Daranus strana 7 z 22

Kdo má rád fotbal, a takových je mnoho, bude se s touhle knížkou smát, protože hlášky ze světa kopané jsou především veselé a občas i mile vulgární. Ale někdy vás taky zamrazí, jelikož se ve fotbale točí hodně peněz a s nimi tu krouží i švindl a úplatky... Spisovatel a novinář Štěpán Filípek sbírá povedené výroky hráčů, trenérů i klubových bossů už dlouho a nyní vám tisíc takových hlášek nabízí v knize, která je vlastně i zábavnou kronikou posledních patnácti let našeho fotbalu. Z plejády proslulých i méně slavných pánů v dresech a bafuňářských oblecích se tady ve speciálních kapitolkách vyloupnou i fotbaloví baviči Horváth a Švancara, komentátorský šoumen Bosák, mediální rozumbrada Luhový a bohém Vízek. Své místo tu má i veliký čachrář Horník neboli "Ivánek, kamarád." Každý ze stovek výroků doprovází autorova stručná glosa s rozvedením vtipu či doplněním souvislostí, každou ze šestnácti kapitol otevírá někdy delší, jindy kratší, ale vždy hodně zasvěcený úvod. Fotbal je natolik velký sport, že od své špičky až po pralesní ligu prostupuje celou společností. Občas jí dává radost, občas zase ne, ale je vlastně tak trochu i jejím zrcadlem. Vždyť nezní snad někomu povědomě slova svazového místopředsedy Jaroslava Vacka, který o peníze ve fotbale pečoval natolik urputně, že mu začali říkat Jarda Miliarda? "Hráči vás zbožňují," pravil Vacek, "dokud jim dáváte prachy. Až jim dáte poslední korunu, překročí vaši mrtvolu, řeknou, že jste blbec, a odcházejí do dáli."

Kdo má rád fotbal, a takových je mnoho, bude se s touhle knížkou smát, protože hlášky ze světa kopané jsou především veselé a občas i mile vulgární. Ale někdy vás taky zamrazí, jelikož se ve fotbale točí hodně peněz a s nimi tu krouží i švindl a úplatky... Spisovatel a novinář Štěpán Filípek sbírá povedené výroky hráčů, trenérů i klubových bossů už dlouho a nyní vám tisíc takových hlášek nabízí v knize, která je vlastně i zábavnou kronikou posledních patnácti let našeho fotbalu. Z plejády proslulých i méně slavných pánů v dresech a bafuňářských oblecích se tady ve speciálních kapitolkách vyloupnou i fotbaloví baviči Horváth a Švancara, komentátorský šoumen Bosák, mediální rozumbrada Luhový a bohém Vízek. Své místo tu má i veliký čachrář Horník neboli "Ivánek, kamarád." Každý ze stovek výroků doprovází autorova stručná glosa s rozvedením vtipu či doplněním souvislostí, každou ze šestnácti kapitol otevírá někdy delší, jindy kratší, ale vždy hodně zasvěcený úvod. Fotbal je natolik velký sport, že od své špičky až po pralesní ligu prostupuje celou společností. Občas jí dává radost, občas zase ne, ale je vlastně tak trochu i jejím zrcadlem. Vždyť nezní snad někomu povědomě slova svazového místopředsedy Jaroslava Vacka, který o peníze ve fotbale pečoval natolik urputně, že mu začali říkat Jarda Miliarda? "Hráči vás zbožňují," pravil Vacek, "dokud jim dáváte prachy. Až jim dáte poslední korunu, překročí vaši mrtvolu, řeknou, že jste blbec, a odcházejí do dáli."

Kdo má rád fotbal, a takových je mnoho, bude se s touhle knížkou smát, protože hlášky ze světa kopané jsou především veselé a občas i mile vulgární. Ale někdy vás taky zamrazí, jelikož se ve fotbale točí hodně peněz a s nimi tu krouží i švindl a úplatky... Spisovatel a novinář Štěpán Filípek sbírá povedené výroky hráčů, trenérů i klubových bossů už dlouho a nyní vám tisíc takových hlášek nabízí v knize, která je vlastně i zábavnou kronikou posledních patnácti let našeho fotbalu. Z plejády proslulých i méně slavných pánů v dresech a bafuňářských oblecích se tady ve speciálních kapitolkách vyloupnou i fotbaloví baviči Horváth a Švancara, komentátorský šoumen Bosák, mediální rozumbrada Luhový a bohém Vízek. Své místo tu má i veliký čachrář Horník neboli "Ivánek, kamarád." Každý ze stovek výroků doprovází autorova stručná glosa s rozvedením vtipu či doplněním souvislostí, každou ze šestnácti kapitol otevírá někdy delší, jindy kratší, ale vždy hodně zasvěcený úvod. Fotbal je natolik velký sport, že od své špičky až po pralesní ligu prostupuje celou společností. Občas jí dává radost, občas zase ne, ale je vlastně tak trochu i jejím zrcadlem. Vždyť nezní snad někomu povědomě slova svazového místopředsedy Jaroslava Vacka, který o peníze ve fotbale pečoval natolik urputně, že mu začali říkat Jarda Miliarda? "Hráči vás zbožňují," pravil Vacek, "dokud jim dáváte prachy. Až jim dáte poslední korunu, překročí vaši mrtvolu, řeknou, že jste blbec, a odcházejí do dáli."

