Dokořán strana 91 z 91

V padesátých letech napsal Josef Hiršal k pobavení hrstky svých přátel, kteří se pravidelně scházeli v kavárně Slavii, řadu básnických nápodob. Jejich tématem byl všední, nenápadný, byť užitečný hrdina: párkař. Pro lyrické vyjádření představitelů poetických škol a směrů od počátku novočeského básnictví bylo to téma přímo groteskní. Zapadlo však dobře do doby, kdy uzeniny byly ještě na lístky. A tak se společnost v čele s Jiřím Kolářem vesele bavila. Doufejme, že se těmito bezelstnými básnickými podvrhy ze lstivé nebásnické doby pobaví i dnešní čtenář

Píše se rok 58 před Kristem a Caesarovi byla svěřena správa galské oblasti. Táboří se šesti tisíci legionářů uprostřed lesů na nepřátelském území a snaží se sehnat posily, aby se dokázal postavit divokým a bojechtivým Germánům, kteří již překročili Rýn. V legionářském táboře však panuje pokleslá morálka, vojáci se bojí a do přímého střetu s obrovskou přesilou se jim nechce. Do tábora přijíždí náš známý detektiv Decius Caecilius Metellus mladší, jenž prchá před nepřáteli, které si stačil nadělat během svého krátkého pobytu v Římě. Ale ani mezi drsnými vojáky se netěší přílišné oblibě. Největší neshody má s Prvním setníkem, arogantním mužem, který podřízené vojáky surově bije kvůli každé maličkosti. Jednoho rána je však První setník nalezen mrtev. Když se nenajde jeho vrah, bude exemplárně potrestáno deset nevinných mužů. V táboře je rázem šest tisíc podezřelých. Caesar pověří nelehkým vyšetřováním Decia...

Od 19. století jsou rozhledny součástí naší krajiny, ale i turistického ruchu. Čtenářsky oblíbený průvodce po rozhlednách v České republice přináší detailní informace o více než 250 stojících objektech (z nichž je 200 běžně přístupných), o jejich historii, typu, nadmořské výšce, výšce věže, možných výhledech a spoustu dalších praktických údajů (vstupné, otevírací doba, spojení atd.). Kniha je praktickým pomocníkem pro všechny, kdo se rádi dívají na svět z výšky.

Dílo Edwarda Goreye je vskutku bizarní a vzpírá se zařazení. Na komiks pracuje málo s obrazem, na literaturu zase příliš málo s textem. Podobně kolísají i nálady. Jeho příběhy plné absurdity jsou někdy lehce morbidní, aby vzápětí skočily do úsměvné roviny. Goreyův humor však postrádá radikální ironii, naopak, pod slupkou absurdnosti se skrývá humor dandyovsky blazeovaný – nechybí mu osten, ale ani elegance. Téměř všudypřítomná je nedořečenost – příběhům někdy chybí začátek, scény na sebe navazují dle surrealistických asociací, jejichž význam je často nepochopitelný, vyústění děje také není podmínkou. Díky tomu všemu je Goreyovo dílo velmi bohaté a čtenář musí být neustále ve střehu. Octárna a jiné příběhy je po předchozí Kuriózní lenošce naším druhým výběrem z autorova rozsáhlého díla, které původně vydával v malých nakladatelstvích či samizdatem a které je dnes předmětem obrovského sběratelského zájmu.

Turistické průvodce určené pro pohyb pěšky, na kole, na lodi, na lyžích či prostřednictvím koňské síly (živé či pod kapotou) asi nikoho nepřekvapí a je jich na trhu dostatek. Předkládaná publikace je ale v tomto žánru prací doslova průkopnickou – srovnatelného bruslařského průvodce po zamrzlých českých řekách, potocích a rybnících určitě nikde nenajdete. Ve vtipně sepsaném průvodci najde zájemce

