Bourdon strana 15 z 17

Dárkové vydání v pevné vazbě, s výjimečnou grafickou úpravou a pohyblivými ilustracemi uvnitř. Tento román vypráví s vtipným nadhledem příběh čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě zkusí položit otázku, jestli žijí opravdu tak, jak chtěli, když jim bylo osmnáct. A protože si musí přiznat, že by sami ze sebe nejspíš byli zklamaní, nezbývá jim než se rozhodnout, jestli s tím chtějí něco udělat. Kdyby měl Karel charakterizovat, jaká tato kniha je, pravděpodobně by řekl, že je to výzva. Výzva nebát se v poločase rozpadu změnit a čelit pohodlnosti. Prvok by asi neváhal pateticky dodat, že je to příběh o svobodě a odvaze, která je k ní potřeba. A taky o tom, jak milovat. Manželky, milenky, matky i dcery. Tečkovi by to bylo fuk, protože knížky nečte. Ale kdyby tušil, s kolika ženami se v tomto příběhu vyspí, možná by ho to zaujalo natolik, že by si zrovna tenhle román přečetl. A Šampón by hlavně považoval za důležité, aby se při čtení této knížky čtenáři dobře bavili. Protože podle něj v ní jde především o to, o čem zpíval Freddie Mercury: SHOW MUST GO ON!

Dárkové vydání v pevné vazbě s výjimečnou grafickou úpravou a pohyblivými ilustracemi uvnitř. Na Silvestra si Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel dají zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale nikomu neřekne, jaké je to jeho. Všichni touží změnit svůj život a doufají, že se jim to během nového roku podaří. Mohlo by, protože času na to budou mít dost. Kromě ranních a večerních hodin pracovních dnů mají k dispozici padesát dva víkendů, deset státních svátků a čtyři týdny dovolené. To je dohromady šest tisíc sedm set šedesát hodin volna, během kterých se dá změnit téměř cokoli…

Co když prostě zkusíte začít znova a někde jinde? Co když cesta je cíl? Čerstvě rozvedená spisovatelka hledá nové základy partnerského soužití i rodinného života a usiluje o obnovení pout mezi člověkem a přírodou. Vydá se na cestu po stopách svých vikinských a keltských kořenů a spolu s bratrem archeologem objevuje zříceniny obydlí svých předků, kteří se snažili žít v harmonii s přírodou a ve vzájemném souladu. Klade si naléhavé otázky a nachází právě tak důležité odpovědi: Jak vytvořit domov pro lásku a zároveň si zachovat svůj osobní prostor? Jak se v době průmyslových korporací sblížit s přírodou? Novela psaná ve formě deníku sahá od drobných všedních postřehů k závažným otázkám a skládá rozmanitý celek z prvků filozofie, historie, archeologie, ekologie, erotiky a poezie. Vytváří nový, intimní jazyk mezi spisovatelem a čtenářem.

Daniel má plán, cosi jako deník o budoucnosti, který si píše do sešitu s černými deskami. Občas ho sice běh života donutí, aby v deníku zalistoval zpátky, pár drobností upravil, z některých předsevzetí slevil, presto však prožívá život, o němž je přesvědčen, že je úspěšný a svým způsobem i šťastný. Najednou se ale přihodí něco, s čím Daniel ve svém deníkovém plánu nepočítal. Portugalsko se ocitá na pokraji hospodářského kolapsu a s ním se rázem hroutí i celý Danielův plán – přijde o práci i střechu nad hlavou, vlastní rodina se mu odcizuje, vzdalují se i jeho nejlepší přátelé z dětství. Navzdory všemu se však Daniel nehodlá vzdát a jeho vůle začít znovu se zdá nepřemožitelná. Když se mu přítel Xavier jen tak mezi řečí zmíní o průměrném indexu štěstí, Daniel se ve fiktivním dialogu s kamarádem Almodôvarem začne zamýšlet nejen nad tím, jakou skutečnou hodnotu má jeho vlastní štěstí, ale i nad hodnotami, které člověk přenechá budoucím generacím. Průměrný index štěstí je obdivuhodný román o nezdolném optimistovi, který bojuje do posledního dechu za svůj důstojný život i za štěstí těch, které miluje. Svým dramatickým, realisticky a místy i humorně zpracovaným příběhem se David Machado řadí po bok nejtalentovanějších vypravěčů své generace.

