Cesta domů strana 3 z 3

Něžná a dojemná kniha o náhlé smrti milované manželky Joy. Zručné a výmluvné kresby doprovázejí autobiografický příběh, ve kterém ovdovělý otec vykresluje každodenní snahu přežít strašnou bolest ze smrti ženy a pečovat při tom o dvě děti, Lily a Bena, aby se zase mohly radovat ze života. Říká se, že muži neumějí mluvit o svých pocitech. Andrews své pocity kreslil - a výsledek je výmluvnější, než jakákoliv slova. Každodenní kreslení se stalo způsobem, jakým se Gary se svým zármutkem vypořádal. Pozorujeme často tragikomickou snahu rodiny normálně fungovat, popasovat se s tisícem běžných věcí, které ovšem uměla a dělala vždycky máma, chápeme zmatek, jaký Gary prožívá, když v noci zjistí, že manželčina strana postele je prázdná... Garyho poctivé a mnohdy i zábavné ilustrace chytí čtenáře za srdce. Milá Joy je příběh o tom, jak se jedna rodina naučila po tragédii zase žít. Kreslený deník se stal jeho každodenní terapií, jak se vyrovnat se steskem po náhlé ztrátě manželky a zároveň zvládnout péči o dvě děti. Svůj kreslený deník nadále udržuje, každý den přidává jeden kreslený strip na Twitter i Instagram.

Nová kniha britské autorky, paliativní lékařky Kathryn Mannixové, je citlivou studií empatie pevně zasazené do každodenní praxe. Může nám pomoci se připravit na nevyhnutelné - na smrt, na ztrátu, na životní změnu, a může nám ukázat, jak tu být pro ostatní. Laskavá, ale neúhybná knížka o nejtěžších rozhovorech, které v životě vedeme, a jak je dělat správně: poctivě, čestně a bez falešných tónů. Kniha ukazuje, proč je tak těžké poctivě naslouchat, ale jak je to důležité, zejména v rozhovorech s lidmi, kteří jsou v závěrečné fázi svého života, a s jejich blízkými.

Drobná luxusní publikace s básněmi Radka Malého a ilustracemi Martiny Špinkové je postavená na kontrastu hravosti slov a vážných témat našeho života - stesku, naděje, zoufalství, krásy, konečnosti, prchavosti.

Johan je vysloužilá anatomická kostra. Teď bydlí u dědy a stařenky na venkově. Má tam důležité úkoly: lekat nezvané hosty a odhánět strašidla zpod postelí, sáňkovat s vnoučaty, postavit sněžnou opici, chovat kočku na klíně – a jednou, až děda umře, dělat mu v rakvi společnost. To tedy bude překvapení pro archeology! Z estonštiny a voruštiny přeložila Linda Dejdarová.

V České republice si každý rok vezme život přes 1 200 lidí. Podle statistik jsou to častěji muži, nejohroženější generací je ta střední, a zvláště alarmující je skutečnost, že sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí u mladých lidí ve věku 15–24 let. Za strohými statistikami se skrývají konkrétní lidské osudy, nezodpovězené otázky a bolest pozůstalých. Otázka „proč“ patří k nejnaléhavějším. Na stránkách publicistického sešitu Sebevražda… a jak dál?! přinášíme několik pohledů na to PROČ očima několika odborníků a prostřednictvím vzpomínek a výpovědí pozůstalých. „Nemůžete vypnout život, musíte jít dál,“ říká jedna z nich. Ať je vám tato knížka průvodcem, se kterým to půjde aspoň trochu snáze. Ambasadorkou tohoto vydání je herečka Eliška Křenková, jejíž osobní příběh sešit uvádí. O specifikách vyrovnávání se s úmrtím po sebevraždě u mužů mluví Martin Jára z Ligy otevřených mužů, o truchlení dětí pak Sylvie Stretti z neziskové organizace Vigvam. Najdete zde také rozhovor s Martinem Peškem z poradny Luctus, dětským psychiatrem Jiřím Koutkem, psychoterapeutkou Olgou Havránkovou či religionistou Pavlem Hoškem a teologem Liborem Ovečkou. Přiblížíme i okolnosti vzniku památníku obětem sebevražd od Krištofa Kintery. A také několik výpovědí pozůstalých i těch, kteří se o sebevraždu neúspěšně pokusili.

Učebnice paliativní medicíny, která na pozadí kazuistik popisuje, jak může obvyklá péče o vážně nemocného pacienta získat nový rozměr ve chvíli, kdy se zapojí také paliativní přemýšlení a paliativní přístup založený na sdíleném rozhodování a postupech, které jsou v souladu s cíli pacienta.

Vyprávění (v první osobě) začíná návratem devatenáctileté Ainy z Valencie na venkov do Valhonda, kam dříve jezdívala za prarodiči. Tentokrát je to ale jiné. Nenachází zde svou spřízněnou duši a někdejší lásku, Juana Davida přezdívaného Jaguár, který v 18 letech spáchal sebevraždu. Ainu trápí, že ani pořádně neví, jak a proč se to všecno seběhlo. O Jaguárově seberaždě se tehdy dozvěděla o několik dní později a navíc se jí zdá, že jí kamarádi ze společné party něco tají a jakékoli konverzaci o Jaguárovi se vyhýbají. Zlomové je až setkání s Jaguárovou matkou, která má jako jediná sílu nazývat věci pravými jmény, když z jejích úst poprvé zazní tabuizované slovo sebevražda. Garcia se snaží ve svém krátkém textu přiblížit mladým čtenářům celou situaci, otevřít diskusi, ukázat, že je v pořádku říct si o pomoc, ať už máme myšlenky na sebevraždu, nebo si vzal život někdo v našem okolí. Knih je doplněna doslovem Martina Peška z poradny Luctus a kontakt na instituce a linky, kde lze hledat pomoc.

Čtvrté, aktualizované a výrazně rozšířené vydání úspěšné publikace vycházející přímo z praxe paliativních týmů. Text je rozsáhleji přepracován a dle současných zkušeností aktualizován. Kniha v měkké vazbě má formát pracovní příručky, do níž lze psát své vlastní poznámky a zkušenosti. Příručka je určená všem, kteří pracují s těžce nemocnými pacienty na konci života, zejména lékařům, zdravotním sestrám a dalším členům hospicových týmů, kteří pracují v terénu. Knížku jako pohotového rádce lze snadno nosit s sebou. Doporučujeme spokojeným vlastníkům předchozích vydání a každému, kdo pracuje v terénní paliativní službě. Autorka nově zařadila texty týkající se nespavosti, léčebného konopí a dříve vysloveného přání pro případ, kdy pacient v budoucnu nebude schopen rozhodovat o zdravotní péči o svou osobu.