Galén strana 18 z 60

Češi a jejich samičky aneb Češky a jejich samci jsou prvním souborným vydáním dvou knih známého hudebníka, zpěváka, herce, politika, spisovatele a malíře Františka Ringo Čecha o intimním životě Čechů a Češek. Sběr materiálu trval přes padesát let a výsledek autorova celoživotního úsilí zrcadlí tisíce, ba miliardy hodin prokecaných s přáteli na toto téma. Vydání nově doprovázejí autorovy malby a komentovaný jmenný rejstřík zahrnuje všechny známé i neznámé osoby vystupující v popisovaných příbězích a historkách. Sám autor charakterizuje v předmluvě knihu, psanou v dobré víře pomoci méně zkušeným, takto:Perla, kterou držíš v ruce, je kritickým přepracováním textů, které původně vyšly samostatně. Spojili jsme je v jednu knihu, zbavenou literární vaty a fakt, která byla v době vzniku zajímavá, ale dnes po nich pes neštěkne. Nelekejte se! Čuňárny zůstaly zachovány!

Nové vydání této publikace je určeno profesionálním pracovníkům různých odborností, kteří při výkonu své práce provádějí sterilizaci, vyšší stupeň dezinfekce, dezinfekci, úklid, popřípadě dezinsekci a deratizaci. Slouží k získání odborných znalostí v postgraduálním vzdělávání při využití současně platných předpisů a světového pokroku v oboru a může vést k neustálému zvyšování profesionálních znalostí a zkušeností.

Pátý svazek Spisů Jaroslava Hutky přináší českým čtenářům zatím největší překvapení: shrnuje všechny prózy, které Jaroslav Hutka napsal v holandském exilu v letech 1978-1989 a které byly - s výjimkou novely Noční vlak - dodnes zcela neznámé a vycházejí zde poprvé. V úvodní Cestě do království zaznamenává Hutka s mimořádnou pečlivostí poslední týdny svého života v Praze v roce 1978 a vytváří tak jedinečné nadčasové svědectví o povaze a fungování normalizačního režimu v Československu. Ve čtyřech povídkách z roku 1984 se Hutka ve vzpomínkách vrací do svého mládí v 60. letech a reflektuje i neutěšenou přítomnost svého života v exilu. O následné rozsáhlé próze Dvouseta, psané na sklonku roku 1984, je bez nadsázky možno říci, že jde o vůbec nejotevřenější a nejintimnější vylíčení manželské krize, které kdy v české literatuře vzniklo. Hutka prózu psal pro svou tehdejší manželku a vylíčil v ní tolik ze vzájemného soužití muže a ženy, kolik jen papír dokáže unést. Vrcholem svazku jsou rozsáhlé Dopisy Ivanovi z roku 1985, fiktivní dopisy spisovateli Ivanu Klímovi do Prahy, v nichž Hutka líčí svůj život v exilu zejména ze stránky společenské, politické a existenciální. I zde otevřenost, upřímnost a detailnost líčení, s níž zpěvák ve své vlasti zakázaný kritizuje soudobou západní konzumní společnost a její fungování, nemá v české literatuře obdoby. Svazek uzavírají tři pohádky, které Hutka napsal pro své dcery po návratu do vlasti na počátku 90. let.

„Horská medicína je tu se vším všudy. Přístroje v mrazu nesnímají, barvu obličeje těžko přes krvavé rány odhadnout. O pacientově stavu se přesvědčuji jen pohmatem pulzu svými zkřehlými prsty,“ popisuje Kristina Höschlová nelehké momenty práce lékaře v závějích. Kristina Höschlová (*1979) je česká lékařka a záchranářka se specializací na anesteziologii a urgentní a horskou medicínu. Po absolvování lékařské fakulty pracovala v pražském traumacentru a u záchranné služby, byla s Lékaři bez hranic v Afghánistánu a po několik zimních sezon pracovala jako urgentní lékařka letecké záchranné služby Mont Blanc Helicopteres v Avoriaz ve francouzských Alpách. Své napínavé zážitky a zkušenosti s horskou leteckou záchrannou službou a cestu, která ji k této práci přivedla, popisuje v knížce Lékařem mezi nebem a horami.

