Galén strana 11 z 60

Vzpomínky lékařů bývají vždy vyhledávaným čtivem. Obvykle jde o knihy tlusté a plné cizích slov. Čtenář lékař je obvykle otevírá a hledá, zda se o něm píše a případně jak. Téměř vždy je nespokojen. Čtenář pacient na rozdíl od něj otevírá lékařské vzpomínky dychtivě a s nezáludným nadšením, že zde najde radu, kterou hledá, drby o slavných nemocných anebo že se alespoň dočte o někom, kdo je na tom hůř než on. Tyto jeho malé naděje v sobě bizarně ukrývají jisté léčivé poselství. Psychiatr Radkin Honzák (* 1939) a stomatolog Jiří Koťátko (* 1939) napsali své vzpomínky stručně a systémem ping-pong. Vzpomínka prvního z nich vyvolá u druhého vzpomínku jinou, navzájem se doplňují, upřesňují a společně posouvají vyprávění dál. Časový úsek jejich vzpomínání začíná a uzavírá Josif Vissarionovič Stalin, tedy ten náš, český a žulový v Praze na Letné, odhalený slavně v roce 1955 a po odhalení kultu osobnosti odstřelený pod rouškou tmy v roce 1962. Nutno podtrhnout, že Stalinův pomník je v knize to jediné smutné. Oba autoři tradičně nešetří vtipem a ironií, s nadhledem popisují svá studia i profesní začátky a mladší čtenáři mohou jen závidět, že nemohli být u toho. Přijměte tedy pozvání obou lékařů a pojďte spolu s nimi naslouchat ozvěně kroků v chodbách paměti, jimiž nikdy nešli...

Soubor životopisně laděných glos, fejetonů, básní a povídek navazuje na knihu Zápisky potulného lidopisce (Galén 2020). Lidopisec putuje světem a pozoruje různé věci a lidi, symbolické situace i inspirativní osobnosti. Zajímá jej život písně, nahlédne i do zázračného světa vědy a středověkého umění. A přitom stále pozoruje, co se děje i s ním samotným. Každá minuta našeho života o něčem důležitém a zajímavém vypovídá.

Michal Bystrov není klasický autor sloupků. Když nemá nápad, nedonutí se napsat ani řádku. Přesto se mu za posledních deset let podařilo v novinách a časopisech porůznu uveřejnit nezanedbatelné množství těchto krátkých textů svislého charakteru. Z nich potom vybral přesně stovku a vzniklou knížku vám předkládá. V naději, že vás upoutají jeho drobné postřehy ze světa kultury a ponejvíce hudby. Že se s ním vydáte do historie a projdete inspirativními krajinami. Mělo by to mít švih a šmrnc. Nic jiného tenhle nepravidelný sloupkař nechce a víc by si ani nemohl přát.

Jiří Suchý je člověk mnoha profesí. Zpěvák, divadelník, básník a výtvarník, kterého zná u nás snad každý. Ne každý ale ví, že jeho hudební kariéra, jak sám říká, začala v pražském kostele svaté Anežky České, kde jako malý hoch ministroval a zpíval ve sboru. V posledních několika letech se Jiří Suchý otázkami víry zabývá intenzivněji a své hovory s Bohem zachytil v malé knížce, která nyní vychází v druhém vydání. Se svým typickým humorem i nadhledem se v ní věnuje úvahám o existenci a neexistenci Boha, jaká je jeho podoba a jak jej oslovovat. Rovněž uvažuje o poznávání krásy i významu slova slovo... a Božích přikázáních. Snaží se, jak sám píše, dopřávat si potěšení z hledání dobrodružné cesty k Tajemství v naději, že by jeho uvažování mohlo posloužit jako inspirace těm, kterým toto potěšení nepřišlo na mysl. Po několika letech na tuto knihu autor navázal volným pokračováním s názvem Klaun to zkouší znovu.