Jaké nebezpečí číhá na chlapečka, když si skládá puzzle? Patří vibrátor do kredence za římský pekáč? Kdo nám teď bude kopírovat klíče? Co dělá citron na pingpongovém stole? Kdo a kdy konečně zabije toho kapra? Skvrny uschnou, ale dá se zapomenout na flekatá kolena? Povídky oceňované maďarské spisovatelky Ediny Szvoren nám prozradí odpovědi jen na některé z těchto otázek, na jiné si čtenář bude muset přijít sám. Něco beznadějně chybí. V hloubi každé povídky cítíme skrytou přítomnost tiché tragédie, která však už dávno vrostla do vypravěčovy posmutnělé existence. Odhalíme ji? Nevidíme totiž všechno. Jako bychom chodili po pavlači a nakukovali do jedné klíčové dírky za druhou. Několik okamžiků pozorujeme rodinný život za dveřmi a zase jdeme dál.

Jaký by byl osud Katalánska, kdyby se Španělsko zapojilo do druhé světové války? A jak by dopadl sám generál Franco? Prožijte příběh alternativních dějin spolu s Agustím Vilamatem, hrdinou proti své vůli i všem předpokladům. Dobrodružství nesmělého a bojácného mladíka, jehož již od dětství provází láska k četbě a k vlastní mateřštině - katalánštině, začíná koncem roku 1938. V důsledku postupujícího tažení generála Franca proti republikánům je Augustí nucen prchnout z Barcelony do Francie. Po přechodu hranic je internován v uprchlickém táboře, který je frankisty následně bombardován, což v Augustím zažehne touhu aktivně se zapojit do boje proti fašistům. Co všechno musí překonat a čím vším si musí projít, než jej souběh událostí zavede až k samotnému španělskému diktátorovi?

New Yorku osmdesátých let minulého století. Fiktivní příběh. Jisté dobře známé zavedené instituce, agentury a orgány veřejné správy. Veškeré postavy knihy jsou smyšlené. Sherman McCoy. Ačkoliv osmdesátá léta minulého století, kniha zcela souzní s tématy soudobých zpráv, zároveň se vášnivě dotýká i věčných námětů lidského života, což jí samotné dává věčnou sílu…. Je to novinka, která nikdy nezestárne, protože i ode dneška za sto let v ní čtenáři budou nacházet mocnou působivost některých smutně důležitých životních příběhů našich časů.Stránky se Vám před očima jen míhají, zatímco fascinovaně i s hrůzou sledujete přepečlivě zmapovaný pád Shermana McCoyea. Zápletka je dechberoucí složitý stroj, jehož kolečka však do sebe neustále pefektně zapadají. Dokonalé.

Od posledního dopisu uplynuly čtyři měsíce. Nancy však cítí, že je její milý stále naživu. A udělá vše pro to, aby ho našla. Objeví však něco, co navždy změní její život… „Nádherně napsaný a pravdivý kousek historie. Simon Worrall sestavil příběh, který čekal na to, až bude objeven, déle než sedmdesát let.“ Prvotina známého novináře Simona Worralla Nejčistší z lásek je založena na skutečném příběhu vášnivé lásky, kterou prožívala jeho matka Nancy s mladým studentem oxfordské univerzity v začátku druhé světové války. Elegantně něžný milostný příběh mezi Nancy Whelanovou a jejím snoubencem Martinem Prestonem se začne rozvíjet těsně před vypuknutím války. Jak se jejich vztah rozvíjí a prohlubuje, narůstá i děsivá skutečnost neodkladného ozbrojeného konfliktu, který životy obou mladých lidí nenávratně poznamená. Příběh vyšel najevo díky milostným dopisům, které si milenci v době svého vztahu vyměňovali a které autor po smrti své matky nalezl v krabici od bonboniéry. Z láskyplných dopisů autor spletl poutavý příběh, v němž s hlubokou něhou popisuje nejenom city dvou mladých lidí, plné nadějí na společný život, ale také poskytuje čtenářům celkový vhled do situace všech, kteří se museli vyrovnat s krutou realitou války. Kniha Nejčistší z lásek je z těch z příběhů, který se po přečtení několika kapitol stane tak skutečným a bezprostředním jako život sám. Elegantní a nesmírně poutavé vyprávění vykazuje veškeré znaky skvělé literatury stejně jako klasického hollywoodského příběhu.

