Divadelní ústav strana 3 z 4

Svazek obsahuje tři hry z posledních dvou desetiletí tvorby nejvýznamnějšího současného švédského dramatika: Láska, V skrytu, Válka. Texty se dotýkají základních lidských situací, odrážejí stav současného světa, ale i vztah bohaté i chudé Evropy. Doplněno studií Mikaela van Reise Před konečností. Válka V této hře, volně variující témata Sofoklova posledního dramatu Oidipus na Kólonu, rezonuje násilí a brutalita války v Jugoslávii na začátku devadesátých let minulého století. Válka líčí „propastně hlubokou katastrofu ve společnosti, ze které se stal její vlastní protiklad, ne-společnost“. V skrytu Ubíjející předměstský život středních vrstev, který se pohybuje mezi alkoholem, nevěrou a vypnutými mobily. Drama odhaluje citové omrzliny a potlačované touhy několika partnerských dvojic, jejichž osudy se vzájemně protínají. O lásce Intimní prostory rozchodů a nejistot. Spíše než láskou se autor zabývá jejím nedostatkem, její pomíjivostí. A naplněním či ztroskotáním nadějí, které do vztahu přináší vytoužené dítě.

Katalóg k priestorovej inštalácii Borisa Kudličku Milan Čorba. Odraz obrazu v rámci Pražského Quadriennale scénografie a divadelného umenia 2015. Osobnosť Milana Čorbu – kostýmového výtvarníka, ale aj scénografa a pedagóga – stelesňuje obraz výnimočného človeka so schopnosťou otvorene, ale s kritickým nadhľadom prijímať impulzy života. Zhodou okolností a životných náhod sa vydal cestou kostýmového výtvarníka. Tejto profesii zostal verný celý svoj život. Katalóg predstavujúci niekoľko vybraných výtvarných návrhov a myšlienok, ako aj priestorová inštalácia scénografa Borisa Kudličku s názvom Odraz obrazu v rámci Pražského Quadriennale scénografie a divadelného priestoru 2015 je poctou tvorivej osobnosti Milana Čorbu.

Svazek Hry II. přináší překlady Schnitzlerových děl z let 1901 až 1916. Všechny české překlady druhého svazku vycházejí knižně poprvé. Vedle vrcholných celovečerních děl (Krajina širá, Profesor Bernhardi, Fink a Fliederbusch) tento svazek obsahuje i autorovy aktovky, z nichž některé pojednávají nanejvýš rafinovaně a nuancovaně téma manželské nevěry a lásky, další svědčí o dramatikově zaujetí pro experimenty s netradičními žánry. Schnitzler svým nenapodobitelným uměním impresionistického dialogu, jeho oduševnělou ležérností a zábavností evokuje skrytou tragiku lidských osudů a současně odráží život a kulturu jedné zanikající společnosti. Zároveň se zde představuje i jako autor společensko-kritických dramat s odsudkem antisemitismu a bezobsažného světa médií. Svazek uzavírá studie Lucie Merhautové o české recepci Schnitzlerova díla na přelomu 19. a 20. století a soupisy inscenací her Arthura Schnitzlera na českých scénách a v Pražském německém divadle. Soupisy připravily Jitka Pavlišová a Jitka Ludvová. Editoři svazku: Josef Balvín a Zuzana Augustová. Výbor obsahuje překlady J. Balvína, M. Tvrdíka a Z. Augustové.

Publikace Czech Contemporary Art Guide (v anglickém jazyce) prezentuje českou současnou výtvarnou scénu a je určena zájemcům jak z široké, tak odborné veřejnosti. Guide je rozdělen do tří částí. Úvodní kapitoly shrnují vývoj výtvarné scény od začátku 20. století do současnosti a jsou doplněny ukázkami několika uměleckých děl. Na tento text navazují profily vybraných umělců, kurátorů a teoretiků. Třetí část tvoří adresáře s krátkými úvodníky odkazující na odborné instituce, muzea, komerční i nekomerční galerie, školy, výtvarná ocenění, periodika, online portály a vybranou bibliografii. Celý průvodce vznikal ve spolupráci s odbornou redakční radou (Lucie Drdová, Edith Jeřábková, Pavlína Morganová, Jan Skřivánek, Silvie Šeborová).