Kniha Český spor o Milana Kunderu, již edičně připravil Jiří P. Kříž, shrnuje ve třech oddílech texty 40 autorů, které se z mnoha úhlů pohledu vztahují k obvinění vznesenému proti Milanu Kunderovi v týdeníku Respekt roku 2008 a ke knize Jana Nováka Kundera. Český život a doba z roku 2020. Jde o knihu pramennou, jež v jednom svazku zachycuje často vášnivou, zaujatou a osobně vyhrocenou časopiseckou polemiku z časového odstupu a ukazuje tak, že v ní jde mnohdy o něco víc než jen o spor o nejúspěšnějšího a nejpřekládanějšího českého spisovatele druhé poloviny dvacátého století a let následujících, ale o samu schopnost Čechů odpovědně, pravdivě, poctivě a především citlivě se vztahovat k vlastní mnohovrstevné a složité poválečné minulosti. Mezi autory v knize zastoupenými najdeme mimo jiné Sylvii Richterovou, Jiřího Přibáně, Milana Uhdeho, Pavla Kohouta, Vladimíra Justa, Jana Nováka, Jiřího Kratochvila, Mojmíra Jeřábka, Václava Bělohradského, Ondřeje Štindla, Josefa Rauvolfa, Karla Halouna, Ladislavu Chateau či Kateřinu Tučkovou. OBSAH: PRVNÍ ODDÍL: POPRASK V KOTLINĚ Jiří Kratochvil: Obnovit etický řád * Jiří Přibáň: Kauza Kundera. Vykřičená kolektivní paměť a její institucionální šílenství (přeložil Petr Antonín) * Policejní záznam: V Praze dne 14. 3. 1950 * Karel Steigerwald: Po noblese * Jan Kratochvil: Svědectví agenta-chodce * Proti každému, kdo Čechy přeroste! Pokolikáté? (Prohlášení Akademie literatury české k obvinění M. K. (1 a 2) * Mojmír Jeřábek: Ten, který nás nemá rád *Karel Hvížďala: Milan Kundera není ryba * Kateřina Tučková: Není proroka mezi svými * Jan Novák: O Kunderově udání nemám žádné pochybnosti (rozmlouval Jan H. Vitvar) * Miroslav Huptych: Vitvarovi i Novákovi s respektem * Petr Onufer: Nad novou biografií a jejími ohlasy DRUHÝ ODDÍL: MUŽ PROTI MUŽI (A DVĚ ROZHNĚVANÉ) Vladimír Just: Antikundera aneb Paparazzo monografistou * Jan Lukeš: Adaptér * Ondřej Štindl: Bude bitva o Kunderu * Adam Borzič: Milovníci jednoznačnosti * Jiří P. Kříž: Lesk a bída jedné dezinterpretace nebo také Elitář, život, doba a neználek * Karel Haloun: Legenda o sv. Milanovi a zlém inkvizitoru Janovi * Pavel Janoušek: Nesnesitelná totožnost urválkování aneb My a oni čili Konečně literární událost? * Pavel Kosatík: Číst, nebo nečíst? * Petr Janyška: Přistižen: Životopis, který vzbudil vášně * Milan Uhde: Kundera Novákovi unikal (rozmlouvala Jana Machalická) * Jan H. Vitvar: Nesnesitelné bytí autora od Seiny * Petr Fischer: Kunderův prokurátor * Ján Simkanič: Jeho život je dobrým příkladem odmítané české sebereflexe * Josef Rauvolf: Pravda je jinde? * Martin Reiner: Patřím k těm, kteří nepochybují * Karel Hvížďala: Neznalost kontextu a předzjednaná zaujatost * Josef Prokeš: Vivisekce slavného Pařížana z Brna * Ladislava Chateau: S pravdou to není nikdy tak jednoduché * Jan Lukeš: Přízraky minulosti * Petr Šámal: Jaký Pondělíček, takový Kundera * Radim Kopáč: Kundera aneb Bylo nebylo * Tomáš Borovský: Krásná literatura, nebo literární biografie? * Adéla Petruželková: Nakonec přijde smutná katarze * Petr A. Bílek: Biograf je diletant, o světovém spisovateli má chabou představu * Tomáš Feřtek: Rok s Kunderou: Předávkování prošlým testosteronem * Marek Vajchr: Bezpředsudečná četba * Ondřej Slačálek: Zločinná Státní bezpečnost a její věrný spolupracovník * Vladimír Just. Inspektor Clouseau v akci aneb Slavnost nepochopení (Neautorizovaná recenze) TŘETÍ ODDÍL: NENÍ STÍNU POD LIPAMI Sylvie Richterová: Proč * Václav Bělohradský: Kunderův sen o absolutním autorství * Pavel Materna: Problém? * Pavel Kohout: Mé vlasti a moje lidy * Milan Kundera: Jan Skácel mne poutá k češtině MÍSTO TEČKY Jiří P. Kříž: Co s minulostí po česku. Místo doslovu a ediční poznámky * O autorech * Jmenný rejstřík

