. To by toho nikdo moc neodehrál. Takže jsem neměl podle mě myšlenky, že bych se na to vykašlal. Neměl. A hlavně k práci přistupuju tak, že musím vědět, že jsem udělal maximum. Pak se člověk sám sobě může podívat do očí. Já jsem fakt neustále makal, snažil se udržovat. Dneska vidíte, že se to člověku může i vrátit.“ Roman Červenka, skromný muž a velká osobnost českého hokeje, vyřkl jakési své krédo. Slovo, které platí obecně a globálně. Ostatně podobnými principy se řídili i největší giganti hokejové hry, které autor představuje ve speciální příloze nazvané NEJLEPŠÍ HOKEJISTÉ PŘELOMU 20. a 21. STOLETÍ. Na čele je fenomén Wayna Gretzkyho, s ním rovněž Jaromír Jágr a Mario Lemiuex. Společně s velkými současníky, Connorem McDavidem a Sidney Crosbym, také David Pastrňák. Roman Červenka, jeden z nejlepších českých hokejistů současnosti i nová legenda, je navíc sportovcem a člověkem charakterním a nesmírně pracovitým, současně zodpovědným manželem a otcem. Fanoušci si ho postupně zamilovali a stejně jako hráči ho vzali za národního lídra, a to není vůbec málo! Sám napsal příběh mimořádného sportovce s velkou a příkladnou kariérou. „Červus“ je zkrátka skromnou, avšak silně zářící, národní i globální hvězdou.

„Vzpomínáte si, když bylo Messimu nebo Maradonovi 16 let? Lamine je stejný. Máme v péči drahokam.“ LUIS DE LA FUENTE trenér Španělska Fanoušci i fanynky fotbalové hry v její nejúžasnější podobě, budu vám vyprávět jeden neuvěřitelný příběh, jehož malou část jsem poznal na vlastní oči. Myslím a jsem přesvědčen, že se stáváme svědky reálného lidského a sportovního zázraku. Má jméno LAMINE YAMAL. Tenhle dnes sedmnáctiletý teenager byl k němu zřejmě předurčen už ve svých šesti měsících, kdy snědé mimino ve vaničce oplachoval dvacetiletý Lionel Messi. Tehdy, ač teprve vycházející hvězda Barcelony, už šampion Španělska a vítěz Ligy mistrů a s Argentinou mistr světa dvacítek. „Jdu fotit kalendář, budu koupat jednoho chlapečka,“ řekne v prosinci 2007 na tréninku svému idolu Ronaldinhovi – a naprosto nic netušíce – učiní při oplachování neznámého snědého mimina první a jakýsi magický dotek. Messi tehdy nemohl samozřejmě vůbec tušit, že sám získá osm Zlatých míčů pro nejlepšího fotbalistu planety, a už vůbec ne, že v šatně Barcelony na Camp No právě koupe svého možného nástupce. A já se vydávám po stopách tohoto magického doteku. Jak jsem před lety zíral udiveně na fotbalový chrám Barcy, přirozeně nevědoucí, že v jeho útrobách Leo koupal zázračné dítě, tak jsem byl emocemi zasažen v Mataró, stotisícovém město dalekém luxusu, spíše oáze nejrůznějších migrantů, poblíž metropole Katalánska. Seznamuji se se skromnou a chudou čtvrtí Rocafonda, kde v domě se starou pekárnou započal obdivuhodný příběh Lamineho, mého mladého hrdiny. Nahlížím do obchodu, který dodnes provozují jeho strýček a jeden ze třiadvaceti bratránků. Vchod zdobí nástěnná malba Yamala v barcelonském triku, doplněná vlajkami Maroka (země otce Mounira) a Rovníkové Guineje (země matky Sheily) a chlapcova rodného Španělska. Tady hned vedle na betonovém plácku začínal s fotbalem stejně jako mnoho kluků a holek ze střední, a hlavně chudší, třídy. Rodiče tady prostě na registrační poplatky v klubech nemají. Maličký kluk nejdříve sledoval, jak s balonem dovádějí táta a bratranec. Kulatou hračku si rychle zamiloval. „Strávil jsem více času na hřišti než doma. Pokaždé, když jsem vyšel na ulici, hrál jsme fotbal. Tyto zážitky ve mně zůstaly,“ svěřil Lamine. Chlapec má sedm a na betonu v Rocafondě si ho všimne skaut Barcy a čerstvý školák se ocitá v proslulé akademii velkoklubu La Masia. Lamineho talent velice vnímá Fernando Llorente, reprezentant Španělska a hráč FC Sevilla, zvaný El Rey León neboli Lví král. „Ani Messi nebyl v jeho věku na takové úrovni. Dělá neuvěřitelné věci, nemůže být s nikým srovnáván.“ Sám malý i mladý Yamal mnoho jiných srovnání vyslechl už nesčetněkrát, ale nic s ním nedělají, naopak vědom si respektu i úcty k legendě, vysloví: „Nikdy nikdo nebude jako Messi.