Casablanca

Kniha představuje různé formy komunikace na konci středověku (většinově se to týká 15. století) v rámci zemí Koruny české. Jednotlivé studie se věnují komunikaci symbolické, vizuální, propagační, či pragmatické, k nimž lze volně zařadit paměťovou funkci sdělení historiografů raného novověku, tedy období, které bylo klíčové z hlediska následného vývoje zemí Koruny české.

Three years without seeing him. Three years without Axel. How do you move on from a broken heart? Three years have passed since Axel Nguyen shattered Leah Jones' heart into a million pieces, and Leah has spent every moment of those three years distracting herself from the devastation. She tries to move on with Landon, a guy she meets in college, but she can only truly escape thoughts of Axel when she's painting. At least one good thing has come out of all of it: her dream of exhibiting her work is finally coming true. Axel is achingly aware every day of how much he misses Leah. The moment he learns about Leah's exhibit, Axel can't think about anything else but to go see her. Being in the same room with Leah, as beautiful and magnetic as he remembers, leaves Axel desperate and Leah breathless in his presence. He offers to be her agent; she accepts. One work trip to Paris later leaves Leah and Axel full of pent-up attraction and wondering if their whirlwind romance is a forever kind of love or if it's better off left in the past. International bestselling author Alice Kellen concludes her emotional new adult duology with an evocative and passionate love story for readers of Colleen Hoover, Anna Todd, and books to make you ugly cry.

Kolektivní monografie cíli zvláště na problematiku válečné (a) filmové propagandy. Zatímco na Západě se jedná o dlouhodobě zkoumané téma, u nás mu (filmoví) historici nikdy nevěnovali srovnatelnou pozornost a postupem času se „propaganda“ začíná řadit k „nejopuštěnějším“ a „nejzanedbávanějším“ termínům věd o kultuře. Množství zahraniční odborné literatury se zaměřuje na zkoumání sovětské, německé, ale i americké a britské filmové propagandy za 2. světové války. Hlavním tématem naší knihy je česká a slovenská filmová propaganda za téže (a přece jiné) války. Česká/slovenská kulturní, politická a válečná zkušenost (1939–1945) se samozřejmě liší od té britské či americké, takže ani zahraniční badatelské vzory nelze přenášet automaticky. Téma „protektorát a film“ zahrnuje specifika dobové kinematografie, včetně distribuce a recepce, „filmové osvěty“ čili propagandy, jejích institucí, a vůbec kulturní politiky. Další podstatnou oblast představují hrané a dokumentární filmy o protektorátu, resp. o Slovenském státu (SNP). Kniha se přitom pokouší v prvé řadě o nastínění širšího kontextu, tedy o vymezení tématu/vztahu války a filmu, a zahrnuje rovněž přehled sovětských a ruských filmů o Velké vlastenecké válce. Před rokem 1989 byly sovětské válečné snímky hojně uváděny v Československu a v celém východním bloku, v kinech i v televizi, takže sehrávaly významnou úlohu na poli propagandy. Je nepochybné, že 2. světová válka představuje pro ruské filmaře stále důležité téma a že produkce příslušných (vesměs) výpravných snímků se těší podpoře i ze strany současné politické garnitury v čele s prezidentem Putinem, který s oblibou zdůrazňuje význam Velké vlastenecké války jak v dějinách SSSR, tak pro současné Rusko.

Devátý díl série konferenčních sborníků z řady „Korunních zemí“ je zaměřen na zemské stavy a pokusy o kodifikaci jejich vztahu k panovníkovi, který vyvrcholil schválením prvního zemského zákoníku, kodexu šlechtického práva – Vladislavského zřízení zemského – v roce 1500. Právě k vladislavské době, kdy byla moc panovníka omezena a následně v českých zemích oslabena i jeho nepřítomností a kdy si zemské stavy budují pozici reprezentantů zájmů celé země, je vztažena většina studií obsažených v knize. Jednotlivé kapitoly se věnují jak právě zmíněnému Vladislavskému zřízení, tak roli Karlštejna jako místa uchování nejdůležitějších státoprávních písemností (detailní pohled je věnován Registru desíti truhlic). Další kapitoly se zabývají vývojem a stavem zemských privilegií v jednotlivých zemích Koruny – na Moravě, ve Slezsku, Dolní a Horní Lužici.

