Galén strana 18 z 60

Brněnský lékař Jan Šmarda v knize Vzpomínky na Ivana Blatného poprvé popisuje dosud málo známé okolnosti ze života svého bratrance, významného českého básníka Ivana Blatného (21. prosince 1919 - 5. srpna 1990): od dětství v kulturní, dobře situované brněnské rodině, přes Blatného první básnické pokusy se dostává ke zlomovému okamžiku, kdy Blatný, výrazný člen Skupiny 42 a autor několika klíčových knih poezie, využije po únoru 1948 své cesty s delegací českých spisovatelů do Anglie a 30. března se v Londýně rozhodne pro život v exilu. Poté, co v Čechách proběhne jeho ostudné skandalizování, na kterém se výrazně podílejí i přátelé a ochránci jemu nejbližší, Josef Kainar, Vítězslav Nezval a mnozí další, se nad ním v jeho vlasti rozhostí mlčení. O tom, jak byl přijat cizinou a zda pokračuje ve své tvorbě, nebylo téměř dvacet let nic známo ani jeho rodině, a zrovna tak se nevědělo o jeho duševní chorobě. Janu Šmardovi se teprve v roce 1969 podařilo vyhledat Blatného v Ipswichi, kde básník po předchozích pobytech v několikerých psychiatrických léčebnách získal na delší dobu existenční zázemí a pocit bezpečí; vzhledem ke svému psychickému stavu zůstával však ponořen do samoty a odkázán na péči okolí. Návštěva blízkého člověka, připomínka domova a milovaného Brna prolomila básníkovu životní pasivitu a navyklou obrannou nehybnost: Blatný znovu našel motivaci, začal soustavně psát - a psaní se oddával s až manickou posedlostí. Současně sporadicky udržoval písemný vztah s rodinou Jana Šmardy; různými cestami, zajištěnými bratrancem a zdravotnickou pracovnicí Frances Meachamovou, která vstoupila do jeho života v roce 1977, posílal do Brna dopisy i básně a navázal též kontakty s Josefem Škvoreckým, Jiřím Kolářem a řadou dalších svých literárních příznivců žijících v cizině. Dvě sbírky básní vzniklé v exilu jsou výsledkem jednak Blatným urputně hájeného prostoru pro „pracovní proces“, tedy psaní (ipswichským ústavem bylo schváleno namísto obvyklé terapie manuální prací), jednak dílem obětavosti a organizačních schopností Frances Meachamové: v roce 1979 vycházejí v Torontu v nakladatelství Sixty-Eight Publishers v ediční přípravě Antonína Brouska Stará bydliště a o pět let později Pomocná škola Bixley. Jan Šmarda, detailně zachycující, jak obě sbírky vznikaly, se opírá o obšírné dopisy Frances Meachamové, Josefa Škvoreckého a dalších, především ale o svá vlastní setkání s Blatným: v časovém oblouku let 1919-1990 tak vkládá do historie cenné osobní svědectví o tom, že život za zdí nezničil sílu básníkova slova.

Vlastimil Třešňák, muž devatera řemesel a známý pětibojař (zpěvák, textař, malíř, spisovatel a fotograf), nadělil svým fanouškům dárek nečekaný - první z cyklu Konopných pohádek. Neodehrávají se za devatero řekami a devatero horami, nýbrž v pražských Hlubočepích a jejich okolí. Nejde o princeznu, draka či království, něčím tak obyčejným a obehraným by známý bard rozhodně nezdržoval! Jeho pohádky patří k těm netradičním, děj vlastně není podstatný, paleta postav je více než pestrá, pochopit souvislosti se vám zcela jistě nepodaří. Autorova fantazie je bezbřehá a vábí čtenáře do děje, za chvíli však odbočí jinam, pokochá se příběhem, místem, situací, aby pokračovala úplně jinde a ve zcela jiných souvislostech. Postavy přicházejí na scénu, jak je autor přivolá, laskavě nakopne nebo naopak obalí dehtem a peřím, a uvolní místo dalším, ať již pro děj potřebným či nikoli. Rodiče mohou občas tápat, nechytat se, nebo naopak podlehnou pábení natolik, že budou žít příběhem zapomenuvše, co bylo na předchozí straně, dětská mysl - není omezeno věkem - bude nadšena. Na závěr snad jen důležité upozornění - jak se říká v dnešních pověstech a bájích, pokud by cokoli komukoli něco nebo někoho připomnělo, je to jen a pouze jeho problém! Všechny osoby a příběhy jsou do puntíku vymyšlené. Takže tedy: Bylo, nebylo…

