Havel Václav strana 4 z 5

Kniha vyšla k příležitosti premiéry scénické koláže textů Václava Havla, která pod názvem Cirkus Havel proběhla 7. listopadu 2008 v Divadle Husa na provázku v Brně.

From the former president of the Czech Republic comes this first-hand account of his years in office and the transition to democracy following the fall of Communism.A renowned playwright, Václav Havel became one of Czechoslovakia's most prominent dissidents under Communist rule – and the president after the Velvet Revolution, making him a key player in European politics. Here we see first-hand the challenges of creating a new government, tempered with Havel's revealing insights into the difficulties posed by an era of increased globalization and conflict. He discusses not only the situation in his own country, but also such pressing issues as the future of the European Union, the war in Iraq, and the role of the United States in contemporary affairs. Written with an eye towards both the political and the personal and a witty, well-honed eloquence, To the Castle and Back is a rare glimpse into the minds of one of the most important political figures of modern times.From the Trade Paperback edition.

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové.

Václav Havel v úvodu ke své nové hře píše, že hry jsou určeny na hraní, nikoli na čtení, a divadelní texty skromně označuje za polotovar, ale jeho Odcházení, hru netradičně vydávanou dlouho před jejím uvedením, vidíme docela jinak: jako hluboký, vzru šující, rafinovaný, ale přitom zábavný text. Ovšem smích, který v nás vyvolává, nakonec mrazí.

Václav Havel v úvodu ke své nové hře píše, že hry jsou určeny na hraní, nikoli na čtení, a divadelní texty skromně označuje za polotovar, ale jeho Odcházení, hru netradičně vydávanou dlouho před jejím uvedením, vidíme docela jinak: jako hluboký, vzru šující, rafinovaný, ale přitom zábavný text. Ovšem smích, který v nás vyvolává, nakonec mrazí.

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové.

Tato antologie představuje soubor dramat tematicky sdružených kolem jmenované postavy (hned zkraje ovšem jedna výjimka, ve Vernisáži se tato postava jmenuje Bedřich). Ferdinanda Vaňka jako své stylizované alter ego poprvé použil Václav Havel v Audienci roku 1975 a od té doby se počet divadelních her pracujících s tímto hrdinou rozrostl na deset (poslední a jediná zahraniční vaňkovka , Stoppardův Rock´n´Roll, měla právě premiéru). Jelikož Ferdinand je disident, navíc ověnčený některými rysy svého stvořitele, a jelikož zrod všech vaňkovských her spadá do období takzvané normalizace, není náhodou, že tvůrci vaňkovek se rekrutují z Havlových uměleckých přátel a spolubojovníků proti tehdejšímu režimu. Kniha předpokládá vydání širšího okruhu vaňkovských her v jednom svazku, tedy osmi aktovek (Havlovy Audience, 1975, Vernisáže, 1975, a Protestu, 1978

Jak podtitul napovídá, jde o literární koláž, ve které se střídají tři žánry: rozhovor, původní výňatky z instrukcí nejbližším spolupracovníkům na Hradě a deníkové zápisy z doby práce na tomto textu. V knize se střídají nejen žánry, ale i čas a místa. Václav Havel staví knihu jako drama a se všemi materiály zachází jen jako s podklady, jejichž konečnou formu si diktuje "divadelní" struktura. I z partnera rozhovoru Karla Hvížďaly se postupně stane postava tohoto zvláštního literárního útvaru. Díky zvolené metodě má kniha trvalé napětí, které čtenáře doprovází až do poslední stránky. Autor nechává v knize nahlédnout do způsobu svého komplikovaného myšlení, prezentuje své názory na politiku a politiky, soukromí a zároveň odpovídá na nejčastější výtky vznášené po léta proti jeho osobě. Kniha je volným pokračováním Dálkového výslechu Václava Havla. Před dvaceti lety vedl Karel Hvížďala rozhovor s disidentem Havlem před jeho blížící se padesátkou.

Projevy prezidenta Václava Havla z let 1999-2003.

Projevy prezidenta Václava Havla z let 1999-2003.

Divadelní jednoaktovka Václava Havla, napsaná v roce 1987, je úsměvnou historkou o tom, jak se Václav Havel ještě jako disident pokoušel na vesnici obstarat prase na zabijačku, na níž měli přijet jeho přátelé z disentu.

Výbor z korespondence, kterou odesílal Václav Havel své ženě z vězení v Praze-Ruzyni, Heřmanic a Plzně Borů. Obsahuje 144 doopisů od června 1979 do září 1982. Autor se v nich nezaabývá jen svou momentální situací, přemýšlí o hlubších otázkách lidské existence, o politice, kultuře. Jeho dopisy tak mají charakter filozofických esejů, není však setřena atmosféra prostředí, v němž byly napsány. Edičně zpracoval Jan Lopatka.

Jediná pohádka Václava Havla, kterou napsal v sedmdesátých letech do sborníku jednoho velkého německého nakladatelství. Václav Havel tehdy dlouho tvrdil, že pohádku pro děti nemůže napsat. Za prvé proto, že nic takového neumí, za druhé proto, že špatně vyslovuje hlásku „r“ a v pohádkách jsou samí drraci, krrálové, čarrodějové, prrincezny , trrpaslíci, rrusalky, rrarráškové a podobné potvorry a za třetí proto, že nemá čas, neboť v pivovaru musí koulet sudy s pivem. Ale jak v knížce uvidíte, pan Havel to nakonec skvěle vyřešil, protože si vymyslel novou pohádkovou bytost bez „r“. Barevné ilustrace překrásně vyvedených Pižďuchů jsou od Jiřího Sopka, skvělého malíře a autorova dobrého přítele. Česko-anglické vydání.

Divadelní jednoaktovka Václava Havla, napsaná v roce 1987, je úsměvnou historkou o tom, jak se Václav Havel ještě jako disident pokoušel na vesnici obstarat prase na zabijačku, na níž měli přijet jeho přátelé z disentu.

Václav Havel v úvodu ke své nové hře píše, že hry jsou určeny na hraní, nikoli na čtení, a divadelní texty skromně označuje za polotovar, ale jeho Odcházení, hru netradičně vydávanou dlouho před jejím uvedením, vidíme docela jinak: jako hluboký, vzrušujíc

Projevy a jiné texty 1999-2006, Prosím stručně, Odcházení