Nové, rozšířené a revidované vydání publikace Kreativní průmysly - příležitost pro novou ekonomiku II se věnuje fenoménu kreativních průmyslů a kreativní ekonomiky. Nabízí čtenářům - kromě náhledu do historického vývoje konceptu od druhé světové války po současnost - základní přehled o obsahovém vymezení a užívání konceptu v politické praxi včetně popisu vztahu mezi tržními odvětvími kreativních průmyslů a nekomerčním uměním, podporovaným z veřejných rozpočtů. Toto vydání, kromě revidovaného textu autora Martina Cikánka, přináší i čtyři nové kapitoly. Autorka první kapitoly Eva Žáková nabízí základní charakteristiku stavu jednotlivých odvětví řazených do konceptu kreativních průmyslů v České republice. Další kapitola Evy Lehečkové je lingvistickou analýzou terminologie: zaměřuje se na ústřední termín kulturní a kreativní průmysly a jeho varianty a poukazuje na jazykové rysy ovlivňující jejich užívání. Rozšířené vydání dále nabízí text Zory Jaurové na téma kreativních měst, jejich atributů, historii i způsobu hodnocení a studii Pavla Bednáře na téma kreativních klastrů. Kniha je určena pro akademickou sféru i pro samotné představitele kulturních a kreativních oblastí. Zároveň může posloužit jako vhodné argumentační východisko pro zástupce orgánů státní správy a samosprávy, kteří jsou odpovědní za vytváření strategií a realizaci konkrétních podpůrných opatření v oblasti kultury i v dalších oblastech, jakými jsou oblasti podnikání či vzdělávání.

Stavovské divadlo, otevřené 21. dubna 1783 je jedinou zachovanou divadelní budovou v Praze, jež je přímo spojena se začátky novodobého českého divadelnictví. Především proto mu byla vždy věnována pozornost. Jeho význam pro Prahu byl ale daleko širší. Po celé století byla staroměstská scéna hlavní spojnicí divadelní Prahy se světem. Na jejím jevišti vystupovaly vynikající umělecké osobnosti z celé Evropy, tudy k nám proudila evropská dramatická literatura, informace o evropské kultuře a společnosti. V téměř 70 kapitolách sleduje almanach významné momenty z historie scény, počínaje představami jeho stavebníka hraběte Nostice, korigované neúprosnou realitou divadelní praxe, přes vícejazyčné dění v první polovině 19. století, samostatný život německého souboru do roku 1920, zabrání domu pro české divadlo, německý provoz v době okupace a poválečné osudy opět v českých rukou, až do současnosti. Kniha je vybavena bohatou obrazovou dokumentací (67 reprodukcí) a soupisem literatury k tématu.