Čtyřiatřicet povídek Miloše Čermáka se odehrává dílem u nás, dílem ve Spojených státech, jejichž prostředí autor zná z vlastní zkušenosti. A občas se hrdinové Čermákových příběhů vypraví i mimo náš svět... Už před lety řekl jeden ze znalců literatury, že Čermák může být naším největším spisovatelem, a to nejen svou výškou (206 cm). Snad by se mu to nakonec podařilo, kdyby nevěnoval tolik času médiím a podnikání. Ale možná by pak neměl dost námětů pro svoje barvité povídky, které píše rychle a občas i na přání – doslova „z fleku“. Nabídnou vám drama zhuštěné na pár stránek anebo dotek hororu, jindy zas drsný, vlídný či absurdní humor. A můžete se v nich setkat i s Bohem, kterému autor dokáže přidělit lecjakou roli, aniž by popřel jeho právo sledovat věci shůry. Anebo s anděly, kteří se, byť je to nečekané, chovají tak trochu jako my. Povídky jsou ale v této knížce především o lidech, i když je v jedné z nich hlavním hrdinou procesor DLC-86700-X. Takže tu logicky musí být i láska a sex. Ve škále od něhy dvou starých lidí až po sex divoký a volný, ba dokonce nevšední, pokud lze tím slovem označit úchylku s vášní k moderní kopírce. K přístroji. A až knihu dočtete, zůstanou vám sice v paměti věci často až neuvěřitelné, leč přesto v mnohém věrohodné. Potom vás asi napadne, že je v tom hodně pravdy.

Čtyřiatřicet povídek Miloše Čermáka se odehrává dílem u nás, dílem ve Spojených státech, jejichž prostředí autor zná z vlastní zkušenosti. A občas se hrdinové Čermákových příběhů vypraví i mimo náš svět... Už před lety řekl jeden ze znalců literatury, že Čermák může být naším největším spisovatelem, a to nejen svou výškou (206 cm). Snad by se mu to nakonec podařilo, kdyby nevěnoval tolik času médiím a podnikání. Ale možná by pak neměl dost námětů pro svoje barvité povídky, které píše rychle a občas i na přání – doslova „z fleku“. Nabídnou vám drama zhuštěné na pár stránek anebo dotek hororu, jindy zas drsný, vlídný či absurdní humor. A můžete se v nich setkat i s Bohem, kterému autor dokáže přidělit lecjakou roli, aniž by popřel jeho právo sledovat věci shůry. Anebo s anděly, kteří se, byť je to nečekané, chovají tak trochu jako my. Povídky jsou ale v této knížce především o lidech, i když je v jedné z nich hlavním hrdinou procesor DLC-86700-X. Takže tu logicky musí být i láska a sex. Ve škále od něhy dvou starých lidí až po sex divoký a volný, ba dokonce nevšední, pokud lze tím slovem označit úchylku s vášní k moderní kopírce. K přístroji. A až knihu dočtete, zůstanou vám sice v paměti věci často až neuvěřitelné, leč přesto v mnohém věrohodné. Potom vás asi napadne, že je v tom hodně pravdy.

Kultovní kapela Tři sestry brzy oslaví třicet let od svého založení. Bujarý večírek začíná už teď a nese se – jak jinak – ve znamení dobrého jídla a pití. Třísesterská kuchařka je svérázná stejně jako repertoár kapely. Nečekejte vyvoněné recepty jak z michelinských restaurací (i když na ně taky došlo) a na druhé straně ani punkové bizarnosti, které se dají pozřít jen v nouzi (ačkoli... došlo i na ně). Recepty na kulinářské speciality Tří sester napsal sám život, a jestliže podle nich uvaříte, bude vám určitě chutnat... Ale nejde tu zdaleka jen o jídlo. Těšte se na poctivou flákotu historek marinovanou vtipem a zalitou tuplákem vzpomínek.