Kniha Martina Jarolímka, uznávaného českého odborníka na léčbu schizofrenie, zakladatele a primáře Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov, mapuje jeho celoživotní snahu o pochopení a léčbu psychotického onemocnění. Na základě mnohaleté zkušenosti s léčbou pacientů trpících schizofrenií Martin Jarolímek zformoval originální terapeutický přístup, který přibližuje na řadě příkladů. Čtenář získá hlubší pochopení příčin a vnitřních zákonitostí psychotického světa a nahlédne do terapeutické práce s bludy a halucinacemi (hlasy). Autorův komplexní přístup zahrnuje jak farmakoterapii, tak další nezbytné psychosociální intervence. Vedle psychiatrů, zdravotníků, sociálních pracovníků, nemocných a jejich rodin může tato odborně-populární kniha oslovit i širokou veřejnost.

Kniha obsahuje obecně zaměřené kapitoly o etiologických faktorech a možnostech prevence maligních onemocnění. Je psána tak, aby v ní každý lékař, který se ve své praxi setkává s pacienty s onkologickým onemocněním, mohl najít užitečné informace pro svoji každodenní práci. Podrobně zpracovaná kapitola o systémových a paraneoplastických projevech nádorových nemocí by měla přispět k časnému rozpoznání zhoubného nádoru. Další kapitoly se zabývají jednotlivými léčebnými alternativami. Následují kapitoly, jejichž cílem je předložit čtenáři informace, jak zvládat komplikace, které s sebou tyto nemoci přinášejí - například chronickou bolest, infekce, nádorem způsobené výpotky, metabolické komplikace a problémy s výživou i s fertilitou, ale také psychické problémy. Publikace byla připravena s podporou České leukemické skupiny - pro život (CELL), která se zevrubně věnuje výzkumu na poli maligních krevních nemocí, ale vyvíjí také řadu vzdělávacích aktivit, jež by měly přispět ke zvýšení povědomí o leukémiích a jim příbuzných nemocech mezi širší lékařskou veřejností i mezi studenty medicíny. Informace o CELL lze nalézt na adrese www.leukemia-cell.org.

Monografie podává přehled o současných moderních postupech diagnostického zobrazování a postupů terapie vedené zobrazovacími metodami. Jsou zmíněny trendy vývoje v posledních 30 letech a poté je věnována pozornost zobrazování neuroendokrinních nádorů, zátěžovému perfuznímu zobrazení myokardu pomocí CT, chemické analýze složení močových konkrementů, multiparametrickému zobrazování nádorových procesů na 3T magnetické rezonanci, hybridnímu zobrazení pomocí PET/MR, zobrazování polytraumat na CT, diagnostice poranění ligových fotbalistů pomocí 3T magnetické rezonance, kontrastnímu ultrasonografickému zobrazení endoleaku po implantaci abdominálních stentgraftů, léčbě kostních metastáz karcinomu prostaty 223-radiem, endovaskulární aplikaci kmenových buněk do jaterního parenchymu před resekcí jaterních metastáz kolorektálního karcinomu a radioembolizační léčbě hepatocelulárního karcinomu skleněnými mikročásticemi s 90-yttriem.

Kniha Jana Buriana Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010-2013 obsahuje devadesát fejetonů, které v uplynulých třech letech otiskoval na svých stránkách Týdeník Rozhlas. Podobně jako v předchozím Přízraku v nákupním středisku (2009) nabízí autor i tentokrát čtenářům výlety v prostoru i v čase, takže dobrodružnější povahy se ocitnou na hřbitově v Patagonii, zažijí bouřlivou plavbu na ostrůvek Christianso v Baltském moři, v doprovodu Jiřího Gutha-Jarkovského se vrátí do Portugalska kolem roku 1900 a podniknou s ním cestu vlakem přes železniční most navržený Gustavem Eiffelem; pokud dávají přednost současnosti, dočtou se, jak dnes „za horama pyrenejskýma“ zvládají ekonomickou krizi a jestli je ještě možné slyšet v Lisabonu autentické fado. Vlastencům jsou určeny úvahy o pomazánkovém másle, stavu zajíců a občanů v Přední Kopanině, Maradonově, respektive Klausově boží ruce či o tom, v čem nás mohou po volbách (nejen přímých) inspirovat kocouři…

Populárně-vědecká publikace navazuje na předchozí knihy autorů z let 1996 (Vzpoura deprivantů: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci; Galén) a 2001/2002 (Život s deprivanty I.: Zlo na každý den a Život s deprivanty II.: Základy stupidologie; obě Galén). Také v této knize se pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí – a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje. Lidskou skupinu, o které je řeč, popisují autoři v první části publikace nazvané Nestvůry. Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí. Poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana, popisuje mechanismy snižující pravděpodobnost vzniku a omezující vliv deprivantů.  Kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti – autoři se snažili napsat ji co nejsrozumitelněji, aby byla přístupná i středoškolákům.  