Antologie současné severské dramatiky zahrnuje pět titulů pěti autorů střední a mladší generace, které vznikly v průběhu posledních deseti let. Maria Blomová: Zatracený Dalarňani Ve hře švédské dramatičky se při příležitosti otcových sedmdesátin poprvé po delší době scházejí sestry Gunilla, Eivor a Carina. První dvě strávily celý život v rodném kraji Dalarna, zatímco třetí se odstěhovala do Stockholmu. Jejich touhy, nenaplněné naděje a zklamání je mimoto spojují s třemi sestrami ze stejnojmenného Čechovova dramatu; bolestná emocionální konfrontace, ke které mezi nimi dojde, zase do jisté míry evokuje směs lásky a nenávisti charakterizující vzájemný vztah protagonistek slavných Šepotů a výkřiků Ingmara Bergmana. Lars Saabye Christensen: Chet tady nezahraje Komorní drama Chet tady nezahraje, jehož titul odkazuje na slavného amerického trumpetistu Cheta Bakera, sleduje příběh mladého saxofonisty Daniela a klade otázku, zda umělec je, či není oprávněn obětovat umění soukromý život svůj i život svých blízkých. Způsob, jakým norský dramatik na tuto otázku hledá odpověď, je originální: zatímco sám vypráví hudebníkův příběh z pozice nezaujatého pozorovatele, předmět jeho zájmu ho komentuje z „druhého břehu“: v okamžiku, kdy hra začíná, je totiž Daniel už několik hodin mrtvý. Auaur Ava Ólafsdóttir: Farářův černý pes Islandská spisovatelka, básnířka a dramatička zde líčí setkání ovdovělé matky s jejími dvěma dcerami, synem a zetěm, které má nečekaný, tragikomický průběh. Z rodinné skříně vypadnou nepříjemní kostlivci, kteří způsobí, že všichni zúčastnění musí zcela přehodnotit své představy a názory. Ukáže se totiž, že nic není tak, jak se zdálo. (Název hry odkazuje na islandské rčení, naznačující, že prvotní dojem často klame.) K odhalení toho, jak je to ve skutečnosti a jaký je skutečný charakter jednotlivých postav, přispívají choreografické vstupy, které jsou organickou součástí díla. Sirkku Peltolová: Finský kůň Finský kůň (2004), hra přední současné finské dramatičky a uznávané divadelní režisérky, je první část volné trilogie (další části se jmenují Do garsonky s máti nejdu a Teplokrevníci). Podává tragikomický obraz současného finského venkova, kde rurální, rodinný způsob života, symbolizovaný houževnatým finským koňským plemenem v titulu dramatu, nevratně ustupuje duchu bruselské úřednické byrokracie a mladá, „moderní“ generace, která před finskými koňmi dává přednost silným a rychlým motocyklům, stále hůř hledá společný jazyk s generací svých otců a matek, dosud vyznávajících tradiční hodnoty. Jokum Rohde: Pinocchiův popel Hra dánského dramatika, za niž autor získal prestižní Reumertovu cenu v kategorii Dramatik roku, obsahuje prvky thrilleru, detektivky i absurdního a černého humoru, v popředí však stojí zásadní společenská témata. Autor v ní líčí fantastický, bradburyovsky přízračný, a přesto ne nereálný svět, ve kterém platí zákaz umění. Všechna nalezená umělecká díla se veřejně pálí na hranicích a těm, kdo zákaz poruší, hrozí drakonické tresty, useknutím ruky počínaje a popravou konče…