Soubor čtyř studií věnovaný slavnému snímku režiséra Juraje Herze z roku 1968. Jednotlivé kapitoly se zabývají scenáristickou spoluprací režiséra a autora předlohy Ladislava Fukse (Lea Mohylová), projevy černého humoru ve filmu (Zdeněk Hudec), strukturací filmového vyprávění (Karel Mohyla) a audiovizuální analýzou (Jiří Slavík). Jednotlivým studiím předchází úvodní stať, která zařazuje Spalovače mrtvol do kontextu tvorby československé nové vlny i do kontextu tvorby Juraje Herze. Texty doprovází cca 100 černobílých ilustrací.

Italský western, jemuž je věnována tato kniha, představuje nejen jeden z nejpopulárnějších žánrů italské kinematografie, ale i komplexní sociokulturní fenomén, který rezonuje v širokém mezinárodním kontextu. Autor se ho snaží představit z jiného pohledu, odlišného od výkladů, které se stále opakují v publikacích věnovaných tomuto žánru. Pro svou analýzu si zvolil několik okruhů, specifických témat. V úvodní historické části se zaměřil na revizi dlouhodobě a mylně zavedeného obrazu historie italského westernu spojeného zejména s tvorbou Sergia Leoneho. V následujících, interpretačních kapitolách rozebírá příznačné rozpoznávací atributy tohoto žánru, úzce spojené s náboženskou symbolikou, kulturní intertextualitou, anachronickými prvky, žánrovými konstrukcemi a filmovou hudbou. Autorův text uvozují osobní historická svědectví o vlastních tvůrčích zkušenostech z pera scenáristy Ernesta Gastaldiho, který pro knihu napsal předmluvu, a režiséra Giancarla Santiho, s nímž autor vedl rozhovor.

David O. Selznick (19021965) patřil k nejvýznamnějším producentům hollywoodské studiové éry. Během více než třicetileté kariéry dohlížel na vznik oceňovaných i divácky oblíbených a komerčně úspěšných snímků jako například King Kong, David Copperfield, Anna Karenina, Zrodila se hvězda, Jih proti Severu, Mrtvá a živá, Rozdvojená duše nebo Třetí muž. Výroba filmů však netvořila jedinou oblast jeho činnosti. Od konce 30. let začal v rámci vlastní společnosti budovat působivou hvězdnou stáj, která postupně zahrnovala herečky Ingrid Bergman, Vivien Leigh, Joan Fontaine a Jennifer Jones nebo herce Josepha Cottena a Gregoryho Pecka. Tato kniha na základě studia širokého spektra archivních materiálů odkrývá mechanismy, s jejichž pomocí Selznick a jeho spolupracovníci objevovali a prosazovali nové herecké hvězdy, a popisuje, jakým způsobem byly tyto osobnosti zhodnocovány na trhu, ať už v podobě finančního zisku nebo symbolického uznání a prestiže. Publikace pomáhá dotvořit obraz Selznickovy bohaté kariéry o dosud opomíjené aspekty jeho obchodu s hvězdnými identitami a současně odhaluje některé praktiky amerického filmového průmyslu ve zlaté éře studií i v období po druhé světové válce, kdy se zavedené pořádky začaly hroutit.

Kniha Zdeňka Hudce je vůbec první odbornou monografií věnovanou dílu zřejmě nejznámějšího nizozemského filmaře Paula Verhoevena, režiséra nemilosrdně otevřených společenskokritických snímků Turecký med či Sprej na vlasy či provokativních hollywoodských blockbusterů RoboCop či Základní instinkt. Publikace je rozdělena do dvou oddílů první představuje chronologicky filmovou kariéru tohoto filmového tvůrce od raných školních snímků přelomu 50. a 60. let přes vrcholnou nizozemskou etapu 70. let a střídavé úspěchy jeho hollywoodské éry 80 a 90. let až po jeho návrat do Evropy k artověji pojaté produkci. V druhé části knihy se autor věnuje vybraným tématům typickým pro Verhoevenovu (nejen) filmovou tvorbu postava Ježíše Krista a náboženství, sex a násilí, nakládání s realitou a fikcí, vztah k dějinám a politické sdělení. Tyto analytické kapitoly jsou proloženy bohatým ilustračním materiálem, který demonstruje autorský výklad. Kniha je také opatřena ucelenou filmografií a bibliografií.

