Havel Václav

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové.

Název Poslání a pokušení slova spojuje tituly dvou příbuzných esejí. První je úvaha Poslání a pokušení spisovatele, kterou Karel Vrána poprvé publikoval v roce 1977 v exilu. Druhou je Slovo o slovu, jež Václav Havel koncipoval jako projev k udělení Mírové ceny německých knihkupců v roce 1989 a které několik měsíců před listopadovými událostmi kolovalo v českém samizdatu. Autoři uvažují o dvojznačné moci lidského slova, které lze užít tvořivě k dobru člověka, ale také k jeho manipulaci a zkáze. Obě eseje se doplňují v myšlenkách o vztahu slova k moci a k pravdě. Společná otázka obou textů by mohla znít: Jak dochází vlastně k tomu, že slovo ztratí svůj vztah ke skutečnosti a tím se zkazí?

Hrají Tomáš Töpfer, Jan Hartl, Helena Friedrichová, Jiří Sovák a Jaromír Hanzlík. Dobročinné CD ve prospěch Centra Paraple, které pomáhá vozíčkářům.

Skeče Motomorfóza a Ela, Hela a stop napsal Václav Havel pro revue Ivana Vyskočila Autostop na přelomu let 1960 a 1961, nakonec do ní ale zařazeny nebyly. Motomorfóza se pak zpětně stala její součástí v dnes již zapomenutém sborníku z roku 1963, skeč Ela, Hela a stop se podařilo nalézt až v roce 2009 (poté jej jako příležitostné scénické čtení nastudovalo Divadlo v Dlouhé). I když se skeče dočkaly knižního vydání až nyní, neztratily nic ze své působivosti a zábavnosti. Kniha vychází u příležit osti 75. narozenin Václava Havla, který sám vydání okomentoval slovy: Jsem dojat, že tato knížka vychází, neboť Autostop byl prvním textem, na němž jsem se autorsky podílel a který byl uveden na jevišti.

Soubor textů Václava Havla a o Václavu Havlovi zachycuje perzekuci, kterou v době normalizace zažíval Havel na vlastní kůži. Zachycuje ale také zásadní proměnu jeho života. Z dramatika, který se občas veřejně angažuje, se během let 1969–1989 stane politicky angažovaný myslitel, který také občas napíše divadelní hru. Dramatik, ve volném čase též angažovaný občan, se stane disidentem na plný úvazek, ve volném čase též dramatikem. Známé eseje se tu prolínají s osobní korespondencí, rozhovory, prohlášeními a dokumenty. Mnohé z toho je tu publikováno vůbec poprvé: dopisy Josefu Škvoreckého, Pavlu Kohoutovi či Janu Vladislavovi, vězeňské záznamy a další. Jednotlivé kapitoly zasazuje do širších společenských souvislostí renomovaný „havlovský“ historik Jiří Suk. Uspořádal Jan Hron. Z přemluvy Jiřího Suka: Václav Havel je znám především jako dramatik a politik. Jako občanský aktivista je znám přece jen méně a spíše kuse. Víme, že inicioval protesty proti spoutané kultuře, psal prohlášení a otevřené dopisy, popisoval život v byrokracii a nesvobodě, zastával se nespravedlivě stíhaných. Ale spíše to jen vedeme v patrnosti, než abychom to hlouběji rozebrali a ocenili. Dosud nás především zajímal Havel jako umělec zabývající se krizí hodnot a struktur, jako disidentský myslitel a prozápadní politik globálního renomé. Tento sborník dopisů, rozhovorů, zpráv, protokolů z výslechů, obhajob a závěrečných slov – některých již publikovaných a některých zveřejněných poprvé – má ukázat Havla jako toho, kdo se nebál a pouštěl se do nerovného střetu s komunistickým režimem – a to v časech politického tání i tuhnutí. A nemá ho představit jako symbol, ale jako člověka, jenž musel projít tvrdou zkouškou odolnosti.

Zahradní slavnost, která znamenala významný přínos české dramatice a přinesla osobitou českou podobu absurdního dramatu při svém uvedení v pražském Divadle Na zábradlí v šedesátých letech, stála na začátku cesty Václava Havla – dramatika. Její ostrý vhled do sféry politiky jakoby předznamenal životní cestu dramatika, disidenta, vězně režimu i prezidenta. Drama Odcházení, které vzniklo na sklonku autorova života, uzavírá jeho cestu dramatika i politika zároveň. Obě hry jsou nadčasové, zároveň jsou významným svědectvím své doby. Vychází v edici D jako 125. svazek.