Noc. Slovansko-germánská lékařská tragická fraška (Noc. Słowiańsko-germańskatragifarsamedyczna, 2005) "Východ potřebuje věci a Západ potřebuje krev."Operační sál, lékaři se chystají na transplantaci srdce. Bohatý německý obchodník ale nesouhlasí s tím, že by měl dostat orgán jakéhosi nebezpečného, divokého a nevypočitatelného Poláka. Názor změní až v okamžiku, kdy mu lékaři zalžou, že je to srdce polského germanisty. Ve skutečnosti je dárcem zloděj aut, jehož "východní, slovanské, romantické" srdce nemůže vydržet v kleci západního těla. Operace připomíná podivný rituální obřad, který je zároveň variací na středověké spory duše s tělem. Noc je první ze Stasiukovy volné dramatické trilogie na téma střetu Východu se Západem, kde si polský prozaik, esejista a dramatik pohrává s národními stereotypy, komplexy a problematickými otázkami polsko-německých vztahů. Temný les (Ciemny las, 2007) V temném lese žijí a pracují dělníci z Východu, jejichž práci kontrolují pomocí technických vymožeností bohatí a takřka nesmrtelní obyvatelé Západu. Zavedený pořádek, v němž jedni pracují za nízkou mzdu a druzí zneužívají levné pracovní síly k tomu, aby nerušeně žili v luxusu, naruší až smrt jednoho z dělníků. Tragický pracovní úraz odkrývá křehké a slabé základy západní civilizace, která ztrácí smysl pro realitu, schopnost najít smysl života a jen se úporně snaží udržet si moc. Východ, ona necivilizovaná, divoká a hrubá masa, je ale na západním světě také závislý. Věčný střet poddaných a pánů, chudých a bohatých, se v Temném lesemění v groteskní sci-fi, ironicky glosující dnešní stav západní civilizace. Andrzej Stasiuk nás baví burleskně zveličenými stereotyp, živým, nespisovným jazykem a černým humorem a přitom neskrývá, že stojí na straně obhroublých, ale lidských a upřímných "výchoďáků".Temný les vznikl na objednávku Schauspielhaus Graz, premiéra se uskutečnila 28. září 2006 . Čekání na Turka (Czekając na Turka, 2009) Polsko-slovenská hranice už dávno není "pravou" hranicí. Bývalý pohraničník v důchodu, prodavačka alkoholu a chór pašeráků nostalgicky a rozzlobeně vzpomínají na doby, kdy byl hraniční přechod důležitým místem. Za všechny změny - samozřejmě k horšímu - může Evropská unie, globalizace a Západ. Hrdinové se bojí modernizace, všech cizinců a odlišností, kapitalismus je pro ně velkým podvodem. A aby toho nebylo málo, hranici koupil "Turek" a všichni čekají co se bude dít - čekají na Turka. Na rozdíl od Beckettovy hry, kde se očekávaný Godot neobjeví, ve Stasiukově dramatu opravdu přijde. Z opuštěné hranice se má stát skanzen.Hra vznikla v rámci evropského divadelního projektu Goethe institutu "AftertheFall - EuropeAfter 1989", polská premiéra se uskutečnila v Krakově 19. června 2009.

Monografie sleduje život a dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920-2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci v roce 2002. Zachycuje významné období jeho práce ve Velké opeře 5. května v Praze, přechod do Národního divadla, období socialistického realismu i velkou éru v Národním divadle s režiséry Bohumilem Hrdličkou, Alfrédem Radokem, Otomarem Krejčou, Jaromírem Pleskotem a Miroslavem Macháčkem, v opeře především s Václavem Kašlíkem. Zabývá se vznikem, světovým úspěchem i dalšími osudy Laterny magiky, která ovlivnila vstup Josefa Svobody na velkou světovou scénu operní a baletní, věnuje se i jeho práci s významnými světovými činoherními režiséry. Připomíná Josefa Svobodu i jako architekta; bohužel žádný z jeho projektů divadelních budov nebyl realizován. Vedle rozsáhlé autorské studie publikace obsahuje téměř 300 černobílých a barevných fotografií a reprodukcí, biografické údaje doplněné osobními snímky, úplný soupis scénografického díla doplněný informativním obrázkem ke každé položce i výběrovou bibliografii. Jde o zásadní a souhrnné zpracování Svobodova díla založené na osobní odborné zkušenosti, znalosti archivního materiálu především ze Svobodova osobního archivu a na rozhovorech s umělcem. Josef Svoboda svou divadelní tvorbou i technickými a technologickými inovacemi patří mezi nejvýznamnější světové scénografy druhé poloviny 20. století. Spolu s dalšími českými scénografy se výrazně zasloužil o výborné renomé oboru a mimo jiné přispěl k založení světové scénografické výstavy Pražské Quadriennale. Kniha obsahuje DVD s filmem Jakuba Hejny Divadlo Svoboda

Výbor z her klasika rakouské moderny Arthura Schnitzlera představuje českému čtenáři doposud nejucelenější pohled na autorovo dramatické dílo. První díl se soustředí na ranější Schnitzlerovu tvorbu. Svazek obsahuje vedle známých děl jako je Anatol, Rej, Zelený papoušek a Milkování také hry, které budou do češtiny přeloženy poprvé: Štvaná zvěř, Osamělá cesta a drobné hry pro loutky: Loutkář, Statečný Cassian a U velkého Kašpara. Svazek doplňuje studie Hartmuta Scheibleho. Editoři svazku: Josef Balvín a Zuzana Augustová. Výbor obsahuje překlady J. Balvína, M. Černého, V. Tomeše, J. Tomka, M. Tvrdíka, J. Zoubkové a Z. Augustové.