“ Yamal zažívá v prvním týmu Barcelony premiéru jako nejmladší hráč ve věku 15 let, devíti měsíců a šestnácti dnů v zápase proti Betisu Sevilla. Fanoušci ho přivítali obří choreografií s nápisem „El futuro no espera“ neboli „BUDOUCNOST NEPOČKÁ“ a také Lamineho portrétem s tradiční gólovou oslavou, jak prsty znázorňuje trojku, nulu a čtyřku, poctu své domovské čtvrti Rocafonda s poštovním směrovacím číslem 08304. Mladíka ozdobí titul „The Youngest“, nejlepší nejmladší hráč světa, rovněž jako nejmladší hráč La Ligy skóruje (16 let, 87 dní). Ve své první sezoně 2023/24 nastoupil do 50 zápasů a vstřelil sedm gólů a na dalších jedenáct přihrál. Ještě o dva měsíce dříve se poprvé objevil v áčku Španělů, aby pak na německém EURO nejprve v zápase s Chorvatskem naservíroval branku Carvajalovi a pak také doslova vytvořil nádherný gól podobný uměleckému dílu v semifinále proti Francii. Dva dny před svými sedmnáctinami. Den po nich už třímá nad hlavou pohár mistra Evropy. Právě opora Realu i národní La Roji Dani Carvajal, bek se šesti vítězstvími v Lize mistrů, vystihuje Lamineho téměř dokonale. „Je to ještě dítě, ale s talentem, který mají jen vyvolení. Jako by se ho dotkl fotbalový bůh.“ Ostatně ono se díky Messimu tak stalo! Tímto vším v čase evropského šampionátu euforicky žila velká rodina také v rocafondském baru El Cordobés, kde jsem se setkal s Lamineho tátou Mounirem a nadšenými fanoušky. „Můj syn bojoval o svůj sen a na něj dosáhl,“ svěřil mi Mounir Nasraoui. Co vlastně ten kluk dělá, co umí tak zvláštního a výjimečného? Dokáže se bleskovou kličkou či driblinkem uvolnit z uzavřeného prostoru, proniknout ke středu ze svého pravého křídla stylem á la Nizozemec Aarjen Robben, přihrát do šance anebo vypálit skvělou levačkou, kterou vstřelil tak výstavní gól Francii. Něco podobného předvádějí z levé strany parťák z nároďáku Nico Williams, hvězda Bilbaa, či v Bílém baletu Vinicius Junior. Právě tyto dvě vycházející mladé komety stejně jako dalších 14 mladých hráčů autor představuje ve speciální příloze symbolicky nazvané „BUDOUCNOST NEPOČKÁ“. Možná se z nich jednou stanou „VLÁDCI FOTBALU“, jak autor nazval druhou speciální přílohu o opravdových velikánech. Avšak kdo podobným způsobem jako Lamine či Nico a brazilský „Vini“ téměř dvě desítky let rozkládá obrany soupeřů a činí gólmany bezmocnými? No přece ikonický Messi! „Yamal je levonohý, chodí dovnitř zprava. Jsou v něm záblesky Messiho, ale mluvíme o nejlepším hráči všech dob, takže je moudřejší nesrovnávat,“ upozorňuje Xavi. „Téměř vždy se rozhodne správně. To je ve fotbale nejtěžší. Nerad to slovo používám, ale Lamine je výjimečný. Má v hlavě bohatě rozvětvený strom bleskových úsudků – košatou korunu variant. Najde řešení za všech okolností.“ A co ještě mimořádného jsem u Yamala vypozoroval? Nehraje pouze fotbal, on se hrou baví a přenáší na fanoušky svou radost. Lamine, kluk z posledního ročníku střední, má velkou přirozenou inteligenci. Nejen herní a nehraje jen úchvatný fotbal jako z playstationu, ale také hovoří jako kniha! Vůbec ho netrápí, že jeho tržní hodnota činí nějaké čtyři miliardy korun a že si ho Barcelona cení na rovnou miliardu eur. S jakousi klukovskou úsměvnou obavou sdělí, že myslí na svého učitele, aby se na něj nezlobil, že zanedbává docházku, ale že všechno dožene, ostatně se učil i na Evropě v Německu. Učitelem a zároveň Lamineho vzorem se přirozeně stal Messi, s nímž se u Blaugranas setkával. Jakýsi nadpozemský hráč, který za sedmnáct let v růžovomodrém dresu získal 34 trofejí, a s ním také Neymar, který ovlivnil Yamalův herní styl bleskovou schopností svých nohou. Jako by řekl obráncům: než se nadějete, jsem pryč! Největší talent současného fotbalu touží kráčet ve stopách těchto vládců nejpopulárnější hry, kterou si poprvé zamiloval na betonovém plácku Rocafondy. A právě tam začíná tento veliký příběh.

