Fortuna Libri CZ strana 8 z 9

Roky strávené v obrovském mamutím těle mi zajistily doktorát z výmluv, proč nemohu zhubnout. A přitom funím do kopce jak parní lokomotiva, při natahování punčoch se potím jak po zaběhnutém maratonu a při obouvání se cítím stejně jako potápěči bez dýchacího přístroje. Pak ale stačil jeden jediný okamžik, jediná vteřina, aby se mi v mozku rozeběhla už dávno zrezivělá kolečka. Moje osobní váha kvílela a prosila, abychom se vážili po jednom. Výhružně na mě blikala třímístným číslem 111 kg! Tak nad takovým číslem by plesali snad jen numerologové. A tak jsem se rozhodla pohřbít své velrybí tělo do skladiště historie. Neudržitelná situace mě donutila zakleknout na startovní čáru nejnáročnějšího závodu mého života. Shodím 30 kilo a získám Nobelovku v hubnutí! A přesně v tuhle chvíli začala moje nová doba hubnoucí...

Nestává se moc často, aby měl člověk tak pestrý život, jako se to přihodilo autorovi této knihy, veterináři doktoru Morávkovi. A navíc aby o svém životě, o tom, co zažil se zvířecími i lidskými pacienty dokázal tak příjemně, s nadhledem, vesele i méně vesele vyprávět. Jeho veterinářský profesní život sledujeme od začátků v malebné Kouřimi přes zážitky ve vojenské službě, kde musel léčit i lidské pacienty, až do odchodu na zasloužený odpočinek. Je to tedy vyprávění zahrnující desítky let, vítězství a samozřejmě i prohry, jak už to v životě bývá. Čtenář se podívá do "veterinářské kuchyně", ale nahlédne i do autorova soukromí, pozná jeho přátele a sousedy a musí obdivovat pestrou škálu jeho koníčků. Zábavné, poutavé i poučné vyprávění, plné lidskosti, lásky k lidem, zvířatům a k povolání veterináře, to je Morávkova knížka.

Kateřina najde po smrti babičky v zaprášeném kufru dopis od otce, kterého nikdy nepoznala. Rozhodne se od základů změnit svůj dosavadní život. Věří, že setkání s otcem konečně zlomí její neradostný osud. Boris Klen ji pozve na večírek, kde chce nalezenou dceru představit své snobské rodině a některým vybraným spolupracovníkům. Všechno dopadne jinak, než si Kateřina vysnila. Kdo má zájem, aby dívka navždy zmizela ze života úspěšného podnikatele? Manželka Klaudie, dcera Luisa nebo někdo třetí? A jakou roli ve hře o Kateřinin život sehrává Zlatice Vitarovićová? Adriana Macháčová ve své poslední knize mistrovsky zobrazuje dramatické vztahy několika navenek harmonických rodin a citlivě upozorňuje, že podobné situace nebývají vždy pouze fikcí. Její hrdiny rozhodně doběhla jejich vlastní minulost...Najdou v sobě dostatek lásky a síly, aby si navzájem odpustili?

Všichni to dobře známe, donekonečna přemýšlíme nad tím, jak jsme zklamaní, osamělí, neúspěšní, v hlavě si přehráváme svoje chybná rozhodnutí, omíláme zmařené příležitosti, máme strach z budoucnosti… Kniha nás naučí, jak si udělat "pořádek v hlavě" a vyrovnat se se všemi myšlenkami či emocemi, které k nám přicházejí. Naučíme se myslet jinak a začneme žít jinak, radostně a naplno. Štěstí máme v sobě!