Román s vtipným nadhľadom rozpráva príbeh štyroch kamarátov, ktorí si dvadsať rokov po maturite kladú otázku, či naozaj žijú tak, ako to chceli vo svojich osemnástich. A keďže si musia priznať, že by pravdepodobne zo seba boli sklamaní, nezostáva im nič iné, len sa rozhodnúť, či s tým niečo neurobia. Keby mal túto knihu charakterizovať Karol, pravdepodobne by o nej povedal, že je to výzva. Výzva nebáť sa v polčase rozpadu zmeniť a čeliť vlastnej pohodlnosti. Prvok by zrejme pateticky dodal, že je to príbeh o slobode a o odvahe, ktorú k nej potrebujeme. A tiež aj o tom, ako milovať. Manželky, milenky, matky i dcéry. Bodkovi by to bolo fuk, lebo knihy nečíta. Keby však zistil, s koľkými ženami sa v tomto príbehu vyspí, možno by ho to zaujalo natoľko, že by si tento román aj prečítal. A pre Šampóna by bolo dôležité, aby sa ľudia pri čítaní tejto knihy najmä dobre bavili, nakoľko v nej ide o to, o čom už spieval Freddie Mercury: Show must go on! „Patrikova kniha je ľahké čítanie o ťažkom živote dnešných tridsiatnikov. Sledoval som vtipne zamotané osudy Prvoka, Šampóna, Bodku i Karola a úprimne som sa zabával nad iróniou, s akou autor popisuje ich mravčie snaženie.“ Jiří Menzel Patrik Hartl (nar. 10. 9. 1976 v Olomouci) je kmeňovým autorom a režisérom pražského divadla Studio DVA. Vyštudoval filmovú a televiznu réžiu na FAMU. V divadle režíroval množstvo populárnych inscenácií. Jeho divadelné komédie Líbánky na Jadranu, 4 sestry, Vysavač, Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Klára a Bára, Soukromý skandál a Hvězda sa stali hitmi. Jeho knihy PRVOK, ŠAMPÓN, TEČKA a KAREL, MALÝ PRAŽSKÝ EROTIKON, OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ a NEJLEPŠÍ VÍKEND sa vďaka čitateľskej obľube stali najpredávanejšími románmi v Českej republike.

„Nezdá se to, ale jedná se o knihu autobiografickou. Popisuje můj vlastní intelektuální a politický příběh, cestu vedoucí od marxismem a sartrovským existencialismem načichlého mládí až k liberalismu ve zralém věku přes přehodnocení demokracie, k němuž mi pomohly knihy spisovatelů jako Albert Camus, George Orwell nebo Arthur Koestler. K pozdějšímu liberalismu mě posunuly jisté politické zkušenosti, ale především myšlenky sedmi autorů, kterým jsou věnovány tyto stránky: Adam Smith, José Ortega y Gasset, Friedrich von Hayek, Karl Popper, Isaiah Berlin, Raymond Aron a Jean-François Revel.“ Mario Vargas Llosa patří mezi nejvýznamnější a nejvýraznější současné autory píšící ve španělštině. V Peru vystudoval literaturu a právo, doktorát z filosofie a literatury získal v Madridu. Později žil v Paříži, Londýně a Barceloně, přispíval do nejrůznějších periodik a vyučoval literaturu. Ve známost vešel v roce 1963 románem La ciudad y los perros (česky jako Město a psi, vyd. 1966), za nějž získal několik cen a došel mezinárodního věhlasu. Stal se zároveň výrazným představitelem takzvaného boomu latinskoamerické literatury. Současně stále zastával politické funkce, což završil v roce 1990 kandidaturou na peruánského prezidenta. Jeho literární dílo je značně rozsáhlé, ovšem velmi ucelené a kompaktní, asi nejvíc ze všech autorů této generace. Charakterizuje je technické experimentování a inovace v oblasti stylistiky a narativních možností. Obdržel mnoho cen, z nichž mezi nejvýznamnější patří Premio Príncipe de Asturias z roku 1986, Premio Cervantes z roku 1994 a Nobelova cena za literaturu z roku 2010.