Ve své čtvrté knize, románu Česká krása, se prozaik a zároveň stomatolog Leoš Šedo vrací po deseti letech do medicínského prostředí. Příběh jeho románové kolegyně a vrstevnice Evy je mikrosondou do „typického“ většinového rodinného života s drobnokresbou mezilidských vztahů a zároveň s citem pro historický detail zaznamenává peripetie českého národa smýkaného tzv. „velkými dějinami“ od šedesátých let do současnosti. Hrdiny románu jako bychom všichni dávno důvěrně znali – tak jsou uvěřitelní, skvěle vystižení a především s naší životní zkušeností srostlí. Šedovi se v románu podařilo ukázat proměny společenských nálad, dobových „diskurzů“ a proměnlivých většinových politických a společenských témat, ale i s nevšedním umem vystihnout opakující se vzorce rodinných vztahů, jež z vlastní zkušenosti známe prakticky všichni. Česká krása je strhující, čtivý, neobyčejně působivý a čtenářsky přístupný román o nedávné české minulosti i nejsoučasnější současnosti.

Knižní profil folkrockové skupiny Marsyas hudebního publicisty Vojtěcha Lindaura vznikl jako pestrá koláž faktografických údajů a osobních vzpomínek autora na setkávání s touto skupinou i jejími jednotlivými protagonisty. Kniha mapuje základní sestavy kapely i natočená alba, sleduje osudy Petra Kalandry a Zuzany Michnové v komunistickém Československu i Oskara Petra za „velkou louží“, dává prostor i vzpomínkám přátel, fanoušků a spoluhráčů. Nechybí dobová dokumentace, fotografie, kompletní diskografie, zásadní články o skupině; mozaiku doplňují i postřehy Vladimíra Merty, Jiřího Černého, Jana Hrubého, Michala Juppa Konečného, Daniela Fikejze a dalších kolegů.

Brněnský lékař Jan Šmarda v knize Vzpomínky na Ivana Blatného poprvé popisuje dosud málo známé okolnosti ze života svého bratrance, významného českého básníka Ivana Blatného (21. prosince 1919 - 5. srpna 1990): od dětství v kulturní, dobře situované brněnské rodině, přes Blatného první básnické pokusy se dostává ke zlomovému okamžiku, kdy Blatný, výrazný člen Skupiny 42 a autor několika klíčových knih poezie, využije po únoru 1948 své cesty s delegací českých spisovatelů do Anglie a 30. března se v Londýně rozhodne pro život v exilu. Poté, co v Čechách proběhne jeho ostudné skandalizování, na kterém se výrazně podílejí i přátelé a ochránci jemu nejbližší, Josef Kainar, Vítězslav Nezval a mnozí další, se nad ním v jeho vlasti rozhostí mlčení. O tom, jak byl přijat cizinou a zda pokračuje ve své tvorbě, nebylo téměř dvacet let nic známo ani jeho rodině, a zrovna tak se nevědělo o jeho duševní chorobě. Janu Šmardovi se teprve v roce 1969 podařilo vyhledat Blatného v Ipswichi, kde básník po předchozích pobytech v několikerých psychiatrických léčebnách získal na delší dobu existenční zázemí a pocit bezpečí; vzhledem ke svému psychickému stavu zůstával však ponořen do samoty a odkázán na péči okolí. Návštěva blízkého člověka, připomínka domova a milovaného Brna prolomila básníkovu životní pasivitu a navyklou obrannou nehybnost: Blatný znovu našel motivaci, začal soustavně psát - a psaní se oddával s až manickou posedlostí. Současně sporadicky udržoval písemný vztah s rodinou Jana Šmardy; různými cestami, zajištěnými bratrancem a zdravotnickou pracovnicí Frances Meachamovou, která vstoupila do jeho života v roce 1977, posílal do Brna dopisy i básně a navázal též kontakty s Josefem Škvoreckým, Jiřím Kolářem a řadou dalších svých literárních příznivců žijících v cizině. Dvě sbírky básní vzniklé v exilu jsou výsledkem jednak Blatným urputně hájeného prostoru pro „pracovní proces“, tedy psaní (ipswichským ústavem bylo schváleno namísto obvyklé terapie manuální prací), jednak dílem obětavosti a organizačních schopností Frances Meachamové: v roce 1979 vycházejí v Torontu v nakladatelství Sixty-Eight Publishers v ediční přípravě Antonína Brouska Stará bydliště a o pět let později Pomocná škola Bixley. Jan Šmarda, detailně zachycující, jak obě sbírky vznikaly, se opírá o obšírné dopisy Frances Meachamové, Josefa Škvoreckého a dalších, především ale o svá vlastní setkání s Blatným: v časovém oblouku let 1919-1990 tak vkládá do historie cenné osobní svědectví o tom, že život za zdí nezničil sílu básníkova slova.