Herečka našich srdcí „V dětství mi bylo všechno jasnější než teď. Určitě jsem byla rozumnější. Ale asi je dobře, že už nejsem tak šíleně rozumná. Jsem tolerantnější, usměvavější, a přestože mám mnohem více starostí, i bezstarostnější.“ Hovoříme-li o některých hercích vzhledem k jejich mimořádnému talentu a hereckému mistrovství jako o Pánech Hercích, pak bychom se neměli bát označit tímto přízviskem ani ženy, Paní Herečky. Jedno jméno je mezi nemnohými z nich zcela výjimečné, protože se do dějin československé a české kinematografie zapsalo zlatým písmem: Libuše Šafránková. Bude navždy spojena s nejpopulárnější českou filmovou pohádkou všech dob, legendárním snímkem Tři oříšky pro Popelku. Nejreprízovanější, nejsledovanější, nejmilovanější pohádkou, která je dodnes hitem každých Vánoc, ať už ji vysílá kterákoliv televize. Jméno Libuše Šafránková i tvář této krásné, půvabné, jemné a něžné Paní Herečky provázejí již několik generací televizních a filmových diváků, jsou stálicí, jistotou, zárukou kvality jak hereckého výkonu, tak i projektů, kterých se účastní. Společně se svým manželem, rovněž Panem Hercem Josefem Abrhámem, paní Libuše pečlivě vybírala. A tak jsou v jejím hereckém portfoliu takové legendy, jako Macourkův a Vorlíčkův hit Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, pohádky Princ a Večernice, Třetí princ, Sůl nad zlato, Nesmrtelná teta, Elixír a Halíbela nebo Micimutr, slavné svěrákovské komedie Vrchní, prchni! a Vesničko má středisková nebo Menzelovy Slavnosti sněženek podle Hrabala, také Obecná škola a oscarový Kolja z dílny pánů Svěráků, veleúspěšné seriály Četnické humoresky a poslední řada Nemocnice na kraji města... A také filmy Všichni moji blízcí, Báječná léta pod psa podle Viewegha nebo Menzelovi Donšajni. Není divu, že Libuše Šafránková v roce 2008 v anketě televizních diváků o nejpopulárnější hereckou osobnost století Hvězda mého srdce zvítězila společně s Vladimírem Menšíkem. Nezapomenutelné je rovněž její pětadvacetileté divadelní angažmá v legendárním Činoherním klubu, do jehož dějin se výrazně zapsala. Libuše Šafránková prokázala velkou statečnost, když dlouho dokázala bojovat se zákeřnou nemocí. Všichni, kdo ji milují a váží si jejích osobnostních kvalit i hereckého umění, se o ni báli a drželi jí palce. Nejprve nad nemocí zvítězila a mohla si užít roli, která pro ni byla jednou z nejkrásnějších – pětinásobné babičky. Ke svým 65. narozeninám dostala totiž v červnu 2018 jako dárek od svého syna Josefa Abrháma mladšího další dvojčátka. Dál byla velice statečná, ale o tři roky později, počátkem června 2021, nás Hvězda našich srdcí opustila. Tato kniha je poctou autorky mimořádné herecké hvězdě, vzácné a krásné ženě, naší věčné a neopakovatelné Popelce.

Evropský Pelé v Bílém baletu „Už jako malý kluk jsem měl sen, že se stanu fotbalistou Realu, nejlepšího klubu světa. Že jsem se stal jeho součástí, je ozvěnou mého srdce. Za tento klub a jeho znak dám svůj život!“ ‚Hala Madrid‘, neboli ‚Ahoj Madride a Estádio Santiago Bernabéu‘, mohl Kylian zvolat po dvanácti letech, kdy se ve svých třinácti s tátou Wilfriedem do svatostánku Realu vypravil za Cristianem Ronaldem, aby získal podpis svého idolu. Dnes má v nejslavnějším klubu planety pětileté angažmá v celkové hodnotě 250 miliónů eur. Mbappé, kluk z pařížského předměstí Bondy, však za oněch dvanáct let svou vrozenou rychlostí uběhl velkou cestu. Oprávněně si vysloužil metaforu a pojmenování „Evropský Pelé“. Co nejlepší fotbalista současnosti dokázal na mistrovství světa 2018 v Rusku, to předvedl před šedesáti lety na šampionátu ve Švédsku pouze nejslavnější Brazilec. Tehdy jako sedmnáctiletý vstřelil šest gólů a zařídil Kanárkům první z pěti titulů mistrů světa. Kylian ho v devatenácti napodobil a čtyřmi zásahy pomohl Francouzům ke druhému zisku Světového poháru. Na dalším mistrovství světa v Kataru 2022 přidal dalších osm (!) gólů, avšak Le Bleus podlehli až ve strhujícím finále (3:3, penalty 2:4) Messiho Albiceleste. Kylian v něm vstřelil hattrick, další gól v rozstřelu, avšak ani tento heroický střelecký výkon nestačil na zlato. Mbappé – ve svých pětadvaceti – mistr i vicemistr světa a jasný následník fotbalového trůnu, nástupce právě Lionela Messiho a Cristiana Ronalda, dvou géniů, kteří předběhli naši dobu a překonali všechny možné individuální rekordy, které zdolat bylo možné. Až na tři tituly mistra světa Pelého. „Král zůstává králem. Pelé psal fotbalovou historii a já se snažím vytvořit vlastní stopu,“ prohlásil Kylian. A Mbappého fotbalový otisk je sakramentsky výrazný, vždyť ve své mladé kariéře zapsal na 330 gólů, Cristiana a Lionela tak překonal, oba byli v jeho věku někde na metě 200! Jaké přednosti činí Kyliana naprosto výjimečným? Zejména vedení míče a excelentní technika v úžasné rychlosti, blesková klička a přesná střela. Připomíná geparda s balonem, po Cristianovi se stal nejrychlejším fotbalistou právě on, a to s úžasnou hodnotou 36 kilometrů za hodinu, přičemž brilantní technika i ve sprintu je u něj samozřejmostí. Donatello, jak mu díky určité podobnosti se želvím nindžou zpočátku v kabině Paris Saint-Germain říkali, je neudržitelný a nezastavitelný, pokud obránci nepoužijí nedovolený zákrok, což činí jako jedinou možnost v zoufalství poměrně často. Když se totiž Kylian zmocní balonu, ocitá se v roli Leonarda di Capria ve filmu „Chyť ho, když to dokážeš“. Co či koho považuje génius kamerunsko-alžírského původu ve fotbale za nejhodnotnější? „Vybral bych Messiho levou nohu, Neymarovu pravou, Ronaldovu mentalitu a Buffonovu třídu. Mě s nimi spojuje ctižádost, víra, že když udělám maximum, nic není nemožné. Nechodím do klubů, nezajímá mě noční život. Plně se soustředím na fotbal. Na to, jak dosáhnout nejvyšší možné úrovně.