Nezdá se to, ale jedná se o knihu autobiografickou. Popisuje můj vlastní intelektuální a politický příběh, cestu vedoucí od marxismem a sartrovským existencialismem načichlého mládí až k liberalismu ve zralém věku přes přehodnocení demokracie, k němuž mi pomohly knihy spisovatelů jako Albert Camus, George Orwell nebo Arthur Koestler. K pozdějšímu liberalismu mě posunuly jisté politické zkušenosti, ale především myšlenky sedmi autorů, kterým jsou věnovány tyto stránky: Adam Smith, José Ortega y Gasset, Friedrich von Hayek, Karl Popper, Isaiah Berlin, Raymond Aron a Jean-François Revel.

STRACH je nejintimnějším portrétem úřadujícího prezidenta, jaký byl kdy publikován během prezidentových prvních roků ve funkci. “Přes všechny téměř každodenní zprávy o chaosu a neshodách v Bílém domě neměla veřejnost tušení, jak špatná interní situace doopravdy je. Trump se choval rozporuplně a nevypočitatelně, zřídkakdy se dokázal soustředit. Pokud ho něco rozčílilo, když měl špatnou náladu, klidně dokázal o obchodní smlouvě KORUS prohlásit, „Dnes odstupujeme.“ Nyní však zde byl dopis, datovaný 5. září 2017, potencionální rozbuška ohrožující národní bezpečnost. Cohn se obával, že pokud Trump dopis uvidí, bez váhání ho podepíše. Cohn sebral koncept dopisu z pracovního stolu. Uložil ho do modré složky s označením „KEEP“. „Ukradl jsem ho z jeho stolu,“ svěřil se později kolegovi. „Nechtěl jsem, aby ho četl. Ten dokument nikdy neuvidí. Musím chránit naši zem.“ Vzhledem k anarchii a nepořádku, které panovaly v Bílém domě i Trumpově mysli, prezident chybějící dopis nezaregistroval.” Autoritativním reportážním stylem, vytříbeným během vlády osmi prezidentů od Nixona až k Obamovi, odhaluje autor Bob Woodward v bezprecedentních detailech skutečnou tvář života uvnitř Bílého domu za vlády prezidenta Donalda Trumpa, včetně toho, jakým způsobem prezident dospívá k rozhodnutím v závažných otázkách zahraniční a domácí politiky.

"Inside story" prezidenta Trumpa, jak jí umí vyprávět pouze Bob Woodward. Strach je nejintimnějším portrétem úřadujícího prezidenta, jaký byl kdy publikován během prezidentových prvních roků ve funkci. “Přes všechny téměř každodenní zprávy o chaosu a neshodách v Bílém domě neměla veřejnost tušení, jak špatná interní situace doopravdy je. Trump se choval rozporuplně a nevypočitatelně, zřídkakdy se dokázal soustředit. Pokud ho něco rozčílilo, když měl špatnou náladu, klidně dokázal o obchodní smlouvě KORUS prohlásit, „Dnes odstupujeme.“ Nyní však zde byl dopis, datovaný 5. září 2017, potencionální rozbuška ohrožující národní bezpečnost. Cohn se obával, že pokud Trump dopis uvidí, bez váhání ho podepíše. Cohn sebral koncept dopisu z pracovního stolu. Uložil ho do modré složky s označením "KEEP". „Ukradl jsem ho z jeho stolu,“ svěřil se později kolegovi. „Nechtěl jsem, aby ho četl. Ten dokument nikdy neuvidí. Musím chránit naši zem.“ Vzhledem k anarchii a nepořádku, které panovaly v Bílém domě i Trumpově mysli, prezident chybějící dopis nezaregistroval.” Autoritativním reportážním stylem, vytříbeným během vlády osmi prezidentů od Nixona až k Obamovi, odhaluje autor Bob Woodward v bezprecedentních detailech skutečnou tvář života uvnitř Bílého domu za vlády prezidenta Donalda Trumpa, včetně toho, jakým způsobem prezident dospívá k rozhodnutím v závažných otázkách zahraniční a domácí politiky.

STRACH je nejintimnějším portrétem úřadujícího prezidenta, jaký byl kdy publikován během prezidentových prvních roků ve funkci. “Přes všechny téměř každodenní zprávy o chaosu a neshodách v Bílém domě neměla veřejnost tušení, jak špatná interní situace doopravdy je. Trump se choval rozporuplně a nevypočitatelně, zřídkakdy se dokázal soustředit. Pokud ho něco rozčílilo, když měl špatnou náladu, klidně dokázal o obchodní smlouvě KORUS prohlásit, „Dnes odstupujeme.“ Nyní však zde byl dopis, datovaný 5. září 2017, potencionální rozbuška ohrožující národní bezpečnost. Cohn se obával, že pokud Trump dopis uvidí, bez váhání ho podepíše. Cohn sebral koncept dopisu z pracovního stolu. Uložil ho do modré složky s označením „KEEP“. „Ukradl jsem ho z jeho stolu,“ svěřil se později kolegovi. „Nechtěl jsem, aby ho četl. Ten dokument nikdy neuvidí. Musím chránit naši zem.“ Vzhledem k anarchii a nepořádku, které panovaly v Bílém domě i Trumpově mysli, prezident chybějící dopis nezaregistroval.” Autoritativním reportážním stylem, vytříbeným během vlády osmi prezidentů od Nixona až k Obamovi, odhaluje autor Bob Woodward v bezprecedentních detailech skutečnou tvář života uvnitř Bílého domu za vlády prezidenta Donalda Trumpa, včetně toho, jakým způsobem prezident dospívá k rozhodnutím v závažných otázkách zahraniční a domácí politiky.

Ráno se Filip díval na pohádky. „Za chvilku budu zpátky,“ řekla jsem. Vzala jsem si kabelku. Byly mu čtyři. Za tři měsíce mu mělo být pět. „Za chvilku budu zpátky,“ řekla jsem znovu a zamkla za sebou. Vrátila jsem se o dva roky později. V roce 2012 poslal moskevský soud autorku knihy společně s dalšími dvěma členkami Pussy Riot na dva roky do vězení za předvolební výtržnosti v katedrále Krista Spasitele. Pětice žen tehdy zazpívala punkovou modlitbu „Bohorodičko, vyžeň Putina“. Marija Aljochinová strávila tedy půl roku ve vazbě, a poté byla odsouzena ke dvouletému nepodmíněnému trestu. Po roce a půl byla amnestována. Riot Days jsou věnovány soudnímu procesu s bývalou členkou skupiny Pussy Riot Marijou Aljochinovou a zejména jejímu pobytu ve vězení, kde se snažila z pozice vězně bojovat za lidská práva a životní podmínky trestanců. Marija dokázala najít vnitřní sílu i v nejvíce bezmocných situacích. Její trest v Berezinkách na Urale se stal bojem proti ruskému vězeňskému systému, který vyústil v bezprecedentní zlepšení životních podmínek vězňů.

Komentátor a analytik Jan Macháček, držitel několika novinářských ocenění, je znám především jako redaktor Respektu, kde již v 90. letech odkrýval řadu velkých privatizačních kauz, nebo jako hudebník (kytarista ve skupinách The Plastic People of the Universe, Garage). Ve knize komentářů z období 2009 do současnosti svým osobitým stylem analyzuje či glosuje aktuální ekonomicko-politická témata, např. dění v Evropské unii, Brexit, volby v USA, migrační krizi, hrozby z Ruska – a samozřejmě i českou politickou a ekonomickou krajinu. V rozhovoru s autorem poznáváme mj. prostředí pražského undergroundu, Macháčkovu investigativní práci, zákulisí české cesty ke kapitalismu („Jak Česko skočilo flopem“).