Havel Václav

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové.

Název Poslání a pokušení slova spojuje tituly dvou příbuzných esejí. První je úvaha Poslání a pokušení spisovatele, kterou Karel Vrána poprvé publikoval v roce 1977 v exilu. Druhou je Slovo o slovu, jež Václav Havel koncipoval jako projev k udělení Mírové ceny německých knihkupců v roce 1989 a které několik měsíců před listopadovými událostmi kolovalo v českém samizdatu. Autoři uvažují o dvojznačné moci lidského slova, které lze užít tvořivě k dobru člověka, ale také k jeho manipulaci a zkáze. Obě eseje se doplňují v myšlenkách o vztahu slova k moci a k pravdě. Společná otázka obou textů by mohla znít: Jak dochází vlastně k tomu, že slovo ztratí svůj vztah ke skutečnosti a tím se zkazí?

V této knize najdete dva texty rozhovorů Karla Hvížďaly s Václavem Havlem. Oba vznikly v době, kdy Václav Havel nevykonával funkci prezidenta. Dálkový výslech je z let 1985 a 1986 a Prosím stručně z let 2005 a 2006. První kniha vyšla nejprve v samizdatové Edici Expedice a v londýnských Rozmluvách k Havlovým padesátinám, druhá poprvé v nakladatelství Gallery v Praze k jeho sedmdesátinám. Tato publikace vychází k Havlovým pětasedmdesátinám. Obě knihy patří mezi nejúspěšnější díla Václava Havla. Toto souborné vydání je nejen osobním vyznáním Václava Havla, ale také nejucelenějším vyjádřením jeho vztahu k lidem, umění, filozofii, domácí a světové politice. Je zároveň nejlepším svědectvím o jeho mnohovrstevném myšlení o světě a umožňuje čtenáři pochopit, jak reflektuje sám sebe.

Hrají Tomáš Töpfer, Jan Hartl, Helena Friedrichová, Jiří Sovák a Jaromír Hanzlík. Dobročinné CD ve prospěch Centra Paraple, které pomáhá vozíčkářům.

Soubor textů Václava Havla a o Václavu Havlovi zachycuje perzekuci, kterou v době normalizace zažíval Havel na vlastní kůži. Zachycuje ale také zásadní proměnu jeho života. Z dramatika, který se občas veřejně angažuje, se během let 1969–1989 stane politicky angažovaný myslitel, který také občas napíše divadelní hru. Dramatik, ve volném čase též angažovaný občan, se stane disidentem na plný úvazek, ve volném čase též dramatikem. Známé eseje se tu prolínají s osobní korespondencí, rozhovory, prohlášeními a dokumenty. Mnohé z toho je tu publikováno vůbec poprvé: dopisy Josefu Škvoreckého, Pavlu Kohoutovi či Janu Vladislavovi, vězeňské záznamy a další. Jednotlivé kapitoly zasazuje do širších společenských souvislostí renomovaný „havlovský“ historik Jiří Suk. Uspořádal Jan Hron. Z přemluvy Jiřího Suka: Václav Havel je znám především jako dramatik a politik. Jako občanský aktivista je znám přece jen méně a spíše kuse. Víme, že inicioval protesty proti spoutané kultuře, psal prohlášení a otevřené dopisy, popisoval život v byrokracii a nesvobodě, zastával se nespravedlivě stíhaných. Ale spíše to jen vedeme v patrnosti, než abychom to hlouběji rozebrali a ocenili. Dosud nás především zajímal Havel jako umělec zabývající se krizí hodnot a struktur, jako disidentský myslitel a prozápadní politik globálního renomé. Tento sborník dopisů, rozhovorů, zpráv, protokolů z výslechů, obhajob a závěrečných slov – některých již publikovaných a některých zveřejněných poprvé – má ukázat Havla jako toho, kdo se nebál a pouštěl se do nerovného střetu s komunistickým režimem – a to v časech politického tání i tuhnutí. A nemá ho představit jako symbol, ale jako člověka, jenž musel projít tvrdou zkouškou odolnosti.