Žádné extra pikantnosti, vážení! V příběhu lesbického páru prožijeme rok, který se téměř v ničem neodlišuje od roku heterosexuálů, a přesto může mít pro některé z nás lehce absurdní rozměr. To ovšem mívají i jiné věci, vztahy, závislosti, názory a činy. V humorných i drsnějších epizodách ze života Terezy, Valentýny a jejich okolí poznáme dvě sympatické osobnosti vzdorující předsudkům, které prezentují lidé "normální" orientace. Nad směšné i žlučovité ataky se lesbičky dokážou povznést a díky svému naturelu procházejí životem bez šrámů. První komplikace nastanou, když zatouží po dítěti. Ale každý problém na světě má nějaké řešení... Kniha vznikla na základě reálného příběhu, který autorka převedla do jiného prostředí a souvislostí.

Studená válka neboli doba napětí mezi Západem a Východem začala brzy po porážce Hitlerova Německa. A rodila se vlastně už dřív. Sovětské tajné služby si v zemích svých amerických a britských spojenců vedly skoro jak v nepřátelských státech. Šlo především o vývoj atomové bomby, jehož tajemství se nakonec Rusům v rozsáhlé špionážní operaci podařilo ukrást. Karel Pacner, zkušený autor literatury faktu, nabízí ve své knize jedenáct příběhů, které se odvíjejí v různých zemích – zavedou čtenáře do Washingtonu a New Yorku, stejně jako do Moskvy nebo do Berlína padesátých let. Se svými patrovými autobusy se tady objeví Londýn a jinde zas tábor zajatců ve válčící Koreji... Anebo příběh izraelského vyzvědače, kterého Syřané veřejně a před zraky televizních kamer popraví v Damašku. Vším anebo téměř vším se v knize prolíná motiv jaderných zbraní, jejichž hrozba rostla rok od roku až do října 1962, kdy chybělo jen maličko k další světové válce. Tehdy, v čase karibské krize, sdělili prezidentu Kennedymu, že při ruském raketovém útoku zahyne osmdesát milionů Američanů. A na druhé straně z Východu vedeného Moskvou zůstanou jen trosky. Tenkrát se lidé z tajných služeb začali chovat tak, aby svět přežil. Mnozí z generálů, ať už amerických či ruských, byli odhodláni jít do války, ale esa z rozvědek ne. Za což jim dodnes lze děkovat. Vždyť v opačném případě by tady většina z nás nebyla. Kniha volně navazuje na titul Velké špionážní operace dvou světových válek, která vyšla v nakladatelství Daranus v loňském roce.

Jen málokdy je cesta k velkému maléru dějin vylíčena tak citlivě jako v knize Miloše V. Kratochvíla Evropa tančila valčík, která vychází ke stoletému výročí sarajevského atentátu a začátku první světové války. V dějových liniích, rozvíjených ve Vídni, v Čechách, v Německu a Rusku, se lidé před prahem první světové války blíží velké katastrofě. Někdy jdou nevědomky, jindy zas s mrazením v zádech. A průhledy do Paříže a Londýna představí čtenáři západní svět, dílem informovaný, dílem spíš zmatený. Kratochvílova historická freska rozvírá oponu a na scéně se zjeví německý císař Vilém s mindrákem částečného invalidy a s touhou po boji, jehož se nakonec leká. A starý Franz Josef z Vídně, kterého válkychtiví donutí k výroku: "Má-li říše zahynout, tak ať alespoň zahyne důstojně..." S vládci se na stránkách střídají lidé méně urození i neurození, kterých je vždycky mnohem víc, lidé vzdělaní i prostší, bohatí i chudší, chytří i jaksi - jenom naučení. Tragédií je, že ambiciózní jakobyexperti bez skutečného rozhledu se mnohdy dokáží chopit "kormidla dějin". Stalo se to v roce 1914, stejně jako později. A kdo si pozorně přečte tuto knihu, ucítí v ní cosi jako varování.

