Havel Václav strana 2 z 5

Audiokniha Vernisáž / Anděl strážný, jejímž autorem je Václav Havel. Edice Centra Paraple, jejíž výtěžek pomáhá vozíčkářům. Dvě hry o dvou podivných návštěvách.

Své pohádky pro malé i velké čtou: Václav Havel, Arnošt Goldflam, Ivan Martin Jirous, Zdeněk Svěrák, Petr Šabach

Jediný text Václava Havla věnovaný dětem.??Vyprávění, které napsal v sedmdesátých letech do sborníku jednoho velkého německého nakladatelství, jež vydalo českým zakázaným spisovatelům knížku pohádek.??Václav Havel tehdy dlouho tvrdil, že pohádku pro děti napsat nemůže. Za prvé proto, že nic takového neumí, za druhé proto, že špatně vyslovuje hlásku "r" a v pohádkách se to jen hemží samými drrraky, prrrinceznami, čarrroději, trrrpaslíky a podobnými potvorrrami a za třetí proto, že nemá čas, neboť musí v pivovaru koulet sudy s pivem.??Ale jak v knížce uvidíte, nakonec vše skvěle vyřešil, protože vymyslel novou pohádkovou bytost bez "r". Pižďuchy do knížky namaloval a klotovými rukávy opatřil skvělý malíř a dobrý přítel Václava Havla Jiří Sopko.

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové.

Tato antologie představuje soubor dramat tematicky sdružených kolem jmenované postavy (hned zkraje ovšem jedna výjimka, ve Vernisáži se tato postava jmenuje Bedřich). Ferdinanda Vaňka jako své stylizované alter ego poprvé použil Václav Havel v Audienci roku 1975 a od té doby se počet divadelních her pracujících s tímto hrdinou rozrostl na deset (poslední a jediná zahraniční vaňkovka , Stoppardův Rock´n´Roll, měla právě premiéru). Jelikož Ferdinand je disident, navíc ověnčený některými rysy svého stvořitele, a jelikož zrod všech vaňkovských her spadá do období takzvané normalizace, není náhodou, že tvůrci vaňkovek se rekrutují z Havlových uměleckých přátel a spolubojovníků proti tehdejšímu režimu. Kniha předpokládá vydání širšího okruhu vaňkovských her v jednom svazku, tedy osmi aktovek (Havlovy Audience, 1975, Vernisáže, 1975, a Protestu, 1978

Tato antologie představuje soubor dramat tematicky sdružených kolem jmenované postavy (hned zkraje ovšem jedna výjimka, ve Vernisáži se tato postava jmenuje Bedřich). Ferdinanda Vaňka jako své stylizované alter ego poprvé použil Václav Havel v Audienci roku 1975 a od té doby se počet divadelních her pracujících s tímto hrdinou rozrostl na deset (poslední a jediná zahraniční vaňkovka , Stoppardův Rock´n´Roll, měla právě premiéru). Jelikož Ferdinand je disident, navíc ověnčený některými rysy svého stvořitele, a jelikož zrod všech vaňkovských her spadá do období takzvané normalizace, není náhodou, že tvůrci vaňkovek se rekrutují z Havlových uměleckých přátel a spolubojovníků proti tehdejšímu režimu. Kniha předpokládá vydání širšího okruhu vaňkovských her v jednom svazku, tedy osmi aktovek (Havlovy Audience, 1975, Vernisáže, 1975, a Protestu, 1978

Projevy prezidenta Václava Havla z let 1999-2003.

Název Poslání a pokušení slova spojuje tituly dvou příbuzných esejí. První je úvaha Poslání a pokušení spisovatele, kterou Karel Vrána poprvé publikoval v roce 1977 v exilu. Druhou je Slovo o slovu, jež Václav Havel koncipoval jako projev k udělení Mírové ceny německých knihkupců v roce 1989 a které několik měsíců před listopadovými událostmi kolovalo v českém samizdatu. Autoři uvažují o dvojznačné moci lidského slova, které lze užít tvořivě k dobru člověka, ale také k jeho manipulaci a zkáze. Obě eseje se doplňují v myšlenkách o vztahu slova k moci a k pravdě. Společná otázka obou textů by mohla znít: Jak dochází vlastně k tomu, že slovo ztratí svůj vztah ke skutečnosti a tím se zkazí?