Books and Cards

Výbor z článků a knih Josefa Škvoreckého o kinematografii, psaných od šedesátých do devadesátých let dvacátého století buď česky, nebo anglicky pro západní časopisy a sborníky. Některé z nich (jako práce o J. Menzelovi z roku 1982) vychází zde vůbec poprvé. Spíše než o odbornou "filmologickou" literaturu jde o osobní konfese-vzpomínky na zážitky při sledování filmů, nejčastěji z dětství či mládí, nebo o volnější úvahy o zrodu filmové látky a jejích společenských okolnostech (práce o čs. filmové nové vlně, o King Kongovi, studie o Židu Süssovi).

Druhé, revidované vydání prózy s podtitulem "Novela pro stálé čtenáře". Děj je zasazen do dvou časových pásem let 1963 a 1993, z nichž se prostřednictvím hlavního vypravěče Dannyho Smiřického přenášíme ve vzpomínkách do dalších období, zejména do nacistického protektorátu. Přestože v knize vystupuje řada postav známých z jiných Škvoreckého próz, v popředí stojí příběhy viny, trestu, odpuštění, statečnosti a věrnosti, které zde autor představuje vůbec poprvé.

Když na počátku šedesátých let začal Josef Škvorecký psát první příběh Josefa Borůvky, obyčejného pražského kriminalisty s kořeny ve východočeském Kostelci, snažil se vytvořit "pouze" inteligentní detektivku. Jenomže pohnuté období českých dějin se a ni zdánlivě lehkému žánru ve Škvoreckého pojetí nemohlo vyhnout. A tak se po úspěchu první sbírky povídek nazvané Smutek poručíka Borůvky na scéně objevila zpěvačka Eva Adamová, která během svérázného koncertního turné po barech západního světa jen t ak mimochodem řeší vraždy v knize Hříchy pro pátera Knoxe, a nakonec se ve dvou knížkách Konec poručíka Borůvky a Návrat poručíka Borůvky za čtenáři vrátil i starý kriminalista, který si další působení u normalizační policie neuměl srovnat s vlastním svědomím a podobně jako Josef Škvorecký odešel do kanadského exilu. Všechny čtyři knížky této řady Škvoreckého detektivních próz, vydané v edici autorových Spisů, nyní čtenářům nabízíme v tomto kompletu.

Kniha Na shledanou v lepších časech, který vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou. Oproti prvnímu svazku jejich korespo ndence, který postihl období vojenské služby na počátku padesátých let a prvních kroků v různých zaměstnáních, se situace nyní významně proměnila. Josef Škvorecký na prahu normalizace odchází do kanadského exilu, zatímco Dorůžka zůstává v Praze. Jeho zaměstnání v hudebním nakladatelství Supraphon mu však umožňuje časté cesty na Západ, odkud vede se Škvoreckým bohatou korespondenci, odkud si domů vozí knížky vydané v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale současně Škvoreckému zpros tředkovává informace o dění doma (velmi podrobně zejména v souvislosti s případem kriminalizace činnosti Jazzové sekce). Dopisovat si mohou i v době, kdy Dorůžka necestuje: za tím účelem mají postupně zřízeno několik krycích adres v Kanadě i Spojenýc h státech. A tak kniha přináší i dopisy, které Dorůžka píše fiktivnímu americkému laborantovi z nemocnice v New Yorku či mladičké Kanaďance z Willowdale, která je sice po praprarodičích Češka, ale jejich jazyk už dávno neovládá. Zásluhou těchto dopis ů získává kniha i pozoruhodné beletristické prvky, které prozrazují, že navzdory tíživým okolnostem i praktickým důvodům přechodné změny identity se autoři uvnitř svého letitého přátelství uměli i pobavit.

Poslední příběh stále smutného detektiva se tentokrát odehrává v autorově torontském působišti, kam se Borůvkovi podařilo uprchnout z československého vězení. Ani zde se mu však nepodaří osvobodit se od českého prostředí ani od své někdejší profese. Vypravěč příběhu, Kanaďan Neil, se kromě pátrání po vrahovi své sestry pokouší zorientovat v exotickém prostředí slovanské emigrantské komunity, která si s sebou z domova do Kanady přinesla všechny své historické i osobní problémy a animozity.

Devětatřicátý svazek Spisů Josefa Škvoreckého nabízí autorovu korespondenci s Janem Zábranou (1931-1984), významným překladatelem, básníkem, prozaikem a zejména Škvoreckého blízkým přítelem a spolupracovníkem. Korespondence se nedochovala úplná, přesto je nepochybně cenným biografickým pramenem a navíc nám umožňuje nahlédnout alespoň útlými skulinami i do zákulisí literárního života šedesátých let. V okamžiku odchodu manželů Škvoreckých do exilu (1969) se knížka mění ve velmi výmluvný epistulární román, který sice vznikl zcela mimoděčně a dochoval se v pouhých útržcích, přesto však poskytuje fascinující - byť do jisté míry hořké - svědectví o pevném přátelství dvou spisovatelů, které nezničila ani železná opona, ani oceán, ani nově získávané a velmi odlišné životní zkušenosti. Edice též dokumentuje dlouho tajenou spolupráci obou autorů na třech detektivních románech a jednom významném překladu.