Po smrti knížete Bořivoje se Radostic a jeho žena Anežka rozhodnou, že se vrátí do rodných Zabrušan. Cestou jsou přepadeni a jejich osudy se rozdělí. Anežku lupiči odvlečou do opuštěného domu blízko vsi Břevnova. Neznámý mladík, který tam čeká, se na ni vrhne, Anežka se naštěstí ubrání, uteče a bloudí neznámou krajinou. Radostice, připoutaného ke stromu, zachrání od jisté smrti Slepec a jeho dcera a všichni tři zamíří do Zabrušan. Tam se v Mojslavově dvorci shledají rozdělení manželé, stejně tak Radosticův zachránce a jeho dcera Plavuna. Objeví se tu také kupec Bogatovič, který v Čechách pátrá po svých příbuzných a zároveň hledá bezpečí pro sebe a svou krásnou dceru Natašku. Poklidný život vesnice a vztahy v ní však nenaruší jen nově příchozí, hrozbou je i válka českého knížete a Lučanů a přítomnost muže, který chystá vraždu knížete Spytihněva. A na Mojslavova nástupce Radostice se nečekaně valí nutnost postavit se problémům nejen místním.

Bylo mi teprve pětadvacet, chtěla jsem žít a hlavně si užívat. Myslela jsem si, jak moc jsem dospělá. Byla jsem matka a vedle sebe jsem neměla muže, ale kluka. Proto jsem ho opustila, abych se vrhla do otevřené náruče pekla! Došlo mi rychle, co je skutečně zač… Ale mnohem déle mi trvalo, než jsem se osudu dokázala postavit. Bolí to! Cítím, jak moc to bolí. Mám pocit, že mě to rozežírá zevnitř, nemohu polykat. Nikdy jsem takovou bolest nezažila. Nevím, proč to potkalo zrovna mě. Nevím, co tak strašného jsem musela v životě udělat. Vidím jeho smutné a vykulené oči, které tolik nesnáším. Vidím stesk a paniku v jeho tváři, kterou bych nejraději zfackovala. Cítím, jak zrychleně dýchá, přesto mu ani teď nedokážu odpustit. Nenávidím ho a to vím jistě! Až na samém lidském dně jsem zjistila, že jsem doopravdy silná. Zachránila jsem svého manžela, syna, dceru, dvě týrané děti a nakonec i sama sebe.

Převzal starověký Egypt odkaz civilizace legendární Atlantidy? Kdo Egypťany naučil stavět pyramidy? Mohou nám tyto magické stavby jednou nahradit atomové elektrárny? Měl každý z jedenácti hlavních egyptských bohů své božské pomocníky? Které posvátné zvíře je pro vás nejlepším talismanem nebo dokonce amuletem? Odpovědi na tyto a řadu dalších otázek najdete v nové knize Olgy Krumlovské, autorky knih o magii, ezoterice, józe a astrologii. V knize se dočtete, jaké léčivé rostliny Egypťané pěstovali, že milovali pivo, které bylo proslavené po celém tehdejším světě, a objevíte i několik humorných nebo tajemných příběhů, jež se vážou k Egyptu takovému, jaký ho známe dnes.

Co vám dnes říkají jména Karel Sabina nebo Rudolf Mrva? Asi nic moc, ale ve své době, v období národního obrození, patřili k velmi opovrhovaným zrádcům národa. Ale až po pádu první republiky se to v české kotlině všemi možnými zrádci začalo přímo hemžit. Super zrádce národa byl Emanuel Moravec, ale zapomenout nesmíme ani na parašutisty Karla Čurdu a Antonína Přeučila a řadu dalších. Za druhé světové války pak nejhorší zrady na našem národě napáchali konfidenti gestapa: Nestor Holejko, Jaroslav Nachtmann atd. Někteří sloužili později stejně výkonně i komunistické státní bezpečnosti, někteří západním rozvědkám. Co jméno, to jiný osud, plný dvojí nebezpečného života na tenkém laně. Pro někoho hrdinové, pro někoho zrádci. Posvítili jsme na ostnatým drátem obtočený podnos, na který jsme položili výběr většinou už zcela neznámých jmen. Dozvíte se kus pravdy o špinavé straně našeho života, který by nikdy neměla být zapomenuta.