V 5.svazku ediční řady Eseje, kritiky, analýzy dostává slovo prof. Václav Tille (1867-1937), osobnost, prosazující divadelní vědu jako svébytnou univerzitní disciplínu, autor Soupisu českých pohádek (1929, 1934), reportážní knihy Moskva v listopadu (1929) a čtenářsky vděčného životopisu Božena Němcová (1911). Jeho knižně většinou nepublikované divadelní kritiky a studie přibližují půlstoletí divadla u nás, v Evropě i v zámoří očima vědce a spisovatele, pro něhož divadlo bylo víc zálibou a potřebou než profesí. Výbor je doplněn bibliografickým soupisem Tilleho statí o divadle.

V 5.svazku ediční řady Eseje, kritiky, analýzy dostává slovo prof. Václav Tille (1867-1937), osobnost, prosazující divadelní vědu jako svébytnou univerzitní disciplínu, autor Soupisu českých pohádek (1929, 1934), reportážní knihy Moskva v listopadu (1929) a čtenářsky vděčného životopisu Božena Němcová (1911). Jeho knižně většinou nepublikované divadelní kritiky a studie přibližují půlstoletí divadla u nás, v Evropě i v zámoří očima vědce a spisovatele, pro něhož divadlo bylo víc zálibou a potřebou než profesí. Výbor je doplněn bibliografickým soupisem Tilleho statí o divadle.

Kniha popisující užití metody viewpoints při přípravě a tvorbě divadelního představení, je určena divadelním profesionálům, hercům, režisérům, performerům a tanečníkům. Vedle nutného teoretického základu obsahuje především systematický popis cvičení, která definují existenci performera (herce, tanečníka) na scéně z mnoha úhlů pohledu. Americká režisérka Anne Bogart je profesorkou na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a uměleckou ředitelkou Mezinárodního divadelního institutu v Saratoze (Saratoga International Theatre Institute), který spolu s ní založil japonský režisér a divadelní teoretik Tadashi Suzuki.

Deset ročníků Pražského Quadriennale a čtyřicet let od jeho založení byly podnětem k sepsání historie mezinárodní výstavy scénografie a divadelní architektury. Formou kroniky jsou tu chronologicky zachyceny události, které jednotlivé ročníky PQ od roku 1967 do roku 2003 provázely. Kronika je doplněna některými dobovými dokumenty a několika dnes již historickými fotografiemi lokalit, v nichž se PQ konalo.

Kniha popisující užití metody viewpoints při přípravě a tvorbě divadelního představení, je určena divadelním profesionálům, hercům, režisérům, performerům a tanečníkům. Vedle nutného teoretického základu obsahuje především systematický popis cvičení, která definují existenci performera (herce, tanečníka) na scéně z mnoha úhlů pohledu. Americká režisérka Anne Bogart je profesorkou na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a uměleckou ředitelkou Mezinárodního divadelního institutu v Saratoze (Saratoga International Theatre Institute), který spolu s ní založil japonský režisér a divadelní teoretik Tadashi Suzuki.

Autorka patří k největším znalcům středověkého divadla a zasloužila se mj. o rozšíření povědomí o českém středověkém divadle zejména svou knihou A Sacred Farce from Medieval Bohemia: Mastičkář. Z jejích studií, publikovaných původně anglicky a francouzsky, jsou pro tento svazek vybrány ty, které věnovala české problematice. Základní rys divadla středověku vidí autorka v jeho podvojnosti: světské, dokonce i vulgární prvky, integrované do náboženských her, svým způsobem potvrzují organickou jednotu posvátného a profánního ve světě středověkého člověka. Pro nás jsou studie Jarmily Veltruské o to zajímavější, že autorka pojednává hry české provenience komparativně, v kontextu evropském.