En Face

V 70. letech byla Ostrava pro komiks přímo iniciačním centrem. Vycházela zde Výprava ze Sixie kreslená Kájou Saudkem, Foglarovy Rychlé šípy a zcela v duchu své průbojnosti nastupovali Tři mušketýři. V době, kdy politická diskuse a názorová konkurence přestávala existovat a ventil odpouštějící společenské napětí byl situován do divadélek malé scény, kabaretů a magazínů, bylo věcí cti i zde parafrázovat absurditu doby. Tři mušketýři pak zcela v intencích zamýšlené parafráze byli optimálním tématem pro ironickou kresbu mladého talentovaného kreslíře Antonína Šplíchala. Naznačovat, že jeho d’Artagnan měl Dubčekovy rysy, by bylo ovšem značně odvážné. Osud tohoto komiksu je však podstatně více tristní než Saudkem nedokončená Výprava ze Sixie. V květnovém čísle Ostravského kulturního zpravodaje 1972 vyšly pouze první dvě strany tohoto čtyřiadvacetistránkového seriálu. Jako nekulturní byly kreslené seriály následně okamžitě zakázány a Tři mušketýry od té doby už nikdo neviděl. Pro všechny příznivce, znalce a milovníky komiksu vydáváme nyní poprvé celý příběh Tří mušketýrů alespoň v limitovaném vydání bez možnosti dotisku. Dokonale představují styl Šplíchalovy tehdejší tvorby s nuancemi kresby a la prima, jistotou linky a originalitou výrazu. Původní předlohy byly zhotoveny ve formátu A2 technikou akvarelu, kresebné kontury černou tuší. Nepravidelné členění obrazových polí, přesahy a vazby mezi nimi včetně barevného kontrapunktu – to vše vytváří unikátní charakter těchto originálů, dnes pro komiksovou tvorbu používanou digitální technikou nedosažitelný a nenapodobitelný.

Autor nabízí čtenářům svůj románový triptych Nad propastmi lásky a zrady, v němž mnohdy s posměchem, ale někdy i s pochopením, strhává ctnostný šat z historických osobností. Všechny tři romány triptychu spojuje především stejný vztah k těmto po staletí vyprávěným mýtům – totiž autorova cílevědomá snaha nazírat na tyto příběhy z dnešního pohledu: jak by se asi odehrály, pokud by jejich aktéři byli našimi současníky. To, že hrdinové jednají podle dnešních zvyklostí, příběhy neuvěřitelně aktualizuje a staví nás před zrcadlo historické pravdy s?nadreálnou perspektivou. Čtivost, akce, ironie a humor – to jsou nejpodstatnější atributy této Stonišovy tvorby rozvíjející jeho zásadní téma – láskou modifikovaný vztah muže a ženy. Devatero modliteb k Pallas Athéně přináší zcela netradičně převyprávěný klasický příběh o Ikarovi a osvětluje okolnosti, proč v paměti lidstva nefiguruje velký vynálezce Daidalos, ale floutek a sukničkář Ikaros a co v příběhu sehrála krásná krétská princezna Ariadna. Krásná nevěrnice Noéma je pohledem na starověké reálie očima dnešního člověka, oceňujícího a radujícího se z?lásky i darů přírody, v kontrastu s biblickým imperativem hříchu a trestu tak, jak je tradován. Snad ani nelze uvést všechna díla, která se problematice trojské války věnovala; povětšinou rozebírala věrohodnost motivů této války či podíl mýtů k historické realitě. Stoniš jako první přináší naprosto nečekaná odhalení o „skutečných motivech a pravé tváři“ antikou oslavovaného hrdiny Odyssea, ale především až neuvěřitelné a objevné skutečnosti o básníkovi, tedy v duchu tohoto vyprávění Zpěvném ptáku Homérovi samotném. To vše s ironií, humorem i lyrickým kouzlem Stonišovi vlastním. Ne s neúctou k literárním zvyklostem a tradicím, nýbrž s jejich zásadní inovací.

Snad u nikoho z našich běžných čtenářů v knihovně nenalezneme žádnou publikaci, jejíž autor by pocházel z Tanzanie. Subsaharská Afrika, její kultura, obyvatelé či realita tamějšího života jsou našim zvyklostem přece jen příliš vzdálené. Vyprávění Christophera Zacharia Lamecka o vlastním životě je vlastně osobitým dobrodružným příběhem, začínajícím v hliněné chýši bez elektřiny a vody a po mnoha pro nás až neuvěřitelných peripetiích končícím u podnikatelských aktivit s IT technologiemi. Jednoduchý a prostý jazyk Lameckova vyprávění podtrhuje autentičnost zážitků, příhod a prožitků, které v dnešní Evropě už nezažijete. Zajisté vám tato kniha přispěje i k orientaci o soudobých problémech, kterými africká realita stále více tu evropskou ovlivňuje.