O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval a ani v rozhovorech s nejbližšími se ke své vězeňské zkušenosti příliš nevracel. K jejich objevení došlo až před necelými dvěma lety, kdy David Dušek začal pořádat pozůstalost svého dědečka Zdeňka Urbánka – překladatele, esejisty a celoživotního rádce a přítele Václava Havla. V jedné z krabic s písemnostmi nalezl diář s poznámkami, jejichž rukopis se nápadně podobal písmu Václava Havla. Svou domněnku se rozhodl zkonzultovat s Annou Freimanovou, která byla s Václavem Havlem v úzkém kontaktu již od 80. let, a fantastický objev byl na světě: nezpochybnitelně autentická výpověď obviněného ve vyšetřovací vazbě. Krátce nato Dušek oslovil další tři blízké spolupracovníky Václava Havla – filozofa Martina Palouše, kanadského překladatele Paula Wilsona a diplomata a psychologa Michaela Žantovského – s prosbou o napsání esejů, které by Havlovy zápisky, nezřídka zkratkovité, pomohly rozkrýt a ozřejmit. Právě takto vznikl koncept knihy Václav Havel: Zápisky obviněného. “Diář z jednoho z nejdramatičtějších období v Havlově životě přispívá k lepšímu chápání cíleného útoku moci na nekonformního spisovatele, jeho tehdejšího duševního rozpoložení, jeho myšlenkového i společenského okruhu a mučivého dilematu, před nějž byl postaven,” řekl spoluautor knihy, Havlův životopisec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.

Unikátní sbírku 310 českých lidových písní, zaznamenaných učitelem Václavem Havlem v okolí Českého Dubu v roce 1910, lze z hlediska významu pro poznání severočeského folkloru srovnat s písňovými sběry Josefa Štefana Kubína nebo Pavla Krejčího. Přesto se však za autorova života nedočkala vydání a v kompletním rozsahu vychází poprvé až dnes, doplněná o zasvěcenou studii folkloristy Adama Votruby. Tento neocenitelný pramenný materiál jistě osloví svébytnou poetikou hudby i slova nejen folkloristy a muzikology, ale i laické hudebníky, folklorní soubory a další zájemce o tradice a historii Podještědí, a to tím spíš, že žádná rozsáhlejší sbírka podještědských písní dosud nevyšla.

Reprezentativní soubor her Václava Havla (1936—2011) zastupuje v České knižnici nejen disidentskou tvorbu coby platformu pro vytyčování závažných společenských a politických otázek současnosti i budoucnosti. Zvolená koncepce svazku představuje Havlovu tvorbu v jejích čtenářsky i divácky oblíbených, dnes už klasických dílech, proslulých úspěšnými jevištními realizacemi na domácích i zahraničních scénách. Z autorova raného tvůrčího období přináší Zahradní slavnost, Vyrozumění a Ztíženou možnost soustředění, následují hry z doby disentu Žebrácká opera, Audience, Vernisáž, Largo desolato a Pokoušení.

Poprvé se setkali v roce 1978 na tajné schůzce na vrcholcích Krkonoš jako nepřátelé komunistického režimu. Necelých dvanáct let nato se dramatik Václav Havel stal československým a později českým prezidentem a novinář Adam Michnik šéfredaktorem největšího polského deníku Gazeta Wyborcza. Počáteční setkání dvou výjimečných osobností, které spojila myšlenka účinné a nenásilné strategie, jak demontovat autoritářské režimy ve střední Evropě, vyústilo v přátelství na celý život. Během následujících dvou porevolučních desetiletí spolu nepřetržitě vedli dialog o tom, jak ve svých zemích znovu vybudovat demokracii, vypěstovat svobodnou politickou kulturu a neztratit přitom své ideály. Rozhovory, v nichž se Havel a Michnik střetávali svými názory, odlišnou životní zkušeností i vtipem, jsou pronikavým svědectvím oné podivuhodné doby, v jejíchž důsledcích dnes žijeme. V takto ucelené podobě a česky vycházejí poprvé.

Leopold Kopřiva, doktor filozofie, který je vmanipulován do role hrdiny, na konci Havlovy hry z roku 1975 vykřikne: Dejte mi všichni pokoj! Largo desolato je dramatickým obrazem absurdní doby, doby normalizace. Autenticita a naléhavost hry je silná díky hluboké osobní zkušenosti autora s deformovanou realitou sedmdesátých let. Hrdina hry Leopold marně čeká na vysvobození z psychického stresu způsobeného bezvýchodností situací a nejraději by se vrátil do vězení. Vychází v edici D jako její 150. svazek.