“ Jak je zřejmé, Mbappé má skvělou inspiraci, motivaci rovněž. A myslím, že jeho ambice nezměnila ani skutečnost, když v létě 2022 ještě odolal nabídce Realu Madrid, a zůstal v Paříži. Filozofickou otázkou je, zda se se měl vzdát svého snu, a neměl se skutečně stát členem Bílého baletu už tehdy, jak si vždycky přál, jak tolik toužil? „Vždy to bylo těžké rozhodnutí. Neměl jsem problémy s tlakem, s tím žiji od svých čtrnácti let. Všichni vědí, že jsem chtěl odejít už vloni. Byl jsem přesvědčený, že to bylo v té době nejlepší. Teď je jiná situace, a to po sportovní i osobní stránce. Ve Francii jsem vyrůstal, vždycky jsem tu žil. Odejít by nebylo správné. Změnil se i sportovní projekt. To mě přimělo zůstat, myslím, že můj pařížský příběh ještě neskončil. Věřím, že v Realu mi lidé porozumí. Realita je taková, že jsem Francouz. Jako Francouz chci zůstat tady a dovést Francii na vrchol, posunout svůj klub a ligu dopředu.“ Barvy klubu Saint-Germain šlo opustit opravdu velice těžko, jelikož nabídky a pozice, kterých se mu nově dostalo, jsou historicky nevídané. Kylian během dvou smluvních let vydělal nějakých deset miliard korun (!), k tomu mohl spolurozhodovat o složení kádru a nákupech hráčů. Smysl to dávalo s ideou, že klub chce být nejlepším v Evropě a na světě, cílem je konečně vyhrát Champions League. Aby „evropský Pelé“ město nad Seinou neopouštěl, k tomu také přispěl sám Emmanuel Macron. Nepochybuji, že géniovi s míčem řekl něco velkého ve smyslu: ‚Chlapče, zůstaň, jsi budoucnost Saint-Germain i Francie.‘ Podobných privilegií a společenského uznání se nedostalo nikomu jinému, než Pelému, Ronaldovi a Messimu. Idea byla krásná, leč nenaplněná. Ani s „uprchlíky“ z Barcy Neymarem a Messim, ani bez nich. Tituly v domácí Ligue 1 byly pro PSG málo, souboru velkých hvězd chyběl soulad a úžasný lodivod, tedy devizy, jaké zdobí nejlepší kluby posledních dvou let – Manchester City Pepa Guardioly a Real Madrid Carla Ancelottiho. Bylo od Kyliana velice moudré, že si bránu do klubu svého snu nechal pootevřenou a že s Florentinem Perézem, prezidentem Bílého baletu, byl nejen „na laně“, ale i nablízku. „Už se těším, až tě uvidím, jak rozzáříš Bernabéu,“ vzkázal Kylianovi Cristiano, který už před dvěma lety předeslal: „Příští roky budou patřit Mbappému. Za Real jsem dal 450 gólů, celkem přes 800 (dnes 895, tedy více než Gretzky v NHL!). Zkus to překonat!“ Výzvu jako hrom a nový velký začátek s kapitolou Real Madrid představuje v životě Kyliana Mbappého datum 16. červenec 2024. I proto tento uvěřitelný i neuvěřitelný Kylianův příběh, chlapce z chudého pařížského předměstí, a dnes nástupce Ronalda a Messiho na fotbalovém trůnu.

„Člověk má všechno napsaný v ruce.“ Fatalista. Nejen kvůli víc jak dvacetiletému účinkování ve hře ‚Jakub a jeho pán‘ podle novely Milana Kundery, inspirované Diderotovým Jakubem Fatalistou, ale tak nějak vůbec. Jak sám říká, je člověkem okamžiku. Průšvihář. Trojky z chování za neomluvené hodiny, které trávil za školou s cigaretou v ruce, poněkud jiná vizáž než pečlivě učesaná pěšinka a šuškandy na chodbách i ve sborovně...Zkrátka už tehdy vybočoval z průměru. Ale o studiu herectví v mládí vůbec neuvažoval, vždyť v jeho rodině nikdo žádné umělecké sklony ani nadání neměl. Chtěl studovat kunsthistoriku. Kuřák. Kouřit se naučil ve čtrnácti, první cigaretu vykouřil pod pardubickým zámečkem. K jeho kladnému vztahu k vůni tabákového kouře možná přispěla babička z Kutné Hory, která pracovala v tamní tabačce. Malý Jiří tam prožil se svým bratrem podle jeho slov krásné dětství, kdy se prý naučil všechny neřesti – kouření, pití... Idol. Výška sto osmdesát pět, černé polodlouhé vlasy do patky, černé oči, a navíc charakteristický nakřáplý hlas, kvůli kterému se málem nedostal na JAMU – komu by se nelíbil? Jenomže tu byla Andrea, jeho famme fatale, s níž se seznámil během prvního ročníku studia na JAMU. Ona tehdy ještě studovala gymnázium... Prezident. Všichni si ho nejvíce spojují s jedním z nejstarších světových filmových festivalů, založeným v roce 1946 v Karlových Varech, který v roce 1994 společně s filmovou kritičkou Evou Zaoralovou, vysoce uznávanou doma i v zahraničí, zvedl jako Fénixe z popela poté, co se o rok předtím tehdejší první vláda Václava Klause rozhodla, že festival z ekonomických důvodů zruší. Dnes Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary patří k nejprestižnějším akcím svého druhu vedle přehlídek v Cannes, Berlíně, Benátkách, Locarnu ad. Je považován za nejvýznamnější ve střední a východní Evropě. Herec. Zanechal nesmazatelnou stopu v české i slovenské kinematografii. Jen si vzpomeňme na jeho doktora Skalku v seriálu Sanitka z roku 1984, jehož nečekanou smrt oplakávaly snad všechny divačky. Třetího prince ze slavné pohádky s Libuškou Šafránkovou. Pumpaře od Zlaté podkovy. Pravěkého Sokola v trilogii podle Štorcha. Inženýra Jacka Rošta v Páralově Katapultu. Oldřicha v historickém dramatu Otakara Vávry. Pátera Floru Českými lvy oceněného filmu Je třeba zabít Sekala. Samuela v Mináčově Všichni moji blízcí, za což získal prvního Českého lva za vedlejší roli. Boha v Andělu Páně I a II. Spisovatele Karla ve snímku Líbáš jako bůh a pak i ďábel Věry Poledňákové. Krále v originálním kostýmu v pohádce Princezna a písař. Veterináře Jana v road movie Teorie tygra. Majora Hrubého v seriálu Strážmistr Topinka. Zbožňovaného dědečka ve stejnojmenném filmu. Výčet rolí Jiřího Bartošky zaplní několik stránek. Milovník života. Kromě dobrých cigaret má rád krásná auta, kvalitní pití, karlovarský festival a Thermal, dům v Andělské Hoře, dovolené na Elbě a v Řecku.