Termín Deník osamělého běžce se poprvé objevil v měsíčníku Melodie zkraje osmdesátých let. Pod tímto názvem tam František Ringo Čech popisoval svoje postřehy z muzikantského života. Po třiceti letech se k názvu vrátil a na svých webových stránkách začal publikovat deníkové zápisky. Jejich první část mapuje celý rok 2012 a vychází v knižní podobě poprvé. Další svazek přinese pak deníky z let 2013 až 2015. Kniha není míněna jen jako zpráva o stavu Unie pro gardu. Je naopak adresována všem zájemcům o Mistrův život a dílo. Čtenář postupně a důvěrně poznává, na čem renesanční umělec pracuje, jaké problémy řeší, co jej trápí či naopak uvádí v nadšení. Ringovy deníkové zápisky jsou bohatou mozaikou vzpomínek, komentářů, ohlasů, úvah, obrazů, pochval i stížností na umělecký i politický svět, rodinu nevyjímaje. Před čtenářem defilují postavy hudebního, politického, výtvarného, televizního, divadelního i ryze soukromého života a díky Ringově upřímnosti čtenář rychle pochopí, zda jde o osobnosti obdivuhodné, významné, nebo naopak. Snad vás, jak autor sám v úvodu poznamenává, potěší vzpomínka na staré časy a dobré lidi. Píše i o šmejdech, ale dobrých lidí je díkybohu víc!

Monografie předních odborníků poskytuje ucelený přehled terapeutických možností v problematice poranění pánve a acetabula a navazuje na čtyři roky starou publikaci Diagnostika zlomenin pánve a acetabula od stejného kolektivu autorů. V posledních dvaceti letech došlo k enormnímu nárůstu těchto zlomenin, nezřídka v rámci polytraumatu s poraněním životně důležitých orgánů.

Tak jsem již zpátky v Kolumbii, třicet hodin čtyřmi různými autobusy z Quita až do Medellínu. Policejní kontroly hledají drogy a zbraně, po zuby ozbrojené motohlídky vyhledávají ozbrojence, ukrutné vedro, jedna hořící pneumatika, a tedy tříhodinové zpoždění… Rovněž nádherná příroda plná gigantických skalisek, vulkánů, jezírek a horské džungle. A báječní, milí lidé na cestě. Zkrátka: typické cestování po Jižní Americe. :-) Tak nějak vypadají e-maily ze země magického realismu od kamaráda, bluesmana „Matea“ Ptaszka. Jako školák objevil v knihovně svého táty knihu o válečných fotografech a od té doby snil o cestě do zemí, kde se něco děje a kde je to horké. Jeho sen tiše ustoupil do pozadí v době, kdy Matěj slavil úspěchy jako uznávaný hráč na foukací harmoniku a bluesový zpěvák, a s pochopením a trpělivostí dál čekal, až se Matěj stane nositelem prestižního světového ocenění pro hráče na foukací harmoniku, napíše oblíbenou učebnici hry na harmoniku, natočí několik úspěšných alb a po létech hraní v duu Ptaszek & Beňa se stane i leaderem vlastní kapely Dobré ráno blues band. Ale pak se sen razantně přihlásil o slovo. V roce 2015 opustil Matěj naše i zahraniční jeviště bluesových klubů a kulturáků a namířil si to se svojí paní do Jižní Ameriky. Svoje zkušenosti a zážitky z prvních měsíců shrnul do knihy o této „Amééérice“: svým nadšeným, vlídným a typicky necestovatelským způsobem nám přibližuje Mexiko, Guatemalu, Nikaraguu, Salvador, Ekvádor a Kolumbii, jak je poznal na vlastní kůži. Země s pro nás drsným podnebím, občas děsivou historií, ale plné skvělých lidí, kteří se každý den perou o život v podmínkách, v nichž by málokdo z nás obstál. A co na to oni? Usmívají se. Nezlomní lidé s velkým srdcem. Vítejte v Latinské Americe!

Publikace obsahuje případy nemocných, které byly komplikované nebo byly naopak jako vystřižené z učebnice. Při jejich řešení se autoři dostali do rozpaků, museli o nich přemýšlet, radit se, prohledávat literaturu a někdy se i přít s kolegy ze svého či jiného oboru, aby zjistili, o jaký problém se vlastně jedná a jaký bude další léčebný postup. Všechny případy jsou z pomezí neurologie a psychiatrie. Jsou dokladem, že mozek je pouze jeden a kompetence neurovědních oborů jsou do jisté míry uměle vytvořené a zahalené řadou předsudků. Nad tím se více zamýšlí profesor Libiger v úvodní kapitole.Autoři zařadili jen případy, se kterými se sami setkali. Těžiště knihy je v kazuistikách. Kapitoly členěné dle jednotlivých onemocnění dále obsahují historické souvislosti včetně osobností medicíny, které se danou problematikou zabývaly a jejichž jméno se objevuje v odborné terminologii. Autoři se snažili nepodcenit ani teoretickou část a shrnují současné znalosti o etiopatogenezi, klinických příznacích, diagnostice a léčbě jednotlivých neuropsychiatrických poruch.Kniha je určena psychiatrům, neurologům a psychologům, ale mohou z ní těžit i praktičtí lékaři, neurochirurgové, internisté či studenti medicíny.