Nová edice Hry VH do kapsy nabízí studentům, a nejen jim, jedinečnou možnost mít vždy po ruce divadelní hry Václava Havla, i když právě nemají přes rameno přehozený batoh nebo tašku. Satirická komedie Zahradní slavnost patří k prvním českým absurdním hrám a v šedesátých letech byla v legendárním Divadle Na zábradlí vůbec první divadelní hrou Václava Havla uvedenou na jeviště. Mladý milovník šachové hry, snaživý Hugo Pludek se podobně jako český Honza vydává do světa, aby něčím byl. Rychle pochopí zákonitosti úspěchu, zorientuje ve světě frází a byrokratických mechanismů, pružně se přizpůsobuje všemu, co ho může dovést až na vrchol. Ale je to ještě Hugo Pludek? Kromě šikovného formátu charakterizuje tuto edici Knihovny Václava Havla užitečná výbava - doplňkové texty, které přibližují historické, kulturní i osobní souvislosti vzniku her a přinášejí přehledný autorův životopis, výběrovou bibliografii a další užitečné informace o samotných hrách, autorovi i době.

Jediný text Václava Havla věnovaný dětem.??Vyprávění, které napsal v sedmdesátých letech do sborníku jednoho velkého německého nakladatelství, jež vydalo českým zakázaným spisovatelům knížku pohádek.??Václav Havel tehdy dlouho tvrdil, že pohádku pro děti napsat nemůže. Za prvé proto, že nic takového neumí, za druhé proto, že špatně vyslovuje hlásku "r" a v pohádkách se to jen hemží samými drrraky, prrrinceznami, čarrroději, trrrpaslíky a podobnými potvorrrami a za třetí proto, že nemá čas, neboť musí v pivovaru koulet sudy s pivem.??Ale jak v knížce uvidíte, nakonec vše skvěle vyřešil, protože vymyslel novou pohádkovou bytost bez "r". Pižďuchy do knížky namaloval a klotovými rukávy opatřil skvělý malíř a dobrý přítel Václava Havla Jiří Sopko.

Dálkový výslech Václava Havla je nejosobitější a také nejúspěšnější knihou našeho bývalého prezidenta. Je vyznáním jeho vztahu k lidem, umění, politice a je i jeho životopisem. Tím, že tento rozhovor Karlu Hvížďalovi poskytl, ze sebe sejmul povinnost jednou napsat paměti. Dálkový výslech vyšel poprvé česky v Londýně v roce 1986. Upravené vydání, doplněné o unikátní fotografie či předmluvu Petra Pitharta, vychází k Havlovým nedožitým 85. narozeninám.

Na podzim roku 1977, po dramatických událostech roku Charty, sepsal Václav Havel reportáž líčící první hodiny Prohlášení Charty 77, následné vyšetřování, čtyřměsíční vyšetřovací vazbu, kterou na něj uvalil komunistický režim, propuštění a posléze mučivé sebezpytování. Jak Havel uvádí v Dálkovém výslechu, asi stostránkovou reportáž někam ukryl a už dávno nevím, kde je. Třeba ji někdy najdu. Za svého života už reportáž nenašel, ale objevila se v pozůstalosti jeho blízkého přítele Zdeňka Urbánka, kde ji nalezl jeho vnuk David Dušek. Text, který má do značné míry fragmentární povahu, z největší části zrekonstruovala a nyní vydává Knihovna Václava Havla. V původní osnově, která je součástí rukopisného nálezu, Václav Havel počítal s několika doprovodnými eseji jiných autorů na témata, kterými se v textu zabývá. V tomto duchu je i vydávaný soubor doplněn eseji Anny Freimanové, Petra Blažka, Davida Duška a Michaela Žantovského, který je zároveň editorem celého svazku. Anna Freimanová se zabývá divadelními souvislostmi Havlova textu, zejména zřejmou a přiznanou inspirací k sepsání faustovského Pokoušení. Historik Petr Blažek odpovídá na otázku, kterou si Havel klade ohledně vyšetřovatelů, kteří ho v roce 1977 dostali na starost kdo to vlastně jsou: co znamenají? Proč jsou?. David Dušek přispívá osobní vzpomínkou na počátky Charty a její iniciátory z perspektivy osmiletého dítěte. Konečně Michael Žantovský se zabývá Havlovými morálními dilematy roku 1977 a snahou o jejich řešení.