„Žiju si svůj sen a nikdy se z něho nechci probudit.“ Autor knihy nejdříve pátrá ve Funchalu, hlavním městě Madeiry, ‚Zeleného ostrova‘, po prvních krůčcích chlapce s velkým snem, aby se s ním pak osobně setkal v Madridu. Psal se 20. leden 2011 a bylo po zápase Španělského poháru Atlétiko vs. Real. Tenkrát netušil, že právě stojí tváří v tvář mladému muži, tehdy šestadvacetiletému, který se za deset let stane nejlepším střelcem fotbalové historie. I proto může psát a vyprávět strhující příběh o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z ostrova v Atlantiku. Právě ve Funchalu a jeho čtvrti Santo António a ulici Quinta do Falcao se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci se zapsat do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině. Oporou mu je fotbalová máma Mária Dolores a Cristiano má pak jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a třikrát Premier League. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ A on se jím už skutečně stal stejně jako je NEJLEPŠÍM STŘELCEM FOTBALOVÉ HISTORIE. V kariéře nastřílel více než 850 soutěžních gólů, z nich 125 za Portugalsko, dalších 141 v Lize mistrů a je tak rovněž nejlepším reprezentačním střelcem i kanonýrem nejprestižnější klubové soutěže. Ronaldo je – jednoduše a výstižně vyjádřeno – rekordmanem fotbalových rekordů, jejich výčet nám připadá nekonečný. Podobně jako u druhého fotbalového králi současnosti, Messiho. Cristiano a Lionel si zkrátka pronajali fotbalovou planetu na dobrých patnáct let, prostě svým uměním a svými osobnostmi předběhli svou dobu a také čas, který ve fotbale nastane. I v tomto jsou souměřitelní s Pelém a Maradonou. Právě Leovi pak předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní “Rok Ronalda”. Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů a jen o půldruhého měsíce později slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. “Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili,” vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. “Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi.” Velká žeň jednoho ze dvou panovníků současného fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce, pokřtěném v kostele Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše – pětkrát Champions League, tři anglické tituly (Manchester United), dva španělské (Real) a italské (Juventus) - je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také tlukot vítězného srdce. Cristiano navíc dnes společně s Lionelem Messim není jen nejlepším fotbalistou prvního dvacetiletí našeho věku, pro mladé generace představuje také obrovský vzor a symbol životního stylu i proto, že silnou hodnotou je pro něj velká rodina. Lze bez nadsázky říci, že Ronaldo je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa, jako třetí sportovec světa a první fotbalista dokázal vydělat přes miliardu amerických dolarů. Jednoduše chlapec z Madeiry napsal svůj úžasný příběh, který nadále pokračuje v národním týmu Portugalska a mužstvu Al Nassr FC Rijád v Saudi Premier League. A tak se společně s autorem v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem a rozsáhlou obrazovou přílohou, začtěme do života chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚LEGENDĚ jménem CRISTIANO RONALDO‘. Součástí knihy je rovněž rozsáhlá příloha VLÁDCI FOTBALU, která představuje nejlepší fotbalisty současnosti.