Zahradní slavnost, která znamenala významný přínos české dramatice a přinesla osobitou českou podobu absurdního dramatu při svém uvedení v pražském Divadle Na zábradlí v šedesátých letech, stála na začátku cesty Václava Havla – dramatika. Její ostrý vhled do sféry politiky jakoby předznamenal životní cestu dramatika, disidenta, vězně režimu i prezidenta. Drama Odcházení, které vzniklo na sklonku autorova života, uzavírá jeho cestu dramatika i politika zároveň. Obě hry jsou nadčasové, zároveň jsou významným svědectvím své doby. Vychází v edici D jako 125. svazek.

O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval a ani v rozhovorech s nejbližšími se ke své vězeňské zkušenosti příliš nevracel. K jejich objevení došlo až před necelými dvěma lety, kdy David Dušek začal pořádat pozůstalost svého dědečka Zdeňka Urbánka – překladatele, esejisty a celoživotního rádce a přítele Václava Havla. V jedné z krabic s písemnostmi nalezl diář s poznámkami, jejichž rukopis se nápadně podobal písmu Václava Havla. Svou domněnku se rozhodl zkonzultovat s Annou Freimanovou, která byla s Václavem Havlem v úzkém kontaktu již od 80. let, a fantastický objev byl na světě: nezpochybnitelně autentická výpověď obviněného ve vyšetřovací vazbě. Krátce nato Dušek oslovil další tři blízké spolupracovníky Václava Havla – filozofa Martina Palouše, kanadského překladatele Paula Wilsona a diplomata a psychologa Michaela Žantovského – s prosbou o napsání esejů, které by Havlovy zápisky, nezřídka zkratkovité, pomohly rozkrýt a ozřejmit. Právě takto vznikl koncept knihy Václav Havel: Zápisky obviněného. “Diář z jednoho z nejdramatičtějších období v Havlově životě přispívá k lepšímu chápání cíleného útoku moci na nekonformního spisovatele, jeho tehdejšího duševního rozpoložení, jeho myšlenkového i společenského okruhu a mučivého dilematu, před nějž byl postaven,” řekl spoluautor knihy, Havlův životopisec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.

Unikátní sbírku 310 českých lidových písní, zaznamenaných učitelem Václavem Havlem v okolí Českého Dubu v roce 1910, lze z hlediska významu pro poznání severočeského folkloru srovnat s písňovými sběry Josefa Štefana Kubína nebo Pavla Krejčího. Přesto se však za autorova života nedočkala vydání a v kompletním rozsahu vychází poprvé až dnes, doplněná o zasvěcenou studii folkloristy Adama Votruby. Tento neocenitelný pramenný materiál jistě osloví svébytnou poetikou hudby i slova nejen folkloristy a muzikology, ale i laické hudebníky, folklorní soubory a další zájemce o tradice a historii Podještědí, a to tím spíš, že žádná rozsáhlejší sbírka podještědských písní dosud nevyšla.

Jediný text Václava Havla věnovaný dětem.??Vyprávění, které napsal v sedmdesátých letech do sborníku jednoho velkého německého nakladatelství, jež vydalo českým zakázaným spisovatelům knížku pohádek.??Václav Havel tehdy dlouho tvrdil, že pohádku pro děti napsat nemůže. Za prvé proto, že nic takového neumí, za druhé proto, že špatně vyslovuje hlásku "r" a v pohádkách se to jen hemží samými drrraky, prrrinceznami, čarrroději, trrrpaslíky a podobnými potvorrrami a za třetí proto, že nemá čas, neboť musí v pivovaru koulet sudy s pivem.??Ale jak v knížce uvidíte, nakonec vše skvěle vyřešil, protože vymyslel novou pohádkovou bytost bez "r". Pižďuchy do knížky namaloval a klotovými rukávy opatřil skvělý malíř a dobrý přítel Václava Havla Jiří Sopko.