Dívat se na politickou realitu s humorem není jednoduché. A o vtipný návrh řešení řady problémů se dosud nikdo ani nepokusil; nota bene v satirické rovině. Logika prostého „selského rozumu“ se přes řadu ověřených životních zkušeností jen obtížně porovnává s realitou. Média se v tiché shodě hromadně vrhají tu na korupční, tu na ekologické kauzy, aby na ně vzápětí pod vlivem nových afér zapomněly. Záplavy, volby, imigranti, či jiné tsunami vždy spolehlivě nasměrují nejžhavější problém dneška. Artur Koks ve svých ironických fejetonech, publikovaných v týdeníku Listy moravskoslezské, na to nazírá očima prostého občana. Vrací-li se nyní, po deseti letech k jednotlivým tématům, není toto srovnání ani tak o vývoji jeho názorů, jako o tom, zda se ve vývoji společnosti něco změnilo. Překvapivě s novými aktuálními texty jeho sžíravá ironie ještě zesílila. Jména vládnoucích představitelů se změnila, ale ať vládní posty drží jakákoli koalice, na trápení s daněmi a byrokratickým molochem EU se pro ty obyčejné lidi nic k lepšímu nezměnilo. Humor Artura Kokse tuto realitu pomáhá snášet. A jeho neskutečně recesistické návrhy k nápravě jsou přinejmenším inspirující. Jako tišící medikament k tomu navíc ordinuje osobně vybrané či zaznamenané citáty slavných a chytrých osobností a své originální grafáže z historických fotografií.

Silný příběh rodiny, která se řízením osudu dostane do bezvýchodné životní situace. Z malého chlapce se stane bez vlastního přičinění ze dne na den sirotek a následně i migrant. Zažije to, co v mnohých z Afrických zemích není nic až tak neobvyklého. Nevzdá se ale a v nejtěžší situaci bojuje ze všech sil. Oporou mu jsou jen kamarádi, které potká na ulici. I jeho matka prožívá snad nejhorší období svého života. Ztratila muže a následně i syna. Pro všechny z nás nepředstavitelná muka nejistoty. I když se jedná o příběh jedné rodiny, v mnohém bychom jej mohli zobecnit i na mnohé další ze současné africké reality. Kniha je doplněna autorovými originálními ilustracemi s africkou tématikou.

Vtipně pojednané fejetony nahlížející Británii dnešních dnů pod pokličku publikovaných názorů a oficialit - pochopitelně kořeněné vlastními zkušenostmi autora. Absurdita, humor, ironie, mnohdy v nečekaných a neuvěřitelných situacích.

Originální komiks kreslíře Antonína Šplíchala určený i pro dospělé, kteří nezestárli, vytvořený v roce 1972 a poprvé publikovaný až nyní po 40 letech! Tři mušketýři jsou tak žánrově i třetími mušketýry - po literární a filmové podobě - nyní v komiksu. Kreslený seriál na motivy populárního příběhu Alexandra Dumase, v poloze lehké mystifikace nazíraný prizmatem obyčejného současníka totalitní reality 70. let, transponuje klasické heroické historky do nám blízké ironické pseudoreality, v níž se mohlo stát skutečně cokoliv... Tento kreslený obrázkový seriál byl původně určen pro vnitřní strany obálek Ostravského kulturního zpravodaje, kde vyšel i unikátní komiks Výprava ze Sixie stejného scenáristy Miloše Poláška nakreslený Kájou Saudkem, po jehož originálech se stále pátrá. V roce 1972 však již postupující „normalizace“ pokročila natolik, že vydání komiksu bylo pro absenci třídně uvědomělých prvků zakázáno. Inscenovaná realita sice počíná v XVII. století, ale dál, než do roku 1972 snad nesahá... Pokud by ovšem nostalgie nad našimi mizejicími hrdiny byla natolik silná, že by si vyžadovala pokračování jejich dobrodružství, jistě by se zúčastnění autoři vyrovnali s nutností publikovat jejich osudy i po dalších 20 letech.

Publikace přináší souhrn humorně ironických fejetonů, jimiž autor v týdeníku Listy moravskoslezské komentoval politické i společenské události, které se v průběhu roku valí na prostého občana. To zvláštní - až neskutečné - je zjištění, že přes odstup pěti let se z aktuálnosti sžíravé ironie prakticky nic nestačilo vytratit. Snad jen jména vládnoucích představitelů se změnila. Ať vládní posty drží levicová či pravicová koalice, na životě, trápení s daněmi a byrokratickým molochem se pro obyčejné lidi nezměnilo prakticky nic. Humor Artura Kokse to pomáhá snášet. A jeho osobité, až neskutečně kreativní návrhy k nápravě, jsou přinejmenším inspirující...

Toto rozverné povídání se čtenářem rozhodně není jen obvyklá snůška kuchařských receptů. Autor, rozličnými historkami ilustrující vlastní zkušenosti, se zde poměřuje s publikacemi profesionálních kuchařů z pozice experimentátora, jenž do hájemství kulinářských tajemství vstupuje s přesvědčením, že vlastní objevy jsou nezpochybnitelné a že se bez cizích receptů obejde. To ostatně doporučuje po přečtení svého dílka i čtenářům. To, co publikuje, vlastním žaludkem ověřil. A jako člověk, jemuž se volného času trvale nedostává, nenabízí krmi, k jejíž přípravě je nutný servisní tým z panství Downton. Přichází s extraktem pokrmů, které si časem budete připravovat s vlastními inovacemi, bez nutnosti učit se jejich přípravu nazpaměť, často i z toho, co ve spíži porůznu zbylo. Zcela originální jsou statě věnované alkoholickým i ovocným nápojům, koktejlům atp. Optimalizováno pro čtečky.

Ani tato již osmá kniha Břetislava Olšera nezakrývá inspirační zdroje vycházející z židovské kultury a osudů této komunity v horizontu naší generace. Hrdina románu - ostravský novinář - je vtažen do téměř detektivní zápletky. Široké spektrum vášní, kdy jako prostředek pomsty je netradičně užito sexu, přináší mnohovrstevnatý příběh pramenící v osudovém utrpení holokaustu.