Fortuna Libri CZ strana 2 z 6

Dřevo se nevyrábí, bylo živé, dřevo, to jsou těla stromů. V knize najdete i strom, z něhož bylo dřevo získáno. Kromě základních pohledů ( především středový a tečný řez kmenem) nahlédnete pod kůru (očka, rozdvojení kmene...). Přírodní záběry doplňují praktické výrobky: mísa, amulet, hračka, stolek.... ale také využití dřeva pro výtvarnou práci. Publikace bude obsahovat zhruba 50 dřevin, 20 z nich podrobně, autor nezapomněl ani na ukázky málopoužívaných keřů a exotických dřevin. O dřevu s láskou Nejvíc právě dnes je potřeba mluvit o dřevě. Nemůžeme bez něho být, je nenahraditelné, bohužel bychom to mohli zjistit, až bude pozdě- řekněte mi- když už někdo pracovní dobu tráví u umělého počítače a někdy i za umělého světla, z jakého materiálu by měl mít desku stůl, desku, o niž opírá zápěstí? Zároveň s úžasným rozvojem technologií všeho druhu začne být za chvíli asi důležité psát o tom, že dřevo pochází se stromů- tj. nevyrábí se. …Fyzické a duševní zdraví- jak souvisí se dřevem? Co všechno bylo, je a bude z nám nejbližšího „materiálu“ děláno. Od staveb a nábytku přes hudební nástroje a hračky a flešky či tužky až třeba k polévce ze špejle od klobásy… Ruce a dřevo patří k sobě jako žena a muž. Jenom člověk může zastavit přírodní proces a z jeho koloběhu vyzdvihnout dřevo. Usušit ho, opracovat a používat. Zachovat na dlouhou řadu let. A je to zase jen člověk, kdo se z něho může radovat… Kniha je osobním svědectvím o mnohaleté výtvarné i řemeslné práci.

Kdo byl ve skutečnosti Ježíš? Byl opravdu takový, jak nám jej Bible předkládá? Mladá česká autorka Kristýna Freiová, absolventka Literární akademie, ve své prvotině líčí příběh Galilejce Ješuy, který odložil svou nesmrtelnost, svá křídla, křídla archanděla, aby se jako člověk pokusil změnit náš svět. Hlavní postavou románu však není Ješua, muž s nadpřirozenými schopnostmi, bojující s předsudky, nedůvěrou a zaslepeností lidského světa, ale jeho žena Dina. Dina se provdala za syna tesaře Josefa s touhou žít obyčejný život, takový, jaký jí doba přisoudila. Záhy však poznává, nakolik se zmýlila. Po boku manžela objevuje realitu, která jí dosud zůstala skryta. Tehdy ve vyprahlé izraelské krajině se měl náš svět navždy změnit. Proč se tak nestalo, není pro čtenáře záhadou. Kniha Galilejec sahá za hranice evangelií, až do světa, který by se mohl stát naší realitou. Autorka říká: „Literatura by nás měla posouvat kupředu, měla by nám pomáhat k překročení naší reality. Protože co když se za jejími hranicemi skrývá něco mnohem většího, něco, o čem v hloubi duše všichni sníme? Proč se neotevřít netušeným možnostem? Proč se nepokusit číst fikci, která by mohla stejně tak být skutečností?“

Co vám dnes říkají jména Karel Sabina nebo Rudolf Mrva? Asi nic moc, ale ve své době, v období národního obrození, patřili k velmi opovrhovaným zrádcům národa. Ale až po pádu první republiky se to v české kotlině všemi možnými zrádci začalo přímo hemžit. Super zrádce národa byl Emanuel Moravec, ale zapomenout nesmíme ani na parašutisty Karla Čurdu a Antonína Přeučila a řadu dalších. Za druhé světové války pak nejhorší zrady na našem národě napáchali konfidenti gestapa: Nestor Holejko, Jaroslav Nachtmann atd. Někteří sloužili později stejně výkonně i komunistické státní bezpečnosti, někteří západním rozvědkám. Co jméno, to jiný osud, plný dvojí nebezpečného života na tenkém laně. Pro někoho hrdinové, pro někoho zrádci. Posvítili jsme na ostnatým drátem obtočený podnos, na který jsme položili výběr většinou už zcela neznámých jmen. Dozvíte se kus pravdy o špinavé straně našeho života, který by nikdy neměla být zapomenuta.

Bylo mi teprve pětadvacet, chtěla jsem žít a hlavně si užívat. Myslela jsem si, jak moc jsem dospělá. Byla jsem matka a vedle sebe jsem neměla muže, ale kluka. Proto jsem ho opustila, abych se vrhla do otevřené náruče pekla! Došlo mi rychle, co je skutečně zač… Ale mnohem déle mi trvalo, než jsem se osudu dokázala postavit. Bolí to! Cítím, jak moc to bolí. Mám pocit, že mě to rozežírá zevnitř, nemohu polykat. Nikdy jsem takovou bolest nezažila. Nevím, proč to potkalo zrovna mě. Nevím, co tak strašného jsem musela v životě udělat. Vidím jeho smutné a vykulené oči, které tolik nesnáším. Vidím stesk a paniku v jeho tváři, kterou bych nejraději zfackovala. Cítím, jak zrychleně dýchá, přesto mu ani teď nedokážu odpustit. Nenávidím ho a to vím jistě! Až na samém lidském dně jsem zjistila, že jsem doopravdy silná. Zachránila jsem svého manžela, syna, dceru, dvě týrané děti a nakonec i sama sebe.

Nestává se moc často, aby měl člověk tak pestrý život, jako se to přihodilo autorovi této knihy, veterináři doktoru Morávkovi. A navíc aby o svém životě, o tom, co zažil se zvířecími i lidskými pacienty dokázal tak příjemně, s nadhledem, vesele i méně vesele vyprávět. Jeho veterinářský profesní život sledujeme od začátků v malebné Kouřimi přes zážitky ve vojenské službě, kde musel léčit i lidské pacienty, až do odchodu na zasloužený odpočinek. Je to tedy vyprávění zahrnující desítky let, vítězství a samozřejmě i prohry, jak už to v životě bývá. Čtenář se podívá do "veterinářské kuchyně", ale nahlédne i do autorova soukromí, pozná jeho přátele a sousedy a musí obdivovat pestrou škálu jeho koníčků. Zábavné, poutavé i poučné vyprávění, plné lidskosti, lásky k lidem, zvířatům a k povolání veterináře, to je Morávkova knížka.