Vladimíra Valentu (1923-2001) znají snad všichni filmoví diváci, a to nejen u nás. Jeho postava přednosty stanice z Ostře sledovaných vlaků Jiřího Menzela je nezapomenutelná už jenom svým zoufalým výrokem: A inspektorská zahrádka je v prdeli! Českého neherce Valentu poznávali filmoví diváci i v Kanadě, když tam po odchodu z vlasti v roce 1968 začínal jako umývač aut v servisu. Spisovatel Josef Škvorecký mu postavil pomník ve svém románu Příběh inženýra lidských duší v postavě burácivého muže-koule, razantního antikomunisty, jehož smích zní jako řetězová reakce ve skladišti nukleárních raket. Kolik se toho ale ví o Valentovi jako režisérovi, scenáristovi, dramaturgovi, producentovi, novináři, politickém vězni nebo exulantovi? Knižní vydání rozhovoru Jana Lukeše s Vladimírem Valentou přináší nejen odpovědi na tyto otázky, ale navíc přibližuje i Valentův celoživotní nadhled a frajerský odstup od sebe sama. OBSAH: Úvodem (2021) * I. Adept režie (19231949) * II. Politický vězeň (19491956) * III. Filmový scenárista (19561965) * IV. Herec (19651968) * V. Exulant (19681969) * VI. Vydavatel a producent (19691980) * VII. Novinář a penzista (19802001) * Jmenný rejstřík * Názvový rejstřík

Nový román Evy Kantůrkové Kruhy života ukazuje, jak ideologie ať už je to ideologie jakákoli, třeba i nová jde proti přirozenosti života a deformuje člověka. Jde o román nekorektní o to více však pronikavý, působivý a potřebný.

Život Mikuláše Teicha byl dlouhý doslova jako jedno století. Narodil se ještě za Rakouska-Uherska a vyrůstal v masarykovském Československu, které nikdy nepřestal obdivovat. Přesto republiku dvakrát opustil. Poprvé v roce 1939 kvůli svému židovskému původu - s falešným pasem vlakem z Ružomberku. Podruhé v roce 1968 kvůli svému marxistickému přesvědčení - vlakem ze Smíchovského nádraží v Praze jen několik dní po sovětské invazi. Pokaždé se jeho novým domovem stala Velká Británie. Ač nikdy nepřestal litovat, že se v Praze nestal lékařem, v Británii se stal zakládajícím členem nejmladší koleje na univerzitě v Cambridge, Robinson College. Spolupracoval a přátelil se s nejvýznamnějšími světovými představiteli svého oboru - dějin přírodních věd. V poválečném Československu se jeho osudy dramaticky proťaly s osudy nejmocnějších představitelů komunistického režimu i jeho reformátorů.

Život Mikuláše Teicha byl dlouhý doslova jako jedno století. Narodil se ještě za Rakouska-Uherska a vyrůstal v masarykovském Československu, které nikdy nepřestal obdivovat. Přesto republiku dvakrát opustil. Poprvé v roce 1939 kvůli svému židovskému původu - s falešným pasem vlakem z Ružomberku. Podruhé v roce 1968 kvůli svému marxistickému přesvědčení - vlakem ze Smíchovského nádraží v Praze jen několik dní po sovětské invazi. Pokaždé se jeho novým domovem stala Velká Británie. Ač nikdy nepřestal litovat, že se v Praze nestal lékařem, v Británii se stal zakládajícím členem nejmladší koleje na univerzitě v Cambridge, Robinson College. Spolupracoval a přátelil se s nejvýznamnějšími světovými představiteli svého oboru - dějin přírodních věd. V poválečném Československu se jeho osudy dramaticky proťaly s osudy nejmocnějších představitelů komunistického režimu i jeho reformátorů.

Monografie Poruchy pánevního dna se zabývá problematikou, s níž se setkává asi 24 % dospělých žen. Prevalence onemocnění se s věkem zvyšuje a postihuje přibližně 38 % žen ve věku 60-79 let a asi 50 % žen ve věku 80 let. Poruchy pánevního dna zůstávají v současnosti podceňovaným problémem pravděpodobně proto, že se projevují u starší populace a vysoce intimní symptomatologií. Přestože jde o onemocnění s velmi nízkou morbiditou a žádnou úmrtností, má silný negativní dopad na kvalitu života a vyznačuje se vysokými náklady na léčbu. Stručná a přehledně koncipovaná monografie popisuje epidemiologii, klinické příznaky, diagnostiku i možnosti terapie poruch pánevního dna a zdůrazňuje nutnou spolupráci proktologů, urologů a gynekologů. Základní informace zde najdou také praktičtí lékaři a studenti lékařských fakult.