Aktualizované a rozšířené vydání stručného manuálu má za cíl zprostředkovat rychlé seznámení se základními principy úhradového systému DRG pro rok 2013 a jeho implementací v našich podmínkách. Výklad je zaměřen na představení tohoto klasifikačního systému v širších souvislostech, záměrem je především ukázat jeho praktické dopady. Další novinkou druhého vydání je navíc příloha obsahující základní metodické materiály. Závěr knihy obsahuje několik konkrétních příkladů, na kterých si čtenář může otestovat svoje porozumění pravidlům DRG.

Dominantní metodou současné onkochirurgie v oblasti solidních nádorů je jejich kompletní chirurgické odstranění. Operační metody jsou detailně propracované a standardizované. Současně s tím se chirurgie neustále vyvíjí, zkvalitňuje a využívá všech možností, které vedou k co nejmenšímu poškození pacienta.Jednou z významně se rozvíjejících oblastí je i vyšetřování tzv. sentinelové uzliny. Její detekce, následný odběr a vyšetření samo sice nedokážou přispět k výslednému efektu operace, alespoň však mohou zpřesnit stadium onemocnění, a tím napomoci rozhodování o smysluplné komplexní onkochirurgické terapii. Pro chirurga i pacienta je důležité, že metoda přispívá k výběru optimálního postupu a nejnutnějšího rozsahu operace, z nichž bude nemocný profitovat.Snahou autorů této monografie je poskytnout čtenářům přehledně zpracovaný soubor současných znalostí a zkušeností pro snadnější orientaci v popisované problematice.

Zájem o předchozí dvě knihy sloupků-odpovědí profesora Cyrila Höschla potvrzuje, že v dnešní zrychlené době našinec uvítá u svých znepokojivých dotazů především odpovědi stručné a jasné. A přesně takové Höschlovy sloupky již léta jsou. Autor jako zkušený pedagog nabízí nadhled a přesné formulace s darem srozumitelnosti a humoru, nezapře rovněž svoji profesi zkušeného psychiatra, pomůže a mnohdy i pohladí po duši. Kniha České kružítko přináší další dvě stovky krátkých sloupků Cyrila Höschla z let 2011 až 2015, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu Reflex.

Stručně a jasně! Jaké asi tak odpovědi na své otázky si může našinec v dnešní zrychlené době přát více než ty stručné a jasné? Sloupky-odpovědi profesora Cyrila Höschla takové jsou. Nezapře v nich svoji profesi psychiatra, pomůže a pohladí po duši. Navíc je zkušený pedagog a nabízí nadhled a přesné formulace s darem srozumitelnosti. Jako člověk se smyslem pro humor ho pak čtenáři v potřebném množství dávkuje, má pochopení pro lidské slabosti a přidává přesně vybrané příklady ze života. Kniha Stručně a jasně nabízí více než tři stovky krátkých sloupků Cyrila Höschla z let 2003 až 2011, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu Reflex.

Čtvrtý svazek Spisů Jaroslava Hutky, Prózy I, obsahuje všechny autorovy v úplnosti dochované a dokončené prozaické texty, které vznikly před jeho odchodem do exilu, tedy v letech 1965-1978. Obsáhlý soubor přináší kromě dvou již dříve samizdatově publikovaných novel Dvorky a Plechovka řadu povídek, novel, úvah a zlomků mapujících Hutkovo hippies období i léta prvního střetu s komunistickou mocí. Řada publikovaných próz vychází knižně poprvé. Druhý svazek Próz (2011) přinese texty psané v exilu a po návratu do vlasti.