„Někdy mám pocit, že má ‚penalta století‘ překonala všechno, co jsem kdy na hřišti udělal. Je pravda, že pro mě měla zásadní význam. Stal jsem se slavnějším.“ ANTONÍN PANENKA 75 let, mistr Evropy 1976, patron knihy Co asi nejvíce zajímá fotbalového fanouška? Jednak přirozeně bitva o Světový pohár, která se koncem roku 2022 odehrála v Kataru se splněným snem Lionela Messiho, sedminásobného držitele Zlatého míče a jednoho z géniů v dějinách fotbalu. Argentinský polobůh triumfoval, bohužel, opět bez účasti nás, Čechů. Ovšem počátkem léta 2024 se, věřím, můžeme těšit na druhou nejsledovanější fotbalovou událost – EURO v Německu. Evropský šampionát, doslova za humny, jak časově, tak i pro cestu autem, událost, která nám učinila mnoho radosti. V její historii od roku 1960 získali Čechoslováci a Češi jedno zlato i stříbro a tři bronzy. Krásná bilance – obohatíme ji, anebo otevřeme brány čtvrtfinále jako na EURO 2020? A za druhé: fotbalový svět i jeho samotný fanoušek se i před touto vrcholnou akcí také ptají: Kdo jsou po boku Messiho, jeho idolu Maradony a samozřejmě Pelého, trojnásobného mistra světa a fotbalového krále, nejlepší jedinci v historii fenomenální hry? A jak se jmenují nejlepší Evropané? Ti, kteří se vryli do našich pamětí, a hlavně ti současní, které uvidíme na EURO 2024. Velkými současníky jsou nový fenomén KYLIAN MBAPPÉ a již legendární CRISTIANO RONALDO, pětinásobný držitel Zlatého míče a s 835 (!) soutěžními góly nejlepší kanonýr historie. S Messim (800 branek), megaplejer, prostě oba jsou TI VÝJIMEČNÍ Z NEJLEPŠÍCH. Myslí si to také Iker Casillas, bývalý gólman Realu Madrid a Španělů, dnes fotbalový filozof. „Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní,“ zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Ano, oba se stali legendami a stojí po boku Pelého a Maradony. Nás bude zajímat, kdo před Ronaldem a Mbappém vládl Evropě a kdo je na vrcholu současném, anebo k němu směřuje? Jací hráči se stali hvězdami evropských šampionátů? Španěl Luis Suárez a Rus Lev Jašin jako první mistři Evropy, 70. léta patřila Johanu Cruijffovi, Franzi Beckenbauerovi a Gerdu Müllerovi. V „osmdesátkách“ vynikají Michel Platini a Marco van Basten, později udivují Italové, a zejména trio Paolové Rossi a Maldini s Robertem Baggiem. Počátek našeho věku je „francouzský“ ve znamení Thierry Henryho a Zinedina Zidana. Následovali velcí tvůrci hry Xavi a Iniesta a po nich legendární Cristiano, mistr Evropy 2016, a úžasný mladíček Kylian. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty evropské historie náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, star bronzového EURO 2004. K nim se svou velikostí řadí ANTONÍN PANENKA, jeden ze strůjců našeho zlata z roku 1976. Právě zakladatel “penaltového oblouku”, jeden z nejslavnějších Čechů, je ambassadorem této knihy. Jsem rád, že mohu v úvodu přednést jeho alespoň stručnou autobiografii žijící a velice skromné legendy, s níž jsem mohl prožít krásný fotbalový svět. A tak se vydejme s novodobými hrdiny Ronaldem a Mbappém za jejich významnými předchůdci a rovněž poznejme současné hráče mimořádných kvalit Luku Modriče, Harryho Kanea, Roberta Lewandowského, Kevina de Bruyneho a objevme i jejich možné nástupce - Bruna Fernandese, Erlinga Haalanda, Gaviho či Judea Bellinghama. Interesantní a speciální otázka zní: Obhájí prvenství z Wembley v roce 2021 Italové s gigantem v bráně Gianluigi Donnarummou anebo na EURO v Německu zvedne nad hlavu pohár pro nového mistra starého kontinentu někdo z jmenovaných?

„Můj životní sen se splnil. Stal jsem se s Argentinou mistrem světa.“ Messiho bývalý spoluhráč a střelec Barcelony Samuel Eto´o už v dubnu 2017 krátce poté, co Lionel zapsal v El Clásiku proti Realu svůj druhý gól a barcelonský s číslem 500, a navíc vítězný (3:2), světu vzkázal: „Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi.“ A tehdejší kouč Barcy Luís Enrique s nadsázkou o lehkosti géniova fotbalového bytí přidal: „Leo by zápas rozhodl, i kdyby u něj jedl večeři.“ Jedinečný, neopakovatelný hráč, v jehož provedení působí fotbal jako opravdová hra, snadně, a přitom neskutečně účelně, je gólová. Leo se navíc stal vůdcem. I proto je Messi ozdoben přívlastkem Zlatého chlapce podobně jako mistr světa z roku 1986 Diego Maradona, uctívaný jako božský, dnes hledící na svého nástupce z nebe. Právě Diegovi autor věnuje v knize speciální přílohu MARADONA. Messi se jako čerstvý majitel Světového poháru může pyšnit ohromující bilancí 830 soutěžních gólů. Suma sumarum v průměru 50 branek za sezonu s číslem 0,77 gólu na zápas! Jen o krok za druhým fenoménem naší doby, Cristianem Ronaldem (850 gólů, 0,72 na utkání). Oba si za posledních patnáct let podmanili fotbalovou planetu, za nimi zela a nadále zívá obří propast. Leo oproti skvělému Portugalci, mistru Evropy 2016, má však ve vlastnictví nejcennější Světový pohár a sedm Zlatých míčů pro nejlepší fotbalistu, tedy o dva více než jeho věčný rival i souputník. Rovněž vlastní prestižní Cenu Laureus z roku 2019, kdy je vyhlášen nejlepším sportovcem světa. Oba přirozeně nechybějí v příloze NEJLEPŠÍ FOTBALISTÉ PLANETY, kterou autor rovněž obohatil Messiho biografii. Lionel, dnes společně právě s Cristianem - po boku Pelého, Maradony a Cruijffa - jeden z nejlepších fotbalistů historie, ne-li nejlepší vůbec, a technicky nepochybně nejvybavenější hráč, nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. „Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal.“ Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: „Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,‘ vykřikovala vždycky. “A byla to ona, přesvědčila nás, abychom mu koupili kopačky.“ Cesta, jakou Leo, dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. “Drobek”, jak mu říkali, v jedenácti míč ovládá jako nějaký kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů. Jenže – jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Nedostává se mu růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu, vidí trenéři. Fyzicky hru prostě nezvládne. Mají strach Lea vůbec postavit, hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria, Atlético Newell´s Old Boys. Když chlapec oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech neví, ani netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel deset tisíc kilometrů do akademie Barcelony, výjimečné líhně La Masia. Modrorůžoví „blaugranas“ se v roce 2000 zatím spíše pouze domnívají, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového klenotu, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V necelých osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu světových šampionů dvacetiletých. Už v roce 2009, ve svých dvaadvaceti, poprvé získá Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda a pak nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned sedmkrát (2009, 2010, 2011, 2012, 2015, 2019 a 2020)! Lionel a Cristiano, novodobí giganti fotbalu, pořádají střelecké dostihy. Co na tom, že Ronaldo vstřelí v jedné sezoně za Real Madrid 60 branek, když Messi jich v Barce zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Müllera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cristiano v roce 2014 překonal hned sedmnácti zásahy. Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických statistik, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: „Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit.“ Messi a Ronaldo jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli i to, co bude. A Diego Maradona, mistr světa z roku 1986, už o osmnáctiletém Leovi bez obav prohlásí: „Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě.“ Diegova předpověd se do puntíku naplňuje. S Barcelonou vyhrává vše, co je možné, krom jiného deset španělských titulů a čtyřikrát Champions League, jako kapitán Albiceleste nejdříve dosáhne v roce 2014 “jen” na stříbro na Mundialu v Brazílii, pak vede Argentince v létě 2020 k prvenství na Copa America a o dva roky později si plní svůj největší sen. Po finálovém triumfu nad Francií v Kataru 2022 drží nad hlavou vytoužený Světový pohár, současně je se zápisem sedmi gólů a tří asistencí vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu. Výkon a způsob, jakým svou fotbalovou i lidskou osobností přivedl Argentince k titulu byl úchvatný i fantastický. Fanoušek si zřejmě v duchu říkal: není lepšího hráče dnes, ani v historii. Vydejme se v exkluzivním „zlatém“ vydání na Messiho neuvěřitelnou cestu, která i v jeho šestatřiceti pokračuje skvělou formou v Interu Miami, pouť dlážděnou výsostným uměním velkého hráče i dobrého člověka, trávník posetý fotbalovými diamanty.