Je nedostatek smyslu pro humor polehčující, nebo přitěžující okolnost? Na tuto otázku by mohla odpovědět kniha aforismů výtvarníka, básníka a písničkáře Jiřího Slívy. Ve čtyřech oddílech najde čtenář aforismy jen tak, aforismy k vínu, kafkorismy nejen pro kafkology a čtvrtý oddíl obsahuje paragraforismy. Pět set aforismů doplněných padesátkou autorových kreseb nabízí kratičké věty, souvětí i výroky s koncentrovanou myšlenkou nebo vtipem. Ideální kniha-dárek pro čtenáře, kteří ocení humorné postřehy i recesi. Malá pozvánka: Znal hodně jazyků. Lidé je na něj vyplazovali.

Rozsáhlý román známého písničkáře je svým obsahem, stylem i celkovým vyzněním dílem v současné české próze zcela ojedinělým. Vpravdě postmoderní próza, pracující s nesčetnými citáty, aluzemi, persiflážemi a pastišemi, je zdrcujícím šklebem nad českou dobou předlistopadovou, těsně polistopadovou i současnou. Stejně jako Jaroslav Hašek ve svém Švejkovi, i Vladimír Merta ve svém Popelnicovém románu zcela rezignuje na psychologii a realistický popis postav. Ty jsou mu - stejně jako Haškovi - pouhými figurínami ve hře, jejímž smyslem je ukázat to, co je nesmyslné, trapné, směšné - a přitom hrůzné. A stejně jako u Haška, i zde se pracuje s repeticemi, nekonečnými plky, s lidským žvaněním. Hlavními Mertovými vyprávěcími prostředky jsou humor, vtip, nadsázka, ironie a sarkasmus. I v tom je legitimním dědicem Haškovým. Popelnicový román není kniha na jedno přečtení. Je to prozaický vulkán, který hrozí zavalit čtenáře lávou přesně mířené legrace, z níž mrazí.

Předkládaná publikace je pojatá systematicky od historie magistraliter receptur, legislativy pro IVLP, zásad zevní léčby, přehledu vehikul až po těžiště publikace, tj. Receptář magistraliter extern. Receptář je rozdělen do skupin dle mechanismu účinku hlavních účinných látek. Každá položka je přehledně rozčleněna na podkapitoly, uvádějící složení, charakteristiku, indikace, kontraindikace, nežádoucí účinky, interakce, vlastní rozpis receptury, postup přípravy, upozornění, pokyny pro uchovávání a doporučenou použitelnost. V závěru knihy je seznam meziproduktů používaných v magistraliter přípravě, u každé položky doplněný o složení, charakteristiku, inkompatibility, pokyny pro přípravu a další praktické a technologické informace. Na něj pak navazuje přehled léčivých a pomocných látek s charakteristikou, informacemi o rozpustnosti, účincích a použití, dále pak výčet nejdůležitějších inkompatibilit, slovníček latinských zkratek a číslovek a slovníček synonym léčivých a pomocných látek používaných v magistraliter preskripci. I když MS preskripce v současnosti poněkud ustupuje hromadně vyráběným externům (HVLP), stále má své místo. Především tam, kde je zapotřebí individuální lokální léčba, tedy i individuální receptura. Individualizace je v současné medicíně velmi zdůrazňovaným pojmem v diagnostice, léčbě a v přístupu k pacientovi. A tak i když individualizovaná lokální léčba vychází z historických kořenů, má vysoce aktuální význam. OBSAH: Předmluva * 1. Úvod * 2. Historie individuální přípravy * 3. Legislativa související s individuálně připravovanými léčivými přípravky * 4. Zásady předepisování individuálně připravovaných léčivých přípravků * 5. Vybrané zásady při přípravě dermatologických extern * 6. Dermatologické základy a dermatologická externa * 7. Receptář magistraliter * 8. Léčivé přípravky v receptáři magistraliter * 9. Léčivé a pomocné látky použité v receptáři magistraliter * 10. Přehled nejdůležitějších inkompatibilit * 11. Přehled používaných recepturních zkratek, latinské číslovky * 12. Přehled nejdůležitějších synonym * 13. Seznam zkratek a použitých symbolů* 14. Použitá a doporučená literatura * Curriculum vitae * Rejstřík