Sborník sestavený z klíčových esejů Václava Havla (Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných, Děkovná řeč za Cenu Erasma Rotterdamského, Příběh a totalita, Slovo o slovu). Úvodní slova Martina Palouše a Daniela Kroupy přibližují kulturně-historické souvislosti, ve kterých texty vznikaly. Kniha je doplněna fotografiemi, životopisem Václava Havla a výběrovými bibliografiemi jeho děl a je zaměřena na mladé čtenáře.

Václav Havel v úvodu ke své nové hře píše, že hry jsou určeny na hraní, nikoli na čtení, a divadelní texty skromně označuje za polotovar, ale jeho Odcházení, hru netradičně vydávanou dlouho před jejím uvedením, vidíme docela jinak: jako hluboký, vzru šující, rafinovaný, ale přitom zábavný text. Ovšem smích, který v nás vyvolává, nakonec mrazí.

Hra o morálce a manipulaci „Pokud mé hry vědomě provokovaly nebo provokují, pak jedině měšťáky, kariéristy, oportunisty a byrokraty, o nichž se snaží — po svém — vypovídat. Za tento druh provokace se však věru nemám důvod stydět a myslím, že nikdo slušný mi to také nemůže vyčítat. “ Václav Havel o Žebrácké opeře Svou variaci na námět parodické opery Johna Gaye napsal Václav Havel na výzvu Činoherního klubu.

Pohádka z audioknihy Uzel pohádek. Nevšední soubor pohádek od současných českých autorů, které známe nejenom jako literáty, ale většinu z nich i z prostředí disentu. Jak autorský kolektiv napovídá, jedná se o pohádky rozličných stylů a velmi nekonformní povahy. Kniha byla původně napsaná pro děti německých emigrantů, ale své si v ní najdou i dospělí čtenáři – pohádky jsou plné humoru, ironie, kritiky a dobových narážek.

Audiokniha Uzel pohádek, nevšední soubor pohádek od současných českých autorů, které známe nejenom jako literáty, ale většinu z nich i z prostředí disentu. Jak autorský kolektiv napovídá, jedná se o pohádky rozličných stylů a velmi nekonformní povahy. Kniha byla původně napsaná pro děti německých emigrantů, ale své si v ní najdou i dospělí čtenáři – pohádky jsou plné humoru, ironie, kritiky a dobových narážek.

O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval a ani v rozhovorech s nejbližšími se ke své vězeňské zkušenosti příliš nevracel. K jejich objevení došlo až před necelými dvěma lety, kdy David Dušek začal pořádat pozůstalost svého dědečka Zdeňka Urbánka – překladatele, esejisty a celoživotního rádce a přítele Václava Havla. V jedné z krabic s písemnostmi nalezl diář s poznámkami, jejichž rukopis se nápadně podobal písmu Václava Havla. Svou domněnku se rozhodl zkonzultovat s Annou Freimanovou, která byla s Václavem Havlem v úzkém kontaktu již od 80. let, a fantastický objev byl na světě: nezpochybnitelně autentická výpověď obviněného ve vyšetřovací vazbě. Krátce nato Dušek oslovil další tři blízké spolupracovníky Václava Havla – filozofa Martina Palouše, kanadského překladatele Paula Wilsona a diplomata a psychologa Michaela Žantovského – s prosbou o napsání esejů, které by Havlovy zápisky, nezřídka zkratkovité, pomohly rozkrýt a ozřejmit. Právě takto vznikl koncept knihy Václav Havel: Zápisky obviněného. “Diář z jednoho z nejdramatičtějších období v Havlově životě přispívá k lepšímu chápání cíleného útoku moci na nekonformního spisovatele, jeho tehdejšího duševního rozpoložení, jeho myšlenkového i společenského okruhu a mučivého dilematu, před nějž byl postaven,” řekl spoluautor knihy, Havlův životopisec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.