Čtete příběh o malém, a dnes velikém, hokejovém Davidovi, přezdívaném „Pasta“, české i globální star. David Krejčí, uznávaný hokejový mozek, nejlépe objasňuje, proč pravé křídlo Bostonu Bruins a českého reprezentanta vidí tak vysoko. „Pasta je schopný zvládnout úplně všechno. Není jen čistokrevným střelcem, má dokonale neviditelné nahrávky. Když vnímáte hokej v televizi, vše vypadá jednoduše, vidíte ho v akci naživo a jen kroutíte hlavou, co dokáže,“ vysloví jeden z nejlepších centrů NHL, ale rovněž obdivovatel umění Messiho a Ronalda. Ví tedy nepochybně, co říká. A jaký má David na takové hokejové umění recept? „Hokej je zábava,“ vysloví ledabyle, když sklízí obdiv fanoušků, žurnalistů. Se stejnou lehkostí překonává gólmany. Pasta slova svého parťáka více než naplnil v uplynulé sezoně, ve které se stal po Kanaďanu Connoru McDavidovi s 61 zásahy druhým nejlepším střelcem základní části NHL a v kanadském bodování ligy skončil třetí (113 bodů) právě za tímto novým velikánem a jeho spoluhráčem z Edmontonu Němcem Leonem Draisaitlem. Nabízí se jednoduše napsat, že Pastrňák, pokud uvážíme, že McDavid představuje vyšší galaxii, je nejlepším „normálním“ hokejistou planety. Hranici 60 gólů překonal jako teprve druhý hráč Bostonu, legendární Phil Esposito tuto metu zdolal čtyřikrát. „Když jsem byl mladší, Brad Marchand mi řekl, že musím cílit vždy o deset branek výš, než si myslím, že zvládnu. Věřil jsem, že jsem schopný dát 50 gólů, takže jsem mířil na šedesátku. Upřímně jsem si ale nemyslel, že bych ji mohl překonat.“ Pastrňák předložil důkaz své platnosti pro tým také na mistrovství světa 2022, kde oba Davidové s kapitánem Romanem Červenkou vytvořili rozdílovou formaci, která Česku po jedenácti letech vyhrála medaili. Bronz, ale opravdu sladký, pozlacený. „Pástrnak skórs,“ slyšíme v přenosech ze zámoří velice často, anebo „goal Pástrnak“. Pouhá dvě slova jsou už zažitými slogany, které se nikdy neomrzí. Fanoušci se trefami čísla 88 mohou kochat nekonečně, jelikož neustávají. Jak góly vlastně střílí? Tohle umění pregnantně definoval Tomáš Vokoun, zlatý reprezentační gólman z let 2005 a 2010, muž s velkou kariérou v NHL. „Pasta je předně fantastický hráč, který si toho dovolí strašně moc. Má ruce blízko u sebe, takže nikdy nevíte, kam vypálí. Jestli nahoru, dolů. Střílí rychle a přesně. Když má příležitost, nekompromisně ji promění. Navíc dokáže hrát s klidem. Ohromně si věří.“ David představuje nejzářivější hvězdu, stačí si jen uvědomit, že vysoce ceněný snajpr NHL zapsal v této soutěži v deseti sezonách 301 gólů, včetně asistencí 617 kanadských bodů a v české bilanci a v daném údobí se řadí za fenomenálního Jaromíra Jágra (387 gólů a 958 bodů), který v kariéře dosáhl na 1921 bodů (766 + 1155) a je po Waynu Gretzkym (2857 bodů) druhým nejproduktivnějším hráčem historie NHL. Tohle jsou už čísla jako z jiné planety, ale také z jiné doby, avšak i o srovnání gigantů, minulých i současných, autor píše. Čtenář se v příloze knihy NEJLEPŠÍ HOKEJISTÉ PLANETY dozví o top hráčích historie. Pastrňák má s Alexandrem Ovečkinem, kanonýrem washingtonských Capitals, nejtvrdší střelu. Jednoduše dělo. I proto také přezdívka „bostonský škrtič“, který svými zásahy zadusí soupeře. Společně s ruským šutérem „Ovim“ (v kariéře 822 gólů, „jen“ o 72 za Gretzkym!) dosáhl v roce 2020 na Art Ross Trophy pro nejlepšího střelce základní části. Škoda jen, že o rok dříve po finálovém souboji Bostonu se St. Louis nezvedl nad hlavu vytoužený Stanley Cup. „Stoprocentně je to nejhorší porážka, kterou jsem ve své hokejové kariéře zažil. Bolí moc, těžko se polyká, takové pocity jsem ještě nikdy neměl,“ svěřil David po prohraném finále. Možná ještě více ho v poslední sezoně muselo mrzet vyřazení v prvním kole play-off Floridou po té, co Bruins suverénně s rekordními 135 body a úžasným skóre 305:177 ovládli základní část a získali Prezidentský pohár. Talent s velkou morálkou má však stále jen mladých sedmadvacet a vlastně nejlepší léta i celou kariéru před sebou, ale už dnes je obdivován. Je třeba zajímavé, co řekli o umění čísla 88 další dvě největší hvězdy Bostonu: „Úžasný hráč, má hromadu talentu, fantasticky ovládá hru. Baví mě se na něj koukat,“ řekne křídelník Brad Marchand. A dnes již legendární centr Patrice Bergeron, který právě Bredovi a Davidovi předal žezlo vůdců? „Má obrovský talent, dokáže se uvolnit pomalu v jakékoliv situaci. Navíc vyhrává souboje, a to dělá ve hře velký rozdíl.