Marie Terezie. Silná a zajímavá žena, které nebylo nic lidského cizí. Jediná žena na českém trůnu, jedna z nejvýznamnějších osobností XVIII. století, ale i matka šestnácti dětí a milující manželka. Jaká vlastně byla? Tvrdá, vypočítavá, bezcitná panovnice, která nechala za sebe bojovat a umírat statisíce vojáků, nebo chápající a milující manželka a matka? Náš příběh začíná v prvních dnech její vlády, provede vás složitou dobou, kdy Marie Terezie žila, jejími starostmi, radostmi, poznáte její záliby i vrtochy, setkáte se s řadou významných osobností, mimo jiné s Josephem Haydnem, jenž na její počet složil dodnes hranou 48. symfonii zvanou Maria Theresia. Snad v knize najdete i odpověď na otázku, proč je nám i přes propast více než dvou století Marie Terezie tak blízká.

Kdo byl ve skutečnosti Ježíš? Byl opravdu takový, jak nám jej Bible předkládá? Mladá česká autorka Kristýna Freiová, absolventka Literární akademie, ve své prvotině líčí příběh Galilejce Ješuy, který odložil svou nesmrtelnost, svá křídla, křídla archanděla, aby se jako člověk pokusil změnit náš svět. Hlavní postavou románu však není Ješua, muž s nadpřirozenými schopnostmi, bojující s předsudky, nedůvěrou a zaslepeností lidského světa, ale jeho žena Dina. Dina se provdala za syna tesaře Josefa s touhou žít obyčejný život, takový, jaký jí doba přisoudila. Záhy však poznává, nakolik se zmýlila. Po boku manžela objevuje realitu, která jí dosud zůstala skryta. Tehdy ve vyprahlé izraelské krajině se měl náš svět navždy změnit. Proč se tak nestalo, není pro čtenáře záhadou. Kniha Galilejec sahá za hranice evangelií, až do světa, který by se mohl stát naší realitou. Autorka říká: „Literatura by nás měla posouvat kupředu, měla by nám pomáhat k překročení naší reality. Protože co když se za jejími hranicemi skrývá něco mnohem většího, něco, o čem v hloubi duše všichni sníme? Proč se neotevřít netušeným možnostem? Proč se nepokusit číst fikci, která by mohla stejně tak být skutečností?“

Dřevo se nevyrábí, bylo živé, dřevo, to jsou těla stromů. V knize najdete i strom, z něhož bylo dřevo získáno. Kromě základních pohledů ( především středový a tečný řez kmenem) nahlédnete pod kůru (očka, rozdvojení kmene...). Přírodní záběry doplňují praktické výrobky: mísa, amulet, hračka, stolek.... ale také využití dřeva pro výtvarnou práci. Publikace bude obsahovat zhruba 50 dřevin, 20 z nich podrobně, autor nezapomněl ani na ukázky málopoužívaných keřů a exotických dřevin. O dřevu s láskou Nejvíc právě dnes je potřeba mluvit o dřevě. Nemůžeme bez něho být, je nenahraditelné, bohužel bychom to mohli zjistit, až bude pozdě- řekněte mi- když už někdo pracovní dobu tráví u umělého počítače a někdy i za umělého světla, z jakého materiálu by měl mít desku stůl, desku, o niž opírá zápěstí? Zároveň s úžasným rozvojem technologií všeho druhu začne být za chvíli asi důležité psát o tom, že dřevo pochází se stromů- tj. nevyrábí se. …Fyzické a duševní zdraví- jak souvisí se dřevem? Co všechno bylo, je a bude z nám nejbližšího „materiálu“ děláno. Od staveb a nábytku přes hudební nástroje a hračky a flešky či tužky až třeba k polévce ze špejle od klobásy… Ruce a dřevo patří k sobě jako žena a muž. Jenom člověk může zastavit přírodní proces a z jeho koloběhu vyzdvihnout dřevo. Usušit ho, opracovat a používat. Zachovat na dlouhou řadu let. A je to zase jen člověk, kdo se z něho může radovat… Kniha je osobním svědectvím o mnohaleté výtvarné i řemeslné práci.