Iveta Bartošová je ikonickou postavou českého showbyznysu. Menším dílem díky tomu, čeho dosáhla v pop-music, větším dílem kvůli svým životním eskapádám, které vyústily v tragickou smrt. Ivetu milovala a milují bulvární média. Stala se nejsledovanější zpěvačkou v zemi a miliony lidí den za dnem sledovaly, jak se vyvíjí její životní příběh, jemuž mnozí prorokovali smutný závěr. Dne 29. dubna se tento příběh uzavřel zpěvaččiným skokem pod vlak. Úplný konec to ale není. Otevírá se spousta otázek, z nichž největší zní: Co přesně Ivetu Bartošovou přimělo vzít si život? Zpackaná kariéra? Zdravotní problémy? Deprese? Závislost na alkoholu a prášcích? Nebo snad závislost na problematických mužích? Kniha Terezie Bělehradské se pokouší odpovědět na tyto otázky – a nejen na ně. Autorka rekonstruuje poslední chvíle zpěvaččina života a připomíná všechny peripetie a klíčové okamžiky její osmačtyřicetileté životní pouti, kde se spousta milníků ztrácí v mlze dosud nevysvětlených a možná i nevysvětlitelných záhad. A jistěže – jednu z hlavních rolí tu hrají muži. Klíč, podle kterého si Iveta vybírala své partnery, jistě pasuje i do dveří její třinácté komnaty...

Iveta Bartošová je ikonickou postavou českého showbyznysu. Menším dílem díky tomu, čeho dosáhla v pop-music, větším dílem kvůli svým životním eskapádám, které vyústily v tragickou smrt. Ivetu milovala a milují bulvární média. Stala se nejsledovanější zpěvačkou v zemi a miliony lidí den za dnem sledovaly, jak se vyvíjí její životní příběh, jemuž mnozí prorokovali smutný závěr. Dne 29. dubna se tento příběh uzavřel zpěvaččiným skokem pod vlak. Úplný konec to ale není. Otevírá se spousta otázek, z nichž největší zní: Co přesně Ivetu Bartošovou přimělo vzít si život? Zpackaná kariéra? Zdravotní problémy? Deprese? Závislost na alkoholu a prášcích? Nebo snad závislost na problematických mužích? Kniha Terezie Bělehradské se pokouší odpovědět na tyto otázky – a nejen na ně. Autorka rekonstruuje poslední chvíle zpěvaččina života a připomíná všechny peripetie a klíčové okamžiky její osmačtyřicetileté životní pouti, kde se spousta milníků ztrácí v mlze dosud nevysvětlených a možná i nevysvětlitelných záhad. A jistěže – jednu z hlavních rolí tu hrají muži. Klíč, podle kterého si Iveta vybírala své partnery, jistě pasuje i do dveří její třinácté komnaty...

My tři a já... Netrpělivě očekávaná poslední část trilogie, jejíž jednotlivé díly se jmenují pokaždé stejně, jen jména autorů se mění. Písničkáři Vlasta Redl a Slávek Janoušek už své části vydali a teď je na řadě jejich souputník Jaroslav Samson Lenk. Stejně jako Redl s Janouškem i on knihu pojal jako "cestopis po zemích a místech svého života, po vlastním osudu a jistém nerozborném přátelství", ale jeho vyprávění zdaleka není pouhým doplněním toho, co zbylí dva kamarádi nestačili napsat. Samsonova upřímnost a syrovost, s níž líčí zážitky, které nasbíral na cestách po Čechách i po cizích zemích, vás odzbrojí. Ve své knize stejně jako ve svých písničkách vidí věci takové, jaké jsou, a nešetří sebe ani své přátele. A hojně využívá daru s nadhledem vystihnout svět, ve kterém všichni žijeme a který bývá někdy záludný a jindy nesmírně krásný.

Letos uplynulo dvacet let od smrti Karla Kryla a zároveň si připomínáme sedmdesát let od jeho narození. Jako vzpomínku na tohoto výjimečného písničkáře, básníka a snad i vizionáře přinášíme druhé, upravené vydání úspěšné knihy Miloše Čermáka Nanebevzetí Karla Kryla. Miloš Čermák je respektovaný publicista, který se s Krylem osobně znal a jenž odhalil mnohá utajená zákoutí písničkářova života. Třebaže kniha sleduje písničkářovy osudy od útlého dětství přes první vystoupení s kytarou a úspěchy až po život v nucené emigraci, její těžiště leží v období po 17. listopadu 1989. Tehdy se Kryl po dvaceti letech vrací do Československa - na pohřeb své matky. To, že do vlasti zároveň vstoupí jako milovaný a oslavovaný národní bard, ještě nevěděl, ale události brzy nabraly rychlý spád... Ještě za svého života se stal ikonou vzdoru proti zvůli ve všech možných podobách, ale jeho postoje občas vzbuzovaly také rozpaky. Jeho náhlá smrt vyvolala šok a lidé se začali ptát: Jaký byl Karel Kryl ve skutečnosti? Miloš Čermák se na tuto otázku pokouší odpovědět a na pomoc si bere nejen osobní zkušenost, kdy s písničkářem strávil v rozhovorech mnoho hodin, ale i svědectví jeho blízkých a kolegů a také Krylovy osobní dopisy posílané z emigrace členům rodiny. Vzniká tak velmi plastický portrét muže, který má co říct i dvacet let po své smrti.