Umírání, smrt, pohřbívání a truchlení představují hluboká lidská témata, která je možné pojímat z různých hledisek. Autoři postihují danou problematiku komplexně: od fáze pre finem přes fázi in finem až po fázi post finem, která zahrnuje péči o mrtvé tělo, pohřební rituály a doprovázení pozůstalých. Publikace terminologicky vymezuje základní thanatologické pojmy, popisuje potřeby umírajících i pozůstalých, a také společenské představy o důstojné i nedůstojné smrti. Je pojednáno o infamii sebevrahů, poradenství pro pozůstalé, pohřebních a smutečních rituálech i o thanatopraktickém zaopatření mrtvého těla. Nejsou opomenuta ani témata dědictví a projektování obřadních síní či hřbitovů. Monografie předkládá argumenty a relevantní informace vztahující se k posledním věcem člověka a umožňuje čtenářům (z řad odborníků i dalších zájemců) nacházet informace, inspiraci a seznamovat se s nejrůznějšími jevy, procesy a principy v oblasti thanatologie, klást si otázky, hledat odpovědi a najít potřebné zkušenosti a doporučení. Snahou autorů je přiblížit odborné i široké veřejnosti témata umírání, smrti, pohřbívání a truchlení, oproštěná od tabuizovaných klišé.

Monografie je adresována lékařům, kteří se věnují nemocným s migrénou a jinými bolestmi hlavy. Cílem je seznámit čtenáře nejen s vědeckými podklady bolestí hlavy, ale soustředit se i na praktické klinické dopady a možnost využití nových poznatků v diagnostice a léčbě migrény. Bolest hlavy se již dávno stala sociální a ekonomickou zátěží jak jednotlivce, který jí trpí, tak celé společnosti. I proto je nutná správná diagnostika a adekvátní a moderní léčba. Předkládaná kniha je určena jak praktickým lékařům pro každodenní praxi, tak specialistům z různých oborů, ale i studentům medicíny ve vyšších ročnících, kteří se s bolestmi hlavy u svých nemocných setkávají nebo budou setkávat.

"Člověk – zvíře politické“ je Aristotelův výrok. Nemohl mít ponětí o tom, že se za třiadvacet století budou lidé dívat jiným lidem do hlavy, co se jim tam v průběhu politického rozhodování děje, ani o tom, proč se to děje. Proč jsou lidé političtí živočiši? Je člověk ekonomicky racionální bytost nebo spíše bytost sociální? Co odlišuje levičáky od pravičáků? Co se nám děje v hlavě, rozhodujeme-li se v průběhu volebního cirkusu? Proč někteří lidé tolik touží po moci a jiní se tak důsledně rozhodují proti svým nejlepším zájmům, že to dělá dojem černého humoru? Proč je nutné mít v průběhu jednání a rozhodování lidských skupin vždy hůl v ruce? Co se děje v hlavě lidí, kteří závidí, nenávidí, jsou přátelští, rozhodují se ekonomicky? Tato kniha shrnuje posledních patnáct let nejmodernějšího výzkumu otázek, jimiž se do této doby věnovali psychologové, politologové, ekonomové a filozofové.Jejich úvahy se totiž díky pokroku vyšetřování činnosti mozku začínají měnit na vědecky ověřitelná fakta.

Cílem publikace je zpřístupnit základní fakta o informovaném souhlasu a vysvětlit v náležitých historických souvislostech důvody jeho vzniku, podstatu jeho účelu a prezentovat problémy, které se k němu váží. Informace jsou určeny nejen lékařům, ale i dalším reprezentantům pomáhajících profesí. Seznámit by se s nimi měly zejména zdravotní sestry, které by dobrou a kvalitní osvětou mezi pacienty mohly také přispět ke správnému zavádění kvalifikovaného informovaného souhlasu do naší zdravotnické praxe. Informace právnického charakteru jsou podávány tak, aby byly srozumitelné i pro »neprávníky«, a lze předpokládat, že mohou dobře posloužit také pacientům a jejich rodinám.Elektronická verze vydána v roce 2011.

Robert Kačeňák (1975) je povoláním psychiatr. Proto je pochopitelné, že se jeho dílo zabývá právě lidskou psychikou a jejími rozmanitostmi. Rozebírá různé aspekty nemocné lidské duše - někdy ji člověk může vyléčit vlastní vůlí, většinou však za vydatné pomoci psychoterapeuta. Jsou však takové tragické případy, že choroby duše nelze vyléčit vůbec.Děj knihy se odehrává v blíže neurčeném místě a v blíže neurčené době. Probíhá jak v realitě, tak v jakési nad-realitě. Problémy jednotlivých postav jsou však zcela reálné. Jejich osudy se za nečekaných okolností prolínají, blízcí lidé se rozcházejí, aby se později znovu sešli, a to v nové, lepší či horší podobě, někdy i v jiné roli, obohaceni o nové zkušenosti, radostné i bolestné. Ať jsou to úspěšní manželé Tyschlerovi, jimž se v pár sekundách zřítí svět, nebohý Alex, pronásledovaný vlastním stínem, psycholožka Tereza, zdravotní sestra Moira i její dvě kolegyně z oddělení, ti všichni se snaží uniknout svému trápení, obelstít osud, což se však jen málokdy a málokomu zdaří.