Kniha obsahuje dva rozhovory, které Karel Hvížďala s Jiřím Suchým vedli s odstupem dvaceti let: Povídání je z roku 1990 a Divadlo stále miluju z roku 2010. Je to v Čechách a na Moravě poprvé, co se z autora písňových textů a herce v tingltanglu, jak se s odstupem času ukazuje, stal největší český básník druhé poloviny 20. století. A je to také poprvé, kdy nějaké autorské divadlo vydrželo více než padesát let a kdy jeho zakladatel ještě v osmdesáti vystupuje skoro denně na jevišti.

Významný český literární vědec a lingvista Lubomír Doležel ve své prozaické prvotině líčí krok za krokem nemilosrdně pravdivě a bez jakéhokoli sentimentu milostný život fiktivního hrdiny Jana (Johna) Gerbera od mládí až do pozdního stáří. Kniha s jedinečnými detaily v líčení míst (mimo jiné Izraele, Francie, Kanady a Mexika) je kronikou lásek vášnivých a osudových, z nichž žádná nekončí šťastně.

Monografie předních odborníků poskytuje ucelený přehled terapeutických možností v problematice poranění pánve a acetabula a navazuje na čtyři roky starou publikaci Diagnostika zlomenin pánve a acetabula od stejného kolektivu autorů. V posledních dvaceti letech došlo k enormnímu nárůstu těchto zlomenin, nezřídka v rámci polytraumatu s poraněním životně důležitých orgánů.

Tak jsem již zpátky v Kolumbii, třicet hodin čtyřmi různými autobusy z Quita až do Medellínu. Policejní kontroly hledají drogy a zbraně, po zuby ozbrojené motohlídky vyhledávají ozbrojence, ukrutné vedro, jedna hořící pneumatika, a tedy tříhodinové zpoždění… Rovněž nádherná příroda plná gigantických skalisek, vulkánů, jezírek a horské džungle. A báječní, milí lidé na cestě. Zkrátka: typické cestování po Jižní Americe. :-) Tak nějak vypadají e-maily ze země magického realismu od kamaráda, bluesmana „Matea“ Ptaszka. Jako školák objevil v knihovně svého táty knihu o válečných fotografech a od té doby snil o cestě do zemí, kde se něco děje a kde je to horké. Jeho sen tiše ustoupil do pozadí v době, kdy Matěj slavil úspěchy jako uznávaný hráč na foukací harmoniku a bluesový zpěvák, a s pochopením a trpělivostí dál čekal, až se Matěj stane nositelem prestižního světového ocenění pro hráče na foukací harmoniku, napíše oblíbenou učebnici hry na harmoniku, natočí několik úspěšných alb a po létech hraní v duu Ptaszek & Beňa se stane i leaderem vlastní kapely Dobré ráno blues band. Ale pak se sen razantně přihlásil o slovo. V roce 2015 opustil Matěj naše i zahraniční jeviště bluesových klubů a kulturáků a namířil si to se svojí paní do Jižní Ameriky. Svoje zkušenosti a zážitky z prvních měsíců shrnul do knihy o této „Amééérice“: svým nadšeným, vlídným a typicky necestovatelským způsobem nám přibližuje Mexiko, Guatemalu, Nikaraguu, Salvador, Ekvádor a Kolumbii, jak je poznal na vlastní kůži. Země s pro nás drsným podnebím, občas děsivou historií, ale plné skvělých lidí, kteří se každý den perou o život v podmínkách, v nichž by málokdo z nás obstál. A co na to oni? Usmívají se. Nezlomní lidé s velkým srdcem. Vítejte v Latinské Americe!