Na stopy Čechů, kteří v letech 1861–1865 bojovali v americké občanské válce, narazil Josef Škvorecký víceméně náhodou, když v archivu Chicagské univerzity hledal podklady k románu o Antonínu Dvořákovi Scherzo capriccioso. Příběhy krajanů, kteří se dobrovolně zapojili do války o budoucí podobu Nového světa, na něj silně zapůsobily a inspirovaly ho k úvahám o příštím románu. Sedm let věnoval studiu archivních pramenů: vedle politicko-historických i vojenských okolností a peripetií války Severu proti Jihu se však snažil porozumět především denní rutině a běžným radostem a strastem tehdejších vojáků i civilistů, zkrátka najít otisky jejich skutečného života, které se z odborných pojednání zpravidla vytrácejí. Tak vznikla Nevěsta z Texasu, román nejen válečný, ale také milostný, dobrodružný, politický, společenský, místy dokonce humoristický – a samozřejmě také historický. Román o desítkách lidských osudů, který nelze jen číst, ale do něhož je třeba se ponořit a nechat se jím unést. Román, ve kterém nenajdeme jen jeden z mnoha příběhů o americké občanské válce, ale především – jako ve všech knihách Josefa Škvoreckého – hlubokou lidskou zkušenost.

Portfolio - Šouflová, Jana - Fantasy Worlds. Přední česká autorka obálek a ilustrací představuje své umění. Fantasy obrazy. 6 velkých barevných tisků a 6 menších barevných tisků.

Přední český autor obálek i volné tvorby, následovník Zdeňka Buriana představuje své kvaše i obálky. Fantasy a dobrodružné obrazy. 6 velkých barevných tisků a 6 menších barevných tisků.

Nové příběhy smutného detektiva, kterého čtenáři již znali z knih Smutek poručíka Borůvky (1966) a Hříchy pro pátera Knoxe (1973), napsal Josef Škvorecký v polovině sedmdesátých let. V době, kdy už bylo jasné, že pobyt v exilu se autorovi - stejně jako dalším desetitisícům posrpnových exulantů - poněkud protáhne, vracel se Josef Škvorecký domů alespoň prostřednictvím hrdinů svých knížek. V případě poručíka Borůvky to ale zřejmě nebyl návrat úplně příjemný. Praha, okupovaná od srpna 1968 spojeneckými vojsky, se stala místem zločinů s politickou motivací, ale i s politickým krytím , vůči nimž je i ten nejdůvtipnější detektiv bezmocný. A protože poručík Borůvka nenosil hroší kůži a se zločinci nespolupracoval, nemohla jeho kariéra tehdy skončit happyendem. Šest Borůvkových případů z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let připomíná dobovou atmosféru až nepříjemně naléhavě.

Kniha Na shledanou v lepších časech, který vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou. Oproti prvnímu svazku jejich korespo ndence, který postihl období vojenské služby na počátku padesátých let a prvních kroků v různých zaměstnáních, se situace nyní významně proměnila. Josef Škvorecký na prahu normalizace odchází do kanadského exilu, zatímco Dorůžka zůstává v Praze. Jeho zaměstnání v hudebním nakladatelství Supraphon mu však umožňuje časté cesty na Západ, odkud vede se Škvoreckým bohatou korespondenci, odkud si domů vozí knížky vydané v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale současně Škvoreckému zpros tředkovává informace o dění doma (velmi podrobně zejména v souvislosti s případem kriminalizace činnosti Jazzové sekce). Dopisovat si mohou i v době, kdy Dorůžka necestuje: za tím účelem mají postupně zřízeno několik krycích adres v Kanadě i Spojenýc h státech. A tak kniha přináší i dopisy, které Dorůžka píše fiktivnímu americkému laborantovi z nemocnice v New Yorku či mladičké Kanaďance z Willowdale, která je sice po praprarodičích Češka, ale jejich jazyk už dávno neovládá. Zásluhou těchto dopis ů získává kniha i pozoruhodné beletristické prvky, které prozrazují, že navzdory tíživým okolnostem i praktickým důvodům přechodné změny identity se autoři uvnitř svého letitého přátelství uměli i pobavit.

Výbor z článků a knih Josefa Škvoreckého o kinematografii, psaných od šedesátých do devadesátých let dvacátého století buď česky, nebo anglicky pro západní časopisy a sborníky. Některé z nich (jako práce o J. Menzelovi z roku 1982) vychází zde vůbec poprvé. Spíše než o odbornou "filmologickou" literaturu jde o osobní konfese-vzpomínky na zážitky při sledování filmů, nejčastěji z dětství či mládí, nebo o volnější úvahy o zrodu filmové látky a jejích společenských okolnostech (práce o čs. filmové nové vlně, o King Kongovi, studie o Židu Süssovi).