“ V sumáři mohu napsat, že démon z Havířova si hraje svůj vlastní hokej, samozřejmě, s podporou skvělých spoluhráčů. David Pastrňák, nejlepší český hokejista současnosti, je navíc sportovcem a člověkem charakterním a nesmírně pracovitým, současně zodpovědným partnerem a nadšeným tatínkem, ale také fanoušky obdivovaným a žádaným šoumenem. Sám píše příběh mimořádného mladého muže na velké cestě, a že byla v počátcích pořádně obtížná! Dozvíme se, jak se obyčejný kluk z malého města stal globální hvězdou.

Skromná hvězda Držitel 5 Českých lvů za Nejlepšího herce v hlavní roli Kdybychom měli jednoho z nejlepších našich herců současnosti Ivana Trojana nějak charakterizovat, nejvíc by mu slušelo přízvisko „skromná hvězda“. Ale zároveň veliká, zřejmě momentálně první v Česku, tak silně a jasně vyzařuje své umění. Z pohledu na výčet jeho filmových, televizních, divadelních a rozhlasových rolí až přechází zrak a našince mimoděk napadá, jak to všechno tenhle nepříliš vysoký a štíhlý herec s mimořádným charismatem vůbec mohl stihnout? Všichni o něm hovoří jako o nesmírně pracovitém, disciplinovaném herci, týmovém hráči, skvělém parťákovi a kolegovi i velice slušném, dobrém člověku. A pokud jde o jeho talent, někdo o něm kdysi prohlásil, že by zahrál i kliku u dveří... Kdybychom chtěli z onoho neuvěřitelného seznamu rolí vybrat jednu jedinou, která hovoří za vše a díky které Ivana Trojana zná celý národ, tak je to určitě anděl Petronel z pohádkových komedií „režiséra Pohádky“ Jiřího Stracha Anděl Páně 1 a 2. Druhé pokračování se i díky jiskřivému tandemu Ivana Trojana coby Anděla Petronela a Jiřího Dvořáka coby čerta Uriáše stalo po televizní premiéře na Štědrý den 2017 s více než třemi miliony diváků nejsledovanější štědrovečerní pohádkou za posledních patnáct let. A to se ještě nevysílala na prvním programu! K tomu není co dodat. Ivan Trojan je v současnosti nositelem celkem osmi Českých lvů (!), toho posledního dostal za životopisnou roli kontroverzního léčitele Jana Mikoláška ve filmu polské režisérky Agnieszky Holland Šarlatán (2020). Hrál v něm se svým synem Josefem, který představoval Mikoláška v mladých letech. Ze čtyř synů se už dva dali na herectví, takže herecký rod Trojanů pokračuje už ve třetí generaci. Bohužel jeho zakladatel, Ivanův otec Ladislav Trojan, rodinu opustil před Vánoci 2022, ale dožil se krásného věku 90 let. Na své domovské scéně – Dejvickém divadle -, kde působí od roku 1997, se Ivan Trojan pustil i do režie, naposledy v roce 2021 ve hře Daniela Majlinga Vina?. Jak ale přiznal, jako režisér má před svými kolegy ostych. Kromě dvou Cen Alfréfa Radoka, tu druhou dostal za roli Boha v proslulé kontroverzní komedii Ucpanej systém v roce 2012, získal v roce 2022 poprvé Cenu divadelní kritiky za roli Davida ve hře Zdeňka Zelenky Fifty. Jak sám říká, jeho život se dělí na herecký a sportovní, což dokládá i skutečnost, že kromě fotbalu a Bohemky také trénuje basketbal, kvůli kterému vystudoval sportovní gymnázium, ale hrát ho kvůli chybějícím šesti centimetrům závodně nemohl. Původně toužil hrál profesionálně. „A přiznávám, kdybych byl o deset centimetrů vyšší, hercem bych se nikdy nestal.“ A také se věnuje charitě – už 16 let je patronem Klubu nemocných cystickou fibrózou. Kniha zkušené autorky biografií je věnována nadcházejícím 60. narozeninám velké a skromné, avšak výrazem a rozsahem, výjimečné herecké hvězdy. Ivan Trojan své jubileum oslaví 30. června 2024.