Alzheimerova choroba, Babinského reflex, Bellova obrna, Charcotova osteoartropatie, foramen Magendii, Sydenhamova chorea, Willisův okruh, Pickova choroba, Bernardův-Hornerův syndrom, foramen Monroi a mnohé další odborné termíny jsou běžnou součástí lékařské slovní zásoby. V podobě takzvaných eponym, přidělených určitým chorobám, testům, reflexům nebo anatomickým strukturám, připomínají své objevitele, zpestřují vědecké názvosloví a mnohdy i usnadňují odbornou komunikaci. Ne vždy však víme, komu patří jména, která nesou. Přední český neurolog prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc., FEAN, se již léta zabývá historií medicíny a ve své populárně-vědecké knize se vydává po stopách několika mimořádných osobností, jejichž objevy zásadně ovlivnily vývoj neurologie a psychiatrie. Ožívají před námi osudy slavných lékařů a defilují na pozadí historických a společenských událostí. Dozvíme se, jak probíhal život slavných objevitelů, s jakými nesnázemi se při svém bádání museli potýkat a že na jejich úspěchu se mnohdy podíleli i další odborníci, ať již jako sympatizanti, nebo rivalové. Uvidíme také, že jméno vědce v eponymu nemusí nutně nést jeho nejvýznačnější objev a že leckdy ani nejde o objev z jeho hlavního oboru. Ponořte se s autorem do napínavých dějin medicíny a seznamte se s osudy takových osobností, jako byli Alois Alzheimer, Oskar Fischer, Joseph Babinski, Charles Bell, Claude Bernard, Jean-Martin Charcot, François Magendie, Arnold Pick, Thomas Sydenham, Thomas Willis nebo otec a syn Alexanderové Monroové. OBSAH: Předmluva * Alois Alzheimer a Oskar Fischer * Joseph Jules François Félix Babinski * Charles Bell * Claude Bernard * Jean-Martin Charcot * François Magendie * Alexander Monro, primus * Alexander Monro, secundus * Arnold Pick * Thomas Sydenham * Thomas Willis * Použitá a doporučená literatura * O autorovi * Jmenný rejstřík

Čtvrté vydání knihy Vojtěcha Klimta Akorát že mi zabili tátu vypráví životní příběh písničkáře a básníka Karla Kryla. Autor při jejím psaní vycházel nejen z důkladného studia všech dostupných tištěných i rukopisných pramenů a z důvěrné znalosti Krylových nahrávek, ale též z desítek osobních rozhovorů s Krylovými příbuznými, přáteli a známými a v neposlední řadě ze zkušeností, které ze svých setkání s Karlem Krylem měl sám. Jeho kniha je tak výsledkem téměř třicetiletého intenzivního zaujetí Krylovou osobností a dílem, přičemž si zachovává věcný styl vyprávění založený výhradně na ověřených faktech. V knize nechybí pečlivé soupisy Krylova díla a vysvětlující poznámky. Cenné jsou desítky unikátních fotografií, které jedinečným způsobem přibližují život a dílo jedné z nejvýznamnějších osobností naší kultury druhé poloviny dvacátého století.

Název vzpomínek básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana (nar. 26. března 1952) Co jsem nezapomněl naznačuje jistou spřízněnost s jeho starším textem Rychle než to zapomenu. V letech 1982 až 1985 si Jan Burian psal soukromé zápisky, které vydal v samizdatu. S ohledem na skutečnost, že se text mohl dostat do ruky komukoliv, musel autor leccos vynechat, aby nezpůsobil řadě lidí problémy s tehdejší státní mocí. Také - jak přiznal po letech - se občas soustředil na něco, co už ztratilo význam, a některé věci v oné době viděl jinak, třeba i trochu mělce. Útlá knížka končila rozpadem někdejší folkové dvojice Burian-Dědeček a oficiálně vyšla až roku 1990 jako první svazek edice Traverza v nakladatelství Scéna. Po pětatřiceti letech se Jan Burian k těmto vzpomínkám vrátil, doplnil je a podstatně rozšířil, zejména o autentické zápisky z osmdesátých let, z radostné doby, kdy se hroutil režim. Doby, která už byla popsána například z pohledu disidenta, politika nebo úředníka, ovšem tentokrát jde pro změnu o pohled písničkáře. Text knihy opisuje oblouk od dětství a dospívání na Hradčanech v rodině divadelníka E. F. Buriana přes hledání vlastní umělecké cesty v husákovském Československu až k otevření nových možností po listopadu 1989, kdy Janu Burianovi začala být zavedená role písničkáře s klavírem těsná. Koláž Burianova vyprávění, dobových zápisků a citací nejrůznějších dokumentů končí rokem 1992; chystaný druhý díl se soustředí na autorovy zážitky, postřehy a tvorbu od devadesátých let až po současnost.