Návody k upotřebení jsou hravým experimentem básníka a výtvarníka Jiřího Koláře. Autor si v šedesátých letech osahával hranice slova i touto "návodovou" poezií. Hlavní myšlenkou bylo přiblížení poezie čtenáři tím, že si ji může sám "vyzkoušet provést", stát se spolutvůrcem, udělat báseň jako čin. Není důležité, že v Kolářově pozdní tvorbě nad mocí slova nakonec zvítězil obraz, neboť pokušení "vyvěsit z prázdné ptačí klece bílou vlajku" je stále inspirativní. Původní vydání sbírky bylo sice ilustrováno černobílými reprodukcemi Kolářových koláží, ale ty pocházely ze se sbírkou nesouvisejícího cyklu Týdeník 1967. I proto jsme se rozhodli aktuálnost textu ověřit oslovením současné výtvarnice Alexandry Švolíkové

Společnost v Čechách měla v letech 1830-1851 velmi rozdílný vývojový rytmus. Změna se v ní navíc odehrávala v době mezi dvěma evropskými revolucemi. Čechy byly též zemí, kde vedle sebe žili po dlouhá staletí Češi, Němci a Židé. Modernizace zde nenarážela jen na meze tradice, neboť se ubírala zároveň i cestou, na níž se vytvářel nacionalismus. Tento zcela nový společenský fenomén přispíval jak ke kulturní, společenské, politické a případně i hospodářské emancipaci, tak k vyostřování problému multietnicity v těchto i dalších sférách společenského života. V dobových společenských změnách sehrála významnou roli i česká národní elita, kterou autor chápe jako obezřetnou zejména proto, že se její příslušníci snažili při prosazování svých cílů klást velký důraz na to, aby se svým jednáním pokud možno vyhnuli vyostřeným konfliktům. Ne vždy se jim to však podařilo.

Jako mimikry bývá označována povrchová podobnost mezi dvěma blíže nepříbuznými živočišnými druhy souhrn těchto napodobovacích fenoménů v přírodě se zpravidla nazývá mimetické jevy. Kniha komplexně představuje mimetické jevy v přírodě a zabývá se interpretací vnějšího vzhledu organizmů, kromě toho však podává i ojedinělý přehled dějin výzkumu těchto jevů. Autor v ní zužitkoval svoji rozsáhlou databázi prací o mimetických jevech, která čítá přes 5 000 položek a kterou pořídil zejména za vých pobytů ve Vídni, Leidenu a Amsterodamu. Anglicky vyšla pod názvem Mimicry, Aposematism and Realted Phenomena in Animals and Plants, Vesmír 1998.

Texty, které Marian Palla píše, se vlastně nehodí ani pro děti, ani pro dospělé, což mu přináší četné ctitele, protože dětem se texty pro děti nelíbí a pro dospělé už bylo napsáno tolik knih – a kam to všechno vedlo? Radši to ani neříkejte. Marian tedy píše texty pro sebe, což je obtížné, protože je naivní, náročný čtenář. Výsledek člověka někdy zarazí a jindy okouzlí, takže se pídí po další knize. Ale nenalezne ji. Vlastně to ani nevadí, protože pokud má igelitku, do které se vejdou dvě láhve vína, tak ji dnes večer ještě potřebovat nebude.

"Jsme zamčeni v sobě, jsme jiní, jen sníh a déšť a krupobití bude zasypávat náš příběh, málo básnický" Výbor z básní předčasně a tragicky zemřelého básníka Jiřího Ortena. Jeho křehká poezie v sobě spojuje především protikladné motivy dětství a smrti. Pocity hřejivého bezpečí a klidu se střetávají s chladem a zakletím úzkosti. Výrazným rysem Ortenových veršů je ale také hledání kouzelné formule, která dokáže tuto disharmonii prolomit.

Kdo jednou propadl doplňování číslic do mřížky sudoku, ten si jistě oblíbí i kakuro. Stejně jako pro sudoku platí i pro kakuro, že pro řešení nemusíte mít žádné matematické znalosti, vše, co potřebujete, je tužka a chuť lámat si hlavu. Tato kniha představuje výběr kakuro ve třech stupních obtížnosti, v úvodní části pak najdete popis několika nejobvyklejších postupů, jak hádanky řešit. Od řady podobných sbírek se tento výběr liší především tím, že každá hádanka prošla „lidským testem“, tj. byla skutečně vyřešena; nejde jen o prostý výpis z nějakého generátoru kakuro, kde nemusí být ani v normálních lidských silách a v rozumném čase možné hádanku vyřešit.