Výbor 4 analytických studií zkoumajících detailněji vybrané stránky (inspirace, scénář, holocaust) působivého snímku Alfréda Radoka z roku 1948 o osudu českých Židů během éry protektorátu, ilustrovaný na příkladu pražské rodiny Kaufmannových.

Kniha Umění mezi alegorií a ideologií je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku. Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s minulým režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám. Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu. Na rozdíl od klasických televizních děl předlistopadové a raně polistopadové éry tyto seriály narušují zaběhlé postupy prezentace historie, používají komplexní narativ, čímž přispívají k diskusi o redefinici smyslu českých dějin.

Kniha Milana Cyroně je první polistopadovou českou monografií věnovanou čistě slovenskému filmu. Tato oblast zcela uniká zájmu české filmové vědy, byť dějiny českého a slovenského filmu mají mnoho společných kapitol. Milan Cyroň vychází ze své disertační práce, která se věnovala třem filmovým dílům slovenského scenáristy a režiséra Eduarda Grečnera, která natočil během 60. let (Každý týžden sedem dní, Nylonový mesiac, Drak sa vracia), a to zejména vývoji tzv. scenáristické představy, tedy od idey filmu po jeho hotovou verzi. Tyto případové analýzy zároveň odhalují obecné mechanismy práce se scénáři, schvalovací proces a zapojení jednotlivých osob, fungující v tomto období v rámci slovenského filmu. Pro knižní vydání autor text rozšířil o kontextové kapitoly zaobírající se, jak filmovým životopisem zmíněného režiséra, tak přehledem vývoje slovenské kinematografie v 50. a 60. letech. Kniha tak rozšiřuje vhled do prostředí českému čtenáři nepříliš známého a zároveň poskytuje srovnávací materiál k situaci v českém filmu daného období. Díky spolupráci a vstřícnosti Slovenského filmové ústavu se podařilo knihu opatřit kvalitním a dosud nepublikovaným obrazovým materiálem z archivních fondů. Kniha obsahuje také filmografii Eduarda Grečnera a bibliografii.

Jedna z nejrozsáhlejších a nejdůkladnějších monografií věnovaná Pieru Paolu Pasolinimu, jež ho představuje nejen jako zásadní postavu evropského filmu, ale i jako autora neotřelých teorií a esejí, jimiž vstupoval do tehdejších intelektuálních debat a komentoval soudobé sociální dění. Autor zkoumá Pasoliniho (nejen) filmovou tvorbu jako svébytný pokus o zachování realismu v jeho subjektivní, sebeuvědomělé podobě určitý realismus , který si klade za cíl odhalovat realitu skrytou za maskou vládnoucích diskurzů. Přitom odkrývá i Pasoliniho způsob uvažování na pozadí jeho dominantních autorských východisek: humanismu, marxismu, katolictví, homosexuality a psychoanalýzy. Kniha je opatřena autorovou předmluvou pro české vydání, doslovem od filmologa Zdeňka Hudce a čb fotodoprovodem. Publikace je doplněna rovněž o kompletní filmografii a výběrovou bibliografii.

Soubor čtyř studií věnovaný jednomu z raných děl československé nové vlny středometrážnímu snímku Pavla Juráčka a Jana Schmidta "Postava k podpírání". Kniha je vlastně polemikou se zažitým pohledem na film jako na dílo inspirované poetikou tvorby Franze Kafky, a to ať už rozborem jeho osobních názorů vyjadřovaných v soukromí (deníky, zápisky) či veřejně (eseje, články), nebo sledováním vývoje předlohy snímku od literárních náčrtů po scénář, či analýzou dobového ideového diskurzu, tak i samotnými stylistickými prvky, jako je např. pojetí hlavní postavy v hereckém podání Karla Vašíčka. Autoři tak poskytují nové pohledy zejména na postavu Pavla Juráčka, na jeho tvůrčí záměry a ideové pozadí jeho světonázorového obzoru.