Omalovánky pro dospělé – Malování podle čísel – Hledej rozdíly – Spojovačky Uvolněte tělo, duši i mysl, ponořte se do harmonie tvarů a barev, zklidněte mysl a trénujte postřeh. Každý člověk potřebuje občas “vypnout”. Někdo chodí na ryby, sportuje, někdo shopuje, někdo se jen tak povaluje. Mnozí čistí hlavu a zároveň bystří mozek hlavolamy, křížovkami, logickými úlohami, sudoku. Svět nedávno objevil nový způsob relaxace OMALOVÁNKY. Někomu nemusí ale stačit jen omalovávat. Nechce jenom vypnout a malovat, chce zapojit mozek, chce trochu překvapení a bystřit postřeh, pak je dobré relaxační činnosti střídat. Proto je tu naše kniha. Soustředěné vymalování lze zaměnit vymalováváním podle barev, nebo lze tvořit grafické obrazy tužkou nebo perem od čísla k číslu, či trénovat postřeh hledáním rozdílů na obrázcích. Naučte se odpočívat a mít radost z tak jednoduché zábavy, jakou je soustředěné vybarvování obrázků a kreslení.

Nejen pro seniory, ale i pro pacienty postižené mozkovou příhodou či Alzheimerovou chorobou Větší tvary, výrazné vzory, silnější čáry, hledání rozdílů Statisíce unavených žen, ale i mužů v produktivním věku po celém světě objevily kouzlo omalovánek. Nelze žít jen ve stresu, neustále za něčím spěchat! Nejen v produktivním věku se muže člověk cítit unavený, vystresovaný, i když okolí má pocit, že je v pohodě, je přece v důchodu! Omalovánky, terapie barev, ale i další nápady, které jsou v této publikaci, jsou to pravé, co může přivést na jiné myšlenky. Omalovánky jsou také ideální terapií pro pacienty postižené mozkovou příhodou, např. pro trénink tzv. Tužkového úchopu - funkce tří prstů (bříško palce a ukazováku + boční strana posledního článku prostředníku) a opora o hřbet ruky. Hledání rozdílů zas nutí k soustředění. Využití mají i pro trpící Alzheimerovou chorobou, pro tzv. arteterapii. Předmětem této činnosti je zlepšit koordinaci rukou očí a snížit neklid, rehabilituje se paměť a jemná motorika. Pacient produkuje hmatatelnou věc, na kterou se může kdykoliv podívat a těší ho to.

Do města Hameln přichází mladý muž - krysař - aby zbavil město přemnožených krys. Zamiluje se do dívky Agnes a ona jeho lásku opětuje. Krysy vyžene, konšelé mu však odmítnou zaplatit. Postupně objevuje, že krysy nebyly jedinou špínou, která se v městečku přemnožila. Victoru Dykovi jako inspirace posloužila staroněmecká pověst

Jednotlivé povídky původně vycházely v časopisech Lumír, Květy aj. Jako ucelený soubor byly vydány v roce 1877. Náměty k povídkám Neruda čerpal ze vzpomínek na své dětství a dospívání, kdy žil na Malé Straně v Ostruhové ulici v domě U Dvou Slunců (Nerudova). Povídky jsou napsány realisticky a čtivě i pro dnešního čtenáře. Při jejich čtení má čtenář jedinečnou možnost nahlédnout nejen do života obyvatel města v 19. stol. ale poznat i město samo, projít se malostranskými uličkami a vnímat nezaměnitelnou atmosféru tehdejší Prahy.

Román vypráví o čarodějnických procesech ve Velkých Losinách a v Šumperku v 17. století. Inkvizitor nechává upalovat ženy, u kterých se objeví nějaký náznak čarodějnictví, např. zaříkávání. Oběti postupně vybírá tak, aby zlikvidoval názorové odpůrce a bohaté lidi, jejichž majetek by se pak mohl zkonfiskovat. Přiznání vynucuje mučením. mezi oběti procesů se postupně dostanou i kněz a šlechtic, hájící nespravedlivě odsouzené a ukazující na nelidské metody výslechů. Podle románu natočil Otakar Vávra slavný film.