Policejní komisař Jan Fabel je po matce Skot a po otci Frís z pobřeží Severního moře. Z přístavního Hamburku, kde vede místní mordpartu, přijíždí řešit případ podivných vražd do Kolína nad Rýnem, velkoměsta pod věžemi obří gotické katedrály. Kolín je proslulý svým zimním karnevalem, který jako by se svou divokostí hodil spíš do Jižní Ameriky než do Porýní. A v posledních letech má karneval vždycky svou oběť - uškrcenou mladou ženu, z jejíhož těla si vrah odnesl kus pečlivě vyříznutého masa... V Kolíně nad Rýnem žije pod cizím jménem i kdysi sovětský důstojník u speciálních jednotek, nyní ukrajinský gangster Vasyl Vitrenko, velkoobchodník s lidmi a organizátor vražd. Jeden z nejhledanějších zločinců Evropy. Jan Fabel zprvu vůbec nepočítá s tím, že se vedle fantoma karnevalu střetne i s obávaným Vitrenkem, ale dojde k tomu a hamburský detektiv je nakonec ve dvojím ohni... V thrilleru Fantom karnevalu, který byl přeložen do více než dvaceti jazyků, došel spisovatel Craig Russell k vrcholům žánru, k němuž patří napětí, záhady a zmařené životy, stejně jako drobnokresba nejrůznějších situací a povah lidí, kteří se v nich ocitnou. Stačí ostatně rozevřít knížku a číst: už na prvních stránkách hledí v kolínském Starém městě dívka do očí bizarně oblečeného, děsivého klauna a jen o něco dál se za sklem v luxusním baru ukrývá zlo v lidské podobě...

Kam dosáhly plameny světových válek, tam zákonitě a se všemi souvislostmi pronikala i špionáž - mnohdy už dlouho před konfliktem, na jeho prahu i později v době bojů. Někdy šlo vyzvědačům obou stran o život, jindy zas v relativním bezpečí luštili nepřátelské šifry anebo působili v neutrálním státě, například ve Švýcarsku. Boj tajných služeb měl svoje hrdiny, vítěze i poražené, vítěze, které po válce nečekala kariéra v CIA, ale nehostinný stalinský lágr, a poražené, co vcelku v pohodě našli své místo v poválečném Německu, především v jeho západní části. Karel Pacner je zkušený spisovatel literatury faktu a špionáží ve světových válkách se zabývá už mnoho let. Připravil pro tuto knihu osmnáct velkých špionážních příběhů od časů rakousko-uherské monarchie až po březen 1945, kdy Britové zrušili své plány na likvidaci Hitlera, protože v Evropě byla už válka rozhodnutá se vším všudy. S Pacnerovým vyprávěním se ocitneme jak v evropských metropolích včetně Prahy, tak třeba i v Tokiu, v Mexiku nebo v Arábii. Vyzvědači budou - dle možností potichu - sbírat své údaje a vojáci pak vyrazí do bojů; zpočátku mohou ještě porovnávat síly svých i nepřátelských jezdeckých sborů, ale ke konci už zahřmí motory raket. A podle někdy až ztřeštěně odvážného dabléra, jugoslávského agenta ve službách Spojenců, začne jednou Ian Fleming psát svoje příběhy Jamese Bonda. Ale pojďme to vzít popořádku - nejdřív nás přece čeká první kapitola... Píše se rok 1913. Evropa stále ještě tančí valčík, ale ve Vídni se rodí obrovská špionážní aféra a na Balkáně je už cítit střelný prach... Navíc - padesát dobových fotografií a dokumentů dodává knize velice autentický ráz.

Kam na to chodíte? Tuhle otázku slyšel Vlasta Redl, jeden z nejosobitějších muzikantů současnosti, od svých příznivců i kolegů muzikantů nesčetněkrát. Nyní hledá odpověď v beletristicky laděné knize, která nese podtitul "texty a jejich příběhy". Na pomoc si vzal třiadvacet svých písniček a nad jejich texty vypráví o sobě, lidech kolem sebe a o zdánlivě všedních životních situacích, ze kterých se zrodily velké věci. Vlasta Redl si právem vysloužil přízvisko "Mozart z Moravy". Jeho písně, z nichž mnohé doslova zlidověly, jsou neobyčejné. A neobyčejné je i svědectví o tom, jak vznikly.