Předmětem monografie je sémantická analýza filmového stylu nedávno zesnulého maďarského režiséra Miklóse Jancsóa (1921–2014), která se soustředí na 17 snímků z období let 1963 (Odvrácená tvář) až 1981 (Tyranovo srdce), kdy se režisér důsledně věnoval historické tematice a kdy si vytvořil konzistentní filmovou poetiku, spojenou s vysoce stylizovaným pojetím prostoru (podtrženým širokoúhlou kamerou), choreografií postav a vyhraněnou ideologií násilí a nahoty. Jednotlivé analýzy doprovází bohatý ilustrativní a poznámkový doprovod. Kniha je doplněna také o vyčerpávající bibliografie a filmografie probíraných snímků.

Francouzský režisér Robert Bresson (1901–1999), svými životopisnými daty zajímavě a tak trochu příznačně vyplňujícími celé 20. století, patří mezi solitérní tvůrce světového filmu, který si i přes své dlouhé tvůrčí období čtyř dekád dokázal zachovat naprosto specifický tvůrčí styl, v podstatě nepoznamenaný žádnou z dominantních tvůrčích vln či škol. Ve všech filmech natočených od 2. světové války až do 80. let (např. Deník venkovského faráře, K smrti odsouzený uprchl, Peníze) si udržel svůj nezaměnitelný přístup k filmovému vyprávění či herectví a dále ho formoval a precizoval dílo po díle, a to za použití úsporných vyjadřovacích prostředků. Podobně úsporně i on sám formuloval své názory na filmové dílo; jediný ucelený soubor jeho filmového myšlení je stostránkový spisek "Poznámky o kinematografu" (1975, česky vyšlo 1998), opět plný krátkých úsečných noticek zapisovaných v průběhu čtvrtstoletí. Teprve roku 2013 vznikla další kniha, která se snaží v uceleném souboru nechat promluvit tohoto tvůrce o svém díle. Péčí jeho vdovy Mylene Bressonové vyšel soubor jeho rozhovorů z dlouhého údobí let 1943 až 1983, který je řazen chronologicky, film po filmu. Právě tento diachronní postup umožňuje sledovat vývoj Bressonova stylu, jeho uvažování o kinematografu. Tuto linii podporuje i zařazení interview, jejichž přímým popudem nebylo obvyklé představení nového snímku uváděného do kin, ale spíše zamyšlením nad určitým tématem či motivem (např. adaptace literárních děl), což dále prohlubuje poznání o směřování jeho úvah v tom kterém období. Tím se z tříště porůznu vzniklých rozhovorů stává celkem plnohodnotný profil tvůrce, který jinak o svém díle spíše mlčel.

Chronologický postup řady Film a dějin pokračuje pátým svazkem věnovaným krátkému (dalo by se možná říci přechodovému) údobí druhé poloviny 80. let, v tehdejším jazyce označovaného za "přestavbu". Její zrod se datuje s nástupem Michaila Gorbačova (1985) na místo vrcholného představitele Sovětského svazu a jeho snahami o zavedení strukturálních reforem. Ty byly provázeny i kulturním uvolněním, zeslabením cenzury a nástupem nového proudu v sovětské kinematografii. Zásadní otázkou, na níž v sérii jednotlivých studií snaží odpovědět jejich autoři, je jak tato "přestavba" vypadala v prostředí socialistického Československa, projevily se zde deklarované změny a dá se vůbec mluvit o československé "filmové přestavbě". Sborník je sestaven do tří ucelenějších oddílů, které jsou uvozeny historickou studií, shrnující dobový kontext a vývoj. Následující první část sleduje a představuje situaci v SSSR, na to navazuje exkurz do situace v čs. hraném filmu a závěrečný oddíl se věnuje situaci v Čs